Biografický slovník
HENNIGER von Seeberg Johann 18.3.1777-5.9.1850: Porovnání verzí
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| − | | jméno = Johann | + | | jméno = Johann HENNIGER von Seeberg |
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 18.3.1777 | | datum narození = 18.3.1777 | ||
| Řádka 6: | Řádka 6: | ||
| datum úmrtí = 5.9.1850 | | datum úmrtí = 5.9.1850 | ||
| místo úmrtí = Rtišovice (u Příbrami) | | místo úmrtí = Rtišovice (u Příbrami) | ||
| − | | povolání = 61- Pedagog | + | | povolání = 61- Pedagog<br />28- Strojař nebo elektrotechnik |
| − | 28- Strojař nebo elektrotechnik | + | |
| − | + | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| + | | citace = Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 485-486 | ||
}} | }} | ||
| + | '''HENNIGER von Seeberg, Johann''' ''(též HeniNger z Eberka), * 18. 3. 1777 Smolotely (u Příbrami) ?, † 5. 9. 1850 Rtišovice (u Příbrami), státní úředník, ředitel pražské polytechniky'' | ||
| + | |||
| + | Pocházel ze starobylého rozvětveného rodu svobodných pánů Henygarů, který se v 15. století usadil na Chebsku a svůj přídomek odvodil od hradu Seeberka (či Žeberka). H. byl zřejmě vnukem Johanna Nepomuka ze S., důstojníka rakouské armády z rodové větve, která sídlila na hradě Klenová (u Klatov). | ||
| + | |||
| + | Na pražské univerzitě H. vystudoval práva a od 1802 působil | ||
| + | ve státní službě u zemského gubernia v Praze. 1805 byl na | ||
| + | zemském sněmu zvolen přísedícím stálého Zemského výboru | ||
| + | a zůstal jím až do 1842. Pracoval 1807–11 jako nehonorovaný tajemník gubernia. Řadil se ke spoluzakladatelům Českého stavovského polytechnického ústavu v Praze (1806) a po | ||
| + | F. J. Gerstnerovi byl 1832 jmenován prozatímním ředitelem | ||
| + | polytechniky, ve funkci ale zůstal až do 1845; jako zpravodaj zemského výboru referoval o záležitostech polytechniky | ||
| + | na sněmovních zasedáních. Přestože mu chybělo technické | ||
| + | vzdělání, dokázal ústav zkonsolidovat, provést jeho částečnou | ||
| + | reorganizaci (zavedení výuky botaniky a zoologie). Přivtělil | ||
| + | k němu reálnou školu, která připravovala žáky na vysokoškolské studium technického směru, a dal pro ni přistavět novou | ||
| + | budovu. Jako příslušník rodové šlechty se řadil spíše ke státním úředníkům úzce spjatým s monarchií než k moderním | ||
| + | vědcům a pedagogům. Nezajímal ho technický pokrok, jímž | ||
| + | by moderní vysoká škola mohla přispět rodícímu se českému průmyslu, a tak za jeho působení polytechnika odborně | ||
| + | stagnovala. H. však dal jejímu vedení jednotnou strukturu | ||
| + | a přísný řád. Velkou péči věnoval kvalitnímu obsazení šesti | ||
| + | uvolněných profesorských míst, zasloužil se o zachování výuky elementární matematiky, 1837 zavedl přednášky z vyšší | ||
| + | matematiky, jichž se ujal Ch. Doppler, prosadil zvýšení dotace na výuku mechaniky a fyziky a na stavební úpravy školního areálu. | ||
| + | |||
| + | Věnoval se správě svých statků na Příbramsku (Bohostice, Rtišovice, Smolotely) a hospodářskému rozvoji jejich okolí. Ve Rtišovicích založil cukrovar. Zastával rovněž funkci vrchního ředitele České spořitelny, patřil k zakládajícím členům Jednoty k povzbuzení průmyslu, pracoval ve Vlastenecko-hospodářské společnosti. 1836 ho císař vyznamenal Leopoldovým řádem. | ||
| + | |||
| + | Oženil se s Ludovikou, roz. Malovcovou z Malovic (* 29. 6. 1784 Šlapanov /u Havlíčkova Brodu/, † 28. 3. 1863 Litoměřice), s níž měl sedm dětí. Syn Adalbert H. v. S. (1807–1873) se stal státním úředníkem. Po odchodu z polytechniky H. dožil na statku ve Rtišovicích. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' Die königliche böhmisch-ständische Lehranstalt und Realschule, dargestellt in einer Rede bei der am 10. März 1835 abgehaltenen ersten öffentlichen Semestralprüfung..., 1835. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' OSN 11, s. 111–112 (heslo Henygar ze Seeberka); C. Jelinek, Das ständisch-polytechnische Institut zu Prag, 1856, s. 199–201; Gothaisches | ||
| + | Genealogisches Taschenbuch der Freiherrlichen Häuser, 49, Gotha 1899, | ||
| + | s. 382–383; A. V. Velflík, Dějiny technického učení v Praze 1, 1906, s. 251–253 | ||
| + | (obr.); Toman 1, s. 320; BL 1, s. 597; ČVUT 1/1, rejstřík, zvl. s. 292–302. | ||
| + | |||
| + | '''P:''' AHMP, Soupis pražského obyvatelstva 1830–1910 (1920), kart. 89, obr. č. 17. | ||
| + | |||
| + | Eva Boháčová | ||
| + | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:61- Pedagog]] | [[Kategorie:61- Pedagog]] | ||
Verze z 25. 2. 2023, 14:56
| Johann HENNIGER von Seeberg | |
 | |
| Narození | 18.3.1777 |
|---|---|
| Místo narození | Smolotely (u Příbrami) |
| Úmrtí | 5.9.1850 |
| Místo úmrtí | Rtišovice (u Příbrami) |
| Povolání |
61- Pedagog 28- Strojař nebo elektrotechnik |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 485-486 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=70624 |
HENNIGER von Seeberg, Johann (též HeniNger z Eberka), * 18. 3. 1777 Smolotely (u Příbrami) ?, † 5. 9. 1850 Rtišovice (u Příbrami), státní úředník, ředitel pražské polytechniky
Pocházel ze starobylého rozvětveného rodu svobodných pánů Henygarů, který se v 15. století usadil na Chebsku a svůj přídomek odvodil od hradu Seeberka (či Žeberka). H. byl zřejmě vnukem Johanna Nepomuka ze S., důstojníka rakouské armády z rodové větve, která sídlila na hradě Klenová (u Klatov).
Na pražské univerzitě H. vystudoval práva a od 1802 působil ve státní službě u zemského gubernia v Praze. 1805 byl na zemském sněmu zvolen přísedícím stálého Zemského výboru a zůstal jím až do 1842. Pracoval 1807–11 jako nehonorovaný tajemník gubernia. Řadil se ke spoluzakladatelům Českého stavovského polytechnického ústavu v Praze (1806) a po F. J. Gerstnerovi byl 1832 jmenován prozatímním ředitelem polytechniky, ve funkci ale zůstal až do 1845; jako zpravodaj zemského výboru referoval o záležitostech polytechniky na sněmovních zasedáních. Přestože mu chybělo technické vzdělání, dokázal ústav zkonsolidovat, provést jeho částečnou reorganizaci (zavedení výuky botaniky a zoologie). Přivtělil k němu reálnou školu, která připravovala žáky na vysokoškolské studium technického směru, a dal pro ni přistavět novou budovu. Jako příslušník rodové šlechty se řadil spíše ke státním úředníkům úzce spjatým s monarchií než k moderním vědcům a pedagogům. Nezajímal ho technický pokrok, jímž by moderní vysoká škola mohla přispět rodícímu se českému průmyslu, a tak za jeho působení polytechnika odborně stagnovala. H. však dal jejímu vedení jednotnou strukturu a přísný řád. Velkou péči věnoval kvalitnímu obsazení šesti uvolněných profesorských míst, zasloužil se o zachování výuky elementární matematiky, 1837 zavedl přednášky z vyšší matematiky, jichž se ujal Ch. Doppler, prosadil zvýšení dotace na výuku mechaniky a fyziky a na stavební úpravy školního areálu.
Věnoval se správě svých statků na Příbramsku (Bohostice, Rtišovice, Smolotely) a hospodářskému rozvoji jejich okolí. Ve Rtišovicích založil cukrovar. Zastával rovněž funkci vrchního ředitele České spořitelny, patřil k zakládajícím členům Jednoty k povzbuzení průmyslu, pracoval ve Vlastenecko-hospodářské společnosti. 1836 ho císař vyznamenal Leopoldovým řádem.
Oženil se s Ludovikou, roz. Malovcovou z Malovic (* 29. 6. 1784 Šlapanov /u Havlíčkova Brodu/, † 28. 3. 1863 Litoměřice), s níž měl sedm dětí. Syn Adalbert H. v. S. (1807–1873) se stal státním úředníkem. Po odchodu z polytechniky H. dožil na statku ve Rtišovicích.
D: Die königliche böhmisch-ständische Lehranstalt und Realschule, dargestellt in einer Rede bei der am 10. März 1835 abgehaltenen ersten öffentlichen Semestralprüfung..., 1835.
L: OSN 11, s. 111–112 (heslo Henygar ze Seeberka); C. Jelinek, Das ständisch-polytechnische Institut zu Prag, 1856, s. 199–201; Gothaisches Genealogisches Taschenbuch der Freiherrlichen Häuser, 49, Gotha 1899, s. 382–383; A. V. Velflík, Dějiny technického učení v Praze 1, 1906, s. 251–253 (obr.); Toman 1, s. 320; BL 1, s. 597; ČVUT 1/1, rejstřík, zvl. s. 292–302.
P: AHMP, Soupis pražského obyvatelstva 1830–1910 (1920), kart. 89, obr. č. 17.
Eva Boháčová
