Biografický slovník
HEJDA František Karel 23.4.1865-18.1.1919
| František Karel HEJDA | |
 | |
| Narození | 23.4.1865 |
|---|---|
| Místo narození | Mladá Boleslav |
| Úmrtí | 18.1.1919 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
63- Spisovatel 68- Redaktor nebo žurnalista 80- Mecenáš nebo organizátor hudebního života 73- Uměnovědec nebo historik umění |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 425-426 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47113 |
HEJDA, František Karel, * 23. 4. 1865 Mladá Boleslav, † 18. 1. 1919 Praha, spisovatel, novinář, hudební publicista
Pocházel z rodiny ředitele měšťanské školy a aktivního hudebníka. Jeho bratranci byli nakladatel Antonín H. (1863–1903) a prozaik a důstojník Karel Jan H. (1876–1958). Otcův rod byl rozvětven po Mladoboleslavsku a zasahoval i na Moravu. H. maturoval 1883 na klasickém gymnáziu v rodišti a v Praze vystudoval sedm semestrů právnické fakulty české univerzity. 1887–90 byl advokátním koncipientem. Od 1890 se věnoval novinářské profesi. Jako dobrý klavírista a znalec hudebního života i hudebních dějin se brzy zařadil do společnosti přátel A. Dvořáka. 1888–95 byl redaktorem hudební revue Dalibor, jako zástupce redakce 1890 doprovázel A. Dvořáka na koncertním turné ve Frankfurtu nad Mohanem. 1889 navrhl správě Národního divadla zřízení muzea B. Smetany. 1895–99 pracoval jako hudební redaktor časopisu Světozor, od 1898 člen redakce Národní politiky, kde vedl rubriku Ze soudní síně a podílel se na hudební rubrice. Cestoval po Itálii a Švýcarsku. Byl členem Spolku spisovatelů beletristů Máj, 1917 podepsal Manifest českých spisovatelů. Podlehl epidemii španělské chřipky.
Jako konvenční realista psal humoristické povídky z úřednického a kavárenského prostředí, částečně autobiografické, částečně ovlivněné stylem I. Herrmanna. Soubory jeho próz vynikaly vtipem, vyostřenou pointou, stručností a schopností bystré charakteristiky (Karikatury, 1898; Z davu, 1900; Krajané a kolemjdoucí, 1905; Na výsluní, 1907; Pimprlata a komedianti, 1908; Vrabci na střeše, 1909; U Krásů a v sousedství, 1911; Z deště pod okap, 1912). Bohaté zkušenosti soudního zpravodaje shrnul ve třech svazcích soudniček Ze soudní síně (1904–06) a Pod věží (1909). Pronikavé analýzy soudobého měšťanského života obsahují svazky Ze včerejška i dávna (1915) a Šašek a krasavice a jiná próza (posmrtně 1919). Méně zdařilé bylo milostné romaneto ze švýcarského Luzernu Ve Starém cechu (1906). Autorské i překladatelské divadelní pokusy měly jen dobový význam, s výjimkou překladů veselohry Gustava Davise Katakomby (1901), později zfilmované s V. Burianem v hlavní roli, a Feydauovy frašky Slaměný klobouk. Libreto k opeře J. Nešvery Esther (1889) zůstalo nedokončeno, realizovalo se H. libreto k baletní pantomimě O. Nedbala Pohádka o Honzovi (1898, knižně 1902) jako jeden z nejúspěšnějších titulů českého baletního rerpertoáru v Národním divadle v Praze (1902–77, celkem 295 představení). Jeho syn Jiří H. (1895–1985) byl národohospodářem a spisovatelem.
L: OSN 11, s. 34; 28, s. 552; OSND 2/2, s. 1068; HS 1, s. 415; LČL 2/1, s. 132–133; L. Beneš, Osobnosti Mladoboleslavska, 2009, s. 59; http://archiv.narodni-divadlo (přístup 20. 12. 2019).
P: Divadelní ústav, Praha (bibliografie článků).
Martin Kučera
