HELLMUTHOVÁ Marta 11.3.1917-21.9.1988: Porovnání verzí
Řádka 7: | Řádka 7: | ||
| datum narození = 11.3.1917 | | datum narození = 11.3.1917 | ||
| místo narození = Kutná Hora | | místo narození = Kutná Hora | ||
− | | datum úmrtí = 21.9.1988 | + | | datum úmrtí = 21.9.1988 (datum pohřbu) |
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = | ||
| příčina úmrtí = | | příčina úmrtí = | ||
Řádka 36: | Řádka 36: | ||
| poznámky = | | poznámky = | ||
| web = | | web = | ||
− | | citace = Biografický slovník českých zemí | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 468 |
}} | }} | ||
+ | '''HELLMUTHOVÁ, Marta''' ''(roz. Havlůjová), * 11. 3. 1917 Kutná Hora, † 21. 9. 1988 (datum pohřbu), překladatelka'' | ||
+ | |||
+ | Začala navštěvovat moderní filologii na Filozofické fakultě | ||
+ | v Praze (mj. u prof. Karla Krejčího), studia přerušilo uzavření | ||
+ | vysokých škol nacisty. 1943 se provdala Vladimíra Hellmutha-Braunera (1910–1982) a 1947 s ním odjela do Káhiry. Tam | ||
+ | se seznámila se slavným románem finského spisovatele Miky | ||
+ | Waltariho ''Egypťan Sinuhet'' a rozhodla se zprostředkovat toto | ||
+ | dílo českému čtenáři. Od spisovatele získala souhlas k jeho | ||
+ | převodu do češtiny původně přes francouzský překlad. Porovnáním s originálem však zjistila, že v něm chybí mnohé pasáže. | ||
+ | Jako samouk se proto naučila finsky a knihu přeložila z originálu. Později H. do češtiny přetlumočila další finské autory | ||
+ | (Paavo Rintala, Eila Pennanenová, Veijo Meri, Sylvi Kekkonenová, Anu Kaipainenová, Martti Larni) a psala články o finské | ||
+ | literatuře a kultuře. | ||
+ | |||
+ | H. byla 1957 zatčena a ve vykonstruovaném procesu odsouzena spolu s manželem za vyzvědačství k sedmi letům nepodmíněně. Věznici v Pardubicích opustila po amnestii 1960. V červnu 1969 byli oba manželé rehabilitováni. Pohřbena je | ||
+ | v rodinné hrobce Braunerů v Praze na Vyšehradě. | ||
+ | |||
+ | '''D:''' překlady, výběr: M. Waltari, Egypťan Sinuhet, 1965 (17. vyd. 2019); týž, | ||
+ | Tajemný Etrusk, 1972; týž, Jeho království, 1974; týž, Čarodějka, 1976; | ||
+ | týž, Čtyři západy slunce, 1976; týž, Vlastní pramen, 1976; týž, Pařížská kravata, 1981; týž, Fine van Brooklyn, 1981; týž, Živá voda věčnosti, 1981; týž, | ||
+ | Dveře do tmy, 1983; S. Kekkonenová, Amálie, 1973; V. Meri, Řekni mi zas | ||
+ | jen Oili, 1976; E. Pennanenová, Girlanda z růží, 1976; A. Kaipainenová, Má | ||
+ | panenka pentli rudou, 1980; P. Rintala, Pocta Johannu Sebastianu Bachovi | ||
+ | na jevišti, 1983. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' O. Kauppinen, Překlad finského dramatu do češtiny. Celkový obraz, 2015 | ||
+ | (diplomová práce, Divadelní fakulta JAMU, Brno); M. Waltari, Egypťan Sinuhet, 2018, poznámka k překladu, s. 825; soupis překladů, | ||
+ | in: databaze-prekladu.cz (stav k 10. 2. 2020); databaze.obecprekladatelu.cz (stav k 10. 2. 2020). | ||
+ | |||
+ | '''P:''' LA PNP, Praha, osobní fond, 1950–1980, neuspořádáno; AMZV, Praha, | ||
+ | osobní fond Vladimír Hellmuth-Brauner. | ||
+ | |||
+ | Klára Andresová | ||
+ | |||
+ | |||
+ | [[Kategorie:D]] | ||
+ | [[Kategorie:64- Překladatel]] | ||
+ | |||
[[Kategorie:1917]] | [[Kategorie:1917]] | ||
[[Kategorie:Kutná Hora]] | [[Kategorie:Kutná Hora]] | ||
[[Kategorie:1988]] | [[Kategorie:1988]] | ||
− | |||
− |
Verze z 28. 3. 2022, 16:53
Marta HELLMUTHOVÁ | |
Narození | 11.3.1917 |
---|---|
Místo narození | Kutná Hora |
Úmrtí | 21.9.1988 (datum pohřbu) |
Povolání |
64- Překladatel |
Citace | Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 468 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=141423 |
HELLMUTHOVÁ, Marta (roz. Havlůjová), * 11. 3. 1917 Kutná Hora, † 21. 9. 1988 (datum pohřbu), překladatelka
Začala navštěvovat moderní filologii na Filozofické fakultě v Praze (mj. u prof. Karla Krejčího), studia přerušilo uzavření vysokých škol nacisty. 1943 se provdala Vladimíra Hellmutha-Braunera (1910–1982) a 1947 s ním odjela do Káhiry. Tam se seznámila se slavným románem finského spisovatele Miky Waltariho Egypťan Sinuhet a rozhodla se zprostředkovat toto dílo českému čtenáři. Od spisovatele získala souhlas k jeho převodu do češtiny původně přes francouzský překlad. Porovnáním s originálem však zjistila, že v něm chybí mnohé pasáže. Jako samouk se proto naučila finsky a knihu přeložila z originálu. Později H. do češtiny přetlumočila další finské autory (Paavo Rintala, Eila Pennanenová, Veijo Meri, Sylvi Kekkonenová, Anu Kaipainenová, Martti Larni) a psala články o finské literatuře a kultuře.
H. byla 1957 zatčena a ve vykonstruovaném procesu odsouzena spolu s manželem za vyzvědačství k sedmi letům nepodmíněně. Věznici v Pardubicích opustila po amnestii 1960. V červnu 1969 byli oba manželé rehabilitováni. Pohřbena je v rodinné hrobce Braunerů v Praze na Vyšehradě.
D: překlady, výběr: M. Waltari, Egypťan Sinuhet, 1965 (17. vyd. 2019); týž, Tajemný Etrusk, 1972; týž, Jeho království, 1974; týž, Čarodějka, 1976; týž, Čtyři západy slunce, 1976; týž, Vlastní pramen, 1976; týž, Pařížská kravata, 1981; týž, Fine van Brooklyn, 1981; týž, Živá voda věčnosti, 1981; týž, Dveře do tmy, 1983; S. Kekkonenová, Amálie, 1973; V. Meri, Řekni mi zas jen Oili, 1976; E. Pennanenová, Girlanda z růží, 1976; A. Kaipainenová, Má panenka pentli rudou, 1980; P. Rintala, Pocta Johannu Sebastianu Bachovi na jevišti, 1983.
L: O. Kauppinen, Překlad finského dramatu do češtiny. Celkový obraz, 2015 (diplomová práce, Divadelní fakulta JAMU, Brno); M. Waltari, Egypťan Sinuhet, 2018, poznámka k překladu, s. 825; soupis překladů, in: databaze-prekladu.cz (stav k 10. 2. 2020); databaze.obecprekladatelu.cz (stav k 10. 2. 2020).
P: LA PNP, Praha, osobní fond, 1950–1980, neuspořádáno; AMZV, Praha, osobní fond Vladimír Hellmuth-Brauner.
Klára Andresová