Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky HEGER Josef 7.5.1885-6.1.1952

{{Infobox - osoba
| jméno = Josef HEGER
| obrázek = Heger Josef portret.jpg
| datum narození = 7.5.1885
| místo narození = Nyklovice (u Bystřice nad Pernštejnem)
| datum úmrtí = 6.1.1952
| místo úmrtí = Nyklovice (u Bystřice nad Pernštejnem)
| povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel<br />61- Pedagog<br />52- Archeolog<br />54- Etnograf<br />63- Spisovatel

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 391
}}
'''HEGER, Josef''', ''* 7. 5. 1885 Nyklovice (u Bystřice nad Pernštejnem), † 6. 1. 1952 Nyklovice (u Bystřice nad Pernštejnem), římskokatolický kněz, hebraista, pedagog, překladatel'' 

Byl synem rolníka. Vystudoval v  Brně klasické gymnázium 
(1896–1904) a po maturitě bohosloví (1904–08). Po kněžském 
svěcení (1908) se stal kaplanem v Hustopečích a od konce 1909 
byl druhým kooperátorem u sv. Máří Magdalény v Brně. Od 
1911 pobýval v Palestině, kde se vzdělával v biblické archeologii 
a orientálních jazycích. Před koncem 1913 byl zbaven na vlastní 
žádost úřadu vicerektora rakousko-uherského hospice v Jeruzalémě a jmenován členem kuratoria tohoto ústavu. Záhy se vrátil 
do Brna, kde se stal farářem u sv. Máří Magdalény, asesorem biskupské konsistoře a suplentem na teologickém učilišti. 1914–16 
pokračoval ve studiích teologie ve Frintaneu ve Vídni (ThDr. 
1917). Potom 1917–24 učil náboženství na státním gymnáziu 
v  Moravských Budějovicích. Jako nástupce po Janu Sedlákovi byl jmenován bez konkurzu profesorem biblického studia 
Starého zákona na diecézním teologickém učilišti v Brně, kde 
působil 1924–37. Od 1932/33 suploval týž předmět na Teologické fakultě UK v Praze, 1937 byl jmenován řádným profesorem biblické starozákonní vědy. 1938/39 na škole zastával 
funkci děkana a 1939/40 proděkana. 1932–38 současně přednášel v Brně. Po konci druhé světové války působil 1945–50 na 
pražské fakultě. Kvůli nemoci odešel do výslužby a v rodišti, kde 
byl za německé okupace duchovním správcem, dožil.

Patřil k našim nejlepším znalcům Starého zákona. Jako dříve 
Rudolf Dvořák revidoval, překládal, přebásňoval a od počátku 
třicátých let zveřejňoval (často v hodnotné typografické úpravě) biblické texty z původních hebrejských či řeckých pramenů i podle jejich kritických zpracování. V převodech se snažil zachovat semitský charakter a jazykový rytmus, dále je doplnil 
úvody, doslovy a  poznámkovým aparátem. Nově přeložené 
''Písmo svaté Starého zákona'' vyšlo ve třech kapesních svazcích 
posmrtně péčí Jana Merella a Františka Kotalíka. H. zveřejnil 
několik exegetických studií, v rukopise zůstaly jeho přednášky.
Ve třicátých letech budoval s  pomocí preláta Adolfa Tenory 
vysokoškolské konferenční středisko v  Dalečíně na Žďársku 
(tzv. letovisko pro akademické kurzy či studentská ozdravovna 
Hegerov). Pracoval jako předseda a jednatel Růže Sušilovy, redaktor časopisu ''Museum'' (1907–08) a člen výboru Stojanovy 
literární jednoty, od 1925 řídil Sušilovu kolej v Brně. Byl pohřben v Sulkovci (u Jimramova).

'''D:''' Proroctví Joelovo, 1931 (s úvahou J. Demla); Kniha Ijjob, 1933; Jan Sedlák, 
Duchovní promluvy, 1934 (editor); Velepíseň, 1934; Žalmy, 1936; Ješacjahu [Izajáš], 1936; Jirmejahu [Jeremiáš]. Pláč, 1937; Jirmejahu. Nářky, 1937; 
Žalmy Šalomounovy, 1938; Žalmy, 1939; Kniha Tobit, 1940 (s J. Demlem 
a M. Fenclem); Jeremiášovo proroctví, 1940; Kniha Přísloví, 1940; Koheleth. 
Kazatel, 1942; Kniha moudrosti, 1946; Kniha malých proroků, 1946; Kniha Daniel, 1947; Kniha Ježíše Siracha, 1947; Písmo svaté Starého zákona 1–3, 
1955–58; Biblická archeologie. Učební text pro studující církevních středních 
škol, J. Kozel (ed.), 1992.

'''L:''' Věstník katolického duchovenstva. Církevně-politický a zájmový orgán katolického kleru v zemích koruny České 14, 1913, č. 7, s. 106; J. V. Novák – 
A. Novák, Přehledné dějiny literatury české od nejstarších dob až po naše dny, 
1936–39, s. 1736 a rejstřík; J. Merell, Bible v českých zemích od nejstarších 
dob do současnosti, 1956, s. 60–61, 68; LČL 2/1, 127–128 (se soupisem 
díla a kritik a literatury); 4/2, s. 1885 (bible); Tomeš 1, s. 436; J. Z. Charouz, Brněnský alumnát. Výchova a vzdělávání duchovenstva v Brně v letech 
1807–1950, 2007, s. 45, 79; týž, Brněnský alumnát – doba kněžských osobností, in: Brněnská diecéze 1777–2007, 2007, s. 43; P. Jäger – L. Nosek – 
T. Petráček, Ve službě Písmu a církvi. Čeští studenti École biblique v Jeruzalémě, in: Salve. Časopis pro dominikánský laikát 19, 2009, č. 3, s. 90–92; 
V. Novotný – M. Vaňáč – M. Kunštát, Biografický slovník katolických teologických fakult v Praze 1891–1990, 2013, s. 70–72 (se soupisem díla a literatury); http://databaze.obecprekladatelu.cz (stav k 11. 6. 2019).

'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/973555e5-668f-403d-a97b-daaaa9b96bc9 Bibliografie dějin Českých zemí]

Gustav Novotný


[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]]
[[Kategorie:61- Pedagog]]
[[Kategorie:52- Archeolog]]
[[Kategorie:54- Etnograf]]
[[Kategorie:63- Spisovatel]]

[[Kategorie:1885]]
[[Kategorie:Nyklovice]]
[[Kategorie:1952]]
[[Kategorie:Nyklovice]]