Biografický slovník
HEINZ Franz 4.12.1812-1.3.1886: Porovnání verzí
(HEINZ_Franz_4.12.1812-1.3.1886) |
|||
| Řádka 6: | Řádka 6: | ||
| datum úmrtí = 1.3.1886 | | datum úmrtí = 1.3.1886 | ||
| místo úmrtí = Bruntál | | místo úmrtí = Bruntál | ||
| − | | povolání = 33- Odborník textilního nebo oděvního průmyslu | + | | povolání = 33- Odborník textilního nebo oděvního průmyslu<br />42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ |
| − | 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ | + | |
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 419-420 |
| + | }} | ||
| + | '''HEINZ, Franz''', ''* 4. 12. 1812 Bruntál, † 1. 3. 1886 Bruntál, textilní podnikatel, politik, mecenáš'' | ||
| + | |||
| + | Syn bruntálského tkalcovského mistra Josefa H. a jeho manželky Anny, roz. Thielové, rovněž z Bruntálu. Vyučil se tkalcovskému řemeslu a nastoupil jako tovaryš do otcovy dílny. | ||
| + | 1829–32 absolvoval vandr po Čechách, Moravě, Dolních | ||
| + | a Horních Rakousích. Po návratu do rodiště se 1834 osamostatnil. Vedle řemesla provozoval i obchod s plátnem. Tehdy se | ||
| + | živnostenské a průmyslové podnikání vymaňovalo z područí | ||
| + | cechovního zřízení a začalo nabírat nebývalé tempo násobené | ||
| + | zaváděním strojní velkovýroby. H. proto podnikl 1842 a 1855 | ||
| + | studijní cesty do textilních provozů v Rakousku, Belgii, Francii | ||
| + | a do německých zemí, 1862 navštívil Velkou Británii a Irsko. | ||
| + | V Bruntálu se zasloužil o rozšíření žakárových tkalcovských stavů. Do svých textilek zavedl strojní pohon. 1852, kdy se jeho | ||
| + | společníkem stal bratr Anton, vznikla firma F. u. A. Heinz. | ||
| + | Ta se zaměřila, vedle plátna a cvilinkového (hrubá tkanina) | ||
| + | zboží, na damašky, které dodávala do celé Evropy, Orientu | ||
| + | i na americký trh. Výrobkům se dostávalo uznání na světových výstavách. Jako výraz kvality firma získala titul K. k. priv. | ||
| + | landesbefugte Leinen-, Zwillich- und Damastwarenfabrik. | ||
| + | |||
| + | S rozvojem průmyslu byl spjat rozkvět Bruntálu. H. se stal | ||
| + | 1848 poručíkem národní gardy, dlouhá léta zasedal v městském výboru i v představenstvu, byl členem místní školní rady, | ||
| + | působil v obchodní a živnostenské komoře. 1861 byl zvolen | ||
| + | poslancem slezského zemského sněmu. Podílel se na řízení | ||
| + | mužského pěveckého spolku, stal se prvním předsedou tělocvičného spolku. 1877 inicioval a podporoval vznik bruntálské tkalcovské školy. 1880–82 dal vystavět na Olomouckém | ||
| + | a Krnovském předměstí dvě řady nájemních domů. Přispěl | ||
| + | k lepšímu vybavení nemocnice, založil ozdravnou nadaci, za | ||
| + | účelem zřízení mateřské školy věnoval městu dům se zahradou a každoročně přispíval na platy jejích zaměstnanců. Zřídil a odkázal městu dvacet jedna nadací. H. jméno nesl také | ||
| + | chudobinec, který jeho dědicové převedli do vlastnictví obce. | ||
| + | Za zásluhy v oblasti obchodu, dobročinnosti a veřejné práce | ||
| + | obdržel 1862 Zlatý záslužný kříž s korunou, 1885 mu byl udělen rytířský kříž Řádu Františka Josefa. 1878 byl jmenován | ||
| + | čestným občanem Bruntálu. | ||
| + | |||
| + | H. se oženil 1834 s Walburgou, roz. Thüringerovou, dcerou | ||
| + | bruntálského tkalce. Ze svazku se narodila dcera Julie, která pojala za manžela textilního továrníka Aloise Plischkeho | ||
| + | (* 3. 6. 1838, † 1911). Jejich syn Alois (* 16. 12. 1868 Bruntál, † 28. 11. 1935 Bruntál) převzal rodinnou firmu a rozšířil | ||
| + | výrobu. Stal se i spolumajitelem někdejší továrny Franze a Antona H., 1919–22 byl starostou Bruntálu. Jeho sňatek s dcerou majitele karlovarského hotelu Pupp Julií znamenal 1905 další příliv kapitálu do rodinného podniku. Další z H. vnuků, okresní soudce JUDr. Franz H. (1882–1945), zastával | ||
| + | 1922–34 funkci starosty Bruntálu. | ||
| + | |||
| + | H. bydlel v domě č. 166 na Krnovském předměstí v Bruntálu (dnes Nerudova ulice), kde 1838 postavil a 1865 rozšířil | ||
| + | rodinnou vilu. V městském parku mu byl 1930 odhalen mramorový pomník od sochaře Josefa Obetha, který byl po 1945 | ||
| + | odstraněn. Na starém hřbitově se nachází rodinná hrobka. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' BL 1, s. 582; Slezsko 4, s. 45; Myška 1, s. 162–163; M. Kubin, Aus | ||
| + | der Heimat Ehrenhalle. F. H., in: Freudenthaler Ländchen 6, 1926, č. 4, | ||
| + | s. 25–30; E. Weiser, Das Franz-Heinz-Denkmal in Freudenthal, in: tamtéž 10, | ||
| + | 1930, č. 10, s. 73–81. | ||
| + | |||
| + | '''P:''' ZA, Opava, Sbírka matrik Severomoravského kraje, matrika nar. řkt. f. ú. | ||
| + | Bruntál, inv. č. 439, sign. Br I 5, 1802–1821, s. 239; matrika odd. řkt. f. ú. Bruntál, inv. č. 450, sign. Br I 16, 1831–1840, s. 64; matrika zemř. řkt. f. ú. Bruntál, inv. č. 457, sign. Br I 23, 1870–1887, s. 196; tamtéž, fond Jan | ||
| + | Plischke a synové, továrna na zboží lněné, bavlněné a z umělého hedvábí, | ||
| + | Bruntál, inv. č. 2; SOkA, Bruntál, fond Archiv města Bruntál, inv. č. 229, 259. | ||
| + | |||
| + | Branislav Dorko | ||
| + | |||
| − | |||
| − | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:33- Odborník textilního nebo oděvního průmyslu]] | [[Kategorie:33- Odborník textilního nebo oděvního průmyslu]] | ||
Aktuální verze z 10. 3. 2022, 09:35
| Franz HEINZ | |
 | |
| Narození | 4.12.1812 |
|---|---|
| Místo narození | Bruntál |
| Úmrtí | 1.3.1886 |
| Místo úmrtí | Bruntál |
| Povolání |
33- Odborník textilního nebo oděvního průmyslu 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 419-420 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=53391 |
HEINZ, Franz, * 4. 12. 1812 Bruntál, † 1. 3. 1886 Bruntál, textilní podnikatel, politik, mecenáš
Syn bruntálského tkalcovského mistra Josefa H. a jeho manželky Anny, roz. Thielové, rovněž z Bruntálu. Vyučil se tkalcovskému řemeslu a nastoupil jako tovaryš do otcovy dílny. 1829–32 absolvoval vandr po Čechách, Moravě, Dolních a Horních Rakousích. Po návratu do rodiště se 1834 osamostatnil. Vedle řemesla provozoval i obchod s plátnem. Tehdy se živnostenské a průmyslové podnikání vymaňovalo z područí cechovního zřízení a začalo nabírat nebývalé tempo násobené zaváděním strojní velkovýroby. H. proto podnikl 1842 a 1855 studijní cesty do textilních provozů v Rakousku, Belgii, Francii a do německých zemí, 1862 navštívil Velkou Británii a Irsko. V Bruntálu se zasloužil o rozšíření žakárových tkalcovských stavů. Do svých textilek zavedl strojní pohon. 1852, kdy se jeho společníkem stal bratr Anton, vznikla firma F. u. A. Heinz. Ta se zaměřila, vedle plátna a cvilinkového (hrubá tkanina) zboží, na damašky, které dodávala do celé Evropy, Orientu i na americký trh. Výrobkům se dostávalo uznání na světových výstavách. Jako výraz kvality firma získala titul K. k. priv. landesbefugte Leinen-, Zwillich- und Damastwarenfabrik.
S rozvojem průmyslu byl spjat rozkvět Bruntálu. H. se stal 1848 poručíkem národní gardy, dlouhá léta zasedal v městském výboru i v představenstvu, byl členem místní školní rady, působil v obchodní a živnostenské komoře. 1861 byl zvolen poslancem slezského zemského sněmu. Podílel se na řízení mužského pěveckého spolku, stal se prvním předsedou tělocvičného spolku. 1877 inicioval a podporoval vznik bruntálské tkalcovské školy. 1880–82 dal vystavět na Olomouckém a Krnovském předměstí dvě řady nájemních domů. Přispěl k lepšímu vybavení nemocnice, založil ozdravnou nadaci, za účelem zřízení mateřské školy věnoval městu dům se zahradou a každoročně přispíval na platy jejích zaměstnanců. Zřídil a odkázal městu dvacet jedna nadací. H. jméno nesl také chudobinec, který jeho dědicové převedli do vlastnictví obce. Za zásluhy v oblasti obchodu, dobročinnosti a veřejné práce obdržel 1862 Zlatý záslužný kříž s korunou, 1885 mu byl udělen rytířský kříž Řádu Františka Josefa. 1878 byl jmenován čestným občanem Bruntálu.
H. se oženil 1834 s Walburgou, roz. Thüringerovou, dcerou bruntálského tkalce. Ze svazku se narodila dcera Julie, která pojala za manžela textilního továrníka Aloise Plischkeho (* 3. 6. 1838, † 1911). Jejich syn Alois (* 16. 12. 1868 Bruntál, † 28. 11. 1935 Bruntál) převzal rodinnou firmu a rozšířil výrobu. Stal se i spolumajitelem někdejší továrny Franze a Antona H., 1919–22 byl starostou Bruntálu. Jeho sňatek s dcerou majitele karlovarského hotelu Pupp Julií znamenal 1905 další příliv kapitálu do rodinného podniku. Další z H. vnuků, okresní soudce JUDr. Franz H. (1882–1945), zastával 1922–34 funkci starosty Bruntálu.
H. bydlel v domě č. 166 na Krnovském předměstí v Bruntálu (dnes Nerudova ulice), kde 1838 postavil a 1865 rozšířil rodinnou vilu. V městském parku mu byl 1930 odhalen mramorový pomník od sochaře Josefa Obetha, který byl po 1945 odstraněn. Na starém hřbitově se nachází rodinná hrobka.
L: BL 1, s. 582; Slezsko 4, s. 45; Myška 1, s. 162–163; M. Kubin, Aus der Heimat Ehrenhalle. F. H., in: Freudenthaler Ländchen 6, 1926, č. 4, s. 25–30; E. Weiser, Das Franz-Heinz-Denkmal in Freudenthal, in: tamtéž 10, 1930, č. 10, s. 73–81.
P: ZA, Opava, Sbírka matrik Severomoravského kraje, matrika nar. řkt. f. ú. Bruntál, inv. č. 439, sign. Br I 5, 1802–1821, s. 239; matrika odd. řkt. f. ú. Bruntál, inv. č. 450, sign. Br I 16, 1831–1840, s. 64; matrika zemř. řkt. f. ú. Bruntál, inv. č. 457, sign. Br I 23, 1870–1887, s. 196; tamtéž, fond Jan Plischke a synové, továrna na zboží lněné, bavlněné a z umělého hedvábí, Bruntál, inv. č. 2; SOkA, Bruntál, fond Archiv města Bruntál, inv. č. 229, 259.
Branislav Dorko
