Biografický slovník
HERAN Bohumil 6.2.1907-4.5.1968: Porovnání verzí
(HERAN_Bohumil_(Bohuš)_6.2.1907-4.5.1968) |
|||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| − | | jméno = Bohumil | + | | jméno = Bohumil HERAN |
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 6.2.1907 | | datum narození = 6.2.1907 | ||
| Řádka 6: | Řádka 6: | ||
| datum úmrtí = 4.5.1968 | | datum úmrtí = 4.5.1968 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
| − | | povolání = 77- Hudební skladatel | + | | povolání = 77- Hudební skladatel<br />78- Hudební interpret |
| − | 78- Hudební interpret | + | |
| − | + | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 491 |
| + | }} | ||
| + | '''HERAN, Bohumil''' ''(též Bohuš, křtěný Bohumil Václav), * 6. 2. 1907 Ústí nad Orlicí, † 4. 5. 1968 Praha, violoncellista, hudební pedagog'' | ||
| + | |||
| + | Pocházel z rodiny obchodního cestujícího Bohumila H. | ||
| + | a Anny, roz. Krulichové. Základy hudebního vzdělání získal | ||
| + | v dětství od matky, nadané klavíristky. Od šesti let se učil na | ||
| + | housle u Adolfa Dlouhého, poté u Aloise Sychry. Od devíti | ||
| + | let se tři roky věnoval violoncellu u Jana Mazánka, 1919–20 | ||
| + | se zdokonalil pod vedením Hanuše Wihana a posléze studoval na Pražské konzervatoři u Jana Buriana. Absolvoval 1925 | ||
| + | s Českou filharmonií řízenou Václavem Talichem ''Violoncellovým koncertem d moll'' Camilla Saint-Saënse. Mistrovskou školu konzervatoře uzavřel s týmž tělesem řízeným Františkem | ||
| + | Stupkou 1926 provedením Dvořákova ''Violoncellového koncertu h moll'', op. 104. Díky stipendiu francouzské vlády pobýval | ||
| + | 1926–28 na pařížské Národní konzervatoři (Conservatoire National de Musique) u Gérarda Hekkinga. Během dvou zimních sezon působil jako violoncellista městského orchestru ve švýcarském Winterthuru a v létě jako koncertní mistr orchestru lázeňského domu Pupp v Karlových Varech. 1930–53 byl | ||
| + | koncertním mistrem skupiny violoncell Symfonického orchestru Československého rozhlasu v Praze (do 1938 orchestr Radiojournalu). 1953–62 vyučoval hru na violoncello na Pražské konzervatoři a od 1962 do konce života na JAMU v Brně, kde | ||
| + | jako profesor a od 1966 jako první prorektor rozšířil možnosti | ||
| + | koncertního uplatnění studentů školy. | ||
| + | |||
| + | Po druhé světové válce podnikl koncertní cesty do Polska | ||
| + | a dvakrát do Maďarska. S houslistou Ivanem Kawaciukem a klavíristou Otakarem Vondrovicem, s nimiž od 1954 | ||
| + | hrál v triu, a s dalšími umělci byl koncem 1957 vyslán na turné | ||
| + | do Číny. | ||
| + | |||
| + | Jako sólista a komorní hráč se věnoval hudbě od baroka po současnost. Souborně provedl violoncellové skladby J. S. Bacha, | ||
| + | L. van Beethovena a českých skladatelů 18. století. Premiéroval skladby Emila Hlobila, Iši Krejčího, Klementa Slavického | ||
| + | a dalších soudobých skladatelů, z nichž některé mu byly věnovány. Uváděl též díla Josefa Bohuslava Foerstera, Bohuslava Martinů, Osvalda Chlubny, Slávy Vorlové, Jana Kapra nebo Karla Háby (''Violoncellový koncert'' na 13. mezinárodním | ||
| + | festivalu soudobé hudby v Praze, 1935). Ze zahraničních | ||
| + | autorů interpretoval Arthura Honeggera, Daria Milhauda aj. | ||
| + | 1942–47 byl členem Pražského klavírního kvarteta, poté jeho | ||
| + | nástupnického souboru Pražského tria, vystupujícího příležitostně do 1950. Jako druhý violoncellista spolupracoval s kvartety Pražským a Ondříčkovým. Pro tisk upravil a revidoval violoncellové skladby jiných autorů, pro začínající violoncellisty | ||
| + | dvě sbírky lidových písní, pro vyspělejší vytvořil čtyři sešity | ||
| + | etud. Byl též literárně a organizačně činný. 1967 založil Mezinárodní interpretační kurzy JAMU, jejichž první ročník se | ||
| + | uskutečnil v Luhačovicích. V rodišti inicioval 1959 Kocianovu houslovou soutěž a 1968 soutěž pro mladé violoncellisty, | ||
| + | nesoucí jeho jméno. Ústí nad Orlicí mu 1967 udělilo čestné | ||
| + | občanství a 1988 odhalilo jeho bustu. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' výběr: Muzikantův skicář, 1946; Hanuš Wihan, 1947; Dvořák očima interpreta, in: Sborník JAMU 3, 1961, s. 41–72; Úvahy nad Bachovými violoncellovými suitami, in: tamtéž 4, 1963, s. 29–42; Hraji Beethovena. O interpretaci Beethovenových violoncellových skladeb, 1965; Struny a lidé, 1971; | ||
| + | Základní etudy pro violoncello 1–4, 1960–1963. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' B. Urie, Čeští violoncellisté, 1946, s. 199–200; HS 1, s. 423–424; Tomeš 1, s. 448; H. Matyášová, B. H., 2011; http://www.ceskyhudebnislovnik.cz | ||
| + | (stav k 16. 3. 2020); https://www.osobnostiregionu.cz/osoby/803-bohumil-heran-1907-1968 (stav k 16. 3. 2020); http://www.hvsuo.cz/bohus-heran | ||
| + | (stav k 16. 3. 2020); cs.wikipedia.org (stav k 16. 3. 2020). | ||
| + | |||
| + | '''P:''' SOA, Zámrsk, Sbírka matrik, N 1902–1911, sign. 6502, ukn 10184, fol. 199. | ||
| + | |||
| + | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/b4dda92c-19d9-4059-8a60-3a1edbb32a38 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
| + | |||
| + | Mojmír Sobotka | ||
| − | + | ||
| − | + | ||
[[Kategorie:B]] | [[Kategorie:B]] | ||
[[Kategorie:77- Hudební skladatel]] | [[Kategorie:77- Hudební skladatel]] | ||
Verze z 25. 2. 2023, 18:43
| Bohumil HERAN | |
 | |
| Narození | 6.2.1907 |
|---|---|
| Místo narození | Ústí nad Orlicí |
| Úmrtí | 4.5.1968 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
77- Hudební skladatel 78- Hudební interpret |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 491 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=48642 |
HERAN, Bohumil (též Bohuš, křtěný Bohumil Václav), * 6. 2. 1907 Ústí nad Orlicí, † 4. 5. 1968 Praha, violoncellista, hudební pedagog
Pocházel z rodiny obchodního cestujícího Bohumila H. a Anny, roz. Krulichové. Základy hudebního vzdělání získal v dětství od matky, nadané klavíristky. Od šesti let se učil na housle u Adolfa Dlouhého, poté u Aloise Sychry. Od devíti let se tři roky věnoval violoncellu u Jana Mazánka, 1919–20 se zdokonalil pod vedením Hanuše Wihana a posléze studoval na Pražské konzervatoři u Jana Buriana. Absolvoval 1925 s Českou filharmonií řízenou Václavem Talichem Violoncellovým koncertem d moll Camilla Saint-Saënse. Mistrovskou školu konzervatoře uzavřel s týmž tělesem řízeným Františkem Stupkou 1926 provedením Dvořákova Violoncellového koncertu h moll, op. 104. Díky stipendiu francouzské vlády pobýval 1926–28 na pařížské Národní konzervatoři (Conservatoire National de Musique) u Gérarda Hekkinga. Během dvou zimních sezon působil jako violoncellista městského orchestru ve švýcarském Winterthuru a v létě jako koncertní mistr orchestru lázeňského domu Pupp v Karlových Varech. 1930–53 byl koncertním mistrem skupiny violoncell Symfonického orchestru Československého rozhlasu v Praze (do 1938 orchestr Radiojournalu). 1953–62 vyučoval hru na violoncello na Pražské konzervatoři a od 1962 do konce života na JAMU v Brně, kde jako profesor a od 1966 jako první prorektor rozšířil možnosti koncertního uplatnění studentů školy.
Po druhé světové válce podnikl koncertní cesty do Polska a dvakrát do Maďarska. S houslistou Ivanem Kawaciukem a klavíristou Otakarem Vondrovicem, s nimiž od 1954 hrál v triu, a s dalšími umělci byl koncem 1957 vyslán na turné do Číny.
Jako sólista a komorní hráč se věnoval hudbě od baroka po současnost. Souborně provedl violoncellové skladby J. S. Bacha, L. van Beethovena a českých skladatelů 18. století. Premiéroval skladby Emila Hlobila, Iši Krejčího, Klementa Slavického a dalších soudobých skladatelů, z nichž některé mu byly věnovány. Uváděl též díla Josefa Bohuslava Foerstera, Bohuslava Martinů, Osvalda Chlubny, Slávy Vorlové, Jana Kapra nebo Karla Háby (Violoncellový koncert na 13. mezinárodním festivalu soudobé hudby v Praze, 1935). Ze zahraničních autorů interpretoval Arthura Honeggera, Daria Milhauda aj. 1942–47 byl členem Pražského klavírního kvarteta, poté jeho nástupnického souboru Pražského tria, vystupujícího příležitostně do 1950. Jako druhý violoncellista spolupracoval s kvartety Pražským a Ondříčkovým. Pro tisk upravil a revidoval violoncellové skladby jiných autorů, pro začínající violoncellisty dvě sbírky lidových písní, pro vyspělejší vytvořil čtyři sešity etud. Byl též literárně a organizačně činný. 1967 založil Mezinárodní interpretační kurzy JAMU, jejichž první ročník se uskutečnil v Luhačovicích. V rodišti inicioval 1959 Kocianovu houslovou soutěž a 1968 soutěž pro mladé violoncellisty, nesoucí jeho jméno. Ústí nad Orlicí mu 1967 udělilo čestné občanství a 1988 odhalilo jeho bustu.
D: výběr: Muzikantův skicář, 1946; Hanuš Wihan, 1947; Dvořák očima interpreta, in: Sborník JAMU 3, 1961, s. 41–72; Úvahy nad Bachovými violoncellovými suitami, in: tamtéž 4, 1963, s. 29–42; Hraji Beethovena. O interpretaci Beethovenových violoncellových skladeb, 1965; Struny a lidé, 1971; Základní etudy pro violoncello 1–4, 1960–1963.
L: B. Urie, Čeští violoncellisté, 1946, s. 199–200; HS 1, s. 423–424; Tomeš 1, s. 448; H. Matyášová, B. H., 2011; http://www.ceskyhudebnislovnik.cz (stav k 16. 3. 2020); https://www.osobnostiregionu.cz/osoby/803-bohumil-heran-1907-1968 (stav k 16. 3. 2020); http://www.hvsuo.cz/bohus-heran (stav k 16. 3. 2020); cs.wikipedia.org (stav k 16. 3. 2020).
P: SOA, Zámrsk, Sbírka matrik, N 1902–1911, sign. 6502, ukn 10184, fol. 199.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Mojmír Sobotka
