HEIDELBERGER Arnošt Jan 1590?-1667?: Porovnání verzí

Z Personal
m (Procházková přesunul stránku HEIDELBERGER Arnošt Jan 1600-1668 na HEIDELBERGER Arnošt Jan 1590-1668 bez založení přesměrování)
m (Holoubková přesunul stránku HEIDELBERGER Arnošt Jan 1590-1668 na HEIDELBERGER Arnošt Jan 1590?-1667? bez založení přesměrování)
 
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od 2 dalších uživatelů.)
Řádka 2: Řádka 2:
 
| jméno = Arnošt Jan HEIDELBERGER
 
| jméno = Arnošt Jan HEIDELBERGER
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 1600
+
| datum narození = kolem 1590
| místo narození =  
+
| místo narození = (Německo)
| datum úmrtí = 1668
+
| datum úmrtí = před 1668
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Praha
 
| povolání = 75- Sochař nebo medailér
 
| povolání = 75- Sochař nebo medailér
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Arnošt Jan HEIDELBERGER
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 397
 +
}}
 +
'''HEIDELBERGER, Arnošt Jan''' ''(též Heydelberger, Ernst Johann), * kolem 1590 (Německo), † před 1668 Praha, sochař, řezbář''
 +
 
 +
Podle H. vlastního přiznání pocházel z  hrabství Mansfeld
 +
v  Horním Sasku; předpokládá se, že se pohyboval v  okruhu sochařské rodiny Zürnů. Před 1618 přišel do Prahy, kde
 +
s  italskými štukatéry pracoval na štukové výzdobě Španělského sálu na Pražském hradě. Později patrně vytvořil část
 +
figur františkánských světců (sv. František z Assisi a sv. Antonín Paduánský) v  kostele Panny Marie Sněžné na Novém Městě pražském, které jsou datovány do dvacátých let 17.  století a  lze je označit za vyznění pozdního římského
 +
manýrismu v českých zemích. Do H. okruhu patří i mladší sochy sv.  Bonaventury, Didakuse, Bernardina Sienského
 +
a  sv. Kláry. H. nejvýznamnější práce, postava sv. Františka
 +
z  Pauly (1627–30), pocházející ze zrušeného paulánského
 +
kláštera na Starém Městě pražském (dnes v  kostele Matky
 +
Boží před Týnem), je dávána za příklad již raně barokního řezbářství. H.  byl 1628 jmenován dvorním sochařem;
 +
o rok později vytvářel dřevěný kříž pro Karlův most. 1631
 +
získal pražské měšťanství, 1632 koupil na Hradčanech dům
 +
čp. 151/IV. Ve třicátých letech 17. století jej zaměstnal také
 +
Albrecht z Valdštejna pro své stavby v Jičíně a v Praze. V kapli jeho pražského paláce na Malé Straně se zachovaly H. velmi
 +
protáhlé figury poněkud loutkovitého charakteru a s přehnanými gesty. Snad se také podílel na sochařské výzdobě průčelí Valdštejnem založené kartouzy ve Valdicích (u  Jičína).
 +
H. pracoval i pro pražskou strahovskou kanonii – do kostela
 +
Nanebevzetí Panny Marie dodal 1636 řezané chórové lavice. 1649–51 se pravděpodobně podílel na utváření hlavního
 +
oltáře kostela Panny Marie Sněžné, největšího oltáře raného
 +
baroka v Praze. Ještě 1650 byl doložen jako člen pražského
 +
malířského a  sochařského cechu a  1654 vyhotovil castrum
 +
doloris (dočasná slavnostní stavba nad katafalkem) římského, uherského a českého krále Ferdinanda IV.
 +
 
 +
'''D:''' Sochy andělů a  sv. Václava na oltáři kaple Valdštejnského paláce
 +
čp. 17/III v Praze, kolem 1630; sochy sv. Františka Serafinského a sv. Kláry
 +
v ambitu kláštera u sv. Jakuba na Starém Městě pražském; socha sv. Františka
 +
z Pauly, dnes v kostele Matky Boží před Týnem (1627–1630).
 +
 
 +
'''L:''' Dlabač 1, s. 587; Thieme–Becker 16, s. 256; Toman 1, s. 313; O. J. Blažíček, Sochařství baroku v  Čechách, 1958, s. 60–62; Umělecké památky
 +
Čech 1, E. Poche (ed.), 1977, s. 592, 595; Praha na úsvitu nových dějin, týž
 +
(ed.), 1988, s. 439–444; NEČVU 1, s. 251; Umělecké památky Prahy. Staré
 +
Město pražské a Josefov, P. Vlček (ed.), 1996, s. 109, 113, 124; totéž, Nové
 +
Město pražské a Vyšehrad, R. Baťková (ed.), 1998, s. 148; totéž, Malá Strana,
 +
P. Vlček (ed.), 1999, s. 147, 153; totéž, Pražský hrad a Hradčany, P. Vlček
 +
(ed.), 2000, s. 374; De Gruyter Allgemeines Künstlerlexikon, Bd. 71, Berlin–
 +
Boston, 2011, s. 118.
 +
 +
Pavel Vlček
 +
 
 +
 
 +
 
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:75- Sochař nebo medailér]]
 
[[Kategorie:75- Sochař nebo medailér]]
  
[[Kategorie:1600]]
+
[[Kategorie:1590]]
 
[[Kategorie:1668]]
 
[[Kategorie:1668]]
 +
[[Kategorie:Praha]]

Aktuální verze z 6. 3. 2022, 12:13

Arnošt Jan HEIDELBERGER
Narození kolem 1590
Místo narození (Německo)
Úmrtí před 1668
Místo úmrtí Praha
Povolání 75- Sochař nebo medailér
Citace Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 397
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47086

HEIDELBERGER, Arnošt Jan (též Heydelberger, Ernst Johann), * kolem 1590 (Německo), † před 1668 Praha, sochař, řezbář

Podle H. vlastního přiznání pocházel z hrabství Mansfeld v Horním Sasku; předpokládá se, že se pohyboval v okruhu sochařské rodiny Zürnů. Před 1618 přišel do Prahy, kde s italskými štukatéry pracoval na štukové výzdobě Španělského sálu na Pražském hradě. Později patrně vytvořil část figur františkánských světců (sv. František z Assisi a sv. Antonín Paduánský) v kostele Panny Marie Sněžné na Novém Městě pražském, které jsou datovány do dvacátých let 17. století a lze je označit za vyznění pozdního římského manýrismu v českých zemích. Do H. okruhu patří i mladší sochy sv. Bonaventury, Didakuse, Bernardina Sienského a sv. Kláry. H. nejvýznamnější práce, postava sv. Františka z Pauly (1627–30), pocházející ze zrušeného paulánského kláštera na Starém Městě pražském (dnes v kostele Matky Boží před Týnem), je dávána za příklad již raně barokního řezbářství. H. byl 1628 jmenován dvorním sochařem; o rok později vytvářel dřevěný kříž pro Karlův most. 1631 získal pražské měšťanství, 1632 koupil na Hradčanech dům čp. 151/IV. Ve třicátých letech 17. století jej zaměstnal také Albrecht z Valdštejna pro své stavby v Jičíně a v Praze. V kapli jeho pražského paláce na Malé Straně se zachovaly H. velmi protáhlé figury poněkud loutkovitého charakteru a s přehnanými gesty. Snad se také podílel na sochařské výzdobě průčelí Valdštejnem založené kartouzy ve Valdicích (u Jičína). H. pracoval i pro pražskou strahovskou kanonii – do kostela Nanebevzetí Panny Marie dodal 1636 řezané chórové lavice. 1649–51 se pravděpodobně podílel na utváření hlavního oltáře kostela Panny Marie Sněžné, největšího oltáře raného baroka v Praze. Ještě 1650 byl doložen jako člen pražského malířského a sochařského cechu a 1654 vyhotovil castrum doloris (dočasná slavnostní stavba nad katafalkem) římského, uherského a českého krále Ferdinanda IV.

D: Sochy andělů a sv. Václava na oltáři kaple Valdštejnského paláce čp. 17/III v Praze, kolem 1630; sochy sv. Františka Serafinského a sv. Kláry v ambitu kláštera u sv. Jakuba na Starém Městě pražském; socha sv. Františka z Pauly, dnes v kostele Matky Boží před Týnem (1627–1630).

L: Dlabač 1, s. 587; Thieme–Becker 16, s. 256; Toman 1, s. 313; O. J. Blažíček, Sochařství baroku v Čechách, 1958, s. 60–62; Umělecké památky Čech 1, E. Poche (ed.), 1977, s. 592, 595; Praha na úsvitu nových dějin, týž (ed.), 1988, s. 439–444; NEČVU 1, s. 251; Umělecké památky Prahy. Staré Město pražské a Josefov, P. Vlček (ed.), 1996, s. 109, 113, 124; totéž, Nové Město pražské a Vyšehrad, R. Baťková (ed.), 1998, s. 148; totéž, Malá Strana, P. Vlček (ed.), 1999, s. 147, 153; totéž, Pražský hrad a Hradčany, P. Vlček (ed.), 2000, s. 374; De Gruyter Allgemeines Künstlerlexikon, Bd. 71, Berlin– Boston, 2011, s. 118.

Pavel Vlček