Biografický slovník
HEIDRICH Arnošt 21.9.1889-12.2.1968: Porovnání verzí
(HEIDRICH_Arnošt_21.9.1889-12.2.1968) |
|||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 21.9.1889 | | datum narození = 21.9.1889 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Josefov (Jaroměř) |
| datum úmrtí = 12.2.1968 | | datum úmrtí = 12.2.1968 | ||
| − | | místo úmrtí = Washington | + | | místo úmrtí = Washington (USA), |
| povolání = 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ | | povolání = 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ | ||
| − | |||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 403-404 |
| + | }} | ||
| + | '''HEIDRICH, Arnošt''', ''* 21. 9. 1889 Josefov (Jaroměř), † 12. 2. 1968 Washington (USA), diplomat, účastník 2. odboje'' | ||
| + | |||
| + | Pocházel z rodiny důstojníka, vojenského lékárníka Arnošta | ||
| + | H. († 1922). Po maturitě na gymnáziu v Sarajevu studoval | ||
| + | od 1908 na právnické fakultě ve Vídni a poté na německé | ||
| + | právnické fakultě v Praze (první státní zkouška 1912). Začal | ||
| + | pracovat jako úředník místodržitelství v Praze, 1919–20 absolvoval diplomatický a konzulární kurz a v říjnu 1920 vstoupil | ||
| + | do služeb československého Ministerstva zahraničních věcí, | ||
| + | nejprve jako smluvní a posléze řádný úředník. Působil jako | ||
| + | konzulární atašé v ústředí, počátkem srpna 1921 byl přidělen | ||
| + | jako legační tajemník na československé vyslanectví ve Švýcarsku. Po návratu do Prahy v srpnu 1923 byl zařazen v politické | ||
| + | sekci do oddělení II/4 pro Společnost národů. Jako expert na | ||
| + | problematiku této mezinárodní instituce pravidelně doprovázel na cestách do Ženevy ministra zahraničních věcí E. Beneše. | ||
| + | V lednu 1933 byl jmenován vedoucím oddělení II/4 (a 1937 | ||
| + | také vrchním odborovým radou), v následujícím období se | ||
| + | opět účastnil zasedání Společnosti národů (mj. na podzim | ||
| + | 1935 a v březnu 1936) i některých jednání československé diplomacie s velmocemi, např. tajných československo-německých rozhovorů 1936–37, kdy pro E. Beneše připravil návrh | ||
| + | československo-německé smlouvy o neútočení. V květnu 1938 | ||
| + | byl jmenován prvním stálým delegátem ČSR u Společnosti | ||
| + | národů v Ženevě, tam také prožil politickou krizi v září 1938. | ||
| + | Po Mnichovu se stal prvním československým předsedou mezinárodní komise pro delimitaci československo-německých | ||
| + | hranic. Po německé okupaci a likvidaci zahraniční služby byl | ||
| + | 1. října 1939 ze zrušeného ministerstva zahraničních věcí přeřazen do Slovanského ústavu. V říjnu 1941 přešel do knihovny Královské české společnosti nauk. Současně se podílel na | ||
| + | domácím odboji ve skupině Parsifal, která zprostředkovávala | ||
| + | československému zahraničnímu vedení zprávy o situaci v protektorátu. 27. února 1945 ho zatklo gestapo a internovalo v terezínské Malé pevnosti, později na zámečku Jenerálka (Praha), | ||
| + | kde se 8. května 1945 dočkal osvobození. Neprodleně se vrátil na obnovené ministerstvo zahraničních věcí a v září 1945 | ||
| + | byl jmenován jeho prvním generálním sekretářem, což mu | ||
| + | umožňovalo ovlivňovat poválečný chod úřadu. Participoval | ||
| + | na mezinárodních jednáních, mj. československé vládní delegace v čele s K. Gottwaldem v Moskvě v červenci 1947, kde | ||
| + | Stalin vetoval československou účast na Marshallově plánu. | ||
| + | Jako úředník blízký sociální demokracii byl zprvu ponechán | ||
| + | ve funkci i po únorovém komunistickém převratu, v polovině | ||
| + | listopadu 1948 emigroval přes Německo do USA. Stal se členem Rady svobodného Československa a působil v rozhlasové stanici Hlas Ameriky. Československý exil zastupoval ve Shromáždění porobených evropských národů (ACEN). 1997 byly | ||
| + | jeho ostatky symbolicky přeneseny do rodiště. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' International Political Causes of the Czechoslovak Tragedies of 1938 and | ||
| + | 1948, Washington 1962; Hrstka vzpomínek, in: R. Jílovský, Vzpomínka a památka, New York 1955; Poslední dny Jana Masaryka, in: L. K. Feierabend, | ||
| + | Politické vzpomínky 3, 1996, s. 473–475. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' Pejskar 1, s. 113–123; J. Dejmek – J. Němeček, A. H., in: Historie a vojenství 42, 1993, č. 3, s. 142–150; Vzpomínky A. H. na odboj, R. Luža – J. Němeček (eds.), in: tamtéž, s. 151–161; R. Luža – J. Němeček, A. H. a odboj | ||
| + | 1939–1945, in: tamtéž 45, 1996, č. 1, s. 137–156; O. Mertlíková, Diplomat A. H. a jeho návrat do rodného Josefova, in: Ročenka knihovny a muzea | ||
| + | v Jaroměři 2, 1997, s. 33–38; Československá republika v letech 1918–1948 | ||
| + | s přihlédnutím k životu a dílu velvyslance A. H., O. Mertlíková – V. Sílová | ||
| + | (eds.), 2002; J. Dejmek, Svědectví A. H. o československé diplomacii a sovětské politice z konce roku 1948, in: Moderní dějiny 17, 2009, č. 2, s. 139–178; | ||
| + | J. Pokorný, Parsifal. Osudy jedné demokratické odbojové skupiny v letech | ||
| + | 1938–1945 s poválečným dovětkem, 2009; J. Dejmek a kol., Diplomacie | ||
| + | Československa 2, 2013, s. 82. | ||
| + | |||
| + | '''P:''' Městské muzeum, Jaroměř, osobní fond A. H.; Hoover Institution Archives, Stanford (USA), H. Collection; SOkA, Náchod, fond A. H. | ||
| + | |||
| + | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/0a9f8cf8-ac4e-4931-8088-ca62533779a3 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
| + | |||
| + | Jan Němeček | ||
| + | |||
| − | |||
| − | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]] | [[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]] | ||
[[Kategorie:1889]] | [[Kategorie:1889]] | ||
| − | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:Josefov]] |
[[Kategorie:1968]] | [[Kategorie:1968]] | ||
[[Kategorie:Washington]] | [[Kategorie:Washington]] | ||
Aktuální verze z 7. 3. 2022, 10:11
| Arnošt HEIDRICH | |
 | |
| Narození | 21.9.1889 |
|---|---|
| Místo narození | Josefov (Jaroměř) |
| Úmrtí | 12.2.1968 |
| Místo úmrtí | Washington (USA), |
| Povolání | 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 403-404 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=69538 |
HEIDRICH, Arnošt, * 21. 9. 1889 Josefov (Jaroměř), † 12. 2. 1968 Washington (USA), diplomat, účastník 2. odboje
Pocházel z rodiny důstojníka, vojenského lékárníka Arnošta H. († 1922). Po maturitě na gymnáziu v Sarajevu studoval od 1908 na právnické fakultě ve Vídni a poté na německé právnické fakultě v Praze (první státní zkouška 1912). Začal pracovat jako úředník místodržitelství v Praze, 1919–20 absolvoval diplomatický a konzulární kurz a v říjnu 1920 vstoupil do služeb československého Ministerstva zahraničních věcí, nejprve jako smluvní a posléze řádný úředník. Působil jako konzulární atašé v ústředí, počátkem srpna 1921 byl přidělen jako legační tajemník na československé vyslanectví ve Švýcarsku. Po návratu do Prahy v srpnu 1923 byl zařazen v politické sekci do oddělení II/4 pro Společnost národů. Jako expert na problematiku této mezinárodní instituce pravidelně doprovázel na cestách do Ženevy ministra zahraničních věcí E. Beneše. V lednu 1933 byl jmenován vedoucím oddělení II/4 (a 1937 také vrchním odborovým radou), v následujícím období se opět účastnil zasedání Společnosti národů (mj. na podzim 1935 a v březnu 1936) i některých jednání československé diplomacie s velmocemi, např. tajných československo-německých rozhovorů 1936–37, kdy pro E. Beneše připravil návrh československo-německé smlouvy o neútočení. V květnu 1938 byl jmenován prvním stálým delegátem ČSR u Společnosti národů v Ženevě, tam také prožil politickou krizi v září 1938. Po Mnichovu se stal prvním československým předsedou mezinárodní komise pro delimitaci československo-německých hranic. Po německé okupaci a likvidaci zahraniční služby byl 1. října 1939 ze zrušeného ministerstva zahraničních věcí přeřazen do Slovanského ústavu. V říjnu 1941 přešel do knihovny Královské české společnosti nauk. Současně se podílel na domácím odboji ve skupině Parsifal, která zprostředkovávala československému zahraničnímu vedení zprávy o situaci v protektorátu. 27. února 1945 ho zatklo gestapo a internovalo v terezínské Malé pevnosti, později na zámečku Jenerálka (Praha), kde se 8. května 1945 dočkal osvobození. Neprodleně se vrátil na obnovené ministerstvo zahraničních věcí a v září 1945 byl jmenován jeho prvním generálním sekretářem, což mu umožňovalo ovlivňovat poválečný chod úřadu. Participoval na mezinárodních jednáních, mj. československé vládní delegace v čele s K. Gottwaldem v Moskvě v červenci 1947, kde Stalin vetoval československou účast na Marshallově plánu. Jako úředník blízký sociální demokracii byl zprvu ponechán ve funkci i po únorovém komunistickém převratu, v polovině listopadu 1948 emigroval přes Německo do USA. Stal se členem Rady svobodného Československa a působil v rozhlasové stanici Hlas Ameriky. Československý exil zastupoval ve Shromáždění porobených evropských národů (ACEN). 1997 byly jeho ostatky symbolicky přeneseny do rodiště.
D: International Political Causes of the Czechoslovak Tragedies of 1938 and 1948, Washington 1962; Hrstka vzpomínek, in: R. Jílovský, Vzpomínka a památka, New York 1955; Poslední dny Jana Masaryka, in: L. K. Feierabend, Politické vzpomínky 3, 1996, s. 473–475.
L: Pejskar 1, s. 113–123; J. Dejmek – J. Němeček, A. H., in: Historie a vojenství 42, 1993, č. 3, s. 142–150; Vzpomínky A. H. na odboj, R. Luža – J. Němeček (eds.), in: tamtéž, s. 151–161; R. Luža – J. Němeček, A. H. a odboj 1939–1945, in: tamtéž 45, 1996, č. 1, s. 137–156; O. Mertlíková, Diplomat A. H. a jeho návrat do rodného Josefova, in: Ročenka knihovny a muzea v Jaroměři 2, 1997, s. 33–38; Československá republika v letech 1918–1948 s přihlédnutím k životu a dílu velvyslance A. H., O. Mertlíková – V. Sílová (eds.), 2002; J. Dejmek, Svědectví A. H. o československé diplomacii a sovětské politice z konce roku 1948, in: Moderní dějiny 17, 2009, č. 2, s. 139–178; J. Pokorný, Parsifal. Osudy jedné demokratické odbojové skupiny v letech 1938–1945 s poválečným dovětkem, 2009; J. Dejmek a kol., Diplomacie Československa 2, 2013, s. 82.
P: Městské muzeum, Jaroměř, osobní fond A. H.; Hoover Institution Archives, Stanford (USA), H. Collection; SOkA, Náchod, fond A. H.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Jan Němeček
