Biografický slovník
HEJDA Jiří 25.2.1895-25.4.1985
| Jiří HEJDA | |
 | |
| Narození | 25.2.1895 |
|---|---|
| Místo narození | Královské Vinohrady (Praha) |
| Úmrtí | 25.4.1985 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
68- Redaktor nebo žurnalista 19- Ekonom nebo statistik 63- Spisovatel |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 426-427 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47114 |
HEJDA, Jiří, * 25. 2. 1895 Královské Vinohrady (Praha), † 25. 4. 1985 Praha, národohospodář, publicista, spisovatel
Syn Františka Karla H. (1865–1919), redaktora listu Národní politika, spisovatele a překladatele z francouzštiny a němčiny, a Marie, roz. Pokorné (1870–1957). Měl bratra Přemysla (* 1898) a sestru Evu (* 1900). Po maturitě na gymnáziu začal 1914 studovat na Právnické fakultě české Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. 1915 byl odveden do armády a jako jednoroční dobrovolník litoměřického zeměbraneckého pluku č. 9 bojoval na ruské (1916) a italské frontě (1918). Část první světové války prožil s předstíranou nemocí v zázemí a pokračoval ve studiu (JUDr. 1920). Po vzniku republiky krátce pracoval jako národohospodářský redaktor deníku Tribuna, odkud na podzim 1919 přešel do olomouckého Československého deníku, který vydávala živnostenská strana. 1923 se v Olomouci stal šéfredaktorem nadstranického týdeníku Přehled a od 1924 vyučoval národní hospodářství na obchodní akademii. 1926 se vrátil do Prahy, kde nastoupil jako redaktor soukromé informační kanceláře Ústřední tisková korespondence. Zároveň začal spolupracovat s deníkem Národní osvobození a Peroutkovou revuí Přítomnost, kam přispíval články o ekonomických otázkách. 1928–30 byl hospodářským redaktorem Lidových novin, 1930–35 řídil rubriku Výroba a obchod národněsocialistického deníku České slovo. Současně redigoval Hospodářskou ročenku Českého slova a spolupracoval s časopisem Hospodářský rozhled. 1928–39 přednášel na Vysoké škole obchodní. Vstoupil do ČSNS. Při práci navázal četné kontakty s představiteli československého průmyslu a bankovnictví. Na popud vrchního ředitele Živnobanky Jaroslava Preisse se 1935 stal generálním tajemníkem a později vrchním ředitelem koncernu Českomoravská Kolben-Daněk. Po vzniku protektorátu z firmy odešel a pustil se do vlastního podnikání. Na podzim 1939 založil v Praze-Vršovicích továrnu na velkokuchyňská zařízení, kterou vlastnil až do znárodnění 1948. Zapojil se do činnosti odbojové organizace Politické ústředí. Po osvobození zpracoval hospodářskou část programu ČSNS. 1946 byl za tuto stranu nominován do Ústřední plánovací komise, která připravovala dvouletý a posléze první pětiletý plán. Publikoval články ve Svobodném slově a týdeníku Dnešek. Bezprostředně po únorovém převratu byl vyloučen ze Syndikátu českých spisovatelů i z „obrozené“ Československé strany socialistické. 1948–49 pracoval jako podnikový plánovač v národním podniku Alba, do kterého byla začleněna jeho postátněná továrna.
Společně s řadou bývalých funkcionářů ČSNS se zapojil do ilegální činnosti a sepsal memorandum o hospodářské politice po očekávaném pádu komunistického režimu, v němž počítal s podílem soukromého kapitálu ve znárodněných podnicích. Po uvěznění Milady Horákové se o něj začala zajímat StB. V prosinci 1949 byl H. zatčen a vyšetřován v ruzyňské věznici. Následně jej bezpečnostní orgány zařadily do vykonstruovaného procesu s vedením „záškodnického spiknutí proti republice“, který měl diskreditovat představitele nekomunistických stran. Obžaloba označila H. za třídního nepřítele socialismu, odpůrce znárodnění a navrhla pro něj trest smrti. Státní soud ho v červnu 1950 odsoudil k doživotnímu vězení, propadnutí majetku a ztrátě občanských práv. H. vykonával trest na Pankráci (1950–51), Mírově (1951), v Leopoldově (1951–59) a ve Valdicích (1959–62). Po amnestii v květnu 1962 byl podmínečně propuštěn. Poté pracoval jako figurant v národním podniku Geodézie a věnoval se literární tvorbě. V červenci 1968 Nejvyšší soud zrušil původní rozsudek nad Miladou Horákovou a spol. a věc vrátil prokuratuře k novému projednání. Po nástupu tzv. normalizace však bylo rehabilitační řízení protahováno a 1975 zastaveno. H. jméno bylo soudně očištěno až 1990.
Od gymnazijních studií byl H. literárně činný. V dobovém tisku (Československý deník, Lidové noviny, České slovo) uveřejňoval básně, povídky, beletristické kurzivy. 1922–23 byly v Moravské Ostravě uvedeny jeho jednoaktovky Válka, Velikonoce a tříaktová komedie Když kvete kapradí. Reportáž V zemi hákového kříže (1934) odhalila totalitní charakter nastupujícího nacismu v Německu. Román Útěk (1969) zachytil příběh dvojice vězňů utíkajících z leopoldovské pevnosti. Posmrtně byly publikovány memoáry Žil jsem zbytečně (1991), reflektující prostřednictvím osudů jednotlivce společenský vývoj v českých zemích od první světové války do počátku tzv. normalizace, a Sonety zpívané šeptem v stínu šibenice (1993), které H. skládal ve vězení. 1919 se oženil s Louisou, roz. Schwarzovou († 1955), dcerou velkostatkáře, s níž měl syna Neklana (* 26. 6. 1921 Olomouc, † 1999), dcery Jitku (1920–2017), provd. Matouškovou, a Šárku (* 1925), provd. Böhmovou. Po propuštění z vězení se oženil s Boženou Hejdovou, vdovou po bratru Přemyslovi.
D: Národohospodářské práce: Nová hospodářská politika, 1929; Hospodářská funkce akciové společnosti, 1930; Světová hospodářská krize a nezaměstnanost, 1932; O naší a světové krizi, 1932 (s E. Šternem), Krize a spotřeba, 1935.
L: OSND 2/2, s. 1060; ČBS, s. 202; Tomeš 1, s. 439–440; Proces s vedením záškodnického spiknutí proti republice. Horáková a společníci, 1950, passim; K. Kaplan, Největší politický proces. M. Horáková a spol., 1995, rejstřík; J. Kocian, Československá strana národně socialistická v letech 1945–1948, 2002, rejstřík; K. Kaplan, Druhý proces. Milada Horáková a spol. – rehabilitační řízení 1968–1990, 2008, rejstřík; P. Zídek, Redaktor odsouzený s Horákovou: J. H., in: Osobnosti Lidových novin. Životní příběhy lidí, kteří vytvářeli nejstarší český deník, 2014, s. 241–248; http://www.slovnikceskeliteratury.cz/ (stav k 4. 11. 2019).
P: AHMP, Sbírka matrik, řkt. f. ú. Královské Vinohrady – sv. Ludmila, matrika nar. 1894–1897, sign. VIN N6, fol. 67; NA, Praha, Policejní ředitelství I, konskripce, kart. 169, obr. 738; Archiv UK, fond Matriky Univerzity Karlovy, inv. č. 4, Matrika doktorů české Karlo-Ferdinandovy univerzity / Univerzity Karlovy IV., s. 1774. Divadelní ústav, Praha, knihovna, Velikonoce (text jednoaktového dramatu). Pamětní deska, Na Louži 947/1, Praha-Vršovice.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Zdeněk Doskočil
Jiří Hejda během zinscenovaného procesu
