HENSEL Walther 8.9.1887-5.9.1956: Porovnání verzí

Z Personal
(HENSEL_Walter_8.9.1887-5.9.1956)
 
m (Holoubková přesunul stránku HENSEL Walter 8.9.1887-5.9.1956 na HENSEL Walther 8.9.1887-5.9.1956 bez založení přesměrování)
 
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.)
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
| jméno = Walter HENSEL
+
| jméno = Walther HENSEL
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 8.9.1887
 
| datum narození = 8.9.1887
 
| místo narození = Moravská Třebová
 
| místo narození = Moravská Třebová
 
| datum úmrtí = 5.9.1956
 
| datum úmrtí = 5.9.1956
| místo úmrtí = Mnichov
+
| místo úmrtí = Mnichov (Německo)
| povolání = 61- Pedagog
+
| povolání = 61- Pedagog<br />78- Hudební interpret<br />77- Hudební skladatel
78- Hudební interpret
+
77- Hudební skladatel
+
 
+
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Walter HENSEL
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 487
 +
}}
 +
'''HENSEL, Walther''' ''(vl. jm. Janiczek, Julius), * 8. 9. 1887 Moravská Třebová, † 5. 9. 1956 Mnichov (Německo), hudební pedagog, organizátor hudebního života''
 +
 
 +
Rodina původně pocházela z jihomoravských Pasohlávek. Otec
 +
Josef Janiczek byl hudebník, jako učitel hudby se v Moravské Třebové uplatnil i H. bratr Johann Baptist Janiczek. H. navštěvoval
 +
gymnázium v rodišti, kde 1906 maturoval. Tehdy se díky matce
 +
a svému učiteli Franzi Spinovi (později ministr několika vlád
 +
ČSR) začal zajímat o německou kulturu Hřebečska, a zvláště
 +
o  lidovou píseň. Vystudoval moderní filologii; hudební vzdělání získal na univerzitách ve Vídni, ve švýcarském Fribourgu
 +
a v Praze, kde byl žákem Guida Adlera a Heinricha Rietsche.
 +
1911 promoval ve Fribourgu po obhajobě disertace ''Der Vokalismus der Mundarten in der Schönhengster Sprachinsel'' (Nářeční
 +
vokalismus v hřebečském jazykovém ostrově). Začal působit
 +
v Praze na německé univerzitě, 1912 složil učitelskou zkoušku
 +
z němčiny, francouzštiny a hudební nauky a 1913–20 vyučoval
 +
na německé obchodní akademii. Jméno si změnil 1920 (křestní
 +
jméno přijal podle minnesängra Walthera von der Vogelweide,
 +
příjmení je německým překladem jeho původního). Od 1911
 +
působil v německém mládežnickém hnutí Wandervogel a dalších spolcích, které se věnovaly oživení německých lidových tradic v českých zemích, a to zvláště lidové písně.
 +
 
 +
V tomto úsilí mu byla nápomocna jeho první manželka '''Olga Adeleová''', roz. Pokorná (* 17. 4. 1885 Terezín, † 20. 9. 1977
 +
Stuttgart, Německo), dcera rakouského důstojníka. V Praze,
 +
kde se 1912 s H. seznámila, působila jako koncertní pěvkyně, učitelka zpěvu a spoluzakladatelka pražských koncertů pro
 +
mládež. Po rozvodu 1938 odešla do Německa a učila ve Stuttgartu.
 +
 
 +
Od 1922 byl H. členem státního ústavu pro lidovou píseň
 +
a  členem Německé akademie věd v  Praze. 1923–34 vydával časopis věnovaný lidové písni ''Finkensteiner Blätter''. 1925
 +
přesídlil do Německa, v Dortmundu čtyři roky vedl na konzervatoři oddělení pro mládež, 1930–38 řídil hudební školu
 +
ve Stuttgartu. 1938 se vrátil do ČSR, žil postupně v Liberci,
 +
Praze a v Teplicích. Po konci druhé světové války byl odsunut
 +
do Německa, nejdříve do bavorského Landshutu, závěr života
 +
strávil v Mnichově, kde pracoval jako poradce městské knihovny v archivu lidové písně. 1956 byl oceněn Sudetoněmeckou
 +
kulturní cenou. V Moravské Třebové byla v devadesátých letech 20. století založena česko-německá společnost vzájemného porozumění a usmíření, která do 2015 nesla jeho jméno a usilovala o zachování kultury německé menšiny v českých
 +
zemích. Pamětní deska byla H. odhalena v Teplicích (na vile
 +
Landhaus, Pod Doubravkou 6).
 +
 
 +
'''D:''' výběr: Lied und Volk. Eine Streitschrift wider das falsche deutsche Lied,
 +
1921; Im Zeichen des Volksliedes, 1922; Finkensteiner Liederbuch 1–2, Kassel 1926; Auf den Spuren des Volksliedes, tamtéž 1964.
 +
 
 +
'''L:''' OSND 3/1, s. 97; Pazdírek 1, s. 384; BL 1, s. 598; MSA 84, 1986,
 +
s. 37–38; Společnost pro podporu německé vědy, umění a literatury v Čechách 1891–1945, A. Míšková – M. Neumüller (eds.), 1994, s. 193;
 +
LDM 1, s. 532–535 (se soupisem díla a literatury); de.wikipedia.org (stav
 +
k 5. 5. 2020); https://tubusy.moravskatrebova.cz/tubusy/2015/dokumenty/files/13_Osobnosti_mesta.pdf (stav k 5. 5. 2020).
 +
 
 +
'''P:''' Archiv UK, Praha, fond Matriky Německé univerzity v Praze, inv. č. 3,
 +
Matrika doktorů německé Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze / Německé
 +
univerzity v Praze (1904–1924), s. 340 (nostrifikace titulu).
 +
 
 +
Marie Makariusová
 +
 
  
== Literatura ==
 
  LDM 1, 532-5; BL I, 598; OSN D III/1, 97;
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:61- Pedagog]]
 
[[Kategorie:61- Pedagog]]

Aktuální verze z 25. 2. 2023, 16:37

Walther HENSEL
Narození 8.9.1887
Místo narození Moravská Třebová
Úmrtí 5.9.1956
Místo úmrtí Mnichov (Německo)
Povolání 61- Pedagog
78- Hudební interpret
77- Hudební skladatel
Citace Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 487
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=77682

HENSEL, Walther (vl. jm. Janiczek, Julius), * 8. 9. 1887 Moravská Třebová, † 5. 9. 1956 Mnichov (Německo), hudební pedagog, organizátor hudebního života

Rodina původně pocházela z jihomoravských Pasohlávek. Otec Josef Janiczek byl hudebník, jako učitel hudby se v Moravské Třebové uplatnil i H. bratr Johann Baptist Janiczek. H. navštěvoval gymnázium v rodišti, kde 1906 maturoval. Tehdy se díky matce a svému učiteli Franzi Spinovi (později ministr několika vlád ČSR) začal zajímat o německou kulturu Hřebečska, a zvláště o lidovou píseň. Vystudoval moderní filologii; hudební vzdělání získal na univerzitách ve Vídni, ve švýcarském Fribourgu a v Praze, kde byl žákem Guida Adlera a Heinricha Rietsche. 1911 promoval ve Fribourgu po obhajobě disertace Der Vokalismus der Mundarten in der Schönhengster Sprachinsel (Nářeční vokalismus v hřebečském jazykovém ostrově). Začal působit v Praze na německé univerzitě, 1912 složil učitelskou zkoušku z němčiny, francouzštiny a hudební nauky a 1913–20 vyučoval na německé obchodní akademii. Jméno si změnil 1920 (křestní jméno přijal podle minnesängra Walthera von der Vogelweide, příjmení je německým překladem jeho původního). Od 1911 působil v německém mládežnickém hnutí Wandervogel a dalších spolcích, které se věnovaly oživení německých lidových tradic v českých zemích, a to zvláště lidové písně.

V tomto úsilí mu byla nápomocna jeho první manželka Olga Adeleová, roz. Pokorná (* 17. 4. 1885 Terezín, † 20. 9. 1977 Stuttgart, Německo), dcera rakouského důstojníka. V Praze, kde se 1912 s H. seznámila, působila jako koncertní pěvkyně, učitelka zpěvu a spoluzakladatelka pražských koncertů pro mládež. Po rozvodu 1938 odešla do Německa a učila ve Stuttgartu.

Od 1922 byl H. členem státního ústavu pro lidovou píseň a členem Německé akademie věd v Praze. 1923–34 vydával časopis věnovaný lidové písni Finkensteiner Blätter. 1925 přesídlil do Německa, v Dortmundu čtyři roky vedl na konzervatoři oddělení pro mládež, 1930–38 řídil hudební školu ve Stuttgartu. 1938 se vrátil do ČSR, žil postupně v Liberci, Praze a v Teplicích. Po konci druhé světové války byl odsunut do Německa, nejdříve do bavorského Landshutu, závěr života strávil v Mnichově, kde pracoval jako poradce městské knihovny v archivu lidové písně. 1956 byl oceněn Sudetoněmeckou kulturní cenou. V Moravské Třebové byla v devadesátých letech 20. století založena česko-německá společnost vzájemného porozumění a usmíření, která do 2015 nesla jeho jméno a usilovala o zachování kultury německé menšiny v českých zemích. Pamětní deska byla H. odhalena v Teplicích (na vile Landhaus, Pod Doubravkou 6).

D: výběr: Lied und Volk. Eine Streitschrift wider das falsche deutsche Lied, 1921; Im Zeichen des Volksliedes, 1922; Finkensteiner Liederbuch 1–2, Kassel 1926; Auf den Spuren des Volksliedes, tamtéž 1964.

L: OSND 3/1, s. 97; Pazdírek 1, s. 384; BL 1, s. 598; MSA 84, 1986, s. 37–38; Společnost pro podporu německé vědy, umění a literatury v Čechách 1891–1945, A. Míšková – M. Neumüller (eds.), 1994, s. 193; LDM 1, s. 532–535 (se soupisem díla a literatury); de.wikipedia.org (stav k 5. 5. 2020); https://tubusy.moravskatrebova.cz/tubusy/2015/dokumenty/files/13_Osobnosti_mesta.pdf (stav k 5. 5. 2020).

P: Archiv UK, Praha, fond Matriky Německé univerzity v Praze, inv. č. 3, Matrika doktorů německé Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze / Německé univerzity v Praze (1904–1924), s. 340 (nostrifikace titulu).

Marie Makariusová