Verze z 12. 7. 2022, 14:07, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky) (Holoubková přesunul stránku HELD Ignác František 8.12.1764-?1816 na HELD Ignác František 8.12.1764-1816 bez založení přesměrování)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

HELD Ignác František 8.12.1764-1816

Z Personal
Ignác František HELD
Narození 8.12.1764
Místo narození Třebechovice pod Orebem
Úmrtí ?1816
Místo úmrtí Brest (dnes Bělorusko)
Povolání 77- Hudební skladatel
Citace Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 443-444
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47137

HELD, Ignác František (též Gel’d, Chel’d, Jeld, Ignatij Francevič), * 8. 12. 1764 Třebechovice pod Orebem, † 1816 Brest (dnes Bělorusko), hudební skladatel, zpěvák, kytarista, pedagog

Pocházel z početné rodiny třebechovického městského chirurga Františka H. a jeho manželky Magdaleny, roz. Černé. Bratr Jana Theobalda H. (1770–1851). Talentovaný chlapec si v rodišti osvojil základy hudby, později se stal altistou v kostele Matky Boží před Týnem v Praze. Humanitní studia absolvoval v Hradci Králové, současně se věnoval hře na dechové a strunné nástroje. 1781 mu zemřel otec, na jehož přání se devatenáctiletý H. vydal hledat uplatnění ve světě. Od 1783 žil nejprve u známého krajana v Polsku, kde mu hudební vzdělání, znalost cizích jazyků a příjemné vystupování usnadnily rychlý společenský vzestup. Stejně příznivě byl později přijat v Petrohradu a v Moskvě. V době pobytu v Rusku se účastnil rusko-turecké války (1787–90) v regimentu knížete G. A. Potěmkina. Po smrti knížete 1791 vstoupil do polské armády, po jejíž porážce upadl do ruského zajetí, z něhož ho 1796 propustil car Pavel.

Od 1800 H. žil v Moskvě a věnoval se již jen hudbě. Jeho interpretační i kompoziční umění mu v Moskvě otevřelo cestu do vyšších kruhů ruské společnosti, v níž působil jako učitel. V ruských nakladatelstvích tiskl zejména písně, sbory, sonáty pro klavír či salonní skladby, od 1814 vycházely v jeho vlastním vydavatelství v Petrohradě spolu s časopisem věnovaným problematice kytarové hry. Z H. kompozic se největšího ocenění dočkaly polonézy pro klavír, které oplývaly líbivou národní melodikou, oblíbenou zejména v salonním muzicírování. Stylově jsou H. skladby ovlivněny vídeňským klasicismem. Zkomponoval též tři německé písně na Goethovy texty, klavírní sonáty a sbory. H. hlavní zájem patřil hře na kytaru, k výuce na tento nástroj sestavil i učebnice. V Rusku se jeho zásluhou kytara stala oblíbeným nástrojem a H. je tam považován za zakladatele kytarové hry, zejména metodiky vyučování. Hrál také na sedmistrunnou kytaru; 1798 poprvé vyšla jeho později opakovaně vydávaná škola pro samouky. Vedle hudby však hledal také jistější finanční zajištění. Díky přímluvě velkoknížete Konstantina Pavloviče získal místo přístavního inspektora v Pärnu (dnes Estonsko) a 1808 byl jmenován carským radou v Petrohradu. Svůj život ukončil dobrovolným odchodem ze světa. Zanechal po sobě vdovu Beatu a syna Valeriana.

D: výběr: 3 polonaises pour le clavecin ou piano-forte 1, Moskva 1798; Six polonoises pour le piano-forte… oeuv. 27 [St. Petersburg]; Trois polonoises, menuet, quadrille, deux eccossaises, angloise, et valce à la mazourek pour le forte-piano, [tamtéž]; Polonez v russkom stile s tremja anglezami, Moskva 1801. Učebnice: Méthode facile pour apprendre à pincer la guitarre à sept cordes sans maître, St. Peterburg 1798; Vervollkommnete Schule für die 6saitige Gitarre, [1800].

L: Dlabač 1, sl. 599–602; Wurzbach 8, s. 242–246; OSN 11, s. 47; Pazdírek, s. 379; HS 1, s. 416; Hudební revue 5, 1912, č. 7, s. 310; Hudební zpravodaj 4, 1935, č. 10, s. 9; LDM 1, sl. 941–944; Dizionario della Musica e dei Musicisti 3, 1986, s. 542; J. Květ, Jan Theobald H. Dopisy bratrovi a jiným, 1939; B. L. Vol’man, Gitara v Rossii, Leningrad 1961, s. 13–17; J. Powroźniak, Die Gitarre in Russland, in: Gitarre & Laute 1, 1979, s. 18–24; týž, Gitarren-Lexikon, Berlin 1987, s. 98, 182; A. Baumgartner, Propyläen Welt der Musik. Die Komponisten 3, Berlin 1989, s. 60; Jan Theobald H., Fakta a poznámky k mému budoucímu nekrologu I. Vzpomínky pražského lékaře na léta 1770–1779, J. Květ – D. Tinková (eds.), 2017, rejstřík. P: soupisy RISM A/I, A/II (Répertoire International des Sources Musicales); http://www.rism.info/; NK ČR, Praha, Souborný hudební katalog (SHK).

Zuzana Petrášková