HEIDER Alois 21.6.1868-25.1.1936: Porovnání verzí

Aktuální verze z 14. 6. 2022, 14:01

Alois HEIDER
Narození	21.6.1868
Místo narození	Adamov (z. l., u Bruntálu)
Úmrtí	25.1.1936
Místo úmrtí	Bruntál
Jiná jména	Paul Heider
Povolání	49- Náboženský nebo církevní činitel
Citace	Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 398-399
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=77501

HEIDER, Alois (řád. jm. Paul), * 21. 6. 1868 Adamov (z. l., u Bruntálu), † 25. 1. 1936 Bruntál, římskokatolický kněz, velmistr Řádu německých rytířů

Nejstarší syn domkáře Josefa H. a Terezie, roz. Langerové. Dětství strávil v Pusté Rudné (u Vrbna pod Pradědem). Absolvoval nižší gymnázium v Bruntále, dále se vzdělával v kroměřížském arcidiecézním semináři. 1886 vstoupil do noviciátu Řádu německých rytířů. Od 1889 navštěvoval teologii na univerzitě v Innsbrucku, 1892 byl vysvěcen na kněze a složil slavné sliby. Následujícího roku se vrátil do Slezska jako kooperátor ve Staré Rudné, od 1896 v nedalekém Bruntále, kde se 1903 stal městským kaplanem a správcem řádového špitálu; aktivně se zapojil do vedení Spolku katolických tovaryšů a podílel se na jeho transformaci do Katolického lidového spolku, 1899 se zasloužil o stavbu nové spolkové budovy. 1907 sestavil vzorový statut pro katolické lidové spolky. 1906–09 byl farním správcem ve Vrbně pod Pradědem a spirituálem místní komunity sester Řádu německých rytířů, 1909 se vrátil do Bruntálu jako administrátor farnosti a děkan. 1917 v Opavě nahradil Norberta Kleina, který byl jmenován brněnským biskupem – H. byl ustanoven (s titulem probošta) farářem v kostele kostela Nanebevzetí P. Marie; k tomu převzal redigování olomouckých katolických novin Mährisch-schlesische Presse.

Po konci první světové války a vzniku ČSR se jeho hlavním úkolem stala péče o sudetoněmecké katolíky a záchrana německého katolického tisku na severní Moravě a ve Slezsku. Vstoupil do lokální politiky, vybudoval německý chlapecký seminář olomoucké arcidiecéze, založil místní pobočku německého svazu charity, zasloužil se o výstavbu památníku padlých v první světové válce (kostel sv. Hedviky v Opavě). 1918 přenesl se spolupracovníky (J. Schinzel, F. Stolberg, R. Schälzky, F. Linke) sídlo listu Mährisch-schlesische Presse do Krnova a převzal finanční záležitosti redakce. V době existence provincie Sudetenland vycházely noviny totožného názvu, 1919 byl titul změněn na Das Volk. Společnost s ručením omezeným provozovala nakladatelství s vlastní tiskárnou a opavský obchod s liturgickými potřebami a devocionáliemi. Kromě deníku Das Volk vycházel též týdeník Deutsches Wochenblatt. Stal se zakládajícím členem Pomocného spolku pro zřízení německého chlapeckého semináře v olomoucké arcidiecézi a jeho dlouholetým předsedou. Organizoval sbírky, loterie a další aktivity spojené se získáváním financí na stavbu uskutečněnou 1926 v Bruntále. Byl členem více než třiceti různých spolků a společností, přičemž valná část z nich byla spojena s jeho kněžskou dráhou (náboženská bratrstva, spolky kněžské, modlitební, kulturní, sociální, dobročinné, školské a obranné). H. a R. Schälzky, F. Luschka ad. 1919 spoluzakládali Německou křesťanskosociální stranu (Deutsche christlichsoziale Volkspartei). Stal se členem jejího okresního vedení. 1920 za ni kandidoval v obecních volbách do opavského městského zastupitelstva a tři volební období byl městským radním. Pro zlepšení sociální situace ve městě založil a vedl místní odbor Německého svazu charity. Jeho politické aktivity ukončilo těžké onemocnění a následná operace. Po zotavení rezignoval na funkce v komunální politice a nadále se angažoval ve vedení řádu a v přípravě výstavby kostela sv. Hedviky v Opavě. 1930 byl zvolen členem generální rady a od 1931 zastupoval úřadujícího velmistra po dobu nemoci a rekonvalescence. 1932 byl jmenován referentem pro školy německého řádu v ČSR a generálním vikářem řádu, 1933 zvolen šedesátým velmistrem Řádu německých rytířů (prvním s opatskou benedikcí). 1917 byl oceněn rytířským křížem Řádu císaře Františka Josefa, 1919 jmenován konsistoriálním asesorem, 1921 papežským komořím Benedikta XV. a 1922 Pia XI., arcibiskup mu 1924 udělil tzv. laus publica, 1928 byl jmenován papežským domácím prelátem.

L: nekrolog, in: Das Volk 28. 1. 1936, s. 1–4; J. Böhr, Die deutsche katholische Presse in der Tschechoslowakei, in: Die deutschen Katholiken in der Tschechoslowakischen Republik, H. Donat (ed.), 1934, s. 287–288; R. Schälzky, Der Volksbund deutscher Katholiken für Mähren-Schlesien, in: tamtéž, s. 243; A. Jedelsky, Paul H. (1868–1936), in: Kirche, Recht und Land, K. Reiß (ed.), Königstein–München 1969, s. 262–268; G. Müller, Die Familiaren des Deutschen Ordens. Quellen und Studien zur Geschichte des Deutschen Ordens 13, Marburg 1980, s. 110; G. Hanusch, Paul H. (31. 5. 1933 – 25. 1. 1936), in: Die Hochmeister des Deutschen Ordens 1190–1994, U. Arnold (ed.), Quellen und Studien zur Geschichte des Deutschen Ordens 40, Marburg 1998, s. 308–315 (s další literaturou); ÖBL 2, s. 242–243; BL 1, s. 570; P. Šopák, Kostel sv. Hedviky v Opavě 1–2, in: Časopis Slezského zemského muzea B, 48, 1999, s. 224–240; 49, 2000, s. 258–271; Slezsko 8, s. 47; P. Tesař, P. Paul H. a P. Robert Schälzky – Dva příklady politické angažovanosti kněží Řádu německých rytířů, in: Osobnost v církvi a politice, P. Marek – J. Hanuš (eds.), 2006, s. 194–205 (s další literaturou); J. Larisch, P. Paul A. H., OT. Miloval církev, národ a vlast, 2014; https://kulturportal-west-ost.eu/personen/heider-paul-alois (stav k 3. 11. 2019).

P: ZA, Opava, Sbírka matrik Severomoravského kraje, N inv. č. 942 sign. Kr IX 10. 1842–1894 Adamov, fol. 64; Římskokatolická farnost Panny Marie, Opava, Kronika farnosti 1–2; ZA, Opava, fond Němečtí rytíři – úřad velmistra Bruntál, kart. 7 a 8; Deutschordens-Zentralarchiv, Wien, GK 778.

Petr Tesař