HELFERT Jaroslav 27.9.1883-14.9.1972: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
 
| jméno = Jaroslav HELFERT
 
| jméno = Jaroslav HELFERT
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = Helfert Jaroslav portret.jpg
 
| datum narození = 27.9.1883
 
| datum narození = 27.9.1883
 
| místo narození = Malacky (Slovensko)
 
| místo narození = Malacky (Slovensko)
Řádka 95: Řádka 95:
 
[[Kategorie:1972]]
 
[[Kategorie:1972]]
 
[[Kategorie:Potštejn]]
 
[[Kategorie:Potštejn]]
 +
 +
<gallery>
 +
Helfert Jaroslav Masaryk.jpg|Jaroslav Helfert s prezidentem T. G. Masarykem
 +
</gallery>

Aktuální verze z 21. 7. 2022, 12:20

Jaroslav HELFERT
Narození 27.9.1883
Místo narození Malacky (Slovensko)
Úmrtí 14.9.1972
Místo úmrtí Potštejn (u Rychnova nad Kněžnou)
Povolání 53- Historik
Citace Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 445-446
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47142

HELFERT, Jaroslav, * 27. 9. 1883 Malacky (Slovensko), † 14. 9. 1972 Potštejn (u Rychnova nad Kněžnou), muzejní a vlastivědný pracovník, historik umění

Pocházel z rodiny nižší šlechty s bohatou kulturní tradicí. Pravnuk Josepha H. (1791–1847), vnuk Josefa Alexandra H. (1820–1910), syn ředitele velkostatku Zdeňka H. (1849 až 1891), bratr Vladimíra H. (1886–1945). H. prastrýcem byl Jindřich Fügner (1822–1865), spoluzakladatel Sokola. H. 1902 maturoval na smíchovském gymnáziu (dnes Praha) a zapsal se na právnickou fakultu české univerzity. 1903 přešel na filozofickou fakultu; studoval historii, zařadil se mezi žáky Gollovy školy. Od 1907 poslouchal přednášky z dějin umění na univerzitě ve Vídni, mj. u Maxe Dvořáka a u teoretika památkové péče Aloise Riegla. V Praze obhájil rigorózní práci Daniel I., biskup pražský. Příspěvek k českým dějinám církevním dvanáctého století (1908 PhDr.). Poté absolvoval studijní cestu do Itálie. 1909 začal pracovat v Moravském zemském muzeu v Brně jako sekretář a správce národopisné a galerijní sbírky, 1923–39 působil jako ředitel muzea. Německá okupační správa ho za druhé světové války z funkce odvolala; H. byl 1944–45 vězněn v Terezíně. Po osvobození se 1946 vrátil do Moravského zemského muzea jako ředitel, funkci vykonával do 1948, kdy nuceně odešel do důchodu.

Patřil k zakladatelským osobnostem české muzeologie, soustavně a metodicky rozvíjel koncepci muzea, což se výrazně projevilo při jeho reorganizaci 1922–24. H. redigoval Věstník moravského musea zemského, v němž 1921–24 publikoval sérii článků o muzejnictví a rozvoji regionálních muzeí. Od 1919 působil jako člen výboru Svazu československých muzeí vlastivědných, 1933–34 jako jeho místopředseda a 1934–39 jako předseda. Byl státním muzejním inspektorem pro Moravu a Slezsko, 1945–48 členem muzejní sekce národní kulturní komise. Z H. podnětu byl 1921 na Masarykově univerzitě v Brně zřízen lektorát muzejnictví, první svého druhu v českých zemích, kde H. přednášel až do konce čtyřicátých let. Vyučoval rovněž dějiny umění na brněnské konzervatoři (1921, 1925–33 a 1935–38), od 1925 jako docent.

V první polovině 20. století se aktivně účastnil brněnského kulturního a spolkového života a podílel se na divadelním a hudebním dění. Pracoval v kuratoriu brněnského Národního divadla a 1918 o divadle publikoval brožuru. Jako violoncellista působil v Orchestrálním sdružení (1919–39 mu předsedal). H. s bratrem Vladimírem založili v Moravském zemském muzeu hudební oddělení s archivem; soustředili se zejména na shromažďování materiálů o Leoši Janáčkovi. 1913–17 H. působil jako jednatel Klubu přátel umění na Moravě. Byl také členem Sokola Brno I. a Lyžařského klubu Brno.

Ve svých aktivitách H. pokračoval i po 1948, kdy se trvale usadil ve východočeském Potštejně a zabýval se místními dějinami. 1950–57 pracoval jako správce pobočky Oblastního zemědělského archivu Opočno v Potštejně, kde pořádal archiv rodin Harbuval Chamaré a Dobřenských z Dobřenic, někdejších vlastníků Potštejna. Od 1951 H. působil jako konzervátor Památkového ústavu pro okres Rychnov nad Kněžnou a spolupracoval s tamním okresním muzeem, 1955–59 byl jeho ředitelem.

Publikoval v odborných periodikách Časopis Matice moravské, Muzejní obzor, Časopis Společnosti přátel starožitností, Orlické hory a Podorlicko, Zprávy památkové péče ad. U textů uveřejněných v době druhé světové války používal pseudonym Jan Horecký.

D: výběr: Národní divadlo v Brně, 1918; Průvodce po sbírkách Moravského zemského musea v Brně, 1924; O Potštejnském hradě. Glosy k průvodci po hradě, 1942; Pomístné názvy v Potštejně a okolí, 1945; Hrad Potštejn, 1948; Kulturní památky Hradeckého kraje, 1958 (s kol.).

L: MSN 3, 1927, s. 125; OSND 2/2, s. 1069; Kulturní adresář ČSR 2, 1936, A. Dolenský (ed.), s. 158; HS 1, s. 417; Významné osobnosti okresu Rychnov nad Kněžnou, 1994, s. 116; Lidová kultura 1, s. 70; NEČVUD, s. 276 (s dalším dílem a literaturou); Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích…, L. Slavíček a kol. (eds.), 1, 2016, s. 403–404 (s dalším dílem a literaturou); H. Rokyta, J. H. k 75. narozeninám, in: Zprávy památkové péče 18, 1958, s. 191; J. Pavel, PhDr. J. J. pětasedmdesátníkem, in: ČSPSČ 67, 1959, s. 43; Z. Stránský, J. H. osmdesátníkem, in: VVM 16, 1961–1964, č. 1, s. 153–156; J. Neustupný, J. H. osmdesátníkem, in: ČNM 132, 1963, s. 212–214; E. Poche, Dr. J. H., in: Umění 12, 1964, s. 103; M. Bišová, Význam J. J. pro naše muzejnictví, 1972 (diplomová práce, FF UJEP /dnes MU/, Brno); S. Brodesser, Vzpomínka na J. H., in: VVM 54, 2002, č. 2, s. 204–206; S. Brodesser – J. Břečka – J. Mikulka, K poznání a slávě země… Dějiny Moravského zemského muzea, 2002; K. Kubíková, Orchestrální sdružení v Brně v době působení Vladimíra H. (1920–1939), 2012 (bakalářská diplomová práce, FF MU, Brno); O. Kirsch – L. Jagošová, Vývoj Lektorátu muzejnictví 1922–1951, in: Muzeum 51, 2013, s. 3–16.

P: Archiv MU, Brno, osobní spisy J. H.; Archiv MZM, Brno, fond MZM; MZA, Brno, rodina H.; SOkA, Rychnov nad Kněžnou, osobní fond H. J., Potštejn.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Milan Řepa