HEDVIKA z Andechsu ?1174-14.10.1243: Porovnání verzí
m (Procházková přesunul stránku HEDVIKA sv. 1174-14.10.1243 na HEDVIKA sv. 1174-14.12.1243 bez založení přesměrování) |
m (Holoubková přesunul stránku HEDVIKA z Andechsu 1174?-14.10.1243 na HEDVIKA z Andechsu ?1174-14.10.1243 bez založení přesměrování) |
||
(Nejsou zobrazeny 4 mezilehlé verze od 2 dalších uživatelů.) | |||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
− | | jméno = | + | | jméno = HEDVIKA z Andechsu |
− | | obrázek = | + | | obrázek = Hedvika z Andechsu portret.jpeg |
− | | datum narození = | + | | datum narození = mezi 1174–1178 |
| místo narození = | | místo narození = | ||
| datum úmrtí = 14.10.1243 | | datum úmrtí = 14.10.1243 | ||
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Trzebnica (Polsko) |
− | | povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel | + | | povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel<br />41- Prezident nebo člen panov./šlechtického rodu |
− | 41- Prezident nebo člen panov./šlechtického rodu | + | |
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 383-384 |
+ | }} | ||
+ | '''HEDVIKA z Andechsu''' ''(též Jadwiga, HEDWIG von Andechs), * mezi 1174–1178, † 14. 10. 1243 Trzebnica (Polsko), vratislavská kněžna, světice, patronka Slezska'' | ||
+ | |||
+ | Pocházela z bavorského rodu hrabat z Diessenu-Andechsu, | ||
+ | který měl úzký vztah k říšským panovníkům. Z rodového sídla jihozápadně od Mnichova vytvořili poutní místo – Svatou | ||
+ | horu Andechs – s relikvií údajně od Řehoře Velikého. Z rodu | ||
+ | pocházelo dvaadvacet biskupů, jeden opat a šest abatyší, včetně řady světců. Zenitu moci dosáhli za Bertolda IV. († 1204). | ||
+ | 1208 při svatbě jeho syna Oty s Beatrix, neteří římskoněmeckého krále Filipa Švábského, byl král na hradě bamberského | ||
+ | biskupa Ekberta z Andechsu zavražděn. Ač se prokázala jejich | ||
+ | nevina, Andechsové zůstali událostí trvale poznamenáni. | ||
+ | |||
+ | H. byla nejstarší z osmi známých dětí Bertolda IV. z Andechsu | ||
+ | a jeho druhé ženy Anežky Wettinské († 1195). Jméno dostala | ||
+ | po babičce z otcovy strany Hedvice z Dachau. Sourozenci měli | ||
+ | významné postavení: Ekbert († 1237) byl od 1203 biskupem | ||
+ | v Bamberku, Otto VII. († 1234) spravoval franské rodové statky a s Beatrix Štaufskou vyženil palatinát burgundský (jejich | ||
+ | dcera Markéta /po 1210 – 1271/ byla v prvním manželství | ||
+ | provdána za moravského markrabího Přemysla, syna českého krále Přemysla Otakara I.), Bertold, kanovník v Bamberku, | ||
+ | se 1206 stal arcibiskupem kaločským, 1218 patriarchou akvilejským. Anežka († 1201) se provdala za francouzského krále | ||
+ | Filipa II. | ||
+ | |||
+ | O H. dětství není mnoho známo. V pěti letech byla na sedm | ||
+ | let poslána na vychování do opatství benediktinek v Kitzingenu, které se věnovaly výchově dívek z urozených rodin. Po | ||
+ | návratu se měla provdat za syna srbského knížete Taljema | ||
+ | Nemanjiće. Ze sňatku, který by posílil vliv Andechsů a říše | ||
+ | v Srbsku, však sešlo poté, co ženichův otec přišel o knížectví | ||
+ | a H. byla vybrána pro jiný politický sňatek. Jako manželka (asi | ||
+ | od 1192) slezského knížete Piastovce Jindřicha (I., Bradatého) | ||
+ | měla posílit štaufskou stranu ve Slezsku. | ||
+ | |||
+ | Jindřich se ujal vlády 1201. V následujícím roce založil na přání H. cisterciácký klášter v Trzebnici, kde se měly vzdělávat | ||
+ | mladé dívky. Jeptišky, které přišly z Bamberka, s sebou přinesly | ||
+ | knihy, možná i nádherně iluminovaný modlitebník s kalendářem a nekrologickými zápisy Andechsů, které byly v Trzebnici | ||
+ | doplněny o polské a české údaje (tzv. polsko-české nekrologium). Další Jindřichovou fundací se stal špitál sv. Ducha ve | ||
+ | Vratislavi, 1212 založil na H. popud klášter sv. Bartoloměje | ||
+ | v Nowogródě Bobrzańském. Podle tradice manželé prý založili | ||
+ | asi dvacet špitálů, kostelů a klášterů. | ||
+ | |||
+ | Z manželství vzešlo sedm dětí, z nichž se jen dvě dožily dospělosti. Synu a dědici Jindřichovi II. Pobožnému vybrali rodiče | ||
+ | za manželku dceru českého krále Přemysla Otakara I. Annu | ||
+ | (* 1204), jeho bratr Konrád byl snad zasnouben s její sestrou | ||
+ | Anežkou. Obě Přemyslovny pobývaly 1208–10 na vratislavském dvoře, aby se seznámily s tamním prostředím a zvyky. | ||
+ | Vychovávány byly v Trzebnici. 1213 Konrád po úrazu na lovu | ||
+ | zemřel a Anežka se vrátila do Čech. Svatba Jindřicha a Anny | ||
+ | se konala 1216. Dcera Gertruda (cca 1200 – 1268) roku 1212 | ||
+ | vstoupila do kláštera v Trzebnici, kde se 1232 stala abatyší. | ||
+ | |||
+ | Pád Andechsů a předčasné úmrtí několika rodinných příslušníků zapůsobily na H. do té míry, že se oddala askezi. Po | ||
+ | dvaceti letech manželství získala Jindřichův souhlas k separaci | ||
+ | a oba složili slib čistoty. S několika dvorními dámami se uchýlila do Trzebnice, odkud se vydávala jen pro vyřízení důležitých záležitostí, ať to byla péče o zraněného manžela, nebo politická jednání. Pod vlivem ohlasu života a kanonizace své | ||
+ | neteře Alžběty Durynské (1235) pečovala o chudé a o vězně. | ||
+ | Po Jindřichově smrti (1238) žila H. v Trzebnici, aniž složila | ||
+ | klášterní sliby; 1241 před vpádem Tatarů se spolu se snachou | ||
+ | Annou a jeptiškami uchýlila do Krosna nad Odrou. Její syn | ||
+ | kníže Jindřich II. Pobožný padl v bitvě na Lehnickém poli | ||
+ | (1241) a H. založila na prosby snachy Anny na místě, kde byl | ||
+ | nalezen, proboštství. Nejspíše na Annino přání do něj přišli | ||
+ | benediktini z Opatovic. | ||
+ | |||
+ | Nedlouho nato H. zemřela; s podporou slezských knížat | ||
+ | a českého krále prosadily jeptišky v čele s abatyší Gertrudou | ||
+ | její kanonizaci, kterou provedl papež Kliment IV. ve Viterbu | ||
+ | 26. března 1267. Dva roky nato byly ostatky světice slavnostně | ||
+ | přeneseny do nové gotické kaple v Trzebnici. Na žádost polského krále Jana Sobieského 1680 rozšířil papež Inocenc XI. | ||
+ | kult sv. Hedviky na celou církev. | ||
+ | |||
+ | Ačkoli H. přímo neprošla českými zeměmi, jako patronka Slezska a ostravsko-opavské diecéze je uctívána i v našich | ||
+ | zemích (mj. novodobý kostel v Opavě, relikviář v ostravské | ||
+ | konkatedrále); jak dosvědčují nástěnné malby v kostele sv. Tomáše v Praze na Malé Straně, bylo tomu tak již nejpozději od | ||
+ | 14. století. Od poloviny téhož věku se její svátek objevil v českých, důsledněji pak v moravských kalendářích. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' Polski słownik Biograficzny 10, Wrocław–Warszawa–Kraków 1962–64, | ||
+ | s. 297–299; W. Nigg, Hedwig von Schlesien, Würzburg 1991 (polsky: Święta | ||
+ | Jadwiga Śląska, Opole 1997); A. Schütz, Hedwig von Andechs, eine deutsch-polnische Heilige / Jadwiga z Andechs, polsko-niemiecka Święta, München 1992; Slezsko 3, s. 49–50; A. Kiełbasa, Jadwiga Śląska, Kraków 2004; | ||
+ | W. Bochniak, Bulla kanonizacyjna św. Jadwigi Śląskiej, Legnica 2014. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' Vita S. Hedvigis, in: Scriptores rerum Silesiacarum II/1, G. A. Stenzel (ed.), | ||
+ | Breslau 1839, s. 1–114; Legenda obrazowa o świętej Jadwidze, S. Tokarczuk | ||
+ | (ed.); A. Karłowska-Kamzowa, týž (red.), Wrocław 1993; Legenda świętej Jadwigi (překlad A. Jochelson, M. W. Gogolewska), J. Pater (red.), Wrocław 1993. | ||
+ | |||
+ | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/d6ed8122-7585-4045-a2fc-58d1f8747fd9 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
+ | |||
+ | Marie Bláhová | ||
+ | |||
+ | |||
+ | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]] | [[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]] | ||
Řádka 17: | Řádka 102: | ||
[[Kategorie:1174]] | [[Kategorie:1174]] | ||
[[Kategorie:1243]] | [[Kategorie:1243]] | ||
+ | [[Kategorie:Trzebnica]] | ||
+ | |||
+ | <gallery> | ||
+ | Hedvika z Andechsu miniautura.jpg|Miniatura Hedviky z Andechsu vyobrazená na titulním listě Ostrovského kodexu, 1353 | ||
+ | </gallery> |
Aktuální verze z 8. 6. 2022, 13:00
HEDVIKA z Andechsu | |
Narození | mezi 1174–1178 |
---|---|
Úmrtí | 14.10.1243 |
Místo úmrtí | Trzebnica (Polsko) |
Povolání |
49- Náboženský nebo církevní činitel 41- Prezident nebo člen panov./šlechtického rodu |
Citace | Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 383-384 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=40417 |
HEDVIKA z Andechsu (též Jadwiga, HEDWIG von Andechs), * mezi 1174–1178, † 14. 10. 1243 Trzebnica (Polsko), vratislavská kněžna, světice, patronka Slezska
Pocházela z bavorského rodu hrabat z Diessenu-Andechsu, který měl úzký vztah k říšským panovníkům. Z rodového sídla jihozápadně od Mnichova vytvořili poutní místo – Svatou horu Andechs – s relikvií údajně od Řehoře Velikého. Z rodu pocházelo dvaadvacet biskupů, jeden opat a šest abatyší, včetně řady světců. Zenitu moci dosáhli za Bertolda IV. († 1204). 1208 při svatbě jeho syna Oty s Beatrix, neteří římskoněmeckého krále Filipa Švábského, byl král na hradě bamberského biskupa Ekberta z Andechsu zavražděn. Ač se prokázala jejich nevina, Andechsové zůstali událostí trvale poznamenáni.
H. byla nejstarší z osmi známých dětí Bertolda IV. z Andechsu a jeho druhé ženy Anežky Wettinské († 1195). Jméno dostala po babičce z otcovy strany Hedvice z Dachau. Sourozenci měli významné postavení: Ekbert († 1237) byl od 1203 biskupem v Bamberku, Otto VII. († 1234) spravoval franské rodové statky a s Beatrix Štaufskou vyženil palatinát burgundský (jejich dcera Markéta /po 1210 – 1271/ byla v prvním manželství provdána za moravského markrabího Přemysla, syna českého krále Přemysla Otakara I.), Bertold, kanovník v Bamberku, se 1206 stal arcibiskupem kaločským, 1218 patriarchou akvilejským. Anežka († 1201) se provdala za francouzského krále Filipa II.
O H. dětství není mnoho známo. V pěti letech byla na sedm let poslána na vychování do opatství benediktinek v Kitzingenu, které se věnovaly výchově dívek z urozených rodin. Po návratu se měla provdat za syna srbského knížete Taljema Nemanjiće. Ze sňatku, který by posílil vliv Andechsů a říše v Srbsku, však sešlo poté, co ženichův otec přišel o knížectví a H. byla vybrána pro jiný politický sňatek. Jako manželka (asi od 1192) slezského knížete Piastovce Jindřicha (I., Bradatého) měla posílit štaufskou stranu ve Slezsku.
Jindřich se ujal vlády 1201. V následujícím roce založil na přání H. cisterciácký klášter v Trzebnici, kde se měly vzdělávat mladé dívky. Jeptišky, které přišly z Bamberka, s sebou přinesly knihy, možná i nádherně iluminovaný modlitebník s kalendářem a nekrologickými zápisy Andechsů, které byly v Trzebnici doplněny o polské a české údaje (tzv. polsko-české nekrologium). Další Jindřichovou fundací se stal špitál sv. Ducha ve Vratislavi, 1212 založil na H. popud klášter sv. Bartoloměje v Nowogródě Bobrzańském. Podle tradice manželé prý založili asi dvacet špitálů, kostelů a klášterů.
Z manželství vzešlo sedm dětí, z nichž se jen dvě dožily dospělosti. Synu a dědici Jindřichovi II. Pobožnému vybrali rodiče za manželku dceru českého krále Přemysla Otakara I. Annu (* 1204), jeho bratr Konrád byl snad zasnouben s její sestrou Anežkou. Obě Přemyslovny pobývaly 1208–10 na vratislavském dvoře, aby se seznámily s tamním prostředím a zvyky. Vychovávány byly v Trzebnici. 1213 Konrád po úrazu na lovu zemřel a Anežka se vrátila do Čech. Svatba Jindřicha a Anny se konala 1216. Dcera Gertruda (cca 1200 – 1268) roku 1212 vstoupila do kláštera v Trzebnici, kde se 1232 stala abatyší.
Pád Andechsů a předčasné úmrtí několika rodinných příslušníků zapůsobily na H. do té míry, že se oddala askezi. Po dvaceti letech manželství získala Jindřichův souhlas k separaci a oba složili slib čistoty. S několika dvorními dámami se uchýlila do Trzebnice, odkud se vydávala jen pro vyřízení důležitých záležitostí, ať to byla péče o zraněného manžela, nebo politická jednání. Pod vlivem ohlasu života a kanonizace své neteře Alžběty Durynské (1235) pečovala o chudé a o vězně. Po Jindřichově smrti (1238) žila H. v Trzebnici, aniž složila klášterní sliby; 1241 před vpádem Tatarů se spolu se snachou Annou a jeptiškami uchýlila do Krosna nad Odrou. Její syn kníže Jindřich II. Pobožný padl v bitvě na Lehnickém poli (1241) a H. založila na prosby snachy Anny na místě, kde byl nalezen, proboštství. Nejspíše na Annino přání do něj přišli benediktini z Opatovic.
Nedlouho nato H. zemřela; s podporou slezských knížat a českého krále prosadily jeptišky v čele s abatyší Gertrudou její kanonizaci, kterou provedl papež Kliment IV. ve Viterbu 26. března 1267. Dva roky nato byly ostatky světice slavnostně přeneseny do nové gotické kaple v Trzebnici. Na žádost polského krále Jana Sobieského 1680 rozšířil papež Inocenc XI. kult sv. Hedviky na celou církev.
Ačkoli H. přímo neprošla českými zeměmi, jako patronka Slezska a ostravsko-opavské diecéze je uctívána i v našich zemích (mj. novodobý kostel v Opavě, relikviář v ostravské konkatedrále); jak dosvědčují nástěnné malby v kostele sv. Tomáše v Praze na Malé Straně, bylo tomu tak již nejpozději od 14. století. Od poloviny téhož věku se její svátek objevil v českých, důsledněji pak v moravských kalendářích.
L: Polski słownik Biograficzny 10, Wrocław–Warszawa–Kraków 1962–64, s. 297–299; W. Nigg, Hedwig von Schlesien, Würzburg 1991 (polsky: Święta Jadwiga Śląska, Opole 1997); A. Schütz, Hedwig von Andechs, eine deutsch-polnische Heilige / Jadwiga z Andechs, polsko-niemiecka Święta, München 1992; Slezsko 3, s. 49–50; A. Kiełbasa, Jadwiga Śląska, Kraków 2004; W. Bochniak, Bulla kanonizacyjna św. Jadwigi Śląskiej, Legnica 2014.
P: Vita S. Hedvigis, in: Scriptores rerum Silesiacarum II/1, G. A. Stenzel (ed.), Breslau 1839, s. 1–114; Legenda obrazowa o świętej Jadwidze, S. Tokarczuk (ed.); A. Karłowska-Kamzowa, týž (red.), Wrocław 1993; Legenda świętej Jadwigi (překlad A. Jochelson, M. W. Gogolewska), J. Pater (red.), Wrocław 1993.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Marie Bláhová