HEINITZ Bohuslav 7.10.1883-10.9.1957: Porovnání verzí

Z Personal
(HEINITZ_Bohuslav_7.10.1883-10.9.1957)
 
 
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 7.10.1883
 
| datum narození = 7.10.1883
| místo narození =  
+
| místo narození = Tábor
 
| datum úmrtí = 10.9.1957
 
| datum úmrtí = 10.9.1957
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Praha
 
| povolání = 21- Odborník rostlinné výroby
 
| povolání = 21- Odborník rostlinné výroby
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Bohuslav HEINITZ
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 408-409
 +
}}
 +
'''HEINITZ, Bohuslav''', ''* 7. 10. 1883 Tábor, † 10. 9. 1957 Praha, agrochemik, pedagog''
 +
 
 +
Pocházel z rodiny středoškolského učitele a historika Otakara Hejnice (1851–1925) a jeho manželky Vincencie, roz. Pečírkové. 1894–1901 studoval na reálném gymnáziu v Kutné Hoře, od 1901 technickou chemii na České vysoké škole technické v Praze (Ing. 1906). Nastoupil do cukrovaru v Kutné
 +
Hoře, později pracoval v pivovaru v Horním Tanvaldu a v lihovaru v  Pardubicích, stal se pomocným chemikem Zemědělské rady pro Království české v Praze. 1907–12 přednášel jako asistent na Hospodářské akademii v Táboře, podílel se na
 +
výzkumu v bakteriologickém ústavu Vysoké školy zemědělské
 +
(Landwirtschaftliche Hochschule) v Berlíně (Dr. techn. 1910).
 +
1912 působil v ústavu pro výzkum půd, zemědělských produktů a potravin v Kalmaru (Švédsko), dále jako správce výzkumné stanice Lesnického ústavu v Písku, od 1920 ve funkci přednosty řídil Rolnicko-lučební ústav výzkumný v  Praze.
 +
1937 odešel do penze. 1945 byl reaktivován a přednášel zemědělské inženýrství na Slovenské vysoké škole technické v Bratislavě (doc. 1945). 1946 byl jmenován profesorem, 1946–53 učil na Vysoké škole zemědělského a lesního inženýrství v Košicích, 1948/49 stál v  čele školy jako děkan, 1949/50 proděkan zemědělského a lesního inženýrství. Současně 1947–50
 +
byl přednostou Ústavu agrikulturní chemie a analýzy v Nitře,
 +
kde od 1953 působil na Vysoké škole zemědělské.
 +
 
 +
H., odborník na agrochemii, se zpočátku zabýval bakteriologickými a chemickými procesy v zemědělství a v lesnictví,
 +
po příchodu na Slovensko se věnoval organizaci moderního
 +
potravinářského a  zemědělského zkušebnictví, podílel se na
 +
založení studijního oboru organické a  agrikulturní chemie a analýzy. Články, studie a příspěvky uveřejňoval v odborných
 +
časopisech (některé vyšly samostatně), H. zprávy o výsledcích
 +
výzkumu vycházely ve výročných zprávách Rolnicko-lučebního ústavu výzkumného. Člen Československé akademie zemědělské. Pohřben byl v  hrobě rodiny Pečírkovy na pražských Olšanských hřbitovech.
 +
 
 +
'''D:''' výběr: O  významu a  methodice bakteriologického zkoumání půd, [po
 +
1911]; O oběhu a významu dusíku v zemědělství, 1913; Zpráva o činnosti
 +
Rolnicko-lučebního ústavu výzkumného rady zemědělské pro Čechy v Praze
 +
za rok 1927–1929, 1930.
 +
 
 +
'''L:''' KSN 5, s. 73; SBS 2, s. 310; MSB 1, s. 201; BLS 3, s. 406; 25 rokov Vysokej školy poľnohospodárskej v Nitre, Bratislava 1971, s. 15, 53, 54; Věstník ČSAZ 9, 1953, s. 578.
 +
 
 +
Alena Táborecká
 +
 
 +
 
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:21- Odborník rostlinné výroby]]
 
[[Kategorie:21- Odborník rostlinné výroby]]
  
 
[[Kategorie:1883]]
 
[[Kategorie:1883]]
 +
[[Kategorie:Tábor]]
 
[[Kategorie:1957]]
 
[[Kategorie:1957]]
 +
[[Kategorie:Praha]]

Aktuální verze z 8. 3. 2022, 13:02

Bohuslav HEINITZ
Narození 7.10.1883
Místo narození Tábor
Úmrtí 10.9.1957
Místo úmrtí Praha
Povolání 21- Odborník rostlinné výroby
Citace Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 408-409
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47099

HEINITZ, Bohuslav, * 7. 10. 1883 Tábor, † 10. 9. 1957 Praha, agrochemik, pedagog

Pocházel z rodiny středoškolského učitele a historika Otakara Hejnice (1851–1925) a jeho manželky Vincencie, roz. Pečírkové. 1894–1901 studoval na reálném gymnáziu v Kutné Hoře, od 1901 technickou chemii na České vysoké škole technické v Praze (Ing. 1906). Nastoupil do cukrovaru v Kutné Hoře, později pracoval v pivovaru v Horním Tanvaldu a v lihovaru v Pardubicích, stal se pomocným chemikem Zemědělské rady pro Království české v Praze. 1907–12 přednášel jako asistent na Hospodářské akademii v Táboře, podílel se na výzkumu v bakteriologickém ústavu Vysoké školy zemědělské (Landwirtschaftliche Hochschule) v Berlíně (Dr. techn. 1910). 1912 působil v ústavu pro výzkum půd, zemědělských produktů a potravin v Kalmaru (Švédsko), dále jako správce výzkumné stanice Lesnického ústavu v Písku, od 1920 ve funkci přednosty řídil Rolnicko-lučební ústav výzkumný v Praze. 1937 odešel do penze. 1945 byl reaktivován a přednášel zemědělské inženýrství na Slovenské vysoké škole technické v Bratislavě (doc. 1945). 1946 byl jmenován profesorem, 1946–53 učil na Vysoké škole zemědělského a lesního inženýrství v Košicích, 1948/49 stál v čele školy jako děkan, 1949/50 proděkan zemědělského a lesního inženýrství. Současně 1947–50 byl přednostou Ústavu agrikulturní chemie a analýzy v Nitře, kde od 1953 působil na Vysoké škole zemědělské.

H., odborník na agrochemii, se zpočátku zabýval bakteriologickými a chemickými procesy v zemědělství a v lesnictví, po příchodu na Slovensko se věnoval organizaci moderního potravinářského a zemědělského zkušebnictví, podílel se na založení studijního oboru organické a agrikulturní chemie a analýzy. Články, studie a příspěvky uveřejňoval v odborných časopisech (některé vyšly samostatně), H. zprávy o výsledcích výzkumu vycházely ve výročných zprávách Rolnicko-lučebního ústavu výzkumného. Člen Československé akademie zemědělské. Pohřben byl v hrobě rodiny Pečírkovy na pražských Olšanských hřbitovech.

D: výběr: O významu a methodice bakteriologického zkoumání půd, [po 1911]; O oběhu a významu dusíku v zemědělství, 1913; Zpráva o činnosti Rolnicko-lučebního ústavu výzkumného rady zemědělské pro Čechy v Praze za rok 1927–1929, 1930.

L: KSN 5, s. 73; SBS 2, s. 310; MSB 1, s. 201; BLS 3, s. 406; 25 rokov Vysokej školy poľnohospodárskej v Nitre, Bratislava 1971, s. 15, 53, 54; Věstník ČSAZ 9, 1953, s. 578.

Alena Táborecká