HEINTSCHEL Felix 19.1.1819-15.12.1896: Porovnání verzí
(HEINTSCHEL_von_Heine_Felix_19.1.1819-15.12.1896) |
|||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
− | | jméno = Felix HEINTSCHEL | + | | jméno = Felix HEINTSCHEL |
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 19.1.1819 | | datum narození = 19.1.1819 | ||
− | | místo narození = Jindřichovice pod Smrkem | + | | místo narození = Jindřichovice pod Smrkem |
| datum úmrtí = 15.12.1896 | | datum úmrtí = 15.12.1896 | ||
− | | místo úmrtí = Klenová | + | | místo úmrtí = Klenová (u Klatov) |
| povolání = 33- Odborník textilního nebo oděvního průmyslu | | povolání = 33- Odborník textilního nebo oděvního průmyslu | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 417-418 |
+ | }} | ||
+ | '''HEINTSCHEL, Felix''', ''* 19. 1. 1819 Jindřichovice pod Smrkem, † 15. 12. 1896 Klenová (u Klatov), textilní podnikatel'' | ||
+ | |||
+ | Pocházel z rodiny tkalcovského faktora Johanna H. (1792 až | ||
+ | 1867) a Veroniky, roz. Schusterové; byl pokřtěn Johann Felix. | ||
+ | U otce se vyučil soukačem a tkalcem. 1841 se osamostatnil | ||
+ | a odstěhoval do nedalekých Černous, kde se stal nákladníkem | ||
+ | a současně vyráběl žakárové damaškové šály a běhouny. Kapitál údajně získal náhodnou výhrou v loterii. 1850 vybudoval nákladnictví také v rodišti; produkci podomáckých tkalců dodával do továren ve Varnsdorfu, Chrastavě a v Liberci. | ||
+ | O dva roky později založil s bratrem Eduardem ruční tiskárnu | ||
+ | a barvírnu E. Heintschel and Co., vyrábějící zejména šatovky, šály a šátky dodávané do velkých měst. Stále se jednalo spíše | ||
+ | o manufakturní výrobu. Společně vybudovali prodejní sklady | ||
+ | ve Vídni a v Praze. | ||
+ | |||
+ | Po smrti Eduarda (1857) vedl H. podnik samostatně a postupně výrobu zmechanizoval. Zprovoznil strojní tkalcovnu a rozšířil ji z původních třiceti dvou na pět set stavů. V Jizerských horách měl také vyšívačskou faktorii, v níž zaměstnával na čtyři | ||
+ | sta ručních vyšívaček. K oblíbeným výrobkům patřily tkaniny | ||
+ | z kašmírské vlny, potištěný a metrový textil nebo mexické plášťoviny či ponča. Většinu produkce exportoval do Střední a Jižní | ||
+ | Ameriky, Indie a Ruska. Založil prodejní sklady v Budapešti, | ||
+ | obchodní zastoupení měl v celé Evropě. 1884 postavil tkalcovnu s tisíci stavy v Bernarticích na Trutnovsku. | ||
+ | |||
+ | Od 1880 do firmy jako společníci přistupovali jeho synové z prvního manželství s Julianou, roz. Mauermannovou: | ||
+ | '''Franz H.''' (* 24. 5. 1845, † 27. 8. 1901), '''Maxmilián H.''' | ||
+ | (* 21. 6. 1848, † 4. 6. 1922), '''Eduard H.''' (1850–1890), jehož | ||
+ | manželka Adelayda pocházela z Peru (jako vdova žila na zámku v Červeném Újezdě /u Votic/, který dala vyzdobit reliéfy | ||
+ | Františka Bílka), '''Felix H. ml.''' (1851–1923), a nejmladší Oskar | ||
+ | H. (1860–1925). H. byl 1883 povýšen do šlechtického stavu | ||
+ | s přídomkem von Heinegg. | ||
+ | |||
+ | Podruhé se H. oženil 1890 s Johannou, roz. Merkucziovou, | ||
+ | prodavačkou v rukavičkářském obchodě, s níž měl dceru Paulu. Vystoupil z firmy a 1892 se vzdal svého podílu. Odstěhoval se do Klenové (u Klatov). Velkostatek se zámkem v areálu zříceniny hradu patřil rodině sice už od 1883, ale H. ho pro | ||
+ | sebe získal 1890. Patřil k mecenášům obce, v nedalekých Janovicích dal postavit železný most přes řeku Úhlavu a přispěl | ||
+ | na výstavbu školy pro české děti. Podporoval poklidné soužití | ||
+ | Čechů a Němců. Na jeho paměť dala nedaleko Klenové vdova | ||
+ | Johanna postavit podle plánů Josefa Mockera novogotickou | ||
+ | kapli sv. Felixe. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' BL 1, s. 581, Myška 1, s. 161–162; L. Sýkorová, F. H. von Heinegg – Stránky z deníku, in: Sborník prací z historie a dějin umění 3, 2004, s. 191–199; F. Kožíšek, Villa Vallila. Dům s příběhem a Bílkovými reliéfy, in: Zprávy | ||
+ | Společnosti Františka Bílka 32, 2014, s. 15–24; www.kohoutikriz.org (stav | ||
+ | k 4. 11. 2019). | ||
+ | |||
+ | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/d2bf4573-1d10-4768-acb1-d2c98bba82cc Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
+ | |||
+ | Tomáš Burda | ||
− | |||
− | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:33- Odborník textilního nebo oděvního průmyslu]] | [[Kategorie:33- Odborník textilního nebo oděvního průmyslu]] | ||
Řádka 19: | Řádka 59: | ||
[[Kategorie:Jindřichovice_pod_Smrkem]] | [[Kategorie:Jindřichovice_pod_Smrkem]] | ||
[[Kategorie:1896]] | [[Kategorie:1896]] | ||
− | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:Klenová]] |
Verze z 9. 3. 2022, 12:37
Felix HEINTSCHEL | |
Narození | 19.1.1819 |
---|---|
Místo narození | Jindřichovice pod Smrkem |
Úmrtí | 15.12.1896 |
Místo úmrtí | Klenová (u Klatov) |
Povolání | 33- Odborník textilního nebo oděvního průmyslu |
Citace | Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 417-418 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=77667 |
HEINTSCHEL, Felix, * 19. 1. 1819 Jindřichovice pod Smrkem, † 15. 12. 1896 Klenová (u Klatov), textilní podnikatel
Pocházel z rodiny tkalcovského faktora Johanna H. (1792 až 1867) a Veroniky, roz. Schusterové; byl pokřtěn Johann Felix. U otce se vyučil soukačem a tkalcem. 1841 se osamostatnil a odstěhoval do nedalekých Černous, kde se stal nákladníkem a současně vyráběl žakárové damaškové šály a běhouny. Kapitál údajně získal náhodnou výhrou v loterii. 1850 vybudoval nákladnictví také v rodišti; produkci podomáckých tkalců dodával do továren ve Varnsdorfu, Chrastavě a v Liberci. O dva roky později založil s bratrem Eduardem ruční tiskárnu a barvírnu E. Heintschel and Co., vyrábějící zejména šatovky, šály a šátky dodávané do velkých měst. Stále se jednalo spíše o manufakturní výrobu. Společně vybudovali prodejní sklady ve Vídni a v Praze.
Po smrti Eduarda (1857) vedl H. podnik samostatně a postupně výrobu zmechanizoval. Zprovoznil strojní tkalcovnu a rozšířil ji z původních třiceti dvou na pět set stavů. V Jizerských horách měl také vyšívačskou faktorii, v níž zaměstnával na čtyři sta ručních vyšívaček. K oblíbeným výrobkům patřily tkaniny z kašmírské vlny, potištěný a metrový textil nebo mexické plášťoviny či ponča. Většinu produkce exportoval do Střední a Jižní Ameriky, Indie a Ruska. Založil prodejní sklady v Budapešti, obchodní zastoupení měl v celé Evropě. 1884 postavil tkalcovnu s tisíci stavy v Bernarticích na Trutnovsku.
Od 1880 do firmy jako společníci přistupovali jeho synové z prvního manželství s Julianou, roz. Mauermannovou: Franz H. (* 24. 5. 1845, † 27. 8. 1901), Maxmilián H. (* 21. 6. 1848, † 4. 6. 1922), Eduard H. (1850–1890), jehož manželka Adelayda pocházela z Peru (jako vdova žila na zámku v Červeném Újezdě /u Votic/, který dala vyzdobit reliéfy Františka Bílka), Felix H. ml. (1851–1923), a nejmladší Oskar H. (1860–1925). H. byl 1883 povýšen do šlechtického stavu s přídomkem von Heinegg.
Podruhé se H. oženil 1890 s Johannou, roz. Merkucziovou, prodavačkou v rukavičkářském obchodě, s níž měl dceru Paulu. Vystoupil z firmy a 1892 se vzdal svého podílu. Odstěhoval se do Klenové (u Klatov). Velkostatek se zámkem v areálu zříceniny hradu patřil rodině sice už od 1883, ale H. ho pro sebe získal 1890. Patřil k mecenášům obce, v nedalekých Janovicích dal postavit železný most přes řeku Úhlavu a přispěl na výstavbu školy pro české děti. Podporoval poklidné soužití Čechů a Němců. Na jeho paměť dala nedaleko Klenové vdova Johanna postavit podle plánů Josefa Mockera novogotickou kapli sv. Felixe.
L: BL 1, s. 581, Myška 1, s. 161–162; L. Sýkorová, F. H. von Heinegg – Stránky z deníku, in: Sborník prací z historie a dějin umění 3, 2004, s. 191–199; F. Kožíšek, Villa Vallila. Dům s příběhem a Bílkovými reliéfy, in: Zprávy Společnosti Františka Bílka 32, 2014, s. 15–24; www.kohoutikriz.org (stav k 4. 11. 2019).
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Tomáš Burda