HEDRICH Franz 3.7.1823-31.10.1895: Porovnání verzí

Z Personal
m (Makariusová přesunul stránku HEDRICH Franz 1825-31.10.1895 na HEDRICH Franz 30.7.1823-31.10.1895 bez založení přesměrování)
m (Holoubková přesunul stránku HEDRICH Franz 30.7.1823-31.10.1895 na HEDRICH Franz 3.7.1823-31.10.1895 bez založení přesměrování)
 
(Nejsou zobrazeny 4 mezilehlé verze od 2 dalších uživatelů.)
Řádka 2: Řádka 2:
 
| jméno = Franz HEDRICH
 
| jméno = Franz HEDRICH
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 1825
+
| datum narození = 3. nebo 30.7.1823
| místo narození =  
+
| místo narození = Praha
 
| datum úmrtí = 31.10.1895
 
| datum úmrtí = 31.10.1895
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Edinburgh (Velká Británie)
 
| povolání = 63- Spisovatel
 
| povolání = 63- Spisovatel
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Franz HEDRICH
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 383
 +
}}  
 +
'''HEDRICH, Franz''', ''* 3. nebo 30. 7. 1823 Praha, † 31. 10. 1895 Edinburgh (Velká Británie), spisovatel''
 +
 
 +
Syn z rodiny hudebníka Franze a Anny H. Údaje o datu narození, jeho národnosti, mládí a vzdělání se rozcházejí; zřejmě
 +
však vyrůstal v chudobě a v Praze absolvoval pravděpodobně
 +
jen několik ročníků gymnázia. Ve čtyřicátých letech 19. století
 +
se díky spisovateli Moritzi Hartmannovi seznámil s pražskými německy píšícími spisovateli z okruhu liberálního sdružení Mladá Čechie (Jung Böhmen), mezi nimi také s Alfredem Meissnerem. V dubnu 1848 byl jako reprezentant krajní levice
 +
zvolen za severočeský okres Tanvald do Frankfurtského parlamentu. Po jeho rozpuštění se 1849 vrátil do Prahy, 1852
 +
byl zatčen a vypovězen z monarchie. Během následujících let
 +
několikrát změnil zemi svého pobytu a začal psát. S podporou
 +
A. Meissnera (o H. se vyjádřil jako o neobjeveném talentu),
 +
1861 uveřejnil své první německy psané povídky. Už od padesátých let 19. století ho však Meissner přizval ke spolupráci
 +
na dobových románech (např. ''Schwarzgelb, Babel'' ad.), dílech,
 +
v nichž dnes lze příslušný autorský podíl sotva stanovit. Mezi
 +
oběma partnery se začaly objevovat neshody a postupně se dále
 +
prohlubovaly. Časem H. prohlašoval, že romány psal on sám,
 +
Meissnerovi vyhrožoval odhalením jejich literární spolupráce
 +
a  vydíral ho. Situace se nadále komplikovala také proto, že
 +
H. propadl hazardu; 1868 v době, kdy Meissner získal nemalé
 +
dědictví po otci, H. stupňoval své finanční nároky. 1871 se
 +
v Edinburghu oženil s Jeannette Annie Barronovou († 1914),
 +
jejíž jmění časem prohrál a manželé se dostávali do finančních
 +
potíží. Vzájemné spory vyvrcholily 1885, kdy Meissner spáchal v Bregenzu v rakouském Vorarlbersku nedokonanou sebevraždu, následkům zranění však nedlouho nato podlehl. Po smrti pozůstalí odmítli nadále plnit H. požadavky, ten o čtyři
 +
roky později uveřejnil knihu, ''Alfred Meissner – Franz Hedrich'',
 +
která měla Meissnera zcela zdiskreditovat. V reakci na to se na
 +
stránkách německého tisku koncem 1889 rozhořela nechutná aféra (např. v ''Neue Freie Presse'' ad.). Nevybíravá polemika
 +
mezi stoupenci Meissnera a H. na přelomu roku přerostla v literární skandál a soudní proces o autorská práva. H. rovněž
 +
publikoval samostatně pod vlastním jménem. Zanechal řadu
 +
děl, která však zůstala bez ohlasu a zcela zapadla. Pohřben je
 +
v Edinburghu na Greyfriars Kirkyard.
 +
 
 +
'''D:''' výběr: Kain. Dramatisches Gedicht in 3 Acten, Leipzig 1851; Lady Esther
 +
Stanhope, die Königin von Tadmor. Tragödie in 3 Acten, tamtéž 1853; Im
 +
Hochgebirge. Zwei Nachtstücke. Mit einem Vorwort von Alfred Meißner,
 +
Berlin 1862; Moccagama (Drama), 1853; Baron und Gräfin (Drama), 1855;
 +
Balbina. Sittenbild aus unsern Tagen (Novelle), 1865; Alfred Meissner – F. H.
 +
Replik, Leipzig [1889]; Alfred Meißner – F. H. Geschichte ihres literarischen
 +
Verhältnisses auf Grundlage der Briefe, die Alfred Meißner seit dem Jahre
 +
1854 bis zu seinem Tode 1885 an F. H. geschrieben, Berlin 1890.
 +
 
 +
'''L:''' ADB 50, s. 561–567 (se soupisem starší literatury a  ohlasy v  dobovém
 +
tisku); OSN 10, s. 1018; R. Wolkan, Geschichte der deutschen Literatur
 +
in Böhmen und in den Sudetenländern, Augsburg 1925, s. 67–68; P. Wiegler, Geschichte der deutschen Literatur, Berlin 1930, s. 447; ÖBL 2, s. 235;
 +
M. Brod, Der Prager Kreis, Berlin–Köln–Mainz 1966, s. 32–33 (české vyd.
 +
s titulem Pražský kruh, 1993); de.wikipedia.org (stav k 1. 9. 2019).
 +
 
 +
'''P:''' AHMP, Archivní katalog, soupis pražského obyvatelstva (1830–1920),
 +
http://katalog.ahmp.cz/pragapublica (s datem nar. 3. 7.); NA, Praha, Policejní
 +
ředitelství I, Konskripce, kart. 169, obr. 24.
 +
 
 +
Marie Makariusová
 +
 
 +
 
 +
 
 +
 
 +
<gallery>
 +
HEDRICHF.jpg
 +
<gallery>
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:63- Spisovatel]]
 
[[Kategorie:63- Spisovatel]]
  
[[Kategorie:1825]]
+
[[Kategorie:1823]]
 +
[[Kategorie:Praha]]
 
[[Kategorie:1895]]
 
[[Kategorie:1895]]
 +
[[Kategorie:Edinburgh]]

Aktuální verze z 5. 3. 2022, 15:07

Franz HEDRICH
Narození 3. nebo 30.7.1823
Místo narození Praha
Úmrtí 31.10.1895
Místo úmrtí Edinburgh (Velká Británie)
Povolání 63- Spisovatel
Citace Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 383

HEDRICH, Franz, * 3. nebo 30. 7. 1823 Praha, † 31. 10. 1895 Edinburgh (Velká Británie), spisovatel

Syn z rodiny hudebníka Franze a Anny H. Údaje o datu narození, jeho národnosti, mládí a vzdělání se rozcházejí; zřejmě však vyrůstal v chudobě a v Praze absolvoval pravděpodobně jen několik ročníků gymnázia. Ve čtyřicátých letech 19. století se díky spisovateli Moritzi Hartmannovi seznámil s pražskými německy píšícími spisovateli z okruhu liberálního sdružení Mladá Čechie (Jung Böhmen), mezi nimi také s Alfredem Meissnerem. V dubnu 1848 byl jako reprezentant krajní levice zvolen za severočeský okres Tanvald do Frankfurtského parlamentu. Po jeho rozpuštění se 1849 vrátil do Prahy, 1852 byl zatčen a vypovězen z monarchie. Během následujících let několikrát změnil zemi svého pobytu a začal psát. S podporou A. Meissnera (o H. se vyjádřil jako o neobjeveném talentu), 1861 uveřejnil své první německy psané povídky. Už od padesátých let 19. století ho však Meissner přizval ke spolupráci na dobových románech (např. Schwarzgelb, Babel ad.), dílech, v nichž dnes lze příslušný autorský podíl sotva stanovit. Mezi oběma partnery se začaly objevovat neshody a postupně se dále prohlubovaly. Časem H. prohlašoval, že romány psal on sám, Meissnerovi vyhrožoval odhalením jejich literární spolupráce a vydíral ho. Situace se nadále komplikovala také proto, že H. propadl hazardu; 1868 v době, kdy Meissner získal nemalé dědictví po otci, H. stupňoval své finanční nároky. 1871 se v Edinburghu oženil s Jeannette Annie Barronovou († 1914), jejíž jmění časem prohrál a manželé se dostávali do finančních potíží. Vzájemné spory vyvrcholily 1885, kdy Meissner spáchal v Bregenzu v rakouském Vorarlbersku nedokonanou sebevraždu, následkům zranění však nedlouho nato podlehl. Po smrti pozůstalí odmítli nadále plnit H. požadavky, ten o čtyři roky později uveřejnil knihu, Alfred Meissner – Franz Hedrich, která měla Meissnera zcela zdiskreditovat. V reakci na to se na stránkách německého tisku koncem 1889 rozhořela nechutná aféra (např. v Neue Freie Presse ad.). Nevybíravá polemika mezi stoupenci Meissnera a H. na přelomu roku přerostla v literární skandál a soudní proces o autorská práva. H. rovněž publikoval samostatně pod vlastním jménem. Zanechal řadu děl, která však zůstala bez ohlasu a zcela zapadla. Pohřben je v Edinburghu na Greyfriars Kirkyard.

D: výběr: Kain. Dramatisches Gedicht in 3 Acten, Leipzig 1851; Lady Esther Stanhope, die Königin von Tadmor. Tragödie in 3 Acten, tamtéž 1853; Im Hochgebirge. Zwei Nachtstücke. Mit einem Vorwort von Alfred Meißner, Berlin 1862; Moccagama (Drama), 1853; Baron und Gräfin (Drama), 1855; Balbina. Sittenbild aus unsern Tagen (Novelle), 1865; Alfred Meissner – F. H. Replik, Leipzig [1889]; Alfred Meißner – F. H. Geschichte ihres literarischen Verhältnisses auf Grundlage der Briefe, die Alfred Meißner seit dem Jahre 1854 bis zu seinem Tode 1885 an F. H. geschrieben, Berlin 1890.

L: ADB 50, s. 561–567 (se soupisem starší literatury a ohlasy v dobovém tisku); OSN 10, s. 1018; R. Wolkan, Geschichte der deutschen Literatur in Böhmen und in den Sudetenländern, Augsburg 1925, s. 67–68; P. Wiegler, Geschichte der deutschen Literatur, Berlin 1930, s. 447; ÖBL 2, s. 235; M. Brod, Der Prager Kreis, Berlin–Köln–Mainz 1966, s. 32–33 (české vyd. s titulem Pražský kruh, 1993); de.wikipedia.org (stav k 1. 9. 2019).

P: AHMP, Archivní katalog, soupis pražského obyvatelstva (1830–1920), http://katalog.ahmp.cz/pragapublica (s datem nar. 3. 7.); NA, Praha, Policejní ředitelství I, Konskripce, kart. 169, obr. 24.

Marie Makariusová