Biografický slovník
HENTZOVÁ Marie ?1839-1881?
| Marie HENTZOVÁ | |
 | |
| Narození | 1839 |
|---|---|
| Místo narození | Lipsko (Německo) |
| Úmrtí | po 1880 |
| Povolání | 83- Divadelní interpret nebo herec |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 488 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=48641 |
HENTZOVÁ, Marie (HENZE, HENZOVÁ), * 1839 Lipsko (Německo), † po 1880 ?, tanečnice, choreografka
O jejím původu a vzdělání není nic známo. Objevila se jako tanečnice v Lipsku, odkud odešla 1859 jako sólistka do vévodského divadla v Braunschweigu. V létě 1860 hostovala v Praze ve Stavovském divadle a byla tam angažována též jako sólistka spolu s druhou sólistkou Johannou Belkeovou (pod vedením choreografa Václava Reisingera). Až do otevření samostatného českého Prozatímního divadla v listopadu 1862 a ještě v prvních jeho sezonách účinkovaly obě tanečnice v německých i českých představeních. 1864, po definitivním osamostatnění české scény, se H. stala první sólistkou českého souboru. V červnu 1865 a v únoru 1866 hostovala též v českých představeních v plzeňském divadle. Své poslední vystoupení jako tanečnice absolvovala v Prozatímním divadle v září 1871. Od 1868 tam byla také baletní mistryní a uplatňovala se jako choreografka. 1868–79 vedla baletní školu pro dívky. Škola pracovala s přerušeními, v závislosti na provozních možnostech divadla. V létě 1880 končila H. pracovní smlouva a divadlo oznámilo, že její kontrakt nebude obnoven (podobně jako jiné smlouvy víceletých spolupracovníků české scény). 14. listopadu se rozloučila s publikem a s pražskou společností poděkováním a pozdravem v Národních listech a opustila Prahu; její další osudy nejsou známy.
Uplatnění H. jako sólové tanečnice i jako choreografky v Prozatímním divadle bylo dáno omezeným prostorem, jaký na malém jevišti měla baletní tvorba. (Zřídka se H. objevila jako choreografka i v jiných souborech, např. v Aréně na Smíchově, kde 1875 aranžovala operetu J. Offenbacha Život v Paříži s kankánem.) V denním provozu Prozatímního divadla připravila za svého pražského působení taneční výstupy pro více než osmdesát oper, operet a činoher. Větší možnosti se pro balet otvíraly pouze při představeních výpravných her v Novém českém divadle (např. J. Verne – A. d’Ennery: Cesta kolem světa v 80 dnech, 1876). Jen výjimečně uváděl balet samostatnou inscenaci, častěji se studovaly hry (operety) s tancem, nejčastěji se balet provozoval jako taneční vsuvka mezi jednotlivými akty činohry. Na samostatných tanečních výkonech H. cenila kritika dobrou techniku, kultivovanost a grácii. Jejím choreografickým kreacím bylo občas vytýkáno opakování nápadů. Připomíná se její stylově zajímavé ztvárnění role Blaženého ducha v Gluckově opeře z 18. století Orfeus a Eurydika vedle choreografie soudobých tanců ve Smetanově Prodané nevěstě. H. dotvořila taneční složku všech českých operních novinek své doby (F. Z. Skuherský: Lora, 1868; K. Šebor: Nevěsta husitská, 1870; týž: Blanka, 1871; L. Měchura: Marie Potocká, 1871; J. R. Rozkošný: Svatojanské proudy, 1871; B. Smetana: Dvě vdovy, 1874; A. Dvořák: Král a uhlíř, 1874; týž: Vanda, 1876; K. Bendl: Indická princezna, 1877; A. Dvořák: Šelma sedlák, 1878).
L: Deutscher Bühnenalmanach 23, Berlin 1859, s. 23, 74, 245; Almanach des Königlichen ständischen Theaters (deutschen und böhmischen) auf das Jahr 1861, s. 15; Pilsner Zeitung 11. 11. 1865, č. 90; Pražský denník 7. 8. 1875, č. 179, s. 2; Bartoš: PD opera, rejstřík a zvl. s. 208–210; L. Hájek, Paměti Augustina Bergra, 1942, s. 19, 20, 25, 28, 32; B. Brodská, Dějiny baletu v Čechách a na Moravě do roku 1945, 2006, rejstřík; V. Štěpán – M. Trávníčková, Prozatímní divadlo 1, 2006, zvl. s. 725–728; 2, 2006, zvl. s. 76, 187; J. Ludvová a kol., Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, 2006, rejstřík, a zvl. s. 189–190; http://encyklopedie.idu.cz/index.php/Hentzov%C3%A1,_Marie (se soupisem choreografií a další literaturou, stav k 9. 9. 2020).
P: NA, Praha, Policejní ředitelství, Konskripce I, karton 172, obr. 729; Divadelní ústav, Praha, dokumentace; NM, Praha, Divadelní oddělení, Cedule Stavovského divadla (1861–1862).
Jitka Ludvová
