Biografický slovník
HEPNAROVÁ Olga 30.6.1951-12.3.1975: Porovnání verzí
| Řádka 6: | Řádka 6: | ||
| rodné jméno = | | rodné jméno = | ||
| datum narození = 30.6.1951 | | datum narození = 30.6.1951 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Praha |
| datum úmrtí = 12.3.1975 | | datum úmrtí = 12.3.1975 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
| Řádka 36: | Řádka 36: | ||
| poznámky = | | poznámky = | ||
| web = | | web = | ||
| − | | citace = Biografický slovník českých zemí | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 489 |
}} | }} | ||
| − | [ | + | '''HEPNAROVÁ, Olga''', ''* 30. 6. 1951 Praha, † 12. 3. 1975 Praha, pachatelka hromadné vraždy'' |
| + | |||
| + | Dcera bankovního úředníka Antonína H. a zubní lékařky | ||
| + | Anny H. Od dětství se potýkala s kázeňskými a psychickými | ||
| + | problémy. Po pokusu o sebevraždu 1964 byla hospitalizována na psychiatrické klinice v Praze (u prof. V. Vondráčka), | ||
| + | poté se léčila v Opařanech na Táborsku. 1966–69 se vyučila | ||
| + | knihařkou v polygrafickém podniku Tomos. 1970–73 pracovala jako řidička v pražské Správě pošt a telekomunikací | ||
| + | a později v Pražských komunikacích. 1970 se dopustila prvního trestného činu, když úmyslně podpálila chalupu svých | ||
| + | rodičů na Náchodsku. Stupňující se psychické obtíže a osobní konflikty se pokusila řešit návštěvou psychiatra, kde se | ||
| + | nesetkala s pochopením. Frustrovaná se rozhodla „pomstít | ||
| + | společnosti“. Vypůjčila si nákladní automobil Praga RN, | ||
| + | s nímž 10. 7. 1973 vjela v holešovické ulici Obránců míru | ||
| + | (dnes Milady Horákové) nedaleko Strossmayerova náměstí | ||
| + | na přeplněný chodník. Tři osoby zemřely přímo na místě, | ||
| + | dalších pět pak v nejbližších hodinách, dnech či týdnech, | ||
| + | téměř dvacet lidí utrpělo zranění. Byla zadržena a k úmyslnému činu se přiznala. Příprava soudního přelíčení, včetně | ||
| + | opakovaného pachatelčina psychologického a psychiatrického zkoumání, trvala do dubna 1974. Obžalovaná neprojevila | ||
| + | sebemenší lítost a byla Městským soudem v Praze odsouzena | ||
| + | k trestu smrti. Žádost o milost zamítl předseda federální vlády L. Štrougal (zastupující nemocného prezidenta L. Svobodu). H. byla popravena v pankrácké věznici jako dosud | ||
| + | poslední žena v českých dějinách. Její osud reflektoval celovečerní film ''Já, Olga Hepnarová'' (2016, v titulní roli polská | ||
| + | herečka Michalina Olszańska). | ||
| + | |||
| + | '''L:''' R. Cílek, Oprátka za osm mrtvých, 2014; cs.wikipedia.org (stav k 5. 6. | ||
| + | 2020); https://pantharei.estranky.cz/ (stav k 5. 6. 2020). | ||
| + | |||
| + | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/cfe4e6a4-446f-49f5-8448-3335a4626237 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
| + | |||
| + | Roman Cílek | ||
| + | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
| + | [[Kategorie:59- Společnost - ostatní]] | ||
| + | |||
[[Kategorie:1951]] | [[Kategorie:1951]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
[[Kategorie:1975]] | [[Kategorie:1975]] | ||
Aktuální verze z 22. 3. 2023, 16:46
| Olga HEPNAROVÁ | |
 | |
| Narození | 30.6.1951 |
|---|---|
| Místo narození | Praha |
| Úmrtí | 12.3.1975 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | 59- Společnost - ostatní |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 489 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=143578 |
HEPNAROVÁ, Olga, * 30. 6. 1951 Praha, † 12. 3. 1975 Praha, pachatelka hromadné vraždy
Dcera bankovního úředníka Antonína H. a zubní lékařky Anny H. Od dětství se potýkala s kázeňskými a psychickými problémy. Po pokusu o sebevraždu 1964 byla hospitalizována na psychiatrické klinice v Praze (u prof. V. Vondráčka), poté se léčila v Opařanech na Táborsku. 1966–69 se vyučila knihařkou v polygrafickém podniku Tomos. 1970–73 pracovala jako řidička v pražské Správě pošt a telekomunikací a později v Pražských komunikacích. 1970 se dopustila prvního trestného činu, když úmyslně podpálila chalupu svých rodičů na Náchodsku. Stupňující se psychické obtíže a osobní konflikty se pokusila řešit návštěvou psychiatra, kde se nesetkala s pochopením. Frustrovaná se rozhodla „pomstít společnosti“. Vypůjčila si nákladní automobil Praga RN, s nímž 10. 7. 1973 vjela v holešovické ulici Obránců míru (dnes Milady Horákové) nedaleko Strossmayerova náměstí na přeplněný chodník. Tři osoby zemřely přímo na místě, dalších pět pak v nejbližších hodinách, dnech či týdnech, téměř dvacet lidí utrpělo zranění. Byla zadržena a k úmyslnému činu se přiznala. Příprava soudního přelíčení, včetně opakovaného pachatelčina psychologického a psychiatrického zkoumání, trvala do dubna 1974. Obžalovaná neprojevila sebemenší lítost a byla Městským soudem v Praze odsouzena k trestu smrti. Žádost o milost zamítl předseda federální vlády L. Štrougal (zastupující nemocného prezidenta L. Svobodu). H. byla popravena v pankrácké věznici jako dosud poslední žena v českých dějinách. Její osud reflektoval celovečerní film Já, Olga Hepnarová (2016, v titulní roli polská herečka Michalina Olszańska).
L: R. Cílek, Oprátka za osm mrtvých, 2014; cs.wikipedia.org (stav k 5. 6. 2020); https://pantharei.estranky.cz/ (stav k 5. 6. 2020).
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Roman Cílek
