StránkaDiskuseZobrazit zdrojHistorie HEIDLER z Heilbornu Karel Josef 22.1.1792-13.5.1866

Karel Josef HEIDLER z Heilbornu
Narození	22.1.1792
Místo narození	Sokolov
Úmrtí	13.5.1866
Místo úmrtí	Praha
Povolání	15- Lékaři
Citace	Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 402-403
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47094

HEIDLER z Heilbornu, Karel Josef, * 22. 1. 1792 Sokolov, † 13. 5. 1866 Praha, lékař

Syn kožešníka Antona Johanna H. a jeho ženy Kláry, roz. Fischerové. Absolvoval piaristické gymnázium v Ostrově, začal studovat filozofii na premonstrátském lyceu v Plzni, vzdělání dovršil na univerzitě v Praze, kde byl 1818 promován doktorem medicíny a magistrem porodnictví. Na doporučení hraběte Františka Libštejnského z Kolovrat zahájil a do 1857 provozoval lékařskou praxi v Mariánských Lázních. Vstup do tamní společnosti mu usnadnil blízký vztah k opatovi premonstrátského kláštera v Teplé a zakladateli lázeňské tradice Karlu Kašparu Reitenbergrovi. H. navázal na činnost svého předchůdce, lékaře Johanna Josefa Nehra. Pečoval nejen o zámožné klienty, ale působil také jako ošetřující lékař všeobecného špitálu (zřízen 1826), léčil též nemajetné hosty. Jeho praktická a publikační činnost přispěla k šíření renomé západočeských lázní, které v první polovině 19. století přitahovaly zájem bohatnoucí buržoazie i aristokracie. V H. korespondenci jsou doloženy jeho přátelské vazby s J. W. Goethem, s nímž ho pojil zájem o mineralogii. Vedle toho si dopisoval s představiteli předních šlechtických rodů (Ápponyi, Esterházy, Radziwiłł ad.). H. se za zásluhy o rozkvět lázní dočkal řady vyznamenání. 1829 byl jmenován rakouským císařským dvorním radou, 1835 ho car Mikuláš I. ocenil Řádem sv. Stanislava, 1836 pruský král Fridrich Vilém III. Řádem rudého orla III. třídy, 1837 byl jmenován saským dvorním radou. Stal se čestným členem vědeckých společností a 1858 ho František Josef I. nobilitoval. Na náklady polských návštěvníků lázní mu při této příležitosti byl odhalen pamětní obelisk. Po 1857 sice H. oční choroba znemožnila další praxi, tehdy však již díky lukrativnímu povolání disponoval značným majetkem. 1819 dal v Mariánských Lázních vystavět dům čp. 37 (Říman), později ještě rozšířený o zahradní přístavbu čp. 64 (Arnika); domy využívala nejen jeho rodina, ale H. tam ubytovával také lázeňské hosty. 1844 zakoupil jako rodinné sídlo zámek Staré Sedliště (u Tachova), v němž shromáždil rozsáhlou balneologickou a lékařskou knihovnu, později ještě doplňovanou jeho následovníky. Oženil se s dcerou advokáta Marií Terezií Pfrognerovou (1795–1861), manželé měli sedm potomků. V Mariánských Lázních H. finančně podporoval několik dobročinných nadací. Na sklonku života často pobýval na Královských Vinohradech. Byl pohřben do rodinné hrobky v Mariánských Lázních. Napsal dvacet sedm knih a početné studie o balneologii, propagoval Mariánské Lázně. Je autorem několika prací o léčení cholery a dny. Roku 2012 byla H. odhalena v rodišti pamětní deska.

D: výběr: Ueber die Gasbäder in Marienbad, nebst einer skizzirten Beschreibung des Curortes, 1819; Marienbad nach eigenen bisherigen Beobachtungen und Ansichten ärztlich dargestellt, 1822; Allgemeine Regeln für Kranke bei dem Gebrauche der Gesundbrunnen und Heilbäder zu Marienbad, 1826; Marienbad et ses différents moyens curatifs dans les maladies chroniques, 1828; Die Nervenkraft im Sinne der Wissenschaft gegenüber dem Blutleben in der Natur. Rudiment einer naturgemässeren Physiologie, Pathologie und Therapie des Nervensystems, 1848; Die epidemische Cholera, ein neuer Versuch über ihre Ursache, Natur, Behandlung, 1848; Erschütterung als Diagnosticum und als Heilmittel; ein praktischer Beitrag zur physikalischen Seite der Pathologie und Therapie, 1853; Die Schutzmittel gegen die Cholera, mit Rücksicht auf ein ursächliches Luftinfusorium und dessen nicht contagiöse Natur, 1854; Der neue Mineralmoor in Marienbad als eine Bereicherung der medicinischen Vielseitigkeit dieses Curortes, 1860.

L: RSN 3, s. 105; OSN 11, s. 20; Wurzbach 8, s. 209–212; ADB 11, s. 307; ÖBL 2, s. 243–244; A. Gnirs, Topographie der historischen und kunstgeschichtlichen Denkmale in den Bezirken Tepl und Marienbad, 1932, s. 187–188; J. N. Felbinger, Kronika Mariánských Lázní 1786–1855, 2008, zvl. s. 233; A. Semrád – R. Švandrlík, Lékařství v Mariánských Lázních, 2006, rejstřík, a zvl. s. 105–107 (foto); Goethe-Handbuch, Supplemente 2. Naturwissenschaften, G. Busch-Salmen – M. Wenzel et al. (eds.), Stuttgart– Weimar 2012, s. 452–453; cs.wikipedia.org (stav k 21. 6. 2019).

P: SOA, Plzeň, rodinný archiv H.

Vladan Hanulík