Biografický slovník
HELLER Simon 25.10.1843-4.5.1922: Porovnání verzí
(HELLER_Simon_4.5.1843-4.5.1922) |
|||
| (Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od 2 dalších uživatelů.) | |||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Simon HELLER | | jméno = Simon HELLER | ||
| − | | obrázek = | + | | obrázek = Heller Simon portret.jpg |
| − | | datum narození = | + | | datum narození = 25.10.1843 |
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Tachov |
| datum úmrtí = 4.5.1922 | | datum úmrtí = 4.5.1922 | ||
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Vídeň (Rakousko) |
| povolání = 61- Pedagog | | povolání = 61- Pedagog | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 461-462 |
| + | }} | ||
| + | '''HELLER, Simon''', ''* 25. 10. 1843 Tachov, † 4. 5. 1922 Vídeň (Rakousko), pedagog'' | ||
| + | |||
| + | Pocházel z židovské rodiny. Absolvoval učitelský ústav v Olomouci a stal se soukromým učitelem v Tachově, poté působil | ||
| + | na dívčí pokračovací škole ve Vídni. 1873 přijal místo ředitele | ||
| + | Ústavu pro nevidomé izraelity v lokalitě Hohe Warte (XIX. vídeňský okres); v této funkci setrval až do smrti. Díky podpoře židovského etnika měl ústav vynikající zázemí. H. bádání v oboru tyflopedie (věda o výchově osob se zrakovým postižením, o zrakovém ústrojí a vadách zraku) dosáhlo evropského | ||
| + | významu. Sestavil několik učebnic, tři z nich vydal tiskem. | ||
| + | První ''Lesebuch für Blindenschulen'' (Čítanka pro slepecké školy, | ||
| + | 1884) byla psána hladkou latinkou, zbylé dvě (rovněž 1884) | ||
| + | Braillovým písmem. Na tvorbě dalších učebnic spolupracoval | ||
| + | s rakouským tyflopedem a encyklopedistou A. Mellem. | ||
| + | |||
| + | Zúčastnil se mezinárodních kongresů učitelů nevidomých | ||
| + | dětí, přednášel o psychologii nevidomého člověka. Věnoval | ||
| + | se úloze ostatních smyslů, hmatovému poznávání prostoru | ||
| + | a abstrakci při poznávání (noetice). Pro V. kongres v Amsterodamu (1885) navrhl projekt ''Das Prinzip der Wechselwirkung'' | ||
| + | ''in der Blindenschule'' (Princip interakce ve slepecké škole), | ||
| + | v němž představil změny v organizaci ústavů pro nevidomé. | ||
| + | Na VI. kongresu v Kolíně nad Rýnem (1888) vystoupil s příspěvkem ''Modellieren und Zeichnen in der Blindenschule'' (Modelování a kreslení ve slepecké škole, 1890). Text vyšel tiskem a získal ocenění. | ||
| + | |||
| + | H. bojoval za vznik odborné komise pro psychologii a fyziologii nevidomých. Poukazoval na význam psychologického | ||
| + | přístupu v tyflopedii, kde dosud převládal empirismus, tj. důraz na zkušenost a učení. Jeho výzkum v oblasti slepecké psychologie se týkal především úlohy tzv. náhradních smyslů po | ||
| + | ztrátě zraku. Z pedagogických zásad nejvíce uplatňoval názornost, proto vyzvedl modelování a kreslení při vzdělávání nevidomých. Jeho učebnice pro nevidomé žáky jak v běžném, tak | ||
| + | slepeckém písmu byly všeobecně uznávány. Někteří odborníci | ||
| + | označují H. za zakladatele moderní tyflopedie. V závěru života byl v USA jmenován profesorem pedagogiky nevidomých, | ||
| + | působení na amerických univerzitách však odmítl. Zůstal ředitelem židovského slepeckého ústavu ve Vídni, kde vybudoval | ||
| + | i pracoviště pomáhající lidem, kteří oslepli během první světové války. H. čestný hrob se nachází na vídeňském Ústředním | ||
| + | hřbitově. | ||
| + | |||
| + | Z manželského svazku s Annou, roz. Adlerovou (* 7. 3. 1848, | ||
| + | † 25. 9. 1923), se narodil syn '''Theodor H.''' (* 9. 6. 1869 Vídeň | ||
| + | /Rakousko/, † 12. 12. 1938 Vídeň /Rakousko/). Vystudoval | ||
| + | filozofii ve Vídni a psychologii v Lipsku (žák W. Wundta) | ||
| + | a proslavil se jako zdravotní pedagog. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' Neue Freie Presse 6. 5. 1922, s. 14 (zpráva o úmrtí); BL 1, s. 591; ÖBL 2, | ||
| + | s. 262 (se soupisem díla a literatury); Czeike 3, s. 136; EBL 1, s. 209; BJB, s. 81; | ||
| + | Wininger 3, s. 47 (s datem narození 1844); F. Schuster, Tachau-Pfraumberger Heimat, Weiden 1962, s. 36–38; J. Smýkal, Tyflopedický lexikon jmenný, 2. vyd., 2006, s. 159–160; http://www.viennatouristguide.at/Friedhoefe/Zentralfriedhof/Tor1_pers/ehrengraeber/heller.htm (stav k 15. 10. 2019); | ||
| + | de.wikipedia.org (s literaturou, stav k 15. 10. 2019). | ||
| + | |||
| + | Vojtěch Szajkó | ||
| + | |||
| + | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:61- Pedagog]] | [[Kategorie:61- Pedagog]] | ||
[[Kategorie:1843]] | [[Kategorie:1843]] | ||
| + | [[Kategorie:Tachov]] | ||
[[Kategorie:1922]] | [[Kategorie:1922]] | ||
| + | [[Kategorie:Vídeň]] | ||
Aktuální verze z 9. 8. 2022, 13:27
| Simon HELLER | |
 | |
| Narození | 25.10.1843 |
|---|---|
| Místo narození | Tachov |
| Úmrtí | 4.5.1922 |
| Místo úmrtí | Vídeň (Rakousko) |
| Povolání | 61- Pedagog |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 461-462 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=82637 |
HELLER, Simon, * 25. 10. 1843 Tachov, † 4. 5. 1922 Vídeň (Rakousko), pedagog
Pocházel z židovské rodiny. Absolvoval učitelský ústav v Olomouci a stal se soukromým učitelem v Tachově, poté působil na dívčí pokračovací škole ve Vídni. 1873 přijal místo ředitele Ústavu pro nevidomé izraelity v lokalitě Hohe Warte (XIX. vídeňský okres); v této funkci setrval až do smrti. Díky podpoře židovského etnika měl ústav vynikající zázemí. H. bádání v oboru tyflopedie (věda o výchově osob se zrakovým postižením, o zrakovém ústrojí a vadách zraku) dosáhlo evropského významu. Sestavil několik učebnic, tři z nich vydal tiskem. První Lesebuch für Blindenschulen (Čítanka pro slepecké školy, 1884) byla psána hladkou latinkou, zbylé dvě (rovněž 1884) Braillovým písmem. Na tvorbě dalších učebnic spolupracoval s rakouským tyflopedem a encyklopedistou A. Mellem.
Zúčastnil se mezinárodních kongresů učitelů nevidomých dětí, přednášel o psychologii nevidomého člověka. Věnoval se úloze ostatních smyslů, hmatovému poznávání prostoru a abstrakci při poznávání (noetice). Pro V. kongres v Amsterodamu (1885) navrhl projekt Das Prinzip der Wechselwirkung in der Blindenschule (Princip interakce ve slepecké škole), v němž představil změny v organizaci ústavů pro nevidomé. Na VI. kongresu v Kolíně nad Rýnem (1888) vystoupil s příspěvkem Modellieren und Zeichnen in der Blindenschule (Modelování a kreslení ve slepecké škole, 1890). Text vyšel tiskem a získal ocenění.
H. bojoval za vznik odborné komise pro psychologii a fyziologii nevidomých. Poukazoval na význam psychologického přístupu v tyflopedii, kde dosud převládal empirismus, tj. důraz na zkušenost a učení. Jeho výzkum v oblasti slepecké psychologie se týkal především úlohy tzv. náhradních smyslů po ztrátě zraku. Z pedagogických zásad nejvíce uplatňoval názornost, proto vyzvedl modelování a kreslení při vzdělávání nevidomých. Jeho učebnice pro nevidomé žáky jak v běžném, tak slepeckém písmu byly všeobecně uznávány. Někteří odborníci označují H. za zakladatele moderní tyflopedie. V závěru života byl v USA jmenován profesorem pedagogiky nevidomých, působení na amerických univerzitách však odmítl. Zůstal ředitelem židovského slepeckého ústavu ve Vídni, kde vybudoval i pracoviště pomáhající lidem, kteří oslepli během první světové války. H. čestný hrob se nachází na vídeňském Ústředním hřbitově.
Z manželského svazku s Annou, roz. Adlerovou (* 7. 3. 1848, † 25. 9. 1923), se narodil syn Theodor H. (* 9. 6. 1869 Vídeň /Rakousko/, † 12. 12. 1938 Vídeň /Rakousko/). Vystudoval filozofii ve Vídni a psychologii v Lipsku (žák W. Wundta) a proslavil se jako zdravotní pedagog.
L: Neue Freie Presse 6. 5. 1922, s. 14 (zpráva o úmrtí); BL 1, s. 591; ÖBL 2, s. 262 (se soupisem díla a literatury); Czeike 3, s. 136; EBL 1, s. 209; BJB, s. 81; Wininger 3, s. 47 (s datem narození 1844); F. Schuster, Tachau-Pfraumberger Heimat, Weiden 1962, s. 36–38; J. Smýkal, Tyflopedický lexikon jmenný, 2. vyd., 2006, s. 159–160; http://www.viennatouristguide.at/Friedhoefe/Zentralfriedhof/Tor1_pers/ehrengraeber/heller.htm (stav k 15. 10. 2019); de.wikipedia.org (s literaturou, stav k 15. 10. 2019).
Vojtěch Szajkó
