HELLER Jom-Tov Lipmann 1578-19.8.1654: Porovnání verzí

Verze z 22. 3. 2022, 16:29

Jom-Tov Lipmann HELLER
Narození	1578
Místo narození	Wallerstein (Německo)
Úmrtí	19.8.1654
Místo úmrtí	Krakov (Polsko)
Povolání	49- Náboženský nebo církevní činitel
Citace	Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 456-457
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47200

HELLER, Jom-Tov Lipmann, * 1578 Wallerstein (Německo), † 19. 8. 1654 Krakov (Polsko), rabínský učenec

Narodil se ve Švábsku. 1593 nebo 1594 se přiženil do zámožné pražské rodiny Munků, jež byla skrze matku H. manželky spřízněna s mocným rodem Horowitzů. H. měl nejméně šest dcer a čtyři syny. Již jako devatenáctiletý byl 1597 jmenován členem pražského rabínského soudu. Později získal významné rabínské místo v Mikulově (1624–25), ve Vídni (1625–27) a 1627–29 zastával pozici pražského rabína. Po nuceném odchodu ze Svaté říše římské sloužil jako rabín v Němirově, Volodymyru Volyňském a nakonec v Krakově (1643–54).

H. patřil na přelomu 16. a 17. století ke skupině aškenázských rabínských učenců, kteří se zabývali nejen náboženským právem, ale také hebrejskou gramatikou, astronomií a židovskou filozofií. Zřetelnou obhajobou studia přírodních věd je jeho aprobace k astronomickému spisu Davida Ganse Magen David, jehož prospektus vyšel v Praze (1612). Naopak k šíření kabaly se H. stavěl kriticky a teprve později pod vlivem jejího prosazení kabalu vlažně akceptoval.

Nejvlivnějším H. dílem je komentář k Mišně, který dvakrát za autorova života vyšel tiskem spolu s jeho edicí Mišny pod názvem Tosfot Jom-Tov (Praha a Krakov). Důrazem na samostatné studium Mišny navazoval H. na pedagogické postoje Jehudy Levy ben Becalela (Maharal), k němuž se hlásil, ačkoli nebyl jeho studentem. H. hlavní nábožensko-právní spis Maadanej melech má komplikovanou strukturu a zůstal nedokončen.

Během svého pražského rabinátu byl 1629 H. zatčen na základě udání pro urážku křesťanství ve svých spisech. Denunciace přišla z židovské obce a měla politické motivace, související s vnitřními zápasy o moc. H. byl žalářován ve Vídni a osvobozen jen oproti obrovské pokutě a uvalení zákazu působit jako rabín na území habsburské monarchie. Po propuštění proto pobýval ve východní Evropě. Pozdějším získáním prestižního rabinátu v Krakově docílil své úplné rehabilitace. Byl pohřben na tamním starém židovském hřbitově.

Příběh svého obvinění a konečné záchrany zaznamenal v autobiografickém spisu Megilat ejva (Svitek protivenství), jenž je nejvýznamnějším zástupcem žánru tzv. rodinných svitků a jednou z prvních židovských autobiografií. Na historické události reagoval již dříve v příležitostné liturgii, když sepsal kajícné modlitby jako poděkování za záchranu před nebezpečím, jež pražské obci hrozilo po bitvě na Bílé hoře. Pražská edice H. modliteb obsahuje i prozaický popis událostí. Po odchodu do Polska se zapojil do práce tamní suprakomunální samosprávy a v nábožensko-právních rozhodnutích reagoval na společenské dopady Chmelnického masakrů (1648–49).

D: Komentář k Bechinat olam Jedaji Bedersího, 1598; Curat Bejt ha-mikdaš (také Curat ha-bajit, popis Jeruzalémského chrámu), 1602; Leket šošanim (gramatika hebrejštiny), Oxford MS Opp. 703 (4); Tosfot Jom-Tov (komentář k Mišně), 1614–1617 (revid. vyd. Krakov 1643/44); Maadanej melech (komentář ke kompendiu Ašera ben Jechiela a k Babylónskému talmudu), 1619 a 1628; Paršat ha-kodeš, Oxford, MS Opp. 456 (1) a 703 (2); Slichot le-jod dalet be-chešvan (kajícné modlitby k výročí vyváznutí z nebezpečí hrozícího po bitvě na Bílé hoře), asi 1621; Megilat ejva (egonarativ), Breslau 1836; Druš chidušej ha-levana (kázání o obnovení Měsíce), Vilna 1866.

L: OSN 11, s. 70; G. Kisch, Die megillat Eba in Seligman Kisch’s Uebersetzung, in: Jahrbuch der Gesellschaft für Geschichte der Juden in der Čechoslovakischen Republik 1, 1929, s. 426–434; I. Halperin, Chiburej rabi J.-T. L. H., in: Kirjat sefer 7, 1930, s. 140–148; Li-chvod Jom-Tov. Maamarim u-mechkarim im melot šloš meot šana li-ftirato šel … J.-T. L. H., J. Lejb ha-Kohen Majmon (ed.); J. Šedinová, Hebrew Literature as the Source of Information on the Czech History of the First half of the 17th Century. The Reflection of Events in Contemporary Hebrew Literature, in: Judaica Bohemiae 20, 1984, s. 3–30; 23, 1987, s. 38–87; táž, Literary Structure of the Seventeenth-Century Hebrew Lyrico-Epic Poetry, in: tamtéž 25, 1989, s. 82–106; Joseph M. Davis, Corrections and Additions to Israel Hailperin’s Biography of the Writings of R. Yom-T. L. H., in: týž, R. Yom T. L. H., Joseph b. Isaac ha-Levi, and Rationalism in Ashkenazic Jewish Culture 1550–1650, 1990 (disertační práce, Harvard University, Cambridge, Massachusetts), s. 518–525; týž, Ashkenazic Rationalism and Midrashic Natural History: Responses to the New Science in the Works of Rabbi Yom T. L. H. (1578–1654), in: Science in Context 10, 1997, s. 605–626; týž, Philosophy and the Law in the Writings of R. Yom T. L. H., in: Studies in Medieval Jewish History and Literature III, I. Twersky – J. Harris (eds.), Cambridge (USA) 2000, s. 249–280; týž, J. T. L. H. (1578–1654). Portrét rabína, 2011 (s překlady J. Šedinové: Kajícná modlitba Archu ha-jamim: Aj, kupily se dny a neštěstí vzrůstala, s. 429–433 [asi 1621]; Kajícná modlitba Anusa le-ezra. Já k tobě se o pomoc utíkám; s. 434–436 [asi 1621]; překlad P. Sládek: Megilat ejva – Svitek protivenství, s. 389–420); A. Putík, Rabi Moše Mendels, rabi L. H. a Jakob Baševi, in: Židovská ročenka 5764 (2003–2004), s. 19–33; týž, New Source for the Trial of L. H. and the Political Conflict in the Prague Jewish Community, 1629–1630. Kurtzer Summarischer Wahrhafter Bericht, in: Judaica Bohemiae 47, 2012, č. 2, s. 57–97; O. Sixtová, Hebrejský knihtisk v Praze 1512–1672, 2017 (disertační práce, UK, Praha).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Pavel Sládek