Biografický slovník
HELLER Ferdinand 21.6.1824-9.6.1912: Porovnání verzí
| Řádka 5: | Řádka 5: | ||
| místo narození = Vlašim | | místo narození = Vlašim | ||
| datum úmrtí = 9.6.1912 | | datum úmrtí = 9.6.1912 | ||
| − | | místo úmrtí = Mšené-lázně | + | | místo úmrtí = Mšené-lázně (u Budyně nad Ohří) |
| povolání = 78- Hudební interpret<br />80- Mecenáš nebo organizátor hudebního života<br />77- Hudební skladatel | | povolání = 78- Hudební interpret<br />80- Mecenáš nebo organizátor hudebního života<br />77- Hudební skladatel | ||
| + | | jiná jména = | ||
| + | | citace = Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 453 | ||
| + | }} | ||
| + | '''HELLER, Ferdinand''', ''* 21. 6. 1824 Vlašim, † 9. 6. 1912 Mšené-lázně (u Budyně nad Ohří), hudební skladatel, sbormistr, hudební pedagog'' | ||
| + | Pocházel z rodiny českého vlastence '''Antonína H.''' (* 11. 2. 1799 Vlašim, † 19. 11. 1870 Vlašim), regenschoriho a řídícího učitele. Bratr Serváce Bonifáce H. (1845–1922) a Saturnina Ondřeje H. (1840–1884). | ||
| + | |||
| + | Základy hry na housle, klavír a zpěvu získal od otce již v útlém | ||
| + | dětství. 1841 odešel na varhanickou školu do Prahy, poté učil | ||
| + | v Jihlavě. V době revoluce 1848 agitoval proti volbám do | ||
| + | frankfurtského parlamentu. Za dalším vzděláním se odstěhoval do Vídně, kde se věnoval matematice, fyzice, a zejména | ||
| + | houslové hře u prof. Josefa Hellmesbergera na konzervatoři | ||
| + | (Konservatorium der Gesellschaft der Musikfreunde). Současně působil jako učitel zpěvu a také češtiny. Řadil se k aktivním | ||
| + | členům české menšiny, rovněž vedl její pěvecký sbor. 1860 se | ||
| + | vrátil do Prahy, kde byl pro podněcování odporu proti rakouskému policejnímu režimu postaven pod policejní dohled. Od | ||
| + | 1861 patřil k aktivním členům společnosti pro založení Pěveckého spolku Hlahol, jehož se stal (spolu s J. L. Lukesem) | ||
| + | sbormistrem (do 1865). Sbormistrovskou činnost vykonával | ||
| + | u mnoha dalších pěveckých sborů, např. Zpěváckého spolku | ||
| + | pražských typografů, řídil smíšený sbor Svatovítské hudební | ||
| + | jednoty a aktivně působil v dalších společenstvích hudebního | ||
| + | života. Zároveň vyučoval zpěv na gymnáziích a dívčích učitelských ústavech. Stal se spolupracovníkem a blízkým přítelem Bedřicha Smetany, s nímž 1864/65 vedl hudební ústav a jako sbormistr premiéroval jeho sbory ''Tři jezdci'' a ''Česká píseň''. Vlastní kompoziční tvorbu H. věnoval převážně vokálním | ||
| + | skladbám, písním mnohdy podloženým protirakouskými texty a též úpravám lidových písní. Pro potřeby výuky sborového | ||
| + | zpěvu a teorii hry na hudební nástroje (viola, violoncello) napsal několik škol. H. oblíbené a žádané dílo, melodicky inspirované českým folklorem a lidovými písněmi, jeho četné úpravy a aranže lidových písní vycházely tiskem v Praze. Na výzvu | ||
| + | Jana Nerudy sestavil své nejznámější dílo, a to řadu českých | ||
| + | tanců, vydaných pod titulem ''Česká beseda'' (někdy pouze ''Beseda''). Obsahovala nejen taneční melodie, ale i popisy choreografie (spolupracoval s tanečním mistrem Karlem Linkem); ''Beseda'' byla slavnostně provedena v pražském Konviktu 13. listopadu 1862 a dodnes je oblíbená a vyhledávaná. Objevovala se opakovaně v různých úpravách a instrumentacích nejen | ||
| + | v 19. století, ale v reedicích i počátkem 20. století. H. synové | ||
| + | z manželství s Rosalií, roz. Kutscherovou, Karel (1866–1923) | ||
| + | a Ferdinand (1869–1925), se stali známými právníky. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' výběr: Kadrila dle národních písní, 1854; Kadrila z moravských písní, | ||
| + | 1861; Praktická cvičení ve zpěvu, 1881; Sbírka písní k potřebám ve vyšších | ||
| + | ústavech školních…, b. d.; Praktická škola pro violoncello, 1888. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' nekrolog, in: Národní listy 10. 6. 1912, s. 2; RSN 3, s. 719; OSN 11, s. 71; | ||
| + | OSND 2/2, s. 1073; Pazdírek, s. 381; HS 1, s. 421–422 (se soupisem díla | ||
| + | a literaturou); K. Link, Beseda, český salonní tanec, 1882, s. 34; Hudební revue 2, 1903, s. 380; A. Heller, in: Vzpomínky na B. Smetanu, 1940, s. 63–65; | ||
| + | T. Volek, F. H., 1954 (diplomová práce, FF UK, Praha); J. Plavec, Smetanova | ||
| + | tvorba sborová, 1954, s. 252; T. Šámalová, Společenský tanec v českém prostředí 2. poloviny 19. století, 2013 (magisterská diplomová práce, FF UK, | ||
| + | Praha); H. Havelková, Historie, teorie a metodika nácviku salonního tance | ||
| + | Česká beseda, 2016, s. 23; O. Mojžíšová, Die finanzielle Lage Bedřich Smetanas im Lichte der Quellen, in: Musica Olomucensia 27 (Acta Universitatis | ||
| + | Palackianae Olomucensis. Facultas Philosophica – Aesthetica 51), 2018, | ||
| + | s. 12–43; cs.wikipedia.org/wiki (s další literaturou, stav k 1. 9. 2019). | ||
| + | |||
| + | '''P:''' soupisy díla: RISM A/I, A/II (Répertoire International des Sources Musicales), http://www.rism.info/; NK ČR, Praha, Souborný hudební katalog | ||
| + | (SHK). | ||
| + | |||
| + | Zuzana Petrášková | ||
| − | |||
| − | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:78- Hudební interpret]] | [[Kategorie:78- Hudební interpret]] | ||
Verze z 21. 3. 2022, 17:22
| Ferdinand HELLER | |
 | |
| Narození | 21.6.1824 |
|---|---|
| Místo narození | Vlašim |
| Úmrtí | 9.6.1912 |
| Místo úmrtí | Mšené-lázně (u Budyně nad Ohří) |
| Povolání |
78- Hudební interpret 80- Mecenáš nebo organizátor hudebního života 77- Hudební skladatel |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 453 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47155 |
HELLER, Ferdinand, * 21. 6. 1824 Vlašim, † 9. 6. 1912 Mšené-lázně (u Budyně nad Ohří), hudební skladatel, sbormistr, hudební pedagog
Pocházel z rodiny českého vlastence Antonína H. (* 11. 2. 1799 Vlašim, † 19. 11. 1870 Vlašim), regenschoriho a řídícího učitele. Bratr Serváce Bonifáce H. (1845–1922) a Saturnina Ondřeje H. (1840–1884).
Základy hry na housle, klavír a zpěvu získal od otce již v útlém dětství. 1841 odešel na varhanickou školu do Prahy, poté učil v Jihlavě. V době revoluce 1848 agitoval proti volbám do frankfurtského parlamentu. Za dalším vzděláním se odstěhoval do Vídně, kde se věnoval matematice, fyzice, a zejména houslové hře u prof. Josefa Hellmesbergera na konzervatoři (Konservatorium der Gesellschaft der Musikfreunde). Současně působil jako učitel zpěvu a také češtiny. Řadil se k aktivním členům české menšiny, rovněž vedl její pěvecký sbor. 1860 se vrátil do Prahy, kde byl pro podněcování odporu proti rakouskému policejnímu režimu postaven pod policejní dohled. Od 1861 patřil k aktivním členům společnosti pro založení Pěveckého spolku Hlahol, jehož se stal (spolu s J. L. Lukesem) sbormistrem (do 1865). Sbormistrovskou činnost vykonával u mnoha dalších pěveckých sborů, např. Zpěváckého spolku pražských typografů, řídil smíšený sbor Svatovítské hudební jednoty a aktivně působil v dalších společenstvích hudebního života. Zároveň vyučoval zpěv na gymnáziích a dívčích učitelských ústavech. Stal se spolupracovníkem a blízkým přítelem Bedřicha Smetany, s nímž 1864/65 vedl hudební ústav a jako sbormistr premiéroval jeho sbory Tři jezdci a Česká píseň. Vlastní kompoziční tvorbu H. věnoval převážně vokálním skladbám, písním mnohdy podloženým protirakouskými texty a též úpravám lidových písní. Pro potřeby výuky sborového zpěvu a teorii hry na hudební nástroje (viola, violoncello) napsal několik škol. H. oblíbené a žádané dílo, melodicky inspirované českým folklorem a lidovými písněmi, jeho četné úpravy a aranže lidových písní vycházely tiskem v Praze. Na výzvu Jana Nerudy sestavil své nejznámější dílo, a to řadu českých tanců, vydaných pod titulem Česká beseda (někdy pouze Beseda). Obsahovala nejen taneční melodie, ale i popisy choreografie (spolupracoval s tanečním mistrem Karlem Linkem); Beseda byla slavnostně provedena v pražském Konviktu 13. listopadu 1862 a dodnes je oblíbená a vyhledávaná. Objevovala se opakovaně v různých úpravách a instrumentacích nejen v 19. století, ale v reedicích i počátkem 20. století. H. synové z manželství s Rosalií, roz. Kutscherovou, Karel (1866–1923) a Ferdinand (1869–1925), se stali známými právníky.
D: výběr: Kadrila dle národních písní, 1854; Kadrila z moravských písní, 1861; Praktická cvičení ve zpěvu, 1881; Sbírka písní k potřebám ve vyšších ústavech školních…, b. d.; Praktická škola pro violoncello, 1888.
L: nekrolog, in: Národní listy 10. 6. 1912, s. 2; RSN 3, s. 719; OSN 11, s. 71; OSND 2/2, s. 1073; Pazdírek, s. 381; HS 1, s. 421–422 (se soupisem díla a literaturou); K. Link, Beseda, český salonní tanec, 1882, s. 34; Hudební revue 2, 1903, s. 380; A. Heller, in: Vzpomínky na B. Smetanu, 1940, s. 63–65; T. Volek, F. H., 1954 (diplomová práce, FF UK, Praha); J. Plavec, Smetanova tvorba sborová, 1954, s. 252; T. Šámalová, Společenský tanec v českém prostředí 2. poloviny 19. století, 2013 (magisterská diplomová práce, FF UK, Praha); H. Havelková, Historie, teorie a metodika nácviku salonního tance Česká beseda, 2016, s. 23; O. Mojžíšová, Die finanzielle Lage Bedřich Smetanas im Lichte der Quellen, in: Musica Olomucensia 27 (Acta Universitatis Palackianae Olomucensis. Facultas Philosophica – Aesthetica 51), 2018, s. 12–43; cs.wikipedia.org/wiki (s další literaturou, stav k 1. 9. 2019).
P: soupisy díla: RISM A/I, A/II (Répertoire International des Sources Musicales), http://www.rism.info/; NK ČR, Praha, Souborný hudební katalog (SHK).
Zuzana Petrášková
