Biografický slovník
HENNER Kamil 2.7.1861-9.5.1928
| Kamil HENNER | |
 | |
| Narození | 2.7.1861 |
|---|---|
| Místo narození | Plzeň |
| Úmrtí | 9.5.1928 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
44- Právník 58- Teoretik nebo historik státu a práva 61- Pedagog |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 481-482 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47232 |
HENNER, Kamil, * 2. 7. 1861 Plzeň, † 9. 5. 1928 Praha, právník, pedagog
Pocházel z finančně zajištěné vyšší úřednické rodiny Jana a Anny H.; jeho bratr Theodor H. (1848–1932) byl také právník. Od 1879 H. studoval práva na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze. Zájem o církevní právo v něm vzbudil kanonista Friedrich Henrich Vering a romanista Karl Esmarch. V době rozdělení univerzity na českou a německou 1882 byl H. ve čtvrtém ročníku. Katedra církevního práva na české fakultě ještě nebyla zřízena, studenti absolvovali přednášky a zkoušky na německé části univerzity (1884 JUDr.). H. se kanonistice věnoval 1885/86 v Berlíně u prof. Paula Hinschiuse, v Göttingen u prof. Richarda Wilhelma Doveho a v Ženevě u prof. všeobecné právní vědy Charlese Antoina Brochera. Po návratu se stal praktikantem u pražského místodržitelství, 1887 se habilitoval pro obor církevního práva spisem Několik příspěvků k nauce o zřízení papežských soudů kacířských od druhé třetiny 13. až do sklonku 16. století (pozměněná, doplněná německá verze vyšla tiskem jako Beiträge zur Organisation und Competenz der päpstlichen Ketzergerichte, Leipzig 1890). Jako první tak získal formální oprávnění vyučovat církevní právo jakožto samostatný obor na české právnické fakultě (kanonické právo do té doby přednášeli Emil Ott a Jiří Pražák). Na Českoslovanské obchodní akademii zároveň vyučoval obchodní právo a od 1891 také národní hospodářství a statistiku; na škole zůstal do 1894. Téhož roku byl jmenován mimořádným a 1900 řádným profesorem církevního práva na pražské české univerzitě. Od 1888 přednášel obchodní a směnečné právo jako honorovaný docent též na pražské polytechnice. 1909–22 působil jako vládní inspektor českých vyšších škol obchodních; později byl ředitelem zkušební komise pro kandidáty učitelství na obchodních školách. 1901/02 a 1907/08 vykonával funkci děkana právnické fakulty; 1914/15 byl rektorem české univerzity. 1904 byl jmenován dopisujícím, 1907 mimořádným a 1912 řádným členem ČAVU, 1925–28 stál v čele její I. třídy. Byl členem KČSN a 1902–12 předsedal správnímu výboru Hlávkových kolejí a Jonákovy nadace podporující nemajetné studenty práv. Čestným členem ho jmenoval právnický studentský spolek Všehrd. Byl pohřben v rodinné hrobce v Praze na Vyšehradě.
H. řadu let usiloval o vydání české moderní učebnice církevního práva (již během studií se podílel na přípravě české verze knihy E. Rittnera Prawo kościelne katolickie 1–2, 1887, 1889, překlad E. Zítek). Jeho záměr narušilo 1917 vydání nového zákoníku Codex iuris canonici. H. 1918–22 publikoval Základy práva kanonického, výklad nové kodifikace kanonického práva a patrně první příručku tohoto charakteru ve světové literatuře. K publikaci prvního dílu učebnice dějin církevního práva se již nedostal. Studiemi přispíval do periodik Atheneum, Archiv für katholisches Kirchenrecht, Právník, Sborník věd právních a státních. Do okruhu jeho zájmu patřila problematika manželského práva a vztah mezi církví a státem. Výkladu církevního manželského práva a jeho srovnání s tehdy platným rakouským, resp. československým manželským právem věnoval práce K nauce o rozdělování překážek manželských (in: Právník 38, 1899, s. 877–890) či O uherském právu manželském (1904). Ve veřejnoprávní oblasti upravující vztah mezi církví a státem podporoval odluku církve od státu. Odluku chápal jako formu oproštění náboženského života jednotlivce od vnějšího společenského tlaku a zároveň jako záruku, že právní život státu nebude podřízen konfesním hlediskům. Své názory zveřejnil ve spisu Poměr mezi státem a církví v Rakousku (1906). Díky tomu, že se věnoval aktuálním praktickým právním otázkám, pronikly jeho názory k širší veřejnosti. Po vzniku Československa 1918 se proto zapojil do řešení záležitostí církevní politiky spisem Rozluka státu a církve (1923), v němž problematiku srovnal též v mezinárodním kontextu.
Oženil se 1892 s Marií (1870–1931), dcerou pražského advokáta a poslance Českého zemského sněmu Josefa Mildeho; manželé měli tři děti: spisovatelku Marii (1893–1958), poprvé provd. Zátkovou, jejímž druhým manželem se stal Ferdinand Pujman, syna Kamila (1895–1967), lékaře-neurologa, a tragicky zesnulou dceru Annu (1899–1920), provdanou za pražského dramatika Jana Bartoše.
D: O rakouských zákonech amortisačních, 1892; Kapitola z dějin úroků a lichvy, 1893; Různění překážek manželských na veřejné a soukromé není kanonické, 1899; Několik slov ku pěstění církevního práva, in: Sborník věd právních a státních 1, 1901, s. 83–92; O uherském právu manželském, 1904; Znovuzřízení kurie římské, in: Sborník věd právních a státních 9, 1909, s. 255–291 (též zvl. otisk); Uznání islámu v Rakousku, in: Právník 51, 1912, s. 801–806, 853, 858 (též zvl. otisk); Několik poznámek ke sporu o privilegium cleri quoad criminale v říši římské, 1913; O přísaze bezkonfesních, in: Právník 53, 1914, s. 841–849 (též zvl. otisk); Zur Frage des staatlichen Taufzwanges in Österreich, in: Österreichische Zeitschrift für öffentliches Recht 1, 1914, s. 646–655 (též zvl. otisk); Základy práva kanonického. Právo platné, seš. 1–4, 1918–1922; Dvě kapitoly z právních dějin prvotní církve, in: Sborník věd právních a státních 22, 1922, s. 188–207; Poměr státu k církvím, 1920; Odluka státu a církve, in: Právník 59, 1920, s. 1–9, 49–58, 74–83, 114–130 (též zvl. otisk).
L: nekrology: Dr. K. zesnulý prof. H. jako vysokoškolský učitel, in: Národní politika 18. 5. 1928, s. 1; F. K., Profesor dr. K. H. a studentstvo, in: Národní listy 18. 5. 1928, s. 3; J. Kapras, in: Právník 67, 1928, s. 265–266; V. Bušek, Prof. K. H., in: tamtéž, s. 297–304; OSN 11, s. 103; 28, s. 557; OSND 2/2, s. 1085; AČP, s. 132–133; Tomeš 1, s. 447; V. Kindl, K. H., in: P. Skřejpková, Antologie československé právní vědy v letech 1918–1939, 2009, s. 666–669.
P: SOA, Plzeň, Sbírka matrik, Plzeň 053 – vnitřní město, N 1859–1861, fol. 2012; Archiv UK, Praha, Matrika doktorů české Karlo-Ferdinandovy univerzity I., s. 24.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Petra Skřejpková
