Biografický slovník
HEJLEK Benjamin 28.4.1924-29.6.1993: Porovnání verzí
(HEJLEK_Benjamin_28.4.1924-29.6.1993) |
|||
| Řádka 7: | Řádka 7: | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
| povolání = 89- Průmyslový výtvarník | | povolání = 89- Průmyslový výtvarník | ||
| − | |||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 429 |
| + | }} | ||
| + | '''HEJLEK, Benjamin''', ''* 28. 4. 1924 Písek, † 29. 6. 1993 Praha, sklářský výtvarník'' | ||
| + | |||
| + | Státní grafickou školu v Praze absolvoval 1942 a ve studiu uměleckého sklářství pokračoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové u prof. J. V. Holečka, studia zakončil 1948 ve speciálním | ||
| + | ateliéru J. Nováka pro dekorativní malbu, hračku, loutku a výstavnictví VŠUP. 1948–50 pracoval ve výtvarném oddělení | ||
| + | skláren v Novém Boru, pak ve svobodném povolání. Věnoval | ||
| + | se tvorbě komorních skleněných plastik i monumentálních architektonických realizací. Originálně je skládal z dekorativních | ||
| + | tabulí kladených a hlazených za tepla, následně je pískoval, | ||
| + | emailoval, vnitřně zdobil zatavovaným drátem či dřevěnými | ||
| + | pruty. Nové technologie, které vyvíjel od druhé poloviny padesátých let, využíval při tvorbě dekorativních stěn, monumentálních panó a vitráží (hotel International, Praha, 1956–58; | ||
| + | dále: s J. Soukupem vitráže pro chrám sv. Víta /1963–64/ a pro | ||
| + | klenotnici Pražského hradu /1964–66/; výzdoba letištní haly | ||
| + | v Bratislavě, 1967; panó pro EXPO ’67 v Montrealu; výzdoba | ||
| + | stanice metra Kačerov, 1974; hotelu Praha, 1978–79; Úřadu | ||
| + | české vlády, 1980). Na několika realizacích autorsky spolupracoval s grafikem a sklářem F. Burantem. Světlíky v podobě | ||
| + | skleněných zdobených kupolí provedl společně se sochařem | ||
| + | S. Kostkou ve zrekonstruované budově Národního divadla | ||
| + | (1980–83). Jeho dílo se stalo důležitým příspěvkem k mezinárodnímu renomé českého uměleckého skla. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' Toman D, s. 66; NEČVUD, s. 274–275 (s další literaturou); SČSVU 3, | ||
| + | s. 120; K. Hetteš, B. H. – F. Burant, Vitráže, katalog 1967; A. Langhamer, | ||
| + | Mezníky ve vývoji českého ateliérového skla, in: Sklář a keramik 51, 2001, | ||
| + | č. 1–2, s. 14–16; https://cs.isabart.org/person/486 (se soupisem výstav a další | ||
| + | literaturou; stav k 20. 11. 2019); P. Karous, B. H., dostupné z: http://www.vetrelciavolavky.cz/sochari/benjamin-hejlek (stav k 12. 4. 2019). | ||
| + | |||
| + | Martin Kučera | ||
| + | |||
| + | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:89- Průmyslový výtvarník]] | [[Kategorie:89- Průmyslový výtvarník]] | ||
Aktuální verze z 13. 3. 2022, 11:51
| Benjamin HEJLEK | |
 | |
| Narození | 28.4.1924 |
|---|---|
| Místo narození | Písek |
| Úmrtí | 29.6.1993 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | 89- Průmyslový výtvarník |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 429 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=48633 |
HEJLEK, Benjamin, * 28. 4. 1924 Písek, † 29. 6. 1993 Praha, sklářský výtvarník
Státní grafickou školu v Praze absolvoval 1942 a ve studiu uměleckého sklářství pokračoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové u prof. J. V. Holečka, studia zakončil 1948 ve speciálním ateliéru J. Nováka pro dekorativní malbu, hračku, loutku a výstavnictví VŠUP. 1948–50 pracoval ve výtvarném oddělení skláren v Novém Boru, pak ve svobodném povolání. Věnoval se tvorbě komorních skleněných plastik i monumentálních architektonických realizací. Originálně je skládal z dekorativních tabulí kladených a hlazených za tepla, následně je pískoval, emailoval, vnitřně zdobil zatavovaným drátem či dřevěnými pruty. Nové technologie, které vyvíjel od druhé poloviny padesátých let, využíval při tvorbě dekorativních stěn, monumentálních panó a vitráží (hotel International, Praha, 1956–58; dále: s J. Soukupem vitráže pro chrám sv. Víta /1963–64/ a pro klenotnici Pražského hradu /1964–66/; výzdoba letištní haly v Bratislavě, 1967; panó pro EXPO ’67 v Montrealu; výzdoba stanice metra Kačerov, 1974; hotelu Praha, 1978–79; Úřadu české vlády, 1980). Na několika realizacích autorsky spolupracoval s grafikem a sklářem F. Burantem. Světlíky v podobě skleněných zdobených kupolí provedl společně se sochařem S. Kostkou ve zrekonstruované budově Národního divadla (1980–83). Jeho dílo se stalo důležitým příspěvkem k mezinárodnímu renomé českého uměleckého skla.
L: Toman D, s. 66; NEČVUD, s. 274–275 (s další literaturou); SČSVU 3, s. 120; K. Hetteš, B. H. – F. Burant, Vitráže, katalog 1967; A. Langhamer, Mezníky ve vývoji českého ateliérového skla, in: Sklář a keramik 51, 2001, č. 1–2, s. 14–16; https://cs.isabart.org/person/486 (se soupisem výstav a další literaturou; stav k 20. 11. 2019); P. Karous, B. H., dostupné z: http://www.vetrelciavolavky.cz/sochari/benjamin-hejlek (stav k 12. 4. 2019).
Martin Kučera
