Biografický slovník
HERČÍK Vojtěch 18.5.1907-13.12.1961: Porovnání verzí
(HERČÍK_Vojtěch_18.5.1907-13.12.1961) |
|||
| Řádka 6: | Řádka 6: | ||
| datum úmrtí = 13.12.1961 | | datum úmrtí = 13.12.1961 | ||
| místo úmrtí = Brno | | místo úmrtí = Brno | ||
| − | | povolání = 28- Strojař nebo elektrotechnik | + | | povolání = 28- Strojař nebo elektrotechnik<br />61- Pedagog |
| − | 61- Pedagog | + | |
| − | + | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }}<br/><br/> | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 507 |
| + | }}<br/><br/> | ||
| + | '''HERČÍK, Vojtěch''', ''* 18. 5. 1907 Brno, † 13. 12. 1961 Brno, elektrotechnik, pedagog'' | ||
| − | + | Syn Ferdinanda H. (1861–1923) a jeho manželky Marie, | |
| + | roz. Mandlové, bratr biofyzika a pedagoga Ferdinanda H. | ||
| + | (1905–1966). Ačkoliv měl zálibu v historii umění a malířství, | ||
| + | po maturitě na reálce vystudoval elektroinženýrství na brněnské | ||
| + | ČVŠT. 1930 nastoupil jako asistent prof. Vladimíra Lista do | ||
| + | Ústavu konstrukční elektrotechniky. 1935–51 byl zaměstnancem Ředitelství pošt a telegrafů v Brně, později Krajské správy | ||
| + | spojů v Brně. Zasloužil se o rekonstrukci telekomunikační sítě | ||
| + | poškozené za druhé světové války. 1951 přešel na Vojenskou | ||
| + | technickou akademii v Brně (dnes Univerzita obrany), kde se | ||
| + | habilitoval a působil jako vedoucí katedry linkové sdělovací | ||
| + | techniky. Podílel se mj. na nové koncepci studia tohoto oboru | ||
| + | a na vybudování moderních laboratoří. 1954 byl oceněn jako | ||
| + | nejlepší pracovník oboru v rámci ministerstva národní obrany, | ||
| + | 1961 byl jmenován profesorem pro telefonní techniku. Stal se | ||
| + | členem vědecké rady Vojenské technické akademie a dalších | ||
| + | akademických orgánů. Udržoval pracovní kontakty s výzkumnými ústavy, s průmyslovými podniky a dalšími vysokými školami, především s Ústavem sdělovací elektrotechniky ČVUT | ||
| + | v Praze vedeným prof. Otakarem Klikou. Učil na obnovené | ||
| + | Elektrotechnické fakultě VUT. Publikoval řadu odborných | ||
| + | i populárně-naučných článků a několik skript. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' výběr: Technický průvodce pro inženýry a stavitele. Sešit čtrnáctý. Elektrotechnika. IV. část, 1934 (s kol.); Telefonie, 1958 (s J. Strnadem); Telefonie. | ||
| + | Automatické telefonní ústředny s křížovými spínači, 1962. | ||
| + | '''L:''' J. Čajka, † prof. Inž. V. H., in: Slaboproudý obzor 23, 1962, s. 125; encyklopedie.brna.cz (stav k 19. 3. 2021). | ||
| + | |||
| + | Lenka Kudělková | ||
| + | |||
| + | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:28- Strojař nebo elektrotechnik]] | [[Kategorie:28- Strojař nebo elektrotechnik]] | ||
Verze z 27. 2. 2023, 22:04
| Vojtěch HERČÍK | |
 | |
| Narození | 18.5.1907 |
|---|---|
| Místo narození | Brno |
| Úmrtí | 13.12.1961 |
| Místo úmrtí | Brno |
| Povolání |
28- Strojař nebo elektrotechnik 61- Pedagog |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 507 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=69551 |
HERČÍK, Vojtěch, * 18. 5. 1907 Brno, † 13. 12. 1961 Brno, elektrotechnik, pedagog
Syn Ferdinanda H. (1861–1923) a jeho manželky Marie, roz. Mandlové, bratr biofyzika a pedagoga Ferdinanda H. (1905–1966). Ačkoliv měl zálibu v historii umění a malířství, po maturitě na reálce vystudoval elektroinženýrství na brněnské ČVŠT. 1930 nastoupil jako asistent prof. Vladimíra Lista do Ústavu konstrukční elektrotechniky. 1935–51 byl zaměstnancem Ředitelství pošt a telegrafů v Brně, později Krajské správy spojů v Brně. Zasloužil se o rekonstrukci telekomunikační sítě poškozené za druhé světové války. 1951 přešel na Vojenskou technickou akademii v Brně (dnes Univerzita obrany), kde se habilitoval a působil jako vedoucí katedry linkové sdělovací techniky. Podílel se mj. na nové koncepci studia tohoto oboru a na vybudování moderních laboratoří. 1954 byl oceněn jako nejlepší pracovník oboru v rámci ministerstva národní obrany, 1961 byl jmenován profesorem pro telefonní techniku. Stal se členem vědecké rady Vojenské technické akademie a dalších akademických orgánů. Udržoval pracovní kontakty s výzkumnými ústavy, s průmyslovými podniky a dalšími vysokými školami, především s Ústavem sdělovací elektrotechniky ČVUT v Praze vedeným prof. Otakarem Klikou. Učil na obnovené Elektrotechnické fakultě VUT. Publikoval řadu odborných i populárně-naučných článků a několik skript.
D: výběr: Technický průvodce pro inženýry a stavitele. Sešit čtrnáctý. Elektrotechnika. IV. část, 1934 (s kol.); Telefonie, 1958 (s J. Strnadem); Telefonie.
Automatické telefonní ústředny s křížovými spínači, 1962. L: J. Čajka, † prof. Inž. V. H., in: Slaboproudý obzor 23, 1962, s. 125; encyklopedie.brna.cz (stav k 19. 3. 2021).
Lenka Kudělková
