HEJNIC Otakar 29.5.1851-11.9.1925: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 3. 2022, 12:18

Otakar HEJNIC
Narození	29.5.1851
Místo narození	Praha
Úmrtí	11.9.1925
Místo úmrtí	Praha
Povolání	53- Historik 52- Archeolog 1- Matematik
Citace	Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 432
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47123

HEJNIC, Otakar (pův. jm. Heinitz), * 29. 5. 1851 Praha, † 11. 9. 1925 Praha, historik, archivář

Syn Bernarda Heinitze (1821–1884) a Karoliny, roz. Kreutzmannové. V Praze vystudoval českou reálku (1863–71) a polytechniku. Jako inženýr krátce pracoval na stavbě železničních tratí v severních Čechách, kvůli chorobě páteře však profese musel zanechat. Načas získal místo na novoměstské reálce, krátce byl vychovatelem v rodině Jana Thun-Hohensteina v Cholticích. Učil na reálkách v Chrudimi, Jičíně a Táboře, kde 1875 získal aprobaci pro výuku matematiky a deskriptivní geometrie a 1877 byl jmenován definitivním profesorem. Na škole tehdy působili historici August Sedláček a Martin Kolář, kteří H. přivedli k historii. Začal se jí plně věnovat v Kutné Hoře, kde 1891–1904 učil na reálce a kde 1892 také převzal na více než třicet let správu archivu jako konzervátor a městský archivář. Zpracoval knihy a listinný materiál Kutné Hory (vytvořil jeho regestář), knihy horního a mincovního fondu, zasloužil se o přestěhování archivu do prostor nově opraveného Vlašského dvora. Dějiny městského archivu shrnul v knize Archiv kutnohorský (1918).

Publikoval práce o kutnohorských památkách (původně ve výročních zprávách reálky, později samostatně), Listář k dějinám školství kutnohorského (1905), dlouhodobě se zabýval malířem Petrem Brandlem spjatým s Kutnou Horou. 1900 byl jmenován čestným občanem města. H. se oženil s Čeňkou (Vincencií), dcerou lékaře a spisovatele Josefa Pečírky a jeho ženy Marianny, nakladatelky Pečírkova národního kalendáře. H. švagry byli lékař Ferdinand Pečírka (1859–1922) a generál zdravotnictva Jaromír Pečírka (1864–1933). Syn Bohuslav Heinitz (1883–1957) působil jako agrochemik. H. byl pohřben v hrobě rodiny Pečírkovy v Praze na Olšanských hřbitovech.

D: Brandlův poslední pobyt v Kutné Hoře, in: PA 21, 1903, sl. 169–190; Kamenný dům v Kutné Hoře, 1903; Listář k dějinám školství kutnohorského: doplňky z let 1594–1623, 1905; Petr Brandl. Část všeobecná, 1911; Hrádek nad Vrchlicí čili nad Páchem. Studie histor. architekt., [1911]; Komu přísluší patronát nad velechrámem sv. panny Barbory v Kutné Hoře?, 1912; Archiv kutnohorský 1. Historický vývoj, 1918.

L: nekrolog, in: ČČH 31, 1925, s. 656 a in: Výroční zpráva vyšší reálky v Kutné Hoře za rok 1925–26, 1926, s. 3n.; OSN 28, s. 552; OSND 2/2, s. 1068; MSN 3, s. 121; KSN 5, s. 73; L. Vaněk, O. H. 1851–1925, in: Krásné město, 1971, č. 2, s. 32; Kutnar, s. 445; J. Hofmannová – J. Pražáková, Biografický slovník archivářů českých zemí, 2000, s. 216; H. Pospíchalová, Gymnaziální profesor, historik a archivář O. H., in: Kutnohorský deník 14. 2. 2007; A. Borková, Dějiny archivu v Kutné Hoře v letech 1352–1960, 2010 (bakalářská diplomová práce, FF Univerzity Pardubice), zvl. s. 44–46; Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích…, L. Slavíček a kol. (eds.), 1, 2016, s. 401 (s dalším dílem a literaturou).

P: SOkA, Kutná Hora, osobní fond (inventář M. Bisingerová, 2007); AHMP, Archivní katalog, soupis pražského obyvatelstva (1830–1920), kart. č. 445, č. 380.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jiří Martínek