HEDRICH Franz 3.7.1823-31.10.1895: Porovnání verzí
m (Holoubková přesunul stránku HEDRICH Franz 30.7.1823-31.10.1895 na HEDRICH Franz 3.7.1823-31.10.1895 bez založení přesměrování) |
|||
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od 2 dalších uživatelů.) | |||
Řádka 2: | Řádka 2: | ||
| jméno = Franz HEDRICH | | jméno = Franz HEDRICH | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
− | | datum narození = 30.7.1823 | + | | datum narození = 3. nebo 30.7.1823 |
− | | místo narození = | + | | místo narození = Praha |
| datum úmrtí = 31.10.1895 | | datum úmrtí = 31.10.1895 | ||
| místo úmrtí = Edinburgh (Velká Británie) | | místo úmrtí = Edinburgh (Velká Británie) | ||
Řádka 9: | Řádka 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
+ | | citace = Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 383 | ||
}} | }} | ||
+ | '''HEDRICH, Franz''', ''* 3. nebo 30. 7. 1823 Praha, † 31. 10. 1895 Edinburgh (Velká Británie), spisovatel'' | ||
+ | |||
+ | Syn z rodiny hudebníka Franze a Anny H. Údaje o datu narození, jeho národnosti, mládí a vzdělání se rozcházejí; zřejmě | ||
+ | však vyrůstal v chudobě a v Praze absolvoval pravděpodobně | ||
+ | jen několik ročníků gymnázia. Ve čtyřicátých letech 19. století | ||
+ | se díky spisovateli Moritzi Hartmannovi seznámil s pražskými německy píšícími spisovateli z okruhu liberálního sdružení Mladá Čechie (Jung Böhmen), mezi nimi také s Alfredem Meissnerem. V dubnu 1848 byl jako reprezentant krajní levice | ||
+ | zvolen za severočeský okres Tanvald do Frankfurtského parlamentu. Po jeho rozpuštění se 1849 vrátil do Prahy, 1852 | ||
+ | byl zatčen a vypovězen z monarchie. Během následujících let | ||
+ | několikrát změnil zemi svého pobytu a začal psát. S podporou | ||
+ | A. Meissnera (o H. se vyjádřil jako o neobjeveném talentu), | ||
+ | 1861 uveřejnil své první německy psané povídky. Už od padesátých let 19. století ho však Meissner přizval ke spolupráci | ||
+ | na dobových románech (např. ''Schwarzgelb, Babel'' ad.), dílech, | ||
+ | v nichž dnes lze příslušný autorský podíl sotva stanovit. Mezi | ||
+ | oběma partnery se začaly objevovat neshody a postupně se dále | ||
+ | prohlubovaly. Časem H. prohlašoval, že romány psal on sám, | ||
+ | Meissnerovi vyhrožoval odhalením jejich literární spolupráce | ||
+ | a vydíral ho. Situace se nadále komplikovala také proto, že | ||
+ | H. propadl hazardu; 1868 v době, kdy Meissner získal nemalé | ||
+ | dědictví po otci, H. stupňoval své finanční nároky. 1871 se | ||
+ | v Edinburghu oženil s Jeannette Annie Barronovou († 1914), | ||
+ | jejíž jmění časem prohrál a manželé se dostávali do finančních | ||
+ | potíží. Vzájemné spory vyvrcholily 1885, kdy Meissner spáchal v Bregenzu v rakouském Vorarlbersku nedokonanou sebevraždu, následkům zranění však nedlouho nato podlehl. Po smrti pozůstalí odmítli nadále plnit H. požadavky, ten o čtyři | ||
+ | roky později uveřejnil knihu, ''Alfred Meissner – Franz Hedrich'', | ||
+ | která měla Meissnera zcela zdiskreditovat. V reakci na to se na | ||
+ | stránkách německého tisku koncem 1889 rozhořela nechutná aféra (např. v ''Neue Freie Presse'' ad.). Nevybíravá polemika | ||
+ | mezi stoupenci Meissnera a H. na přelomu roku přerostla v literární skandál a soudní proces o autorská práva. H. rovněž | ||
+ | publikoval samostatně pod vlastním jménem. Zanechal řadu | ||
+ | děl, která však zůstala bez ohlasu a zcela zapadla. Pohřben je | ||
+ | v Edinburghu na Greyfriars Kirkyard. | ||
+ | |||
+ | '''D:''' výběr: Kain. Dramatisches Gedicht in 3 Acten, Leipzig 1851; Lady Esther | ||
+ | Stanhope, die Königin von Tadmor. Tragödie in 3 Acten, tamtéž 1853; Im | ||
+ | Hochgebirge. Zwei Nachtstücke. Mit einem Vorwort von Alfred Meißner, | ||
+ | Berlin 1862; Moccagama (Drama), 1853; Baron und Gräfin (Drama), 1855; | ||
+ | Balbina. Sittenbild aus unsern Tagen (Novelle), 1865; Alfred Meissner – F. H. | ||
+ | Replik, Leipzig [1889]; Alfred Meißner – F. H. Geschichte ihres literarischen | ||
+ | Verhältnisses auf Grundlage der Briefe, die Alfred Meißner seit dem Jahre | ||
+ | 1854 bis zu seinem Tode 1885 an F. H. geschrieben, Berlin 1890. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' ADB 50, s. 561–567 (se soupisem starší literatury a ohlasy v dobovém | ||
+ | tisku); OSN 10, s. 1018; R. Wolkan, Geschichte der deutschen Literatur | ||
+ | in Böhmen und in den Sudetenländern, Augsburg 1925, s. 67–68; P. Wiegler, Geschichte der deutschen Literatur, Berlin 1930, s. 447; ÖBL 2, s. 235; | ||
+ | M. Brod, Der Prager Kreis, Berlin–Köln–Mainz 1966, s. 32–33 (české vyd. | ||
+ | s titulem Pražský kruh, 1993); de.wikipedia.org (stav k 1. 9. 2019). | ||
+ | |||
+ | '''P:''' AHMP, Archivní katalog, soupis pražského obyvatelstva (1830–1920), | ||
+ | http://katalog.ahmp.cz/pragapublica (s datem nar. 3. 7.); NA, Praha, Policejní | ||
+ | ředitelství I, Konskripce, kart. 169, obr. 24. | ||
+ | |||
+ | Marie Makariusová | ||
+ | |||
+ | |||
+ | |||
+ | |||
+ | <gallery> | ||
+ | HEDRICHF.jpg | ||
+ | <gallery> | ||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
[[Kategorie:1823]] | [[Kategorie:1823]] | ||
− | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:Praha]] |
[[Kategorie:1895]] | [[Kategorie:1895]] | ||
[[Kategorie:Edinburgh]] | [[Kategorie:Edinburgh]] |
Aktuální verze z 5. 3. 2022, 14:07
Franz HEDRICH | |
Narození | 3. nebo 30.7.1823 |
---|---|
Místo narození | Praha |
Úmrtí | 31.10.1895 |
Místo úmrtí | Edinburgh (Velká Británie) |
Povolání | 63- Spisovatel |
Citace | Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 383 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55871 |
HEDRICH, Franz, * 3. nebo 30. 7. 1823 Praha, † 31. 10. 1895 Edinburgh (Velká Británie), spisovatel
Syn z rodiny hudebníka Franze a Anny H. Údaje o datu narození, jeho národnosti, mládí a vzdělání se rozcházejí; zřejmě však vyrůstal v chudobě a v Praze absolvoval pravděpodobně jen několik ročníků gymnázia. Ve čtyřicátých letech 19. století se díky spisovateli Moritzi Hartmannovi seznámil s pražskými německy píšícími spisovateli z okruhu liberálního sdružení Mladá Čechie (Jung Böhmen), mezi nimi také s Alfredem Meissnerem. V dubnu 1848 byl jako reprezentant krajní levice zvolen za severočeský okres Tanvald do Frankfurtského parlamentu. Po jeho rozpuštění se 1849 vrátil do Prahy, 1852 byl zatčen a vypovězen z monarchie. Během následujících let několikrát změnil zemi svého pobytu a začal psát. S podporou A. Meissnera (o H. se vyjádřil jako o neobjeveném talentu), 1861 uveřejnil své první německy psané povídky. Už od padesátých let 19. století ho však Meissner přizval ke spolupráci na dobových románech (např. Schwarzgelb, Babel ad.), dílech, v nichž dnes lze příslušný autorský podíl sotva stanovit. Mezi oběma partnery se začaly objevovat neshody a postupně se dále prohlubovaly. Časem H. prohlašoval, že romány psal on sám, Meissnerovi vyhrožoval odhalením jejich literární spolupráce a vydíral ho. Situace se nadále komplikovala také proto, že H. propadl hazardu; 1868 v době, kdy Meissner získal nemalé dědictví po otci, H. stupňoval své finanční nároky. 1871 se v Edinburghu oženil s Jeannette Annie Barronovou († 1914), jejíž jmění časem prohrál a manželé se dostávali do finančních potíží. Vzájemné spory vyvrcholily 1885, kdy Meissner spáchal v Bregenzu v rakouském Vorarlbersku nedokonanou sebevraždu, následkům zranění však nedlouho nato podlehl. Po smrti pozůstalí odmítli nadále plnit H. požadavky, ten o čtyři roky později uveřejnil knihu, Alfred Meissner – Franz Hedrich, která měla Meissnera zcela zdiskreditovat. V reakci na to se na stránkách německého tisku koncem 1889 rozhořela nechutná aféra (např. v Neue Freie Presse ad.). Nevybíravá polemika mezi stoupenci Meissnera a H. na přelomu roku přerostla v literární skandál a soudní proces o autorská práva. H. rovněž publikoval samostatně pod vlastním jménem. Zanechal řadu děl, která však zůstala bez ohlasu a zcela zapadla. Pohřben je v Edinburghu na Greyfriars Kirkyard.
D: výběr: Kain. Dramatisches Gedicht in 3 Acten, Leipzig 1851; Lady Esther Stanhope, die Königin von Tadmor. Tragödie in 3 Acten, tamtéž 1853; Im Hochgebirge. Zwei Nachtstücke. Mit einem Vorwort von Alfred Meißner, Berlin 1862; Moccagama (Drama), 1853; Baron und Gräfin (Drama), 1855; Balbina. Sittenbild aus unsern Tagen (Novelle), 1865; Alfred Meissner – F. H. Replik, Leipzig [1889]; Alfred Meißner – F. H. Geschichte ihres literarischen Verhältnisses auf Grundlage der Briefe, die Alfred Meißner seit dem Jahre 1854 bis zu seinem Tode 1885 an F. H. geschrieben, Berlin 1890.
L: ADB 50, s. 561–567 (se soupisem starší literatury a ohlasy v dobovém tisku); OSN 10, s. 1018; R. Wolkan, Geschichte der deutschen Literatur in Böhmen und in den Sudetenländern, Augsburg 1925, s. 67–68; P. Wiegler, Geschichte der deutschen Literatur, Berlin 1930, s. 447; ÖBL 2, s. 235; M. Brod, Der Prager Kreis, Berlin–Köln–Mainz 1966, s. 32–33 (české vyd. s titulem Pražský kruh, 1993); de.wikipedia.org (stav k 1. 9. 2019).
P: AHMP, Archivní katalog, soupis pražského obyvatelstva (1830–1920), http://katalog.ahmp.cz/pragapublica (s datem nar. 3. 7.); NA, Praha, Policejní ředitelství I, Konskripce, kart. 169, obr. 24.
Marie Makariusová