HELLER Agathon 24.11.1874-3.10.1943: Porovnání verzí

Z Personal
(HELLER_Agathon_24.11.1874-3.10.1953)
 
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 24.11.1874
 
| datum narození = 24.11.1874
| místo narození = Praha
+
| místo narození = Karlín (Praha)
| datum úmrtí = 3.10.1953
+
| datum úmrtí = 3.10.1943
 
| místo úmrtí = Praha
 
| místo úmrtí = Praha
 
| povolání = 61- Pedagog
 
| povolání = 61- Pedagog
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Agathon HELLER
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 451
 +
}}
 +
'''HELLER, Agathon''', ''* 24. 11. 1874 Karlín (Praha), † 3. 10. 1943 Praha, učitel, sokolský cvičitel''
 +
 
 +
Syn Františka Agathona H. (1833–1899), původem z  Vlašimi, a  Barbory, roz. Neubauerové (1845–1900), synovec
 +
Ferdinanda H. (1824–1912), Serváce Bonifáce H. (1845 až
 +
1922) a Saturnina Ondřeje H. (1840–1884). Otec byl řídícím
 +
učitelem v Karlíně (dnes Praha) a později na Vyšehradě, kde
 +
od 1890 působil Sokol. H. s bratrem Karlem od dětství cvičil
 +
podle sokolského vzoru. 1892 vstoupil do vyšehradské sokolské jednoty, v níž se uplatnil jako cvičitel dorostu a žactva, poté
 +
byl místonáčelníkem středočeské župy. Na 4.  všesokolském
 +
sletu 1901 se v přeboru mužů umístil na třetím místě. 1904
 +
se H.  stal členem technického odboru České obce sokolské
 +
a jejím místonáčelníkem. 1907 se podílel na sletové skladbě
 +
pro ženy, 1912 na skladbě pro žáky. Po odstoupení Jindřicha
 +
Vaníčka byl H. 1931–33 náčelníkem ČOS; v Sokole též vedl
 +
pěvecký a tamburašský sbor. 1900 se oženil s Annou (* 1879),
 +
dcerou sokolského činovníka Jana Malýpetra, s  níž měl dva
 +
syny a dceru. 1921 přestoupil do Církve československé.
 +
 
 +
Podobně jako otec učil na Vyšehradě, pedagogickou kariéru
 +
dovršil jako ústřední ředitel pražských pokračovacích živnostenských škol, 1937 odešel do penze. V době mobilizace sokolstva po první světové válce se stal velitelem II. praporu I. pluku
 +
Stráže svobody. 1919 se zúčastnil kurzu YMCA v Žilině, kde
 +
ho američtí lektoři seznámili s volejbalem a H. přeložil jeho
 +
pravidla do češtiny. Ministerstvo školství ho pověřilo vedením
 +
tělocvičných kurzů pro učitele obecných a měšťanských škol.
 +
Spolupracoval na osnovách tělocviku pro obecné školy a psal
 +
metodické příručky. Přispíval do sokolských časopisů ''Věstník sokolský'' a ''Cvičitel'', jehož byl spoluredaktorem.
 +
 
 +
'''D:''' Cvičební večery na koni na šíř s madly, 1913; Americké hry (s J. Machotkou), 1920; Cvičební hodiny začátečníků, 1922; Methodika tělesné výchovy
 +
mládeže od 6 do 14 let dle soustavy dra Miroslava Tyrše, 1922; Tělesná cvičení
 +
v pátém školním roce, 1931.
 +
 
 +
'''L:''' OSND 2/2, s. 1073; MSN 3, s. 129; KSN 5, s. 82; Aga H. padesátníkem, in: Sokol 50, 1924, č. 11, s. 272–273; T. Tlustý, Budování národních
 +
organizací YMCA v Československu a Polsku. Rozvoj tělesné kultury v letech
 +
1918–1939, 2018, s. 134.
 +
 
 +
'''P:''' AHMP, Archivní katalog, soupis pražského obyvatelstva (1830–1920),
 +
kart. 88, č. 89 a 131; matrika nar. řkt. f. ú. Karlín, kniha N 9, fol. 302.
 +
 
 +
Kateřina Pohlová
 +
 
 +
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:61- Pedagog]]
 
[[Kategorie:61- Pedagog]]
  
 
[[Kategorie:1874]]
 
[[Kategorie:1874]]
[[Kategorie:Praha]]
+
[[Kategorie:Karlín]]
[[Kategorie:1953]]
+
[[Kategorie:1943]]
 
[[Kategorie:Praha]]
 
[[Kategorie:Praha]]

Verze z 21. 3. 2022, 17:00

Agathon HELLER
Narození 24.11.1874
Místo narození Karlín (Praha)
Úmrtí 3.10.1943
Místo úmrtí Praha
Povolání 61- Pedagog
Citace Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 451
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47152

HELLER, Agathon, * 24. 11. 1874 Karlín (Praha), † 3. 10. 1943 Praha, učitel, sokolský cvičitel

Syn Františka Agathona H. (1833–1899), původem z Vlašimi, a Barbory, roz. Neubauerové (1845–1900), synovec Ferdinanda H. (1824–1912), Serváce Bonifáce H. (1845 až 1922) a Saturnina Ondřeje H. (1840–1884). Otec byl řídícím učitelem v Karlíně (dnes Praha) a později na Vyšehradě, kde od 1890 působil Sokol. H. s bratrem Karlem od dětství cvičil podle sokolského vzoru. 1892 vstoupil do vyšehradské sokolské jednoty, v níž se uplatnil jako cvičitel dorostu a žactva, poté byl místonáčelníkem středočeské župy. Na 4. všesokolském sletu 1901 se v přeboru mužů umístil na třetím místě. 1904 se H. stal členem technického odboru České obce sokolské a jejím místonáčelníkem. 1907 se podílel na sletové skladbě pro ženy, 1912 na skladbě pro žáky. Po odstoupení Jindřicha Vaníčka byl H. 1931–33 náčelníkem ČOS; v Sokole též vedl pěvecký a tamburašský sbor. 1900 se oženil s Annou (* 1879), dcerou sokolského činovníka Jana Malýpetra, s níž měl dva syny a dceru. 1921 přestoupil do Církve československé.

Podobně jako otec učil na Vyšehradě, pedagogickou kariéru dovršil jako ústřední ředitel pražských pokračovacích živnostenských škol, 1937 odešel do penze. V době mobilizace sokolstva po první světové válce se stal velitelem II. praporu I. pluku Stráže svobody. 1919 se zúčastnil kurzu YMCA v Žilině, kde ho američtí lektoři seznámili s volejbalem a H. přeložil jeho pravidla do češtiny. Ministerstvo školství ho pověřilo vedením tělocvičných kurzů pro učitele obecných a měšťanských škol. Spolupracoval na osnovách tělocviku pro obecné školy a psal metodické příručky. Přispíval do sokolských časopisů Věstník sokolský a Cvičitel, jehož byl spoluredaktorem.

D: Cvičební večery na koni na šíř s madly, 1913; Americké hry (s J. Machotkou), 1920; Cvičební hodiny začátečníků, 1922; Methodika tělesné výchovy mládeže od 6 do 14 let dle soustavy dra Miroslava Tyrše, 1922; Tělesná cvičení v pátém školním roce, 1931.

L: OSND 2/2, s. 1073; MSN 3, s. 129; KSN 5, s. 82; Aga H. padesátníkem, in: Sokol 50, 1924, č. 11, s. 272–273; T. Tlustý, Budování národních organizací YMCA v Československu a Polsku. Rozvoj tělesné kultury v letech 1918–1939, 2018, s. 134.

P: AHMP, Archivní katalog, soupis pražského obyvatelstva (1830–1920), kart. 88, č. 89 a 131; matrika nar. řkt. f. ú. Karlín, kniha N 9, fol. 302.

Kateřina Pohlová