HEMMER Jan 18.10.1863-13.8.1931: Porovnání verzí
Řádka 6: | Řádka 6: | ||
| datum úmrtí = 13.8.1931 | | datum úmrtí = 13.8.1931 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
− | | povolání = 23- Lesník nebo myslivec | + | | povolání = 23- Lesník nebo myslivec<br />61- Pedagog<br />63- Spisovatel<br />68- Redaktor nebo žurnalista |
− | 61- Pedagog | + | |
− | 63- Spisovatel | + | |
− | 68- Redaktor nebo žurnalista | + | |
− | + | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 472-473 |
+ | |||
+ | }} | ||
+ | '''HEMMER, Jan''' ''(též HEMMR), ''* 18. 10. 1863 Tábor, † 13. 8. 1931 Praha, lesník, pedagog, odborný publicista'' | ||
+ | |||
+ | Syn domkáře Františka H. a Marie, roz. Křížovské. V rodišti | ||
+ | maturoval na reálném gymnáziu a 1883/84 absolvoval zeměměřičský kurz na české technice v Praze. Nejprve pracoval na | ||
+ | ohraničení a mapování lesů v Táboře, 1886–87 provedl desetiletou revizi lesního hospodářského plánu velkostatku Nová | ||
+ | Bystřice (u Jindřichova Hradce). Od července 1887 působil | ||
+ | jako adjunkt a lesní inženýr v Kraňsku (Slovinsko), kde vyměřoval, ohraničoval a mapoval velkostatkářské lesy a spoluřídil | ||
+ | stavby silnic v Krasu. 1889 složil v Praze státní zkoušky pro | ||
+ | samostatné lesní hospodáře a pro civilní geometry. 1893 byl | ||
+ | jmenován okresním lesním technikem v Táboře a 1903 přešel jako okresní lesní inspektor a civilní geometr do služeb | ||
+ | táborského a mladovožického okresu. Do 1919 zhotovil větší množství hospodářských plánů pro obecní lesy, staral se | ||
+ | o zalesňování pustých pozemků a výstavbu zpevněných cest. | ||
+ | Současně řídil lesní hospodářství velkostatků (Dírná, Zálší, Krnsko, Radnice-Darová, Žirovice, město Beroun ad.), provedl inventuru a ocenění lesů tří desítek velkostatků v českých zemích, nakonec byl ředitelem velkostatku Zdíkov (u Vimperka) ve službách Akciové společnosti pro zužitkování lesů | ||
+ | a dříví v Praze. | ||
+ | |||
+ | 1917–19 vyučoval encyklopedii lesnictví na České hospodářské akademii v Táboře. Stal se členem České lesnické jednoty, | ||
+ | Jednoty českých lesníků zemí Koruny české a její pokračovatelky Ústřední jednoty československého lesnictva a také Československé myslivecké jednoty. Spoluzaložil Československou matici lesnickou a zasedal v jejím výboru. Působil jako | ||
+ | odborný spisovatel, vydavatel a redaktor. V časopisech (''Z lesů a luhů'', ''Lesní obzor'', ''Háj'', ''Spolkový časopis pro lesnictví, myslivost a přírodovědu'', ''Lesnická práce'' ad.) publikoval články z oblasti | ||
+ | pěstění, hospodářské úpravy a ochrany lesů, zákonodárství | ||
+ | i hospodaření v obecních lesích. Vydal jubilejní spis k půlstoletí | ||
+ | existence České lesnické jednoty. Řadou hesel přispěl do ''Hospodářského slovníku naučného'' (I–IV, 1905–24). Spolupracoval | ||
+ | s Janem Doležalem, zakladatelem prvního českého lesnického | ||
+ | časopisu Háj, 1895–1900 redigoval ''Lesní obzor'', stálou přílohu | ||
+ | Háje. Po Doležalově smrti od 1902 vydával a redigoval měsíčník ''Nový Háj'', a to spolu s Josefem Kosem, městským tajemníkem v Táboře, Ladislavem Burketem, ředitelem rolnické školy a lesnických učilišť v Písku, Františkem Janovským, městským | ||
+ | lesmistrem v Táboře, a od 1903 s lesníky Josefem Holečkem | ||
+ | a Františkem Hyhlíkem. 1906 ''Nový Háj'' převzal Josef Václav | ||
+ | Rozmara a časopis vydával nadále jako ''České lesnické rozhledy – Háj''. H. se uplatnil jako soudní znalec v oboru lesnictví, | ||
+ | zeměměřičství a myslivosti. Byl pohřben v rodišti. | ||
+ | |||
+ | '''D:''' soupis, in: J. E. Chadt, České lesnické písemnictví, 1920, s. 66–71; výběr: | ||
+ | Česká lesnická jednota 1848–1898, 1898 (s A. Bohutínským); Mapa okolí | ||
+ | Tábora, 1899; Polohopisný plán král. města Tábora dle stavu z roku 1902, | ||
+ | 1902; Jan Doležal †, in: Nový Háj 31, 1902, s. 2–6; Vademekum českého | ||
+ | lesníka, 1917 (s J. Kudrnou a J. V. Rozmarou). | ||
+ | |||
+ | '''L:''' J. Konšel, Naučný slovník lesnický, 1934, s. 187; J. Nožička, Přehled vývoje | ||
+ | našich lesů, 1957, s. 376; Velké vzory našeho lesnictví, J. Frič a kol. (eds.), | ||
+ | 1958, s. 194–196; G. Novotný, Jan Doležal (1846/1847–1901) a jeho Háj | ||
+ | (1872), in: Chrudimský vlastivědný sborník 3, 1998, s. 55–73; týž, Ing. Antonín Holub (1865–1955). Úvodní poznámky, in: Osobnosti agrární politiky | ||
+ | 19. a 20. století. Sborník příspěvků z mezinárodní konference, B. Rašticová | ||
+ | (ed.), in: Studie Slováckého muzea 11, 2006, s. 201–213; Š. Steinová, Přehled | ||
+ | osobních fondů zemědělců a lesníků v paměťových a jiných institucích, 2017, | ||
+ | s. 75–76. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' SOA, Třeboň, Sbírka matrik Jihočeského kraje, řkt. f. ú. Tábor, matrika N, | ||
+ | sv. 18 (1859–1864), s. 320, poř. č. 274, fol. 320; Národní zemědělské muzeum, | ||
+ | Praha, část pozůstalosti J. H. (1 karton). | ||
+ | |||
+ | Gustav Novotný, Jana Jakubská | ||
+ | |||
+ | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:23- Lesník nebo myslivec]] | [[Kategorie:23- Lesník nebo myslivec]] | ||
Řádka 20: | Řádka 69: | ||
[[Kategorie:1863]] | [[Kategorie:1863]] | ||
+ | [[Kategorie:Tábor]] | ||
[[Kategorie:1931]] | [[Kategorie:1931]] | ||
+ | [[Kategorie:Praha]] |
Aktuální verze z 25. 2. 2023, 11:50
Jan HEMMER | |
Narození | 18.10.1863 |
---|---|
Místo narození | Tábor |
Úmrtí | 13.8.1931 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
23- Lesník nebo myslivec 61- Pedagog 63- Spisovatel 68- Redaktor nebo žurnalista |
Citace | Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 472-473 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=71680 |
HEMMER, Jan (též HEMMR), * 18. 10. 1863 Tábor, † 13. 8. 1931 Praha, lesník, pedagog, odborný publicista
Syn domkáře Františka H. a Marie, roz. Křížovské. V rodišti maturoval na reálném gymnáziu a 1883/84 absolvoval zeměměřičský kurz na české technice v Praze. Nejprve pracoval na ohraničení a mapování lesů v Táboře, 1886–87 provedl desetiletou revizi lesního hospodářského plánu velkostatku Nová Bystřice (u Jindřichova Hradce). Od července 1887 působil jako adjunkt a lesní inženýr v Kraňsku (Slovinsko), kde vyměřoval, ohraničoval a mapoval velkostatkářské lesy a spoluřídil stavby silnic v Krasu. 1889 složil v Praze státní zkoušky pro samostatné lesní hospodáře a pro civilní geometry. 1893 byl jmenován okresním lesním technikem v Táboře a 1903 přešel jako okresní lesní inspektor a civilní geometr do služeb táborského a mladovožického okresu. Do 1919 zhotovil větší množství hospodářských plánů pro obecní lesy, staral se o zalesňování pustých pozemků a výstavbu zpevněných cest. Současně řídil lesní hospodářství velkostatků (Dírná, Zálší, Krnsko, Radnice-Darová, Žirovice, město Beroun ad.), provedl inventuru a ocenění lesů tří desítek velkostatků v českých zemích, nakonec byl ředitelem velkostatku Zdíkov (u Vimperka) ve službách Akciové společnosti pro zužitkování lesů a dříví v Praze.
1917–19 vyučoval encyklopedii lesnictví na České hospodářské akademii v Táboře. Stal se členem České lesnické jednoty, Jednoty českých lesníků zemí Koruny české a její pokračovatelky Ústřední jednoty československého lesnictva a také Československé myslivecké jednoty. Spoluzaložil Československou matici lesnickou a zasedal v jejím výboru. Působil jako odborný spisovatel, vydavatel a redaktor. V časopisech (Z lesů a luhů, Lesní obzor, Háj, Spolkový časopis pro lesnictví, myslivost a přírodovědu, Lesnická práce ad.) publikoval články z oblasti pěstění, hospodářské úpravy a ochrany lesů, zákonodárství i hospodaření v obecních lesích. Vydal jubilejní spis k půlstoletí existence České lesnické jednoty. Řadou hesel přispěl do Hospodářského slovníku naučného (I–IV, 1905–24). Spolupracoval s Janem Doležalem, zakladatelem prvního českého lesnického časopisu Háj, 1895–1900 redigoval Lesní obzor, stálou přílohu Háje. Po Doležalově smrti od 1902 vydával a redigoval měsíčník Nový Háj, a to spolu s Josefem Kosem, městským tajemníkem v Táboře, Ladislavem Burketem, ředitelem rolnické školy a lesnických učilišť v Písku, Františkem Janovským, městským lesmistrem v Táboře, a od 1903 s lesníky Josefem Holečkem a Františkem Hyhlíkem. 1906 Nový Háj převzal Josef Václav Rozmara a časopis vydával nadále jako České lesnické rozhledy – Háj. H. se uplatnil jako soudní znalec v oboru lesnictví, zeměměřičství a myslivosti. Byl pohřben v rodišti.
D: soupis, in: J. E. Chadt, České lesnické písemnictví, 1920, s. 66–71; výběr: Česká lesnická jednota 1848–1898, 1898 (s A. Bohutínským); Mapa okolí Tábora, 1899; Polohopisný plán král. města Tábora dle stavu z roku 1902, 1902; Jan Doležal †, in: Nový Háj 31, 1902, s. 2–6; Vademekum českého lesníka, 1917 (s J. Kudrnou a J. V. Rozmarou).
L: J. Konšel, Naučný slovník lesnický, 1934, s. 187; J. Nožička, Přehled vývoje našich lesů, 1957, s. 376; Velké vzory našeho lesnictví, J. Frič a kol. (eds.), 1958, s. 194–196; G. Novotný, Jan Doležal (1846/1847–1901) a jeho Háj (1872), in: Chrudimský vlastivědný sborník 3, 1998, s. 55–73; týž, Ing. Antonín Holub (1865–1955). Úvodní poznámky, in: Osobnosti agrární politiky 19. a 20. století. Sborník příspěvků z mezinárodní konference, B. Rašticová (ed.), in: Studie Slováckého muzea 11, 2006, s. 201–213; Š. Steinová, Přehled osobních fondů zemědělců a lesníků v paměťových a jiných institucích, 2017, s. 75–76.
P: SOA, Třeboň, Sbírka matrik Jihočeského kraje, řkt. f. ú. Tábor, matrika N, sv. 18 (1859–1864), s. 320, poř. č. 274, fol. 320; Národní zemědělské muzeum, Praha, část pozůstalosti J. H. (1 karton).
Gustav Novotný, Jana Jakubská