Biografický slovník
HELLMUTH-BRAUNER Vladimír 27.11.1910-17.8.1982
| Vladimír HELLMUTH-BRAUNER | |
 | |
| Narození | 27.11.1910 |
|---|---|
| Místo narození | Praha |
| Úmrtí | 17.8.1982 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ 65- Literární historik, kritik nebo teoretik |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 467 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=141424 |
HELLMUTH-BRAUNER, Vladimír, * 27. 11. 1910 Praha, † 17. 8. 1982 Praha, publicista, diplomat, literární historik
Otec Gabriel Hellmuth (1880–1841) pracoval jako úředník okresního hejtmanství v Kladně, matka Věra (1891–1940) pocházela z významné pražské rodiny Braunerů. Děd Vladimír Brauner byl advokát, praděd František August Brauner (1810–1880) politik a staročeský poslanec. K H.-B. příbuzným se řadili chemik Bohuslav Brauner (1855–1935) a malířka Zdenka Braunerová (1858–1934), jeho prateta, k níž měl H.-B. celý život velmi blízký vztah. 1918 se rodiče rozvedli a H.-B. vyrůstal u prarodičů, v prostředí provorepublikové společenské elity, ovlivněné především francouzskou kulturou. 1930 maturoval v Praze na reálném gymnáziu a vystudoval právnickou fakultu (JUDr. 1935), absolvoval také fakultu filozofickou (1939). Nastoupil jako koncipista u Zemské školní rady (1936–38), poté přešel na ministerstvo zahraničí. Za druhé světové války do 1941 působil na protektorátním ministerstvu školství, později ve Škodových závodech. 1945 se vrátil na ministerstvo zahraničí, od 1947 pracoval na velvyslanectví v Káhiře, 1948 byl ustanoven chargé d’affaires v Egyptě a v Etiopii, a to až do 1951, kdy byl odvolán. S manželkou Martou, překladatelkou z finštiny, se vrátili do Prahy, kde se jim narodila dcera Kateřina (* 8. 5. 1951). H.-B. krátce pracoval jako dělník. 1952 oba manželé nastoupili do Památníku národního písemnictví na Strahově, kde mohli uplatnit své bohaté literární kontakty s Francií a s Finskem. 1957 však byli zatčeni a ve vykonstruovaném procesu odsouzeni k dlouholetému žaláři za vyzvědačství. Propuštění se dočkali 1960 na základě prezidentské amnestie. Několik následujících let žili ve svízelných existenčních podmínkách, 1963 se H.-B. vrátil do Památníku národního písemnictví, od poloviny šedesátých let mohl publikovat. Manželé byli 1969 rehabilitováni. Následně se H.-B. věnoval literárněvědnému bádání.
Literárně činný byl již od poloviny třicátých let, kdy studiemi přispíval do odborných časopisů, později vydával především edice korespondence mezi umělci (Z. Havlíčková, A. Bourgesová, Z. Braunerová, J. Zeyer, F. X. Šalda, R. Svobodová, A. Macek, M. Marten). Čtenářskou přitažlivost neztratily jeho rodinné memoáry, které vyšly až posmrtně; jsou však spíše odrazem autorova subjektivního pohledu na dobové události než věrohodným historickým pramenem. Řada H.-B. prací zůstala jen v rukopisech.
D: V. H.-B. Paměti rodu, M. Lenderová (ed.), 2000 (s biografií H.-B., s. 7–11, bibliografie s. 381–382).
L: J. Vyskočilová, Život jako napětí a drama, in: Práce 9. 9. 1969; Sedmdesátiny V. H.-B., in: Lidová demokracie 27. 10. 1980; J. Hoffmannová – J. Pražáková, Biografický slovník archivářů českých zemí, 2000, s. 218; LČL 4/1, s. 842–843 (heslo Tak); J. Dejmek a kol., Diplomacie Československa 2, 2013, s. 84–85; https://cs.wikipedia.org (stav k 8. 2. 2020).
P: Archiv UK, Praha, Matrika doktorů UK IX, s. 4127; LA PNP, Praha, osobní fond; AMZV, Praha, osobní fond Vladimír Hellmuth-Brauner.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Marie Makariusová
