Biografický slovník
HELLMER rodina: Porovnání verzí
(Založena nová stránka s textem „{{Infobox - osoba | jméno = HELLMER rodina | obrázek = No male portrait.png | velikost obrázku = | popisek obrázku = | rodné jméno = | datum naroz…“) |
|||
| Řádka 36: | Řádka 36: | ||
| poznámky = | | poznámky = | ||
| web = | | web = | ||
| − | | citace = Biografický slovník českých zemí | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 466 |
}} | }} | ||
| + | '''HELLMER''' (též HELMER), rodina houslařů | ||
| + | |||
| + | Zakladatelem české houslařské rodiny se stal Jan Jiří H. (též | ||
| + | Johann Georg, * 1687 Augsburg, Německo, † 27. 1. 1770 | ||
| + | Praha). Jako jeho rodiště někdy uváděn německý Waldenhofen. Patrně krátce po 1700 přišel do Prahy, kde se stal žákem | ||
| + | houslaře T. Edlingera a spolužákem J. O. Eberleho. Pracoval | ||
| + | v duchu pražské houslařské školy, jeho nástroje jsou velmi klenuté. Používal smrkové a javorové dřevo, práce byla řemeslně | ||
| + | precizní, nástroje mají dobrý a kultivovaný zvuk. Lak houslí je | ||
| + | většinou neprůhledný, položený na klihovém podkladě a často | ||
| + | oprýskává. 1724 se H. stal malostranským měšťanem. Pracoval | ||
| + | na Malé Straně, 1739–46 v domě „U Zlatého Noha“ (Tomášská 23/10), poté nedaleko v čp. 458 (dnes Hellichova ulice). | ||
| + | Jedny z jeho houslí vyrobených 1737 vlastnil L. van Beethoven. S první manželkou Magdalenou († 4. 11. 1737) neměl | ||
| + | potomky, s druhou manželkou Barborou, roz. Schmidtovou (sňatek 1. 7. 1738), měl syna Karla Josefa H. (1739 až | ||
| + | 1811), který pokračoval v rodinném řemesle, a tři dcery, Annu | ||
| + | Marii (* 1741), Marii Terezii Kateřinu (1743–1746) a Marii | ||
| + | Josefu (* 1746). | ||
| + | |||
| + | '''Karel Josef H.''' (též Karl, Carl Joseph, * 1. 11. 1739 Praha, | ||
| + | † 7. 10. 1811 Praha) byl žákem svého otce. Někdy je uváděn | ||
| + | jako žák J. O. Eberleho, u něhož snad pracoval. Po vyučení | ||
| + | odešel do Německa, 1763 se vrátil do Prahy a téhož roku se | ||
| + | stal malostranským měšťanem. Housle, které vyráběl, se podobaly nástrojům Jana Jiřího H. Stal se virtuózem na loutnu | ||
| + | a mandolínu, tiskem vydával hudebniny různých skladatelů, | ||
| + | mj. J. Haydna, L. Koželuha a W. A. Mozarta. 1808–09 působil jako spolustarosta cechu houslařů a zhotovitelů hudebních | ||
| + | nástrojů. 1763 se oženil s Kateřinou, roz. Piestlovou (1742 | ||
| + | až 1814). Měl s ní sedm synů a sedm dcer, mezi nimiž vynikl | ||
| + | nejstarší Karel Boromejský Ondřej H., který pokračoval v rodinném řemesle. Karel Josef H. tragicky utonul ve Vltavě. | ||
| + | |||
| + | '''Karel Boromejský Ondřej H.''' (též Karl Boromäus/Boromeus | ||
| + | Andreas, * 27. 6. 1764 Praha, † 4. 11. 1803) se vyučil u otce. | ||
| + | Jeho vysoce kvalitní housle jsou podobné nástrojům jeho otce | ||
| + | i děda. Byl též opravářem, kromě houslí vyráběl violy, violoncella, kontrabasy a kytary. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' Dlabač 1, sl. 608–609; E. E. Homolka, Životopisné zprávy o houslařích | ||
| + | a loutnařích v Praze a okolí 1602–1896, 1896, s. 7–8, 11–12; OSN 11, Doplňky a opravy; W. L. von Lütgendorff, Die Geigen- und Lautenmacher vom | ||
| + | Mittelalter bis zum Gegenwart 2, Frankfurt am Main 1913, s. 357; J. Mařák, Housle, 1923, s. 20–22; Pazdírek 1, s. 382; KSN 5, s. 83; L. Kůs, Vývoj | ||
| + | pražského houslařství, in: Hudba a národ, 1940, s. 108–109; A. Buchner, | ||
| + | Průvodce výstavou české hudební nástroje minulosti, 1950, s. 49; K. Jalovec, | ||
| + | Čeští houslaři, 1959, s. 53–55; HS 1, s. 422–423; F. Skokan, Svět houslí, | ||
| + | 1965, s. 43, 143–145, 185; R. Budiš, Housle v proměnách staletí, 1975, s. 35; | ||
| + | BL 1, s. 592; V. Pilař – F. Šrámek, Umění houslařů, 1986, s. 105–106; LDM 1, | ||
| + | s. 531–532; http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/ (stav k 10. 4. 2019). | ||
| + | |||
| + | Klára Andresová | ||
| + | |||
| + | |||
[[Kategorie:88- Umělecký řemeslník]] | [[Kategorie:88- Umělecký řemeslník]] | ||
Verze z 3. 4. 2022, 10:55
| HELLMER rodina | |
 | |
| Povolání |
88- Umělecký řemeslník |
|---|---|
| Citace | Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 466 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=143301 |
HELLMER (též HELMER), rodina houslařů
Zakladatelem české houslařské rodiny se stal Jan Jiří H. (též Johann Georg, * 1687 Augsburg, Německo, † 27. 1. 1770 Praha). Jako jeho rodiště někdy uváděn německý Waldenhofen. Patrně krátce po 1700 přišel do Prahy, kde se stal žákem houslaře T. Edlingera a spolužákem J. O. Eberleho. Pracoval v duchu pražské houslařské školy, jeho nástroje jsou velmi klenuté. Používal smrkové a javorové dřevo, práce byla řemeslně precizní, nástroje mají dobrý a kultivovaný zvuk. Lak houslí je většinou neprůhledný, položený na klihovém podkladě a často oprýskává. 1724 se H. stal malostranským měšťanem. Pracoval na Malé Straně, 1739–46 v domě „U Zlatého Noha“ (Tomášská 23/10), poté nedaleko v čp. 458 (dnes Hellichova ulice). Jedny z jeho houslí vyrobených 1737 vlastnil L. van Beethoven. S první manželkou Magdalenou († 4. 11. 1737) neměl potomky, s druhou manželkou Barborou, roz. Schmidtovou (sňatek 1. 7. 1738), měl syna Karla Josefa H. (1739 až 1811), který pokračoval v rodinném řemesle, a tři dcery, Annu Marii (* 1741), Marii Terezii Kateřinu (1743–1746) a Marii Josefu (* 1746).
Karel Josef H. (též Karl, Carl Joseph, * 1. 11. 1739 Praha, † 7. 10. 1811 Praha) byl žákem svého otce. Někdy je uváděn jako žák J. O. Eberleho, u něhož snad pracoval. Po vyučení odešel do Německa, 1763 se vrátil do Prahy a téhož roku se stal malostranským měšťanem. Housle, které vyráběl, se podobaly nástrojům Jana Jiřího H. Stal se virtuózem na loutnu a mandolínu, tiskem vydával hudebniny různých skladatelů, mj. J. Haydna, L. Koželuha a W. A. Mozarta. 1808–09 působil jako spolustarosta cechu houslařů a zhotovitelů hudebních nástrojů. 1763 se oženil s Kateřinou, roz. Piestlovou (1742 až 1814). Měl s ní sedm synů a sedm dcer, mezi nimiž vynikl nejstarší Karel Boromejský Ondřej H., který pokračoval v rodinném řemesle. Karel Josef H. tragicky utonul ve Vltavě.
Karel Boromejský Ondřej H. (též Karl Boromäus/Boromeus Andreas, * 27. 6. 1764 Praha, † 4. 11. 1803) se vyučil u otce. Jeho vysoce kvalitní housle jsou podobné nástrojům jeho otce i děda. Byl též opravářem, kromě houslí vyráběl violy, violoncella, kontrabasy a kytary.
L: Dlabač 1, sl. 608–609; E. E. Homolka, Životopisné zprávy o houslařích a loutnařích v Praze a okolí 1602–1896, 1896, s. 7–8, 11–12; OSN 11, Doplňky a opravy; W. L. von Lütgendorff, Die Geigen- und Lautenmacher vom Mittelalter bis zum Gegenwart 2, Frankfurt am Main 1913, s. 357; J. Mařák, Housle, 1923, s. 20–22; Pazdírek 1, s. 382; KSN 5, s. 83; L. Kůs, Vývoj pražského houslařství, in: Hudba a národ, 1940, s. 108–109; A. Buchner, Průvodce výstavou české hudební nástroje minulosti, 1950, s. 49; K. Jalovec, Čeští houslaři, 1959, s. 53–55; HS 1, s. 422–423; F. Skokan, Svět houslí, 1965, s. 43, 143–145, 185; R. Budiš, Housle v proměnách staletí, 1975, s. 35; BL 1, s. 592; V. Pilař – F. Šrámek, Umění houslařů, 1986, s. 105–106; LDM 1, s. 531–532; http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/ (stav k 10. 4. 2019).
Klára Andresová
