HEJL Vilém 24.9.1934-23.1.1989

Z Personal
Vilém HEJL
Narození 24.9.1934
Místo narození Praha
Úmrtí 1989
Místo úmrtí Mnichov (Německo)
Povolání 63- Spisovatel
64- Překladatel
Citace Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 428-429
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47119

HEJL, Vilém, * 24. 9. 1934 Praha, † 23. 1. 1989 Mnichov (Německo), spisovatel, žurnalista

H. otec byl stavební inženýr, po osvobození odborový rada ministerstva techniky. H. 1953 maturoval na gymnáziu v Praze na Smíchově. Nebyl přijat k vysokoškolskému studiu a 1953–54 byl vězněn. Po propuštění z vazby pracoval jako dokumentátor v několika projekčních ústavech a jako redakční tajemník Ústavu zdravotnické osvěty. Po vojenské službě (1957–59) se rozhodl pro svobodné povolání. Živil se jako scenárista Krátkého filmu (podílel se na více než šedesáti dokumentárních a populárně-vědeckých filmech) a překladatel beletrie, rozhlasových a televizní her z polštiny, ruštiny a angličtiny. 1968 začal studovat na Filozofické fakultě UK, avšak jako tiskový tajemník organizace politických vězňů K 231, vedoucí edičního úseku Společnosti pro lidská práva a mluvčí českého grémia Tschechoslowakisches Büro für Kultur und Wissenschaft se sídlem v Mnichově byl počátkem 1970 z univerzity vyloučen. 1977 podepsal Chartu 77 a 1978 emigroval zprvu do Rakouska, 1979 se trvale usadil v Mnichově, kde našel uplatnění jako politický a kulturní komentátor rozhlasové stanice Svobodná Evropa. Stal se členem exilových organizací PEN-klub a Společnosti pro vědy a umění, byl přijat do spolku bavorských novinářů.

Doma publikoval eseje a recenze v periodikách Literární listy a Listy, Student, Zítřek, Orientace a Svobodné slovo, v exilu přispíval do Českého slova, Národní politiky, Svědectví, Amerických listů ad. Jako spisovatel zaujal už svým debutem, dvoudílnou parodií na detektivní román Sebrané zločiny Vladimíra Hudce (první svazek Abeceda začíná Alžbětou, 1965; druhý svazek Úřad pro každou příležitost, 1966). Tuto svoji nejvýznamnější a nejčtenější prózu v exilu přepracoval a připojil k ní ještě třetí svazek Park kultury (společně vyd. 1993). Sebrané zločiny Vladimíra Hudce zfilmoval režisér M. Frič pod titulem Přísně tajné premiéry (1967). Otázku mravnosti v dějinných zvratech H. zkoumal v historickém románu z pobělohorského období Zásada sporu (Toronto 1978) na postavě Šimona Lomnického z Budče. Podobnou intencí byl veden román o konfrontaci roku 1866 s tzv. normalizací Ex offo (Toronto 1980). O charakteru deformovaném nacistickou totalitou pojednal v románu Hodina hvězdopravců (Curych 1980). Před emigrací publikoval rozhlasové hry a jazykové koutky pro pořady Šanson, rovněž pod pseudonymy Vladimír Hudec, Radim Novák nebo anonymně. S historikem Karlem Kaplanem spolupracoval na studii Zpráva o organizovaném násilí (Toronto 1986, 2. vyd. samostatně 1990), v níž s faktografickou přesností a ve své době objevně rozebral destruktivní činnost KSČ v období po únorovém převratu. Roky porážek československé demokracie 1938, 1948 a 1968 podrobně popsal ve studii Rozvrat. Mnichov a náš osud (Toronto 1989, 2. vyd. 1990). V rukopisu zůstalo několik H. próz, mj. novela Slavobrána.

L: SČS 1, s. 243–244; J. Brabec a kol., Slovník zakázaných autorů 1948–1980, 1991, s. 133; Tomeš 1, s. 440–441; Český hraný film IV, 1961–1970, 2004, rejstřík; D. Hertl, V. H. – málo známý, nikoli zapomenutý, in: Týdeník rozhlas 2014, č. 38, s. 9–11 (foto); E. Burget, Zásada sporu V. H., in: Marginalia Historica 7, 2016, č. 1, s. 39–54; týž, Marholtovo dilema aneb Role intelektuála v románech V. H., in: Role středoevropského spisovatele-intelektuála ve zlomových okamžicích dějin, J. Hrabal (ed.), 2018, s. 227–240; cs.wikipedia.org (stav k 12. 4. 2019); http://www.slovnikceskeliteratury.cz (s bibliografií a literaturou, stav k 12. 4. 2019).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Martin Kučera