Biografický slovník
HEILMANN František 11.4.1733-11.9.1799: Porovnání verzí
(HEILMANN_František_11.4.1733-11.9.1799) |
|||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 11.4.1733 | | datum narození = 11.4.1733 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Duchcov |
| datum úmrtí = 11.9.1799 | | datum úmrtí = 11.9.1799 | ||
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Praha |
| − | | povolání = 63- Spisovatel | + | | povolání = 63- Spisovatel<br />49- Náboženský nebo církevní činitel |
| − | 49- Náboženský nebo církevní činitel | + | |
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 405 |
| + | }} | ||
| + | '''HEILMANN, František''', ''* 11. 4. 1733 Duchcov, † 11. 9. 1799 Praha, římskokatolický kněz, jezuita'' | ||
| + | |||
| + | Syn lékárníka. Do jezuitského řádu vstoupil v šestnácti letech, | ||
| + | na začátku studia filozofie, které dokončil až 1755. Vyučoval | ||
| + | na řádových gymnáziích v Brně a Praze na Novém Městě pražském, 1759–63 studoval teologii v Praze. Díky mimořádnému kazatelskému nadání se stal exhortátorem v Jindřichově Hradci, později kázal v Praze v Betlémské kapli a od 1766 byl | ||
| + | svátečním kazatelem v kostele sv. Václava na Malé Straně. Po | ||
| + | zrušení jezuitského řádu 1773 zůstal zpovědníkem v klášteře | ||
| + | sv. Jiří na Pražském hradě a vypomáhal u sv. Mikuláše na Malé | ||
| + | Straně. Věnoval se převodům sbírek kázání z dobově aktuální, | ||
| + | zejména francouzské produkce. Čtyřdílná sbírka ''Hlas pastýře'' přiblížila dílo Françoise-Léona Réguise. Z podobného duchovního zdroje pocházely i mladší postily nedělní a sváteční. | ||
| + | Nešlo patrně o přímý překlad, ale o tlumočení souboru textů | ||
| + | francouzských autorů, který sestavil a do němčiny pravděpodobně přeložil Johann Georg Holland. Za jediné H. autorské | ||
| + | dílo lze považovat pouze drobný panegyrik ke sv. Jiří. V Duchcově na faře byla 1999 umístěna H. pamětní deska. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' Chwalo-Ržeč O Swatým a wítězným Mučedlníku Paně Giří…, 1774; | ||
| + | Hlas Pastýře to gest Sprostno-upřjmná kázaní faráře k swým osadním owčičkám…, 1775–1778; Krátká Kázaní na wssechny celého roku Neděle… 1–2, | ||
| + | 1786, 1787; Krátká Kázaní na wssechny celého roku Swátky… 1–2, 1790, | ||
| + | 1791; Krátká Kázaní na Postní Neděle…, 1794. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' RSN 3, s. 704; Wurzbach 8, s. 213; MSN 3, s. 117; KSN 5, s. 71; BL 1, | ||
| + | s. 572; F. M. Peltzel, Boehmische, maehrische und schlesische Gelehrte und | ||
| + | Schriftsteller aus dem Orden der Jesuiten…, 1786, s. 267; C. Sommervogel, | ||
| + | Bibliothèque de la Compagnie de Jésus IV, Bruxelles–Paris 1893, sl. 216–217; | ||
| + | BOS 4, s. 762; sine, F. H. (1733–1799). Chvalořeč o svatým a vítězným mučedníku Páně Jiří na jeho vejroční slavnost, 1999. | ||
| + | |||
| + | Kateřina Bobková-Valentová | ||
| + | |||
| + | |||
| + | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
| Řádka 16: | Řádka 45: | ||
[[Kategorie:1733]] | [[Kategorie:1733]] | ||
| + | [[Kategorie:Duchcov]] | ||
[[Kategorie:1799]] | [[Kategorie:1799]] | ||
| + | [[Kategorie:Praha]] | ||
Aktuální verze z 7. 3. 2022, 13:59
| František HEILMANN | |
 | |
| Narození | 11.4.1733 |
|---|---|
| Místo narození | Duchcov |
| Úmrtí | 11.9.1799 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
63- Spisovatel 49- Náboženský nebo církevní činitel |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 405 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=53546 |
HEILMANN, František, * 11. 4. 1733 Duchcov, † 11. 9. 1799 Praha, římskokatolický kněz, jezuita
Syn lékárníka. Do jezuitského řádu vstoupil v šestnácti letech, na začátku studia filozofie, které dokončil až 1755. Vyučoval na řádových gymnáziích v Brně a Praze na Novém Městě pražském, 1759–63 studoval teologii v Praze. Díky mimořádnému kazatelskému nadání se stal exhortátorem v Jindřichově Hradci, později kázal v Praze v Betlémské kapli a od 1766 byl svátečním kazatelem v kostele sv. Václava na Malé Straně. Po zrušení jezuitského řádu 1773 zůstal zpovědníkem v klášteře sv. Jiří na Pražském hradě a vypomáhal u sv. Mikuláše na Malé Straně. Věnoval se převodům sbírek kázání z dobově aktuální, zejména francouzské produkce. Čtyřdílná sbírka Hlas pastýře přiblížila dílo Françoise-Léona Réguise. Z podobného duchovního zdroje pocházely i mladší postily nedělní a sváteční. Nešlo patrně o přímý překlad, ale o tlumočení souboru textů francouzských autorů, který sestavil a do němčiny pravděpodobně přeložil Johann Georg Holland. Za jediné H. autorské dílo lze považovat pouze drobný panegyrik ke sv. Jiří. V Duchcově na faře byla 1999 umístěna H. pamětní deska.
D: Chwalo-Ržeč O Swatým a wítězným Mučedlníku Paně Giří…, 1774; Hlas Pastýře to gest Sprostno-upřjmná kázaní faráře k swým osadním owčičkám…, 1775–1778; Krátká Kázaní na wssechny celého roku Neděle… 1–2, 1786, 1787; Krátká Kázaní na wssechny celého roku Swátky… 1–2, 1790, 1791; Krátká Kázaní na Postní Neděle…, 1794.
L: RSN 3, s. 704; Wurzbach 8, s. 213; MSN 3, s. 117; KSN 5, s. 71; BL 1, s. 572; F. M. Peltzel, Boehmische, maehrische und schlesische Gelehrte und Schriftsteller aus dem Orden der Jesuiten…, 1786, s. 267; C. Sommervogel, Bibliothèque de la Compagnie de Jésus IV, Bruxelles–Paris 1893, sl. 216–217; BOS 4, s. 762; sine, F. H. (1733–1799). Chvalořeč o svatým a vítězným mučedníku Páně Jiří na jeho vejroční slavnost, 1999.
Kateřina Bobková-Valentová
