Biografický slovník
HERAIN Karel Vladimír 29.12.1890-2.4.1953: Porovnání verzí
| Řádka 7: | Řádka 7: | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
| povolání = 73- Uměnovědec nebo historik umění | | povolání = 73- Uměnovědec nebo historik umění | ||
| − | |||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }}ředitel | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 490-491 |
| + | }} | ||
| + | '''HERAIN, Karel Vladimír''', ''* 29. 12. 1890 Praha, † 2. 4. 1953 Praha, historik umění'' | ||
| + | |||
| + | Syn Antonína H. a Marie, roz. Svobodové, synovec archiváře | ||
| + | a uměleckého historika Jana H. (1848–1914). H. maturoval | ||
| + | na klasickém gymnáziu v Praze v Žitné ulici, 1916 absolvoval | ||
| + | dějiny umění na filozofické fakultě české univerzity v Praze. | ||
| + | U profesora Karla Chytila obhájil disertační práci ''České malířství od doby rudolfinské do smrti Reinerovy'' (knižně 1915). | ||
| + | Od studií přispíval výtvarnými referáty a kritikami do ''Českého slova'' a ''Národních listů''. 1916–18 byl na frontě. Od 1919 | ||
| + | pracoval v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze, 1934–48 | ||
| + | jako ředitel. Od 1920 byl místopředsedou Svazu československého díla a jednatelem mezinárodní sbírky soudobého | ||
| + | knižního umění v Uměleckoprůmyslovém muzeu. 1922–30 | ||
| + | redigoval časopis ''Výtvarné snahy'', 1920–26 ''Věstník Klubu Za starou Prahu'', 1931–33 magazín ''Žijeme'', 1948–50 byl členem | ||
| + | redakční rady revue ''Tvar''. 1943–47 předsedal Spolku českých | ||
| + | bibliofilů, dlouhodobě se podílel na vedení Klubu Za starou | ||
| + | Prahu a Kruhu pro pěstování dějin umění. V oblasti užitého | ||
| + | umění měl jeho badatelský přínos zakladatelský význam. Pro | ||
| + | průmyslové návrhářství prosazoval termín „ušlechtilá výroba“. | ||
| + | V polovině třicátých let ve svých publikacích a na výstavách | ||
| + | propagoval funkcionalistické bydlení. S Ladislavem Sutnarem a Oldřichem Starým vydal knihu ''Nejmenší dům'' (1931) | ||
| + | a s L. Sutnarem a Ladislavem Žákem publikaci ''O bydlení'' | ||
| + | (1932). Mimoto uveřejňoval dílčí studie k dějinám českého | ||
| + | malířství: popularizující knížku ''Josef Mánes'' (1920), časopisecké profily Norberta Grunda, Antonína Gareise, Jana Balzera, | ||
| + | Vojtěcha Preissiga, Marie Kirschnerové, Vojtěcha Hynaise | ||
| + | (jako designéra), Vratislava Huga Brunnera, Viléma Riedla, | ||
| + | Karla Boháčka, Vladimíra Županského, Karla Ladislava Klusáčka, Mikoláše Alše (jako grafika), Petra Dillingera, Františka | ||
| + | Bílka (ve vztahu k chýnovskému hrnčířství). Zásadní byly jeho | ||
| + | příspěvky k historickému výkladu české porcelánové výroby | ||
| + | a sklářství (výklad ''Sklo a keramika'' na mezinárodní výstavě | ||
| + | v Paříži, 1927), českého knižního umění a umění knižní vazby, | ||
| + | pražského nábytkářství, umělecké litiny (''Katalog výstavy uměleckých prací z litiny'', 1933). Pro pátý svazek syntézy ''Dvacáté století, co dalo lidstvu'' podal přehled české uměleckoprůmyslové | ||
| + | výroby (1933). Po druhé světové válce publikoval monografii | ||
| + | ''Max Švabinský'' (1945), studie o V. Preissigovi, M. Teinitzerové-Hoppeové, J. Vaňkovi a V. Južničovi. Ve třech svazcích | ||
| + | zpracoval s F. Cimburkem, J. Halákem a Z. Wirthem ''Dějiny nábytkového umění'' (1948–50). Jeho posledním uveřejněným | ||
| + | článkem byl nástin počátků pražské fotografie. H. se jako | ||
| + | první v českých zemích zabýval historickými a výrobními | ||
| + | předpoklady soudobého užitého umění, secesi odmítal, k dekorativismu stylu art deco byl kritický. Připravoval cestu věcnému pojetí průmyslového designu pozdějších desetiletí. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' OSND 2/2, s. 1087–1088; NEČVU 1, s. 255; SČSVU 3, s. 132; Tomeš 1, s. 447–448; Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích…, L. Slavíček a kol. (eds.), 1, 2016, s. 409–410 | ||
| + | (s bibliografií); https://cs.isabart.org/person/19014/ (s bibliografií a další literaturou, stav k 18. 3. 2020). | ||
| + | |||
| + | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/3100c88c-9854-48a8-bad7-35ec2be0fadf Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
| + | |||
| + | Martin Kučera | ||
| − | |||
| − | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:73- Uměnovědec nebo historik umění]] | [[Kategorie:73- Uměnovědec nebo historik umění]] | ||
Aktuální verze z 25. 2. 2023, 18:37
| Karel Vladimír HERAIN | |
 | |
| Narození | 29.12.1890 |
|---|---|
| Místo narození | Praha |
| Úmrtí | 2.4.1953 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | 73- Uměnovědec nebo historik umění |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 490-491 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47242 |
HERAIN, Karel Vladimír, * 29. 12. 1890 Praha, † 2. 4. 1953 Praha, historik umění
Syn Antonína H. a Marie, roz. Svobodové, synovec archiváře a uměleckého historika Jana H. (1848–1914). H. maturoval na klasickém gymnáziu v Praze v Žitné ulici, 1916 absolvoval dějiny umění na filozofické fakultě české univerzity v Praze. U profesora Karla Chytila obhájil disertační práci České malířství od doby rudolfinské do smrti Reinerovy (knižně 1915). Od studií přispíval výtvarnými referáty a kritikami do Českého slova a Národních listů. 1916–18 byl na frontě. Od 1919 pracoval v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze, 1934–48 jako ředitel. Od 1920 byl místopředsedou Svazu československého díla a jednatelem mezinárodní sbírky soudobého knižního umění v Uměleckoprůmyslovém muzeu. 1922–30 redigoval časopis Výtvarné snahy, 1920–26 Věstník Klubu Za starou Prahu, 1931–33 magazín Žijeme, 1948–50 byl členem redakční rady revue Tvar. 1943–47 předsedal Spolku českých bibliofilů, dlouhodobě se podílel na vedení Klubu Za starou Prahu a Kruhu pro pěstování dějin umění. V oblasti užitého umění měl jeho badatelský přínos zakladatelský význam. Pro průmyslové návrhářství prosazoval termín „ušlechtilá výroba“. V polovině třicátých let ve svých publikacích a na výstavách propagoval funkcionalistické bydlení. S Ladislavem Sutnarem a Oldřichem Starým vydal knihu Nejmenší dům (1931) a s L. Sutnarem a Ladislavem Žákem publikaci O bydlení (1932). Mimoto uveřejňoval dílčí studie k dějinám českého malířství: popularizující knížku Josef Mánes (1920), časopisecké profily Norberta Grunda, Antonína Gareise, Jana Balzera, Vojtěcha Preissiga, Marie Kirschnerové, Vojtěcha Hynaise (jako designéra), Vratislava Huga Brunnera, Viléma Riedla, Karla Boháčka, Vladimíra Županského, Karla Ladislava Klusáčka, Mikoláše Alše (jako grafika), Petra Dillingera, Františka Bílka (ve vztahu k chýnovskému hrnčířství). Zásadní byly jeho příspěvky k historickému výkladu české porcelánové výroby a sklářství (výklad Sklo a keramika na mezinárodní výstavě v Paříži, 1927), českého knižního umění a umění knižní vazby, pražského nábytkářství, umělecké litiny (Katalog výstavy uměleckých prací z litiny, 1933). Pro pátý svazek syntézy Dvacáté století, co dalo lidstvu podal přehled české uměleckoprůmyslové výroby (1933). Po druhé světové válce publikoval monografii Max Švabinský (1945), studie o V. Preissigovi, M. Teinitzerové-Hoppeové, J. Vaňkovi a V. Južničovi. Ve třech svazcích zpracoval s F. Cimburkem, J. Halákem a Z. Wirthem Dějiny nábytkového umění (1948–50). Jeho posledním uveřejněným článkem byl nástin počátků pražské fotografie. H. se jako první v českých zemích zabýval historickými a výrobními předpoklady soudobého užitého umění, secesi odmítal, k dekorativismu stylu art deco byl kritický. Připravoval cestu věcnému pojetí průmyslového designu pozdějších desetiletí.
L: OSND 2/2, s. 1087–1088; NEČVU 1, s. 255; SČSVU 3, s. 132; Tomeš 1, s. 447–448; Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích…, L. Slavíček a kol. (eds.), 1, 2016, s. 409–410 (s bibliografií); https://cs.isabart.org/person/19014/ (s bibliografií a další literaturou, stav k 18. 3. 2020).
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Martin Kučera
