Verze z 9. 8. 2022, 12:42, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

HELLICH Alois 19.6.1843-22.3.1902

Z Personal
Alois HELLICH
Narození 19.6.1843
Místo narození Poděbrady
Úmrtí 22.3.1902
Místo úmrtí Bělehrad (Srbsko)
Povolání 16- Farmakolog nebo farmaceut
Citace Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 462-463
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47209

HELLICH, Alois (též Emanuel, Václav), * 19. 6. 1843 Poděbrady, † 22. 3. 1902 Bělehrad (Srbsko), farmaceut, chemik

Syn poděbradského lékárníka Emanuela H. (* 18. 12. 1801 Zámrsk, † 8. 9. 1874 Poděbrady) a dcery lékárníka z Poděbrad Marie, roz. Všetečkové (* 10. 11. 1814, † 3. 1. 1877). Emanuel, který vystudoval AVU v Praze, se věnoval také malbě ovocných zátiší a spolupracoval s Josefem Navrátilem. Vynalezl nový druh freskového pojiva.

H. absolvoval čtyři ročníky staroměstského gymnázia v Praze. Podle rodinné tradice se měl věnovat farmacii, proto opustil gymnázium, vykonal povinnou lékárnickou praxi a 1858–61 pracoval v otcově lékárně. Pak odešel do Prahy, kde ho zaměstnal strýc F. Všetečka ve své lékárně U Jednorožce, při níž fungovala i chemická laboratoř. Přírodní vědy a hlavně chemie zajímaly H. od mládí. Při zaměstnání navštěvoval lékárnický kurz na pražské univerzitě, kde 1865 složil zkoušky a byl mu udělen titul magistra. Přijal místo v lékárenské laboratoři ve Schwelmu ve Vestfálsku. 1866 po ukončení prusko-rakouské války se vrátil do Čech, jako stipendista pražské univerzity si zapsal chemii u F. Rochledera. V té době se zabýval výrobou cementu, čištěním petrolejových odpadů a barvivem z kořene rostliny mořeny barvířské. Od 1867 pracoval v továrně na lučebniny ve Vimperku, kde se vyráběla nová trhavina haloxylin; zdokonalil tam výrobu střelného prachu, časem podnik také řídil. 1869 došlo v továrně k neštěstí, při výbuchu zahynulo několik zaměstnanců a byly těžce poškozeny budovy. H. likvidoval následky katastrofy a staral se o odškodnění pozůstalých. Poté se místa vzdal a přijal nabídku lékárníka v České Kamenici. Tam pobyl jen přechodně. Od 1870 nastoupil jako chemik v továrně J. Würtha v Atzgersdorfu (dnes Vídeň), kde se nejen osvědčil, ale učinil i několik objevů a získal nové zkušenosti; zaměstnání opustil ze zdravotních důvodů. Na výzvu svého strýce MUDr. Jana Mašína odešel do Srbska, kde 1872 nastoupil jako zemský soudní chemik v Bělehradě a byl jmenován také vojenským lékárníkem. 1873 se oženil s Boženou, roz. Boučkovou (* 18. 3. 1853, † 27. 6. 1932 Bělehrad, Srbsko), která za ním odjela do Srbska. Jeho manželka byla sestrou lékaře a spoluzakladatele poděbradských lázní MUDr. Bohumila Boučka (* 5. 1. 1850 Poděbrady, † 22. 5. 1926 Poděbrady) a švagrovou Boženy Boučkové (* 24. 2. 1849 Podmokly /Děčín/, † 30. 3. 1928 Poděbrady), sestry sochaře Bohuslava Schnircha (1845–1901) a první ženy železničního stavitele Vojtěcha Birnbauma st. (1835–1881).

Manželé Hellichovi měli tři děti, syn Jaroslav H. (* 1. 12. 1874 Zaječar /Srbsko/, † 1903) se stal vojenským lékařem. H. 1874 zažádal o zrušení rakouského občanství, protože jeho jmenování definitivním lékárníkem bylo podmíněno občanstvím srbským. 1887 poprvé od svatby navštívil rodinu v Čechách, jeho další cesta do Poděbrad 1891, tentokrát s vlastní rodinou, se stala jeho návštěvou poslední. Od té doby udržoval kontakty s příbuznými a přáteli v Čechách jen písemně. Dopisoval si především s bratrem Janem H. (1850–1931), pro jehož sbírky zasílal vzácné srbské přírodniny a nálezy starých mincí. 1881 se H. stal ředitelem srbských pracháren, v nichž se zabýval výzkumy a rozbory výbušnin. Dokázal, že samovznícení některých prachů je zaviněno nečistotou v surovém ledku, a na tuto závadu upozornil. Následně bylo čištění ledku podle jeho metody nařízeno i v jiných státech. V devadesátých letech Srbsko jeho zásluhy ocenilo dvěma vysokými státními vyznamenáními.

L: Emanuel H.: OSN 11, s. 73; Toman 1, s. 318; http://www.payne.cz/3xS43787/HellichJan.htm (s H. portréty a fotografiemi, stav k 7. 6. 2019); cs.wikipedia.org (s literaturou, stav k 7. 6. 2019). Alois H.: J. Hladík, Biografie lékárníků. V Srbsku a na Černé Hoře, in: Jihočeský sborník příspěvků k dějinám farmacie, 1980, s. 226–234; H. Lipavská, Vzpomínka na A. H., in: Vlastivědný zpravodaj Polabí 29, 1989, č. 1–2, s. 7–14 (s další literaturou); http://www.payne.cz/3xS43787/HellichAlois.htm (s H. fotografií, stav k 7. 6. 2019).

P: NA, Praha, Policejní ředitelství I, Konskripce, kart. 609, obr. 60 (B. Schnirchová).

Zdeněk Koleška, Vojtěch Szajkó