HEGER Hynek Jakub 5.7.1808-11.5.1854: Porovnání verzí

Z Personal
 
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od jednoho dalšího uživatele.)
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
 
| jméno = Hynek Jakub HEGER
 
| jméno = Hynek Jakub HEGER
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = Heger Hynek Jakub.jpg
 
| datum narození = 5.7.1808
 
| datum narození = 5.7.1808
 
| místo narození = Polička
 
| místo narození = Polička
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Hynek Jakub HEGER
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 390
 +
}}
 +
'''HEGER, Hynek Jakub''' ''(též Ignaz Jakob), * 5. 7. 1808 Polička, † 11. 5. 1854 Vídeň (Rakousko), stenograf''
 +
 
 +
Syn Antona H. († 1823) a Veroniky, roz. Martinů († 1830). Vystudoval piaristické gymnázium v Litomyšli a filozofii na olomoucké univerzitě. Tam zahájil i studium práv, která dokončil ve Vídni (1835 Dr. jur.). Nastoupil jako advokátní koncipient
 +
u vídeňského trestního soudu, působil v právních kancelářích.
 +
Začal se zajímat o těsnopis (stenografii). Od 1839 propagoval
 +
těsnopisnou soustavu bavorského inženýra, vynálezce a stenografa F. X. Gabelsbergera. Poprvé ji uplatnil 1841 při zápisu
 +
schůze německých hospodářů a lesníků v Brně. 1842 založil ve
 +
Vídni těsnopisný ústav, ten však brzy zanikl. 1843 přijal místo
 +
mimořádného profesora těsnopisu na vídeňské polytechnice;
 +
týž obor vyučoval na vídeňské a pražské univerzitě. H. přednášky v Karolinu, pořádané 1844 a 1845, navštívili přední obrozenci J. Jungmann, Š. Hněvkovský, F. L. Rieger, V. Bělský, J. Franta Šumavský a  J. Krouský. Poslední dva se stali jeho
 +
spolupracovníky a následovníky. H. s J. Frantou Šumavským
 +
vytvořil soustavu českoslovanského rychlotěsnopisu. Ta, ačkoli
 +
nevyšla tiskem, byla jedním z prvních převodů Gabelsbergerova písma do cizího jazyka. 1846 vydal dvoudílnou učebnici
 +
německého těsnopisu s názvem ''Praktisches Handbuch der Steno-Tachygraphie für öffentlichen und Selbstunterricht'' (Stručná
 +
mluvnice stenotachygrafie, rukověť pro veřejné vyučování i pro samouky). 1847 získal povolení rozšířit veřejné přednášky těsnopisu ve Vídni o český jazyk.
 +
 
 +
Během revoluce 1848–49 nastala v habsburské monarchii poptávka po zapisovatelích. H. se věnoval jejich výcviku a zároveň
 +
byl jmenován ředitelem stenografické kanceláře na jednáních
 +
ústavodárného říšského sněmu ve Vídni, resp. v  Kroměříži.
 +
1849 vydal spis ''Kurze Anleitung zur Steno- bzw. Tachygraphie''
 +
''für die vier slawischen Hauptsprachen, und zwar die böhmische'',
 +
''polnische, ilirische (südslawische) und russische…'' (Krátké navedení k těsno- čili rychlopisu pro čtyři hlavní slovanské jazyky, totiž český, polský, illyrský /jihoslovanský/ a ruský…), současně založil Ústřední svaz stenografů rakouského císařství
 +
(Centralverein der Stenographen des Österreichischen Kaiserstaates). S  kolegy sepsal 1850 další učebnici těsnopisu,
 +
kterou ministerstvo kultu a vyučování schválilo coby základní
 +
pomůcku pro výuku této disciplíny na středních školách. Tak
 +
vznikla tzv. vídeňská těsnopisná škola. Zabýval se též literární
 +
činností a krasopisem (kaligrafií); pro Státní tiskárnu zhotovil
 +
těsnopisné tiskové formy. Později vyučoval na soukromé internátní škole Theresianum a na gymnáziu ve Vídni. 1852 se
 +
zúčastnil sjezdu stenografů v Mnichově.
 +
 
 +
H. sehrál průkopnickou roli při rozšíření těsnopisu v Rakousku a jeho zavedení v českých zemích. Oceňována byla jeho snaha o co největší jednotu při tvorbě slovanských těsnopisných soustav. Je považován za autora první české těsnopisné soustavy, přestože moderní český těsnopis, užívaný od šedesátých let
 +
19. století, stojí na jiných základech. H. čestný hrob se nachází
 +
na vídeňském Ústředním hřbitově. Na domě ve IV. vídeňském
 +
okresu (v ulici Schaumburgergasse 4), kde bydlel a zemřel, je
 +
umístěna pamětní deska. Ta byla instalována také na rodném
 +
domě v Poličce (1876) zásluhou Prvního pražského spolku stenografů Gabelsbergerských. H. jméno nese nejdelší poličská
 +
ulice. Od pruského krále Fridricha Viléma IV. obdržel medaili
 +
Za umění a vědu.
 +
 
 +
'''L:''' Wurzbach 8, s. 202–206; ADB 11, s. 275–276; NDB 8, s. 229 (se soupisem
 +
díla a literatury); ÖBL 2, s. 239 (se soupisem díla a literatury); BL 1, s. 69;
 +
Czeike 3, s. 109; RSN 3, s. 699; OSN 11, s. 12–13; 28, s. 550; J. O. Pražák,
 +
H. J. H. a těsnopis český, in: Zlatá Praha 1, 1884, č. 49, s. 589–591; http://www.tesnopis.cz/Download/Heger.pdf (stav k 14. 10. 2019); cs.wikipedia.org
 +
(s literaturou, stav k 14. 10. 2019).
 +
 
 +
'''P:''' SOA, Zámrsk, Sbírka matrik Východočeského kraje, matrika nar. řkt. f. ú.
 +
Polička 1792–1817, sign. 1655, fol. 272.
 +
 
 +
Vojtěch Szajkó
 +
 
 +
 
 +
 
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:40- Hospodářství - ostatní]]
 
[[Kategorie:40- Hospodářství - ostatní]]

Aktuální verze z 5. 3. 2022, 17:55

Hynek Jakub HEGER
Narození 5.7.1808
Místo narození Polička
Úmrtí 11.5.1854
Místo úmrtí Vídeň (Rakousko)
Povolání 40- Hospodářství - ostatní
Citace Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 390
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47079

HEGER, Hynek Jakub (též Ignaz Jakob), * 5. 7. 1808 Polička, † 11. 5. 1854 Vídeň (Rakousko), stenograf

Syn Antona H. († 1823) a Veroniky, roz. Martinů († 1830). Vystudoval piaristické gymnázium v Litomyšli a filozofii na olomoucké univerzitě. Tam zahájil i studium práv, která dokončil ve Vídni (1835 Dr. jur.). Nastoupil jako advokátní koncipient u vídeňského trestního soudu, působil v právních kancelářích. Začal se zajímat o těsnopis (stenografii). Od 1839 propagoval těsnopisnou soustavu bavorského inženýra, vynálezce a stenografa F. X. Gabelsbergera. Poprvé ji uplatnil 1841 při zápisu schůze německých hospodářů a lesníků v Brně. 1842 založil ve Vídni těsnopisný ústav, ten však brzy zanikl. 1843 přijal místo mimořádného profesora těsnopisu na vídeňské polytechnice; týž obor vyučoval na vídeňské a pražské univerzitě. H. přednášky v Karolinu, pořádané 1844 a 1845, navštívili přední obrozenci J. Jungmann, Š. Hněvkovský, F. L. Rieger, V. Bělský, J. Franta Šumavský a J. Krouský. Poslední dva se stali jeho spolupracovníky a následovníky. H. s J. Frantou Šumavským vytvořil soustavu českoslovanského rychlotěsnopisu. Ta, ačkoli nevyšla tiskem, byla jedním z prvních převodů Gabelsbergerova písma do cizího jazyka. 1846 vydal dvoudílnou učebnici německého těsnopisu s názvem Praktisches Handbuch der Steno-Tachygraphie für öffentlichen und Selbstunterricht (Stručná mluvnice stenotachygrafie, rukověť pro veřejné vyučování i pro samouky). 1847 získal povolení rozšířit veřejné přednášky těsnopisu ve Vídni o český jazyk.

Během revoluce 1848–49 nastala v habsburské monarchii poptávka po zapisovatelích. H. se věnoval jejich výcviku a zároveň byl jmenován ředitelem stenografické kanceláře na jednáních ústavodárného říšského sněmu ve Vídni, resp. v Kroměříži. 1849 vydal spis Kurze Anleitung zur Steno- bzw. Tachygraphie für die vier slawischen Hauptsprachen, und zwar die böhmische, polnische, ilirische (südslawische) und russische… (Krátké navedení k těsno- čili rychlopisu pro čtyři hlavní slovanské jazyky, totiž český, polský, illyrský /jihoslovanský/ a ruský…), současně založil Ústřední svaz stenografů rakouského císařství (Centralverein der Stenographen des Österreichischen Kaiserstaates). S kolegy sepsal 1850 další učebnici těsnopisu, kterou ministerstvo kultu a vyučování schválilo coby základní pomůcku pro výuku této disciplíny na středních školách. Tak vznikla tzv. vídeňská těsnopisná škola. Zabýval se též literární činností a krasopisem (kaligrafií); pro Státní tiskárnu zhotovil těsnopisné tiskové formy. Později vyučoval na soukromé internátní škole Theresianum a na gymnáziu ve Vídni. 1852 se zúčastnil sjezdu stenografů v Mnichově.

H. sehrál průkopnickou roli při rozšíření těsnopisu v Rakousku a jeho zavedení v českých zemích. Oceňována byla jeho snaha o co největší jednotu při tvorbě slovanských těsnopisných soustav. Je považován za autora první české těsnopisné soustavy, přestože moderní český těsnopis, užívaný od šedesátých let 19. století, stojí na jiných základech. H. čestný hrob se nachází na vídeňském Ústředním hřbitově. Na domě ve IV. vídeňském okresu (v ulici Schaumburgergasse 4), kde bydlel a zemřel, je umístěna pamětní deska. Ta byla instalována také na rodném domě v Poličce (1876) zásluhou Prvního pražského spolku stenografů Gabelsbergerských. H. jméno nese nejdelší poličská ulice. Od pruského krále Fridricha Viléma IV. obdržel medaili Za umění a vědu.

L: Wurzbach 8, s. 202–206; ADB 11, s. 275–276; NDB 8, s. 229 (se soupisem díla a literatury); ÖBL 2, s. 239 (se soupisem díla a literatury); BL 1, s. 69; Czeike 3, s. 109; RSN 3, s. 699; OSN 11, s. 12–13; 28, s. 550; J. O. Pražák, H. J. H. a těsnopis český, in: Zlatá Praha 1, 1884, č. 49, s. 589–591; http://www.tesnopis.cz/Download/Heger.pdf (stav k 14. 10. 2019); cs.wikipedia.org (s literaturou, stav k 14. 10. 2019).

P: SOA, Zámrsk, Sbírka matrik Východočeského kraje, matrika nar. řkt. f. ú. Polička 1792–1817, sign. 1655, fol. 272.

Vojtěch Szajkó