Biografický slovník
HEJNIC Otakar 29.5.1851-11.9.1925: Porovnání verzí
(HEJNIC_Otokar_29.5.1851-11.9.1925) |
m (Holoubková přesunul stránku HEJNIC Otokar 29.5.1851-11.9.1925 na HEJNIC Otakar 29.5.1851-11.9.1925 bez založení přesměrování) |
||
| (Nejsou zobrazeny 4 mezilehlé verze od 2 dalších uživatelů.) | |||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| − | | jméno = | + | | jméno = Otakar HEJNIC |
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 29.5.1851 | | datum narození = 29.5.1851 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Praha |
| datum úmrtí = 11.9.1925 | | datum úmrtí = 11.9.1925 | ||
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Praha |
| − | | povolání = 53- Historik | + | | povolání = 53- Historik<br />52- Archeolog<br />1- Matematik |
| − | 52- Archeolog | + | |
| − | 1- Matematik | + | |
| − | + | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 432 |
| + | }} | ||
| + | '''HEJNIC, Otakar''' ''(pův. jm. Heinitz), * 29. 5. 1851 Praha, † 11. 9. 1925 Praha, historik, archivář'' | ||
| + | |||
| + | Syn Bernarda Heinitze (1821–1884) a Karoliny, roz. Kreutzmannové. V Praze vystudoval českou reálku (1863–71) a polytechniku. Jako inženýr krátce pracoval na stavbě železničních tratí v severních Čechách, kvůli chorobě páteře však profese | ||
| + | musel zanechat. Načas získal místo na novoměstské reálce, | ||
| + | krátce byl vychovatelem v rodině Jana Thun-Hohensteina | ||
| + | v Cholticích. Učil na reálkách v Chrudimi, Jičíně a Táboře, | ||
| + | kde 1875 získal aprobaci pro výuku matematiky a deskriptivní | ||
| + | geometrie a 1877 byl jmenován definitivním profesorem. Na | ||
| + | škole tehdy působili historici August Sedláček a Martin Kolář, | ||
| + | kteří H. přivedli k historii. Začal se jí plně věnovat v Kutné | ||
| + | Hoře, kde 1891–1904 učil na reálce a kde 1892 také převzal | ||
| + | na více než třicet let správu archivu jako konzervátor a městský archivář. Zpracoval knihy a listinný materiál Kutné Hory | ||
| + | (vytvořil jeho regestář), knihy horního a mincovního fondu, | ||
| + | zasloužil se o přestěhování archivu do prostor nově opraveného Vlašského dvora. Dějiny městského archivu shrnul v knize | ||
| + | ''Archiv kutnohorský'' (1918). | ||
| + | |||
| + | Publikoval práce o kutnohorských památkách (původně ve výročních zprávách reálky, později samostatně), ''Listář k dějinám'' | ||
| + | ''školství kutnohorského'' (1905), dlouhodobě se zabýval malířem | ||
| + | Petrem Brandlem spjatým s Kutnou Horou. 1900 byl jmenován čestným občanem města. H. se oženil s Čeňkou (Vincencií), dcerou lékaře a spisovatele Josefa Pečírky a jeho ženy Marianny, nakladatelky ''Pečírkova národního kalendáře''. H. švagry | ||
| + | byli lékař Ferdinand Pečírka (1859–1922) a generál zdravotnictva Jaromír Pečírka (1864–1933). Syn Bohuslav Heinitz | ||
| + | (1883–1957) působil jako agrochemik. H. byl pohřben v hrobě rodiny Pečírkovy v Praze na Olšanských hřbitovech. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' Brandlův poslední pobyt v Kutné Hoře, in: PA 21, 1903, sl. 169–190; | ||
| + | Kamenný dům v Kutné Hoře, 1903; Listář k dějinám školství kutnohorského: | ||
| + | doplňky z let 1594–1623, 1905; Petr Brandl. Část všeobecná, 1911; Hrádek | ||
| + | nad Vrchlicí čili nad Páchem. Studie histor. architekt., [1911]; Komu přísluší | ||
| + | patronát nad velechrámem sv. panny Barbory v Kutné Hoře?, 1912; Archiv | ||
| + | kutnohorský 1. Historický vývoj, 1918. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' nekrolog, in: ČČH 31, 1925, s. 656 a in: Výroční zpráva vyšší reálky | ||
| + | v Kutné Hoře za rok 1925–26, 1926, s. 3n.; OSN 28, s. 552; OSND 2/2, | ||
| + | s. 1068; MSN 3, s. 121; KSN 5, s. 73; L. Vaněk, O. H. 1851–1925, in: Krásné město, 1971, č. 2, s. 32; Kutnar, s. 445; J. Hofmannová – J. Pražáková, | ||
| + | Biografický slovník archivářů českých zemí, 2000, s. 216; H. Pospíchalová, Gymnaziální profesor, historik a archivář O. H., in: Kutnohorský deník | ||
| + | 14. 2. 2007; A. Borková, Dějiny archivu v Kutné Hoře v letech 1352–1960, | ||
| + | 2010 (bakalářská diplomová práce, FF Univerzity Pardubice), zvl. s. 44–46; | ||
| + | Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích…, L. Slavíček a kol. (eds.), 1, 2016, s. 401 (s dalším dílem | ||
| + | a literaturou). | ||
| + | |||
| + | '''P:''' SOkA, Kutná Hora, osobní fond (inventář M. Bisingerová, 2007); AHMP, | ||
| + | Archivní katalog, soupis pražského obyvatelstva (1830–1920), kart. č. 445, | ||
| + | č. 380. | ||
| + | |||
| + | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/4d7cf153-7b93-445c-953a-5954066ff3d6 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
| + | |||
| + | Jiří Martínek | ||
| + | |||
| + | |||
| + | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:53- Historik]] | [[Kategorie:53- Historik]] | ||
| Řádka 18: | Řádka 64: | ||
[[Kategorie:1851]] | [[Kategorie:1851]] | ||
| + | [[Kategorie:Praha]] | ||
[[Kategorie:1925]] | [[Kategorie:1925]] | ||
| + | [[Kategorie:Praha]] | ||
Aktuální verze z 13. 3. 2022, 12:18
| Otakar HEJNIC | |
 | |
| Narození | 29.5.1851 |
|---|---|
| Místo narození | Praha |
| Úmrtí | 11.9.1925 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
53- Historik 52- Archeolog 1- Matematik |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 432 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47123 |
HEJNIC, Otakar (pův. jm. Heinitz), * 29. 5. 1851 Praha, † 11. 9. 1925 Praha, historik, archivář
Syn Bernarda Heinitze (1821–1884) a Karoliny, roz. Kreutzmannové. V Praze vystudoval českou reálku (1863–71) a polytechniku. Jako inženýr krátce pracoval na stavbě železničních tratí v severních Čechách, kvůli chorobě páteře však profese musel zanechat. Načas získal místo na novoměstské reálce, krátce byl vychovatelem v rodině Jana Thun-Hohensteina v Cholticích. Učil na reálkách v Chrudimi, Jičíně a Táboře, kde 1875 získal aprobaci pro výuku matematiky a deskriptivní geometrie a 1877 byl jmenován definitivním profesorem. Na škole tehdy působili historici August Sedláček a Martin Kolář, kteří H. přivedli k historii. Začal se jí plně věnovat v Kutné Hoře, kde 1891–1904 učil na reálce a kde 1892 také převzal na více než třicet let správu archivu jako konzervátor a městský archivář. Zpracoval knihy a listinný materiál Kutné Hory (vytvořil jeho regestář), knihy horního a mincovního fondu, zasloužil se o přestěhování archivu do prostor nově opraveného Vlašského dvora. Dějiny městského archivu shrnul v knize Archiv kutnohorský (1918).
Publikoval práce o kutnohorských památkách (původně ve výročních zprávách reálky, později samostatně), Listář k dějinám školství kutnohorského (1905), dlouhodobě se zabýval malířem Petrem Brandlem spjatým s Kutnou Horou. 1900 byl jmenován čestným občanem města. H. se oženil s Čeňkou (Vincencií), dcerou lékaře a spisovatele Josefa Pečírky a jeho ženy Marianny, nakladatelky Pečírkova národního kalendáře. H. švagry byli lékař Ferdinand Pečírka (1859–1922) a generál zdravotnictva Jaromír Pečírka (1864–1933). Syn Bohuslav Heinitz (1883–1957) působil jako agrochemik. H. byl pohřben v hrobě rodiny Pečírkovy v Praze na Olšanských hřbitovech.
D: Brandlův poslední pobyt v Kutné Hoře, in: PA 21, 1903, sl. 169–190; Kamenný dům v Kutné Hoře, 1903; Listář k dějinám školství kutnohorského: doplňky z let 1594–1623, 1905; Petr Brandl. Část všeobecná, 1911; Hrádek nad Vrchlicí čili nad Páchem. Studie histor. architekt., [1911]; Komu přísluší patronát nad velechrámem sv. panny Barbory v Kutné Hoře?, 1912; Archiv kutnohorský 1. Historický vývoj, 1918.
L: nekrolog, in: ČČH 31, 1925, s. 656 a in: Výroční zpráva vyšší reálky v Kutné Hoře za rok 1925–26, 1926, s. 3n.; OSN 28, s. 552; OSND 2/2, s. 1068; MSN 3, s. 121; KSN 5, s. 73; L. Vaněk, O. H. 1851–1925, in: Krásné město, 1971, č. 2, s. 32; Kutnar, s. 445; J. Hofmannová – J. Pražáková, Biografický slovník archivářů českých zemí, 2000, s. 216; H. Pospíchalová, Gymnaziální profesor, historik a archivář O. H., in: Kutnohorský deník 14. 2. 2007; A. Borková, Dějiny archivu v Kutné Hoře v letech 1352–1960, 2010 (bakalářská diplomová práce, FF Univerzity Pardubice), zvl. s. 44–46; Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích…, L. Slavíček a kol. (eds.), 1, 2016, s. 401 (s dalším dílem a literaturou).
P: SOkA, Kutná Hora, osobní fond (inventář M. Bisingerová, 2007); AHMP, Archivní katalog, soupis pražského obyvatelstva (1830–1920), kart. č. 445, č. 380.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Jiří Martínek
