HELLICH Bohuslav 31.5.1851-26.7.1918: Porovnání verzí

Aktuální verze z 9. 8. 2022, 13:46

Bohuslav HELLICH
Narození	31.5.1851
Místo narození	Poděbrady
Úmrtí	26.7.1918
Místo úmrtí	Praha
Povolání	15- Lékaři 7- Zoolog
Citace	Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 463
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47210

HELLICH, Bohuslav, * 31. 5. 1851 Poděbrady, † 26. 7. 1918 Praha, lékař neurolog, psychiatr, historický antropolog

Syn Emanuela H. (1801–1874) a Marie, roz. Všetečkové (1814–1877). Absolvoval pražské Akademické gymnázium, pokračoval na české univerzitě, 1871–76 studoval přírodní vědy na filozofické fakultě a následně medicínu (MUDr. 1884). Po promoci se 1885–94 věnoval psychiatrii v Zemském ústavu pro choromyslné v Praze; nejprve jako sekundář, 1886–87 byl asistentem psychiatrické kliniky LF UK, 1891 se habilitoval na české univerzitě pro psychiatrii a neurologii a stal se suplujícím profesorem, v pořadí druhým pro tento obor na české lékařské fakultě. 1895 se vzdal profesury a byl jmenován primářem Zemského ústavu pro choromyslné v Dobřanech (u Plzně). 1898 se natrvalo vrátil do Prahy (kromě let 1904–07, kdy byl ředitelem a primářem filiálky Zemského ústavu v Opařanech /u Tábora/). Od 1908 řídil Zemský ústav pro choromyslné nejprve v Kateřinské ulici a od 1913, kdy byl otevřen nový areál v Bohnicích (Praha), stál do konce života v jeho čele. Vědecké práci v oboru medicíny se věnoval hlavně do své habilitace, publikoval práce o histopatologii, neurologii a psychiatrii.

Poté co ho bratr Jan uvedl do archeologické „družiny“ prof. J. L. Píče, se začal zajímat o archeologii a po odchodu do Dobřan tam 1896 objevil neolitické sídliště. Později se ve spolupráci s J. L. Píčem věnoval antropologii, především kraniologii. Zpracoval a 1898–99 uveřejnil práci o sbírce lebek v Národním muzeu, 1905 o lebkách z bulharské Aboby-Plisky aj. Spolu s J. Matiegkou se stal spoluzakladatelem české historické antropologie. Ještě 1916–18 zajišťoval vykopávky svého bratra Jana pro Národní muzeum na Zámkách u Bohnic. Je pohřben v rodinné hrobce v Poděbradech.

D: Die Cladoceren Böhmens, 1877 (česky jako Perloočky země české, 1878); O změnách v míše při solitárních nádorech původu infekčního, 1887; Klesání teploty tělesné u člověka následkem ztráty citlivosti pro studeno a teplo, suggerované ve stavu hypnotickém (s F. Marešem), in: ČLČ 28, 1889, s. 411–414; Příspěvek k poznání dvojitého vědomí v hysterii, in: tamtéž 29, 1890 (zvl. ot.); Příspěvek k nauce o povstání syringomyelie, 1890; O syringomyelii, in: Sbírka přednášek z oboru lékařského 20, 1891, s. 168–185; O heterotopiích a regeneraci hmot nervových v míše člověka, 1893; Praehistorické lebky v Čechách, in: PA 18, 1898–99, s. 139–140, 149–208, 289–364, 433–452, 565–624 (separát Praehistorické lebky v Čechách ze sbírky Musea království Českého, 1899); Lebka svaté Ludmily a kritická úvaha o staročeských lebkách (asi do XIII. století po Kr.), in: tamtéž 20, 1902, s. 265–270.

L: ČLČ 57, 1918, s. 573 (s H. bibliografií); J. Matiegka, MUDr. B. H., in: PA 31, 1919, s. 48–49; B. H., in: Československá psychiatrie 67, 1971, s. 388–392; OSN 11, s. 75; 28, s. 555; OSND 2/2, s. 1074; AČL, s. 88; ÖBL 2, s. 263; BL 1, s. 591; L. Hanzlíček, Psychiatrická encyklopedie, 1977, Část jmenná 1, s. 263; BSPLF 1, s. 215 (s další literaturou); DUK 3, s. 251; S. Káš, Slovník českých lékařů-spisovatelů, 2011, s. 75; Sklenář, s. 215; http://www.payne.cz/3xS43787/HellichBohuslavMUDr.htm (s H. fotografií, stav k 7. 6. 2019).

P: Archiv UK, Praha, fond Matriky UK, inv. č. 1, Matrika doktorů české Karlo-Ferdinandovy univerzity I. (1882–1900), s. 27; Polabské muzeum, Poděbrady, osobní fond; AHMP, Archivní katalog, soupis pražského obyvatelstva (1830–1920), kart. 88, č. 230; NA, Praha, Policejní ředitelství I, konskripce, kart. 172, obr. 272 a 273.

Karel Sklenář, Marie Makariusová