Biografický slovník
HEGER Josef 7.5.1885-6.1.1952: Porovnání verzí
(HEGER_Josef_7.5.1885-6.1.1952) |
|||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 7.5.1885 | | datum narození = 7.5.1885 | ||
| − | | místo narození = Nyklovice | + | | místo narození = Nyklovice (u Bystřice nad Pernštejnem) |
| datum úmrtí = 6.1.1952 | | datum úmrtí = 6.1.1952 | ||
| − | | místo úmrtí = Nyklovice | + | | místo úmrtí = Nyklovice (u Bystřice nad Pernštejnem) |
| − | | povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel | + | | povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel<br />61- Pedagog<br />52- Archeolog<br />54- Etnograf<br />63- Spisovatel |
| − | 61- Pedagog | + | |
| − | 52- Archeolog | + | |
| − | 54- Etnograf | + | |
| − | 63- Spisovatel | + | |
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 391 |
| + | }} | ||
| + | '''HEGER, Josef''', ''* 7. 5. 1885 Nyklovice (u Bystřice nad Pernštejnem), † 6. 1. 1952 Nyklovice (u Bystřice nad Pernštejnem), římskokatolický kněz, hebraista, pedagog, překladatel'' | ||
| + | |||
| + | Byl synem rolníka. Vystudoval v Brně klasické gymnázium | ||
| + | (1896–1904) a po maturitě bohosloví (1904–08). Po kněžském | ||
| + | svěcení (1908) se stal kaplanem v Hustopečích a od konce 1909 | ||
| + | byl druhým kooperátorem u sv. Máří Magdalény v Brně. Od | ||
| + | 1911 pobýval v Palestině, kde se vzdělával v biblické archeologii | ||
| + | a orientálních jazycích. Před koncem 1913 byl zbaven na vlastní | ||
| + | žádost úřadu vicerektora rakousko-uherského hospice v Jeruzalémě a jmenován členem kuratoria tohoto ústavu. Záhy se vrátil | ||
| + | do Brna, kde se stal farářem u sv. Máří Magdalény, asesorem biskupské konsistoře a suplentem na teologickém učilišti. 1914–16 | ||
| + | pokračoval ve studiích teologie ve Frintaneu ve Vídni (ThDr. | ||
| + | 1917). Potom 1917–24 učil náboženství na státním gymnáziu | ||
| + | v Moravských Budějovicích. Jako nástupce po Janu Sedlákovi byl jmenován bez konkurzu profesorem biblického studia | ||
| + | Starého zákona na diecézním teologickém učilišti v Brně, kde | ||
| + | působil 1924–37. Od 1932/33 suploval týž předmět na Teologické fakultě UK v Praze, 1937 byl jmenován řádným profesorem biblické starozákonní vědy. 1938/39 na škole zastával | ||
| + | funkci děkana a 1939/40 proděkana. 1932–38 současně přednášel v Brně. Po konci druhé světové války působil 1945–50 na | ||
| + | pražské fakultě. Kvůli nemoci odešel do výslužby a v rodišti, kde | ||
| + | byl za německé okupace duchovním správcem, dožil. | ||
| + | |||
| + | Patřil k našim nejlepším znalcům Starého zákona. Jako dříve | ||
| + | Rudolf Dvořák revidoval, překládal, přebásňoval a od počátku | ||
| + | třicátých let zveřejňoval (často v hodnotné typografické úpravě) biblické texty z původních hebrejských či řeckých pramenů i podle jejich kritických zpracování. V převodech se snažil zachovat semitský charakter a jazykový rytmus, dále je doplnil | ||
| + | úvody, doslovy a poznámkovým aparátem. Nově přeložené | ||
| + | ''Písmo svaté Starého zákona'' vyšlo ve třech kapesních svazcích | ||
| + | posmrtně péčí Jana Merella a Františka Kotalíka. H. zveřejnil | ||
| + | několik exegetických studií, v rukopise zůstaly jeho přednášky. | ||
| + | Ve třicátých letech budoval s pomocí preláta Adolfa Tenory | ||
| + | vysokoškolské konferenční středisko v Dalečíně na Žďársku | ||
| + | (tzv. letovisko pro akademické kurzy či studentská ozdravovna | ||
| + | Hegerov). Pracoval jako předseda a jednatel Růže Sušilovy, redaktor časopisu ''Museum'' (1907–08) a člen výboru Stojanovy | ||
| + | literární jednoty, od 1925 řídil Sušilovu kolej v Brně. Byl pohřben v Sulkovci (u Jimramova). | ||
| + | |||
| + | '''D:''' Proroctví Joelovo, 1931 (s úvahou J. Demla); Kniha Ijjob, 1933; Jan Sedlák, | ||
| + | Duchovní promluvy, 1934 (editor); Velepíseň, 1934; Žalmy, 1936; Ješacjahu [Izajáš], 1936; Jirmejahu [Jeremiáš]. Pláč, 1937; Jirmejahu. Nářky, 1937; | ||
| + | Žalmy Šalomounovy, 1938; Žalmy, 1939; Kniha Tobit, 1940 (s J. Demlem | ||
| + | a M. Fenclem); Jeremiášovo proroctví, 1940; Kniha Přísloví, 1940; Koheleth. | ||
| + | Kazatel, 1942; Kniha moudrosti, 1946; Kniha malých proroků, 1946; Kniha Daniel, 1947; Kniha Ježíše Siracha, 1947; Písmo svaté Starého zákona 1–3, | ||
| + | 1955–58; Biblická archeologie. Učební text pro studující církevních středních | ||
| + | škol, J. Kozel (ed.), 1992. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' Věstník katolického duchovenstva. Církevně-politický a zájmový orgán katolického kleru v zemích koruny České 14, 1913, č. 7, s. 106; J. V. Novák – | ||
| + | A. Novák, Přehledné dějiny literatury české od nejstarších dob až po naše dny, | ||
| + | 1936–39, s. 1736 a rejstřík; J. Merell, Bible v českých zemích od nejstarších | ||
| + | dob do současnosti, 1956, s. 60–61, 68; LČL 2/1, 127–128 (se soupisem | ||
| + | díla a kritik a literatury); 4/2, s. 1885 (bible); Tomeš 1, s. 436; J. Z. Charouz, Brněnský alumnát. Výchova a vzdělávání duchovenstva v Brně v letech | ||
| + | 1807–1950, 2007, s. 45, 79; týž, Brněnský alumnát – doba kněžských osobností, in: Brněnská diecéze 1777–2007, 2007, s. 43; P. Jäger – L. Nosek – | ||
| + | T. Petráček, Ve službě Písmu a církvi. Čeští studenti École biblique v Jeruzalémě, in: Salve. Časopis pro dominikánský laikát 19, 2009, č. 3, s. 90–92; | ||
| + | V. Novotný – M. Vaňáč – M. Kunštát, Biografický slovník katolických teologických fakult v Praze 1891–1990, 2013, s. 70–72 (se soupisem díla a literatury); http://databaze.obecprekladatelu.cz (stav k 11. 6. 2019). | ||
| + | |||
| + | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/973555e5-668f-403d-a97b-daaaa9b96bc9 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
| + | |||
| + | Gustav Novotný | ||
| + | |||
| − | |||
| − | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]] | [[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]] | ||
Verze z 5. 3. 2022, 19:03
| Josef HEGER | |
 | |
| Narození | 7.5.1885 |
|---|---|
| Místo narození | Nyklovice (u Bystřice nad Pernštejnem) |
| Úmrtí | 6.1.1952 |
| Místo úmrtí | Nyklovice (u Bystřice nad Pernštejnem) |
| Povolání |
49- Náboženský nebo církevní činitel 61- Pedagog 52- Archeolog 54- Etnograf 63- Spisovatel |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 391 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=59483 |
HEGER, Josef, * 7. 5. 1885 Nyklovice (u Bystřice nad Pernštejnem), † 6. 1. 1952 Nyklovice (u Bystřice nad Pernštejnem), římskokatolický kněz, hebraista, pedagog, překladatel
Byl synem rolníka. Vystudoval v Brně klasické gymnázium (1896–1904) a po maturitě bohosloví (1904–08). Po kněžském svěcení (1908) se stal kaplanem v Hustopečích a od konce 1909 byl druhým kooperátorem u sv. Máří Magdalény v Brně. Od 1911 pobýval v Palestině, kde se vzdělával v biblické archeologii a orientálních jazycích. Před koncem 1913 byl zbaven na vlastní žádost úřadu vicerektora rakousko-uherského hospice v Jeruzalémě a jmenován členem kuratoria tohoto ústavu. Záhy se vrátil do Brna, kde se stal farářem u sv. Máří Magdalény, asesorem biskupské konsistoře a suplentem na teologickém učilišti. 1914–16 pokračoval ve studiích teologie ve Frintaneu ve Vídni (ThDr. 1917). Potom 1917–24 učil náboženství na státním gymnáziu v Moravských Budějovicích. Jako nástupce po Janu Sedlákovi byl jmenován bez konkurzu profesorem biblického studia Starého zákona na diecézním teologickém učilišti v Brně, kde působil 1924–37. Od 1932/33 suploval týž předmět na Teologické fakultě UK v Praze, 1937 byl jmenován řádným profesorem biblické starozákonní vědy. 1938/39 na škole zastával funkci děkana a 1939/40 proděkana. 1932–38 současně přednášel v Brně. Po konci druhé světové války působil 1945–50 na pražské fakultě. Kvůli nemoci odešel do výslužby a v rodišti, kde byl za německé okupace duchovním správcem, dožil.
Patřil k našim nejlepším znalcům Starého zákona. Jako dříve Rudolf Dvořák revidoval, překládal, přebásňoval a od počátku třicátých let zveřejňoval (často v hodnotné typografické úpravě) biblické texty z původních hebrejských či řeckých pramenů i podle jejich kritických zpracování. V převodech se snažil zachovat semitský charakter a jazykový rytmus, dále je doplnil úvody, doslovy a poznámkovým aparátem. Nově přeložené Písmo svaté Starého zákona vyšlo ve třech kapesních svazcích posmrtně péčí Jana Merella a Františka Kotalíka. H. zveřejnil několik exegetických studií, v rukopise zůstaly jeho přednášky. Ve třicátých letech budoval s pomocí preláta Adolfa Tenory vysokoškolské konferenční středisko v Dalečíně na Žďársku (tzv. letovisko pro akademické kurzy či studentská ozdravovna Hegerov). Pracoval jako předseda a jednatel Růže Sušilovy, redaktor časopisu Museum (1907–08) a člen výboru Stojanovy literární jednoty, od 1925 řídil Sušilovu kolej v Brně. Byl pohřben v Sulkovci (u Jimramova).
D: Proroctví Joelovo, 1931 (s úvahou J. Demla); Kniha Ijjob, 1933; Jan Sedlák, Duchovní promluvy, 1934 (editor); Velepíseň, 1934; Žalmy, 1936; Ješacjahu [Izajáš], 1936; Jirmejahu [Jeremiáš]. Pláč, 1937; Jirmejahu. Nářky, 1937; Žalmy Šalomounovy, 1938; Žalmy, 1939; Kniha Tobit, 1940 (s J. Demlem a M. Fenclem); Jeremiášovo proroctví, 1940; Kniha Přísloví, 1940; Koheleth. Kazatel, 1942; Kniha moudrosti, 1946; Kniha malých proroků, 1946; Kniha Daniel, 1947; Kniha Ježíše Siracha, 1947; Písmo svaté Starého zákona 1–3, 1955–58; Biblická archeologie. Učební text pro studující církevních středních škol, J. Kozel (ed.), 1992.
L: Věstník katolického duchovenstva. Církevně-politický a zájmový orgán katolického kleru v zemích koruny České 14, 1913, č. 7, s. 106; J. V. Novák – A. Novák, Přehledné dějiny literatury české od nejstarších dob až po naše dny, 1936–39, s. 1736 a rejstřík; J. Merell, Bible v českých zemích od nejstarších dob do současnosti, 1956, s. 60–61, 68; LČL 2/1, 127–128 (se soupisem díla a kritik a literatury); 4/2, s. 1885 (bible); Tomeš 1, s. 436; J. Z. Charouz, Brněnský alumnát. Výchova a vzdělávání duchovenstva v Brně v letech 1807–1950, 2007, s. 45, 79; týž, Brněnský alumnát – doba kněžských osobností, in: Brněnská diecéze 1777–2007, 2007, s. 43; P. Jäger – L. Nosek – T. Petráček, Ve službě Písmu a církvi. Čeští studenti École biblique v Jeruzalémě, in: Salve. Časopis pro dominikánský laikát 19, 2009, č. 3, s. 90–92; V. Novotný – M. Vaňáč – M. Kunštát, Biografický slovník katolických teologických fakult v Praze 1891–1990, 2013, s. 70–72 (se soupisem díla a literatury); http://databaze.obecprekladatelu.cz (stav k 11. 6. 2019).
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Gustav Novotný
