HENLEIN Konrad Ernst 6.5.1898-10.5.1945

Z Personal
Konrád Ernst HENLEIN
Narození 6.5.1898
Místo narození Vratislavice (nyní č. o. Liberec)
Úmrtí 10.5.1945
Místo úmrtí Plzeň
Povolání 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848
Citace Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 480-481
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=48640

HENLEIN, Konrad Ernst, * 6. 5. 1898 Vratislavice (nyní č. o. Liberec), † 10. 5. 1945 Plzeň, politik

Pocházel z úřednické rodiny Němce Konrada H. a Češky Hedwigy, roz. Dvořáčkové. Svůj původ ze smíšeného manželství se snažil ve třicátých letech utajit. Dívčí jméno matky bylo proto 1941 úředně změněno na Dworaschek. Dětství strávil v Linci, do školy začal chodit ve Znojmě. Rodina, která se 1901 rozrostla o H. sestru Margaretu, se 1906 přestěhovala do Rychnova u Jablonce nad Nisou, kde otec 1914–18 zastával úřad starosty.

H. studoval od 1912 obchodní akademii v Jablonci nad Nisou. 1916 nastoupil jako jednoroční dobrovolník u 3. pluku císařských myslivců. Během první světové války byl na podzim 1917 zajat na italské frontě a internován v zajateckém táboře na Sardinii. V létě 1919 se vrátil do Rychnova. Poté získal zaměstnání ve finančním ústavu Kreditanstalt der Deutschen a vstoupil do turnerského (tělovýchovného) spolku. Rychle stoupal v hierarchii této organizace a 1923 se stal vzdělavatelem a vedoucím mládeže ještědsko-jizerské turnerské župy. Tehdy se setkal s Heinrichem Ruthou, který byl přesvědčen, že turnerstvo je nejvhodnějším nositelem velkoněmeckého nacionálního hnutí. 1925 byl H. přijat na místo učitele tělocviku, které vypsal turnerský spolek v Aši. O rok později se oženil s Emmou Luisou Geyerovou (* 22. 8. 1904 Aš, † 28. 7. 1997 Bad Homburg /Německo/), dcerou místního kavárníka a svého bytného. Před sňatkem H. přestoupil z katolické církve do církve evangelické. Z manželství vzešlo pět dětí.

H. se ve dvacátých letech seznámil s učením Othmara Spanna, profesora sociologie na vídeňské univerzitě, který prosazoval myšlenku autokratického stavovského státu coby budoucnosti silné německé říše. Jeho teorie tvořily ideové východisko kroužku, z něhož se 1929 zrodil Kameradschaftsbund (Svaz kamarádů, KB), tajný spolek, organizující okruh lidí, kteří se po mocenském převratu měli stát třídou vůdců. V důsledku hospodářské krize, která silně postihla pohraniční německojazyčné oblasti, se během třicátých let radikalizovali čeští (sudetští) Němci. Československá vláda zakázala 1933 činnost protistátně zaměřených německých iredentistických stran (Deutsche Nationalsozialistische Arbeiterpartei /DNSAP/ a Deutsche Nationalpartei /DNP/). Jejich zastřenou ideovou nástupkyní se stala Sudetendeutsche Heimatsfront (Sudetoněmecká vlastenecká fronta, SHF) v čele s H.; ta se 1935 transformovala do Sudetoněmecké strany (SdP), jež získala v parlamentních volbách v květnu téhož roku nejvyšší počet hlasů a jen díky přepočtu hlasů na mandáty skončila druhá za agrární stranou. H. v té době zastával navenek loajální postoj vůči československému státu, požadoval však autonomii sudetských Němců. Smírným přístupem a inklinováním ke Spannovi se však dostával do rozporu s radikálním nacistickým křídlem, které mělo blízko k NSDAP, stejně tak jako s Berlínem, kde začala Sicherheitsdienst (Bezpečnostní služba, SD) na H. a Kameradschaftsbund shromažďovat kompromitující materiály.

Vnitrostranické rozmíšky ovlivňované NSDAP a zatčení Ruthy, který v listopadu 1937 ve vazbě spáchal sebevraždu, dostaly H. do problematické situace. Nakonec zvolil pragmatické řešení. Přislíbil věrnost Hitlerovi a stal se aktivním nástrojem jeho politiky, kterou lze charakterizovat souslovím „vždy požadovat víc, než je možné splnit“. Svůj postoj H. zveřejnil v dubnu 1938 na sjezdu strany v Karlových Varech, kde přednesl osm bodů programu, který mířil proti integritě republiky. SdP zvyšovala napětí ve státě, čehož využívala nacistická propaganda. Vnitrostátní záležitost přerostla v mezinárodní problém, který v létě 1938 přijela posoudit britská diplomatická mise v čele s Walterem Runcimanem. Rokovala s H. a s československou vládou. Výsledkem Runcimanova naléhání, aby československá vláda sudetským Němcům ustoupila, byl tzv. čtvrtý plán, který akceptoval naprostou většinu karlovarských požadavků. H. však nestál o smírné řešení. SdP od počátku září vyostřovala situaci v pohraničí, která po Hitlerově projevu z 12. září vyústila v pokus převzít moc v několika pohraničních okresech. Po zákazu SdP (16. září) H. kvůli obavě ze zatčení uprchl do Německa, odkud vyzval k rozbití Československa. Stanul v čele formované polovojenské teroristické organizace nazvané Sudetendeutsches Freikorps (Sudetoněmecký sbor dobrovolníků, SdFK). Její členové měli rychlými útoky na pozice bezpečnostních složek, sabotážemi a únosy destabilizovat situaci v pohraničí. Po vyhlášení mobilizace československé branné moci 23. září se jejich aktivita zmírnila.

Na základě výsledku mnichovské dohody H. přijel 3. října 1938 do odstoupeného pohraničí jako říšský komisař pro sudetoněmecká území, budoucí župní vedoucí NSDAP a místodržící nově se formující říšské župy Sudety. Koncem 1938 se stal poslancem říšského sněmu a Gruppenführerem SS. Zatímco pobýval v Liberci, kde získal vilu, jeho manželka s dětmi žila na statku Lehnhof v Dolním Žandově (u Mariánských Lázní). H. mocenská pozice byla od počátku slabá. Zásahy SD vůči KB, vnitrostranické spory a čistky jej připravily o mnoho spolupracovníků. Na důležité pozice v čele župy byli jmenováni říšští Němci. Požadavky vůči Berlínu H. často řešil prostřednictvím státního tajemníka, později německého státního ministra v Protektorátu Čechy a Morava, K. H. Franka. Navenek budoval vzorovou župu, která však v důsledku více než loajálního plnění požadavků Berlína nebyla příliš příjemným místem pro život ani pro sudetské Němce, natož pro Čechy, kteří se od počátku stali cílem institucionalizované šikany a stálého dozoru. V důsledku válečných událostí musel H. řešit řadu zásadních problémů, mj. rozsáhlé přemístění říšského zbrojního průmyslu, které zcela změnilo hospodářskou strukturu župy. V podstatných záležitostech ho 1944 nahradil jeho zástupce, říšský Němec Hermann Neuburg.

Odpoledne 7. května 1945 H. odjel z Liberce vstříc americké armádě, s jejímiž představiteli hodlal vyjednávat. Následujícího dne byl zatčen u Lokte a převezen do zajateckého tábora, kde po bezpodmínečné kapitulaci Německa spáchal sebevraždu. Byl pohřben v neoznačeném hrobě na Ústředním hřbitově v Plzni. Norimberský proces označil H. za válečného zločince. Jeho manželka, po válce rovněž vězněná, a děti byly odsunuty do Německa.

L: Köpfe, s. 90; KSN 5, s. 90; NDB 8, s. 532–534; BL 1, s. 595; MČE 2, s. 753; Kolář Elity, s. 83; Tomeš 1, s. 446; S. Biman – J. Malíř, Kariéra učitele tělocviku, 1983; R. Gebel, „Heim ins Reich!“ K. H. und der Reichsgau Sudetenland 1938–1945, München 1999; V. Zimmermann, Sudetští Němci v nacistickém státě. Politika a nálada v říšské župě Sudety (1938–1945), 2001, passim; V. Kural – Z. Radvanovský a kol., „Sudety“ pod hákovým křížem, 2002; Od Palackého k Benešovi. Německé texty o Češích, Němcích a českých zemích, E. Hahnová (ed.), 2015, passim.

P: SOA, Plzeň, pobočka Cheb, osobní fond.

Martin Veselý

Citováno z „http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?title=HENLEIN_Konrad_Ernst_6.5.1898-10.5.1945&oldid=124212“