Biografický slovník
HEISLER Jindřich 1.9.1914-4.1.1953: Porovnání verzí
(HEISLER_Jindřich_1.9.1914-4.1.1953) |
|||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 1.9.1914 | | datum narození = 1.9.1914 | ||
| − | | místo narození = Chrast | + | | místo narození = Chrast (u Chrudimi) |
| datum úmrtí = 4.1.1953 | | datum úmrtí = 4.1.1953 | ||
| − | | místo úmrtí = Paříž | + | | místo úmrtí = Paříž (Francie) |
| − | | povolání = 63- Spisovatel | + | | povolání = 63- Spisovatel<br />87- Fotograf |
| − | 87- Fotograf | + | |
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 423-424 |
| + | }} | ||
| + | '''HEISLER, Jindřich''', ''* 1. 9. 1914 Chrast (u Chrudimi), † 4. 1. 1953 Paříž (Francie), spisovatel, výtvarník'' | ||
| + | |||
| + | Pocházel z českožidovské rodiny majitele továrny na léčiva | ||
| + | Františka H. (1882–1932) a Vlasty, roz. Vondráčkové. Rodiče trvali na tom, aby se vzdělával v matematice a národním | ||
| + | hospodářství a převzal rodinný podnik. Pro špatný prospěch | ||
| + | v matematice a geometrii přešel z kvarty reálky na Malé Straně na Střední průmyslovou školu chemickou v Betlémské ulici | ||
| + | v Praze. Přednostní zájem o umění a jazyky vedl k jeho vyloučení a H. studium dokončil v Banské Štiavnici na Slovensku. | ||
| + | Po maturitě 1935 nastoupil v otcově podniku. Jeho kontakty | ||
| + | s pražskou uměleckou avantgardou vyvolávaly neustálé rodinné rozepře. 1936 se s matkou přestěhoval do Prahy a během | ||
| + | dvouleté základní vojenské služby navázal přátelství s J. Ortenem, J. Veltruským, K. Teigem, a hlavně s J. Štyrským a Toyen | ||
| + | (Marie Čermínová), 1938 vstoupil do Surrealistické skupiny | ||
| + | v ČSR. Po německé okupaci se surrealisté museli uchýlit do | ||
| + | ilegality. Z důvodů rasové perzekuce se během války H. ukrýval | ||
| + | v bytě Toyen, ale také u matky, která nebyla židovského původu, u K. Teigeho ad. Pomáhal mu i malíř F. Tichý. Po osvobození Teige, Toyen a H. obnovili činnost českých surrealistů i za | ||
| + | účasti mladší generace a vydali některé z ilegálně rozmnožených publikací, pořádali výstavy a navázali styk s Francií. | ||
| + | |||
| + | V březnu 1947 H. odjel s Toyen do Paříže, aby se podílel na | ||
| + | organizaci Mezinárodní výstavy surrealismu a uskutečnil pak | ||
| + | i její pražskou reprízu. Na podzim 1947 se oba rozhodli zůstat | ||
| + | v Paříži trvale a stali se členy surrealistické skupiny A. Bretona. | ||
| + | 1948–49 H. redigoval surrealistickou revue Néon. | ||
| + | |||
| + | Ač H. psal rovněž surrealistickou poezii, větší význam přikládal | ||
| + | tzv. realizovaným básním v úzkém propojení s výtvarnou poetikou J. Štyrského a Toyen. Jeho válečné sbírky vyšly ineditně | ||
| + | nebo zůstaly v rukopise. První cyklus ''Přízraky pouště'', který do | ||
| + | francouzštiny přeložil J. Hořejší (''Les Spectres du désert'', Paris | ||
| + | 1939), je dialogem H. krátkých básní s grafikami Toyen; vyšel | ||
| + | knižně, kryt švýcarským nakladatelem. Týmž rokem je datována sbírka ''Jen poštolky chčí klidně na desatero'' (též v německé | ||
| + | verzi jako: ''Nur die Turmfalken brunzen ruhig auf die 10 Gebote''), vydaná jako soukromý tisk v ilegální Edici surrealismu | ||
| + | a ilustrovaná pérovkami Toyen a kolážemi Štyrského, která odkazuje nepřímo na nebezpečí doby. Z přelomu 1939–40 pochází navazující sbírka básní v próze ''Neznámé cíle'' s mnoha odkazy na organický svět. Podobně H. koncipoval sbírku básní | ||
| + | v próze ''Daleko za frontou'' (1940–41), v níž se objevily aktuální | ||
| + | varovné civilizační motivy. Naplno H. a Toyen sladili představu realizovaných básní jako souzvučného celku výtvarné | ||
| + | koláže a básnického textu ve sbírce ''Z kasemat spánku'' (1941). | ||
| + | H. tu vytvářel text jako „mentální krajinu“ z vystříhaných novinových písmen, asambláží doplněných drobnými předměty. | ||
| + | Básnickou prózu ''Na jehlách těchto dní'' (1941) ilustrovaly fotografie J. Štyrského, vyšla legálně 1945. Realizovanými básněmi | ||
| + | jsou H. texty a kresby Toyen v cyklu ''Střelnice'' (1939–40). Na | ||
| + | podobném principu vznikla sociálně apelativní báseň ''Schovej se, válko!'' (1944). Básnickým deníkem, v němž se střídají verše, | ||
| + | imaginární dopisy a básně v próze, byla sbírka ''Zase se střídají roční doby'' z let 1944–46. Jedním z jejích vrcholů je básnický | ||
| + | portrét Toyen. H. epilogem se stal sešitek dvou básní ''Mezinárodní surrealismus'' (1947) ke stejnojmenné výstavě. Jeho vizuální poezie vznikala v lucidním snění, tj. v bdělém spánku, | ||
| + | v němž se stírají rozdíly mezi protiklady života a smrti, spánku | ||
| + | a bdění, reality a iracionality. Koncem války přestalo H. stačit | ||
| + | verbální vyjádření a obrátil pozornost k výtvarnému znaku. | ||
| + | |||
| + | Inspiroval se kromě Štyrského a Toyen tvorbou Y. Tanguyho, | ||
| + | M. Ernsta, Mana Raye a M. Duchampa, o němž napsal studii ''O ilustraci, která není ilustrací'' (1946). Z dekalku vyšel při | ||
| + | experimentech se zvětšovací čočkou a vymyslel techniku fotografiky (cyklus ''Z jednoho těsta'', 1944). Autorem fotografovaný | ||
| + | surrealistický objekt byl dalším H. vynálezem, byly to instalace | ||
| + | (např. hrábě na slámě se zapálenými svíčkami v podobě chanukové lampy), objekty-fotografiky, objekty-koláže. Pro knižní | ||
| + | ilustraci konstruoval konkrétní objekty (A. Jarry: ''Nadsamec''; | ||
| + | D. A. F. de Sade: ''Filosofie v budoáru''). K objektům svého druhu | ||
| + | se řadil monumentální ''Oltář pro Jeanne Sabrenas'' z Jarryho ''Dračice'' (1947). K dokonalosti a novému sdělení dovedl Heartfieldovu techniku fotomontáže. V Paříži propojil básnické slovo | ||
| + | s objektem a uskutečnil triptych knih-objektů (pro A. Bretona, | ||
| + | B. Péreta, Toyen, 1951–52), zkonstruoval ''Abecedu'' (1952), kde | ||
| + | byla každá litera komponována z disparátních xylografických obrazů, a provedl několik krátkých filmových montáží. V závěru života míchal a sestřihával ústřižky starých filmů v nový | ||
| + | film-kolážový celek. Se Z. Lorencem a O. Wenzlem se podílel | ||
| + | na překladech P. Éluarda (1946) a s A. Bretonem a B. Péretem | ||
| + | připravili monografii ''Toyen'' (1953). V torontském nakladatelství Sixty-Eight Publishers vydala H. dílo V. Linhartová a zařadila do něj i dochované básně mimo sbírky a skici filmových | ||
| + | scénářů. H. osudy 2005 přiblížil v životopisném filmu ''Toyen'' | ||
| + | režisér J. Němec. H. synovcem je filmový dokumentarista | ||
| + | a dramaturg Jindřich Toman (* 1944), syn jeho sestry Anny | ||
| + | (* 1920). | ||
| + | |||
| + | '''D:''' J. H. – J. a F. Šmejkal, Z kasemat spánku, K. Srp – J. Toman – Z. Jürgens (eds.), 1999 (s bibliografií); J. H. Surrealism under pressure, 1938–1953, J. Toman – M. S. Witkovsky (eds.), Chicago 2012. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' SČSVU 3, s. 117–118; NEČVU 1, s. 252–253 (s další literaturou); LČL 2/1, | ||
| + | s. 131–132; Surrealistické východisko 1938–1968, 1969, s. 25–29; J. H. | ||
| + | Aniž by nastal viditelný pohyb, V. Linhartová (ed.), Toronto 1977; J. Brabec | ||
| + | a kol., Slovník zakázaných autorů 1948–1980, 1991, s. 129–130; M. Vorel, | ||
| + | Farmaceutická firma Roberta H. v Chrasti u Chrudimi, in: Chrudimské vlastivědné listy 7, 1998, č. 4, s. 14–15; J. Kučera – J. Zeman a kol., Spisovatelé | ||
| + | Chrudimska 1, 1999, s. 102–103; P. Kobetič, Osobnosti Chrudimska, 2002, | ||
| + | s. 66; P. Knot, Báseň-objekt v českém surrealismu, 2010 (bakalářská diplomová práce, FF UP, Olomouc), s. 34–60; M. Vítková, Surrealismus pod tlakem. | ||
| + | K 100. výročí narození J. H., in: Chrudimské vlastivědné listy 23, 2014, č. 5, | ||
| + | s. 13–16; https://cs.isabart.org/person/17976 (se soupisem výstav a další literaturou, stav k 20. 11. 2019); http://www.slovnikceskeliteratury.cz (s bibliografií a literaturou; stav k 9. 4. 2019); cs.wikipedia.org (stav k 9. 4. 2019). | ||
| + | |||
| + | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/39898cc9-31fc-4230-884c-567fbe2ffa11 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
| + | |||
| + | Martin Kučera | ||
| + | |||
| − | |||
| − | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
Verze z 10. 3. 2022, 10:10
| Jindřich HEISLER | |
 | |
| Narození | 1.9.1914 |
|---|---|
| Místo narození | Chrast (u Chrudimi) |
| Úmrtí | 4.1.1953 |
| Místo úmrtí | Paříž (Francie) |
| Povolání |
63- Spisovatel 87- Fotograf |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 423-424 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47111 |
HEISLER, Jindřich, * 1. 9. 1914 Chrast (u Chrudimi), † 4. 1. 1953 Paříž (Francie), spisovatel, výtvarník
Pocházel z českožidovské rodiny majitele továrny na léčiva Františka H. (1882–1932) a Vlasty, roz. Vondráčkové. Rodiče trvali na tom, aby se vzdělával v matematice a národním hospodářství a převzal rodinný podnik. Pro špatný prospěch v matematice a geometrii přešel z kvarty reálky na Malé Straně na Střední průmyslovou školu chemickou v Betlémské ulici v Praze. Přednostní zájem o umění a jazyky vedl k jeho vyloučení a H. studium dokončil v Banské Štiavnici na Slovensku. Po maturitě 1935 nastoupil v otcově podniku. Jeho kontakty s pražskou uměleckou avantgardou vyvolávaly neustálé rodinné rozepře. 1936 se s matkou přestěhoval do Prahy a během dvouleté základní vojenské služby navázal přátelství s J. Ortenem, J. Veltruským, K. Teigem, a hlavně s J. Štyrským a Toyen (Marie Čermínová), 1938 vstoupil do Surrealistické skupiny v ČSR. Po německé okupaci se surrealisté museli uchýlit do ilegality. Z důvodů rasové perzekuce se během války H. ukrýval v bytě Toyen, ale také u matky, která nebyla židovského původu, u K. Teigeho ad. Pomáhal mu i malíř F. Tichý. Po osvobození Teige, Toyen a H. obnovili činnost českých surrealistů i za účasti mladší generace a vydali některé z ilegálně rozmnožených publikací, pořádali výstavy a navázali styk s Francií.
V březnu 1947 H. odjel s Toyen do Paříže, aby se podílel na organizaci Mezinárodní výstavy surrealismu a uskutečnil pak i její pražskou reprízu. Na podzim 1947 se oba rozhodli zůstat v Paříži trvale a stali se členy surrealistické skupiny A. Bretona. 1948–49 H. redigoval surrealistickou revue Néon.
Ač H. psal rovněž surrealistickou poezii, větší význam přikládal tzv. realizovaným básním v úzkém propojení s výtvarnou poetikou J. Štyrského a Toyen. Jeho válečné sbírky vyšly ineditně nebo zůstaly v rukopise. První cyklus Přízraky pouště, který do francouzštiny přeložil J. Hořejší (Les Spectres du désert, Paris 1939), je dialogem H. krátkých básní s grafikami Toyen; vyšel knižně, kryt švýcarským nakladatelem. Týmž rokem je datována sbírka Jen poštolky chčí klidně na desatero (též v německé verzi jako: Nur die Turmfalken brunzen ruhig auf die 10 Gebote), vydaná jako soukromý tisk v ilegální Edici surrealismu a ilustrovaná pérovkami Toyen a kolážemi Štyrského, která odkazuje nepřímo na nebezpečí doby. Z přelomu 1939–40 pochází navazující sbírka básní v próze Neznámé cíle s mnoha odkazy na organický svět. Podobně H. koncipoval sbírku básní v próze Daleko za frontou (1940–41), v níž se objevily aktuální varovné civilizační motivy. Naplno H. a Toyen sladili představu realizovaných básní jako souzvučného celku výtvarné koláže a básnického textu ve sbírce Z kasemat spánku (1941). H. tu vytvářel text jako „mentální krajinu“ z vystříhaných novinových písmen, asambláží doplněných drobnými předměty. Básnickou prózu Na jehlách těchto dní (1941) ilustrovaly fotografie J. Štyrského, vyšla legálně 1945. Realizovanými básněmi jsou H. texty a kresby Toyen v cyklu Střelnice (1939–40). Na podobném principu vznikla sociálně apelativní báseň Schovej se, válko! (1944). Básnickým deníkem, v němž se střídají verše, imaginární dopisy a básně v próze, byla sbírka Zase se střídají roční doby z let 1944–46. Jedním z jejích vrcholů je básnický portrét Toyen. H. epilogem se stal sešitek dvou básní Mezinárodní surrealismus (1947) ke stejnojmenné výstavě. Jeho vizuální poezie vznikala v lucidním snění, tj. v bdělém spánku, v němž se stírají rozdíly mezi protiklady života a smrti, spánku a bdění, reality a iracionality. Koncem války přestalo H. stačit verbální vyjádření a obrátil pozornost k výtvarnému znaku.
Inspiroval se kromě Štyrského a Toyen tvorbou Y. Tanguyho, M. Ernsta, Mana Raye a M. Duchampa, o němž napsal studii O ilustraci, která není ilustrací (1946). Z dekalku vyšel při experimentech se zvětšovací čočkou a vymyslel techniku fotografiky (cyklus Z jednoho těsta, 1944). Autorem fotografovaný surrealistický objekt byl dalším H. vynálezem, byly to instalace (např. hrábě na slámě se zapálenými svíčkami v podobě chanukové lampy), objekty-fotografiky, objekty-koláže. Pro knižní ilustraci konstruoval konkrétní objekty (A. Jarry: Nadsamec; D. A. F. de Sade: Filosofie v budoáru). K objektům svého druhu se řadil monumentální Oltář pro Jeanne Sabrenas z Jarryho Dračice (1947). K dokonalosti a novému sdělení dovedl Heartfieldovu techniku fotomontáže. V Paříži propojil básnické slovo s objektem a uskutečnil triptych knih-objektů (pro A. Bretona, B. Péreta, Toyen, 1951–52), zkonstruoval Abecedu (1952), kde byla každá litera komponována z disparátních xylografických obrazů, a provedl několik krátkých filmových montáží. V závěru života míchal a sestřihával ústřižky starých filmů v nový film-kolážový celek. Se Z. Lorencem a O. Wenzlem se podílel na překladech P. Éluarda (1946) a s A. Bretonem a B. Péretem připravili monografii Toyen (1953). V torontském nakladatelství Sixty-Eight Publishers vydala H. dílo V. Linhartová a zařadila do něj i dochované básně mimo sbírky a skici filmových scénářů. H. osudy 2005 přiblížil v životopisném filmu Toyen režisér J. Němec. H. synovcem je filmový dokumentarista a dramaturg Jindřich Toman (* 1944), syn jeho sestry Anny (* 1920).
D: J. H. – J. a F. Šmejkal, Z kasemat spánku, K. Srp – J. Toman – Z. Jürgens (eds.), 1999 (s bibliografií); J. H. Surrealism under pressure, 1938–1953, J. Toman – M. S. Witkovsky (eds.), Chicago 2012.
L: SČSVU 3, s. 117–118; NEČVU 1, s. 252–253 (s další literaturou); LČL 2/1, s. 131–132; Surrealistické východisko 1938–1968, 1969, s. 25–29; J. H. Aniž by nastal viditelný pohyb, V. Linhartová (ed.), Toronto 1977; J. Brabec a kol., Slovník zakázaných autorů 1948–1980, 1991, s. 129–130; M. Vorel, Farmaceutická firma Roberta H. v Chrasti u Chrudimi, in: Chrudimské vlastivědné listy 7, 1998, č. 4, s. 14–15; J. Kučera – J. Zeman a kol., Spisovatelé Chrudimska 1, 1999, s. 102–103; P. Kobetič, Osobnosti Chrudimska, 2002, s. 66; P. Knot, Báseň-objekt v českém surrealismu, 2010 (bakalářská diplomová práce, FF UP, Olomouc), s. 34–60; M. Vítková, Surrealismus pod tlakem. K 100. výročí narození J. H., in: Chrudimské vlastivědné listy 23, 2014, č. 5, s. 13–16; https://cs.isabart.org/person/17976 (se soupisem výstav a další literaturou, stav k 20. 11. 2019); http://www.slovnikceskeliteratury.cz (s bibliografií a literaturou; stav k 9. 4. 2019); cs.wikipedia.org (stav k 9. 4. 2019).
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Martin Kučera
