Biografický slovník
HENZL Vladimír 2.9.1910-31.3.1978: Porovnání verzí
(HENZL_Vladimír_2.9.1910-31.3.1978) |
|||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 2.9.1910 | | datum narození = 2.9.1910 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Brčko (Bosna a Hercegovina) |
| datum úmrtí = 31.3.1978 | | datum úmrtí = 31.3.1978 | ||
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Praha |
| − | | povolání = 63- Spisovatel | + | | povolání = 63- Spisovatel<br />64- Překladatel |
| − | 64- Překladatel | + | |
| − | + | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 488-489 |
| + | |||
| + | }} | ||
| + | '''HENZL, Vladimír''', * 2. 9. 1910 Brčko (Bosna a Hercegovina), † 31. 3. 1978 Praha, spisovatel, překladatel, účastník 2. odboje | ||
| + | |||
| + | Pocházel z rodiny poštovního úředníka, který služebně pobýval | ||
| + | v Bosně a od 1919 působil jako poštmistr v Bílovicích nad Svitavou. H. navštěvoval brněnské reálné gymnázium, od 1922 | ||
| + | studoval v Bratislavě, kde 1929 maturoval a poté absolvoval | ||
| + | Právnickou fakultu Univerzity Komenského (1933 JUDr.). | ||
| + | Jako státní stipendista si doplňoval vzdělání na univerzitě | ||
| + | v Grenoblu a na King’s College v Londýně. 1935 praktikoval | ||
| + | u Krajského soudu v Bratislavě, od 1936 pracoval v oddělení | ||
| + | pro Společnost národů ministerstva zahraničí. 1937 byl jmenován zástupcem konzula v Krakově. 1939 se podílel na založení první československé vojenské jednotky v zahraničí, které | ||
| + | velel pplk. Ludvík Svoboda. Před sovětským záborem části | ||
| + | polského území v září 1939 se mu podařilo odcestovat přes | ||
| + | baltské a skandinávské státy do Velké Británie, kde do května | ||
| + | 1940 pracoval v kanceláři E. Beneše jako referent. V červnu | ||
| + | 1940 přešel do československého vojska ve Francii, po pádu | ||
| + | Francie se přes Portugalsko a severní Afriku vrátil do Velké | ||
| + | Británie. V dubnu 1945 byl zařazen k ministerstvu zahraničí | ||
| + | a jako zástupce vlády ČSR vedl hospodářská jednání v USA | ||
| + | a Kanadě, od září v Sovětském svazu, Rakousku, Švýcarsku | ||
| + | a několika dalších evropských zemích. 1946 se oženil. 1951 | ||
| + | byl z funkce legačního rady ministerstva zahraničí přeřazen | ||
| + | jako ředitel do pražské pobočky bratislavských Chemických | ||
| + | závodů Jiřího Dimitrova. 1969 byl odborným poradcem prezidenta L. Svobody, od 1970 vedl pražské zastoupení chemického koncernu Hoechst AG. | ||
| + | |||
| + | Jako spisovatel debutoval již před válkou básněmi a povídkami, otiskovanými v Krakově. Po vypuknutí války publikoval v Londýně. Pod krycím jménem Jan Kolovrat se pokusil o román z doby mnichovských událostí ''Čtvero počasí'' (1943) | ||
| + | a sbírku povídek ze života zahraničních vojáků ''Vojín Václav Pišout a spol.'' (1945). Od počátku šedesátých let uveřejňoval | ||
| + | dobrodružné romány pro mládež, inspirované skutečnými | ||
| + | událostmi, k nimž připojoval závěrečné faktografické přehledy (''Dobrodružství doktora Haiga'', 1962; ''Zátoka pirátů'', 1966). | ||
| + | Z historické reality vycházely jeho špionážní romány o boji britské Intelligence Service s nacisty (''Přiznejte se, kapitáne'', | ||
| + | 1967; ''Alibi mrtvého'', 1970). Populárně-naučná kniha ''Umělý svět'' (1963) popsala významné chemické objevy a životní osudy chemiků. Velkou část H. tvorby tvořily překlady převážně dobrodružné četby určené chlapcům. Užíval pseudonymů Vladimír Černý, Vladimír Dvorecký a Vladimír David. Z angličtiny převedl např. prózy B. Appela, E. Hillaryho ''Na vrcholu Mount Everestu'', F. B. Harta Gabriel Conoroy, E. Ferberové Cimarron, E. A. Poea ''Zlatý Skarabeus'', či knihy R. L. Stevensona, | ||
| + | J. F. Coopera, A. C. Doyla, W. Scotta, E. Salgariho. Přetlumočil také populární knížku J. Klapky Jeroma ''Tři muži ve člunu, o psu nemluvě'' (1957). V českém prostředí se mu podařilo načas oživit Cooperovo dílo. Sporadicky překládal ze srbštiny | ||
| + | (D. Čosić, J. Ribnikarová). | ||
| + | |||
| + | '''L:''' LČL 2/1, s. 144–145 (s bibliografií a další literaturou); I. Adamovič, Slovník české literární fantastiky a science fiction, 1995, s. 88; cs.wikipedia.org (stav k 13. 3. 2020); http://databaze.obecprekladatelu.cz/databaze/H/HenzlVladimir.htm (se soupisem překladů, stav k 13. 3. 2020). | ||
| + | |||
| + | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/4a2066e2-ce41-498f-aac9-a0a4084a5bb6 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
| + | |||
| + | Martin Kučera | ||
| + | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
| Řádka 16: | Řádka 55: | ||
[[Kategorie:1910]] | [[Kategorie:1910]] | ||
| + | [[Kategorie:Brčko]] | ||
[[Kategorie:1978]] | [[Kategorie:1978]] | ||
| + | [[Kategorie:Praha]] | ||
Aktuální verze z 25. 2. 2023, 16:56
| Vladimír HENZL | |
 | |
| Narození | 2.9.1910 |
|---|---|
| Místo narození | Brčko (Bosna a Hercegovina) |
| Úmrtí | 31.3.1978 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
63- Spisovatel 64- Překladatel |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 488-489 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=69348 |
HENZL, Vladimír, * 2. 9. 1910 Brčko (Bosna a Hercegovina), † 31. 3. 1978 Praha, spisovatel, překladatel, účastník 2. odboje
Pocházel z rodiny poštovního úředníka, který služebně pobýval v Bosně a od 1919 působil jako poštmistr v Bílovicích nad Svitavou. H. navštěvoval brněnské reálné gymnázium, od 1922 studoval v Bratislavě, kde 1929 maturoval a poté absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Komenského (1933 JUDr.). Jako státní stipendista si doplňoval vzdělání na univerzitě v Grenoblu a na King’s College v Londýně. 1935 praktikoval u Krajského soudu v Bratislavě, od 1936 pracoval v oddělení pro Společnost národů ministerstva zahraničí. 1937 byl jmenován zástupcem konzula v Krakově. 1939 se podílel na založení první československé vojenské jednotky v zahraničí, které velel pplk. Ludvík Svoboda. Před sovětským záborem části polského území v září 1939 se mu podařilo odcestovat přes baltské a skandinávské státy do Velké Británie, kde do května 1940 pracoval v kanceláři E. Beneše jako referent. V červnu 1940 přešel do československého vojska ve Francii, po pádu Francie se přes Portugalsko a severní Afriku vrátil do Velké Británie. V dubnu 1945 byl zařazen k ministerstvu zahraničí a jako zástupce vlády ČSR vedl hospodářská jednání v USA a Kanadě, od září v Sovětském svazu, Rakousku, Švýcarsku a několika dalších evropských zemích. 1946 se oženil. 1951 byl z funkce legačního rady ministerstva zahraničí přeřazen jako ředitel do pražské pobočky bratislavských Chemických závodů Jiřího Dimitrova. 1969 byl odborným poradcem prezidenta L. Svobody, od 1970 vedl pražské zastoupení chemického koncernu Hoechst AG.
Jako spisovatel debutoval již před válkou básněmi a povídkami, otiskovanými v Krakově. Po vypuknutí války publikoval v Londýně. Pod krycím jménem Jan Kolovrat se pokusil o román z doby mnichovských událostí Čtvero počasí (1943) a sbírku povídek ze života zahraničních vojáků Vojín Václav Pišout a spol. (1945). Od počátku šedesátých let uveřejňoval dobrodružné romány pro mládež, inspirované skutečnými událostmi, k nimž připojoval závěrečné faktografické přehledy (Dobrodružství doktora Haiga, 1962; Zátoka pirátů, 1966). Z historické reality vycházely jeho špionážní romány o boji britské Intelligence Service s nacisty (Přiznejte se, kapitáne, 1967; Alibi mrtvého, 1970). Populárně-naučná kniha Umělý svět (1963) popsala významné chemické objevy a životní osudy chemiků. Velkou část H. tvorby tvořily překlady převážně dobrodružné četby určené chlapcům. Užíval pseudonymů Vladimír Černý, Vladimír Dvorecký a Vladimír David. Z angličtiny převedl např. prózy B. Appela, E. Hillaryho Na vrcholu Mount Everestu, F. B. Harta Gabriel Conoroy, E. Ferberové Cimarron, E. A. Poea Zlatý Skarabeus, či knihy R. L. Stevensona, J. F. Coopera, A. C. Doyla, W. Scotta, E. Salgariho. Přetlumočil také populární knížku J. Klapky Jeroma Tři muži ve člunu, o psu nemluvě (1957). V českém prostředí se mu podařilo načas oživit Cooperovo dílo. Sporadicky překládal ze srbštiny (D. Čosić, J. Ribnikarová).
L: LČL 2/1, s. 144–145 (s bibliografií a další literaturou); I. Adamovič, Slovník české literární fantastiky a science fiction, 1995, s. 88; cs.wikipedia.org (stav k 13. 3. 2020); http://databaze.obecprekladatelu.cz/databaze/H/HenzlVladimir.htm (se soupisem překladů, stav k 13. 3. 2020).
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Martin Kučera
