HERBENOVÁ Bronislava 20.10.1861-7.3.1942: Porovnání verzí
(HERBENOVÁ_Bronislava_20.10.1861-7.3.1942) |
|||
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 20.10.1861 | | datum narození = 20.10.1861 | ||
− | | místo narození = | + | | místo narození = Brno |
| datum úmrtí = 7.3.1942 | | datum úmrtí = 7.3.1942 | ||
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Praha |
− | | povolání = 63- Spisovatel | + | | povolání = 63- Spisovatel<br />64- Překladatel |
− | 64- Překladatel | + | |
− | + | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 494-495 |
+ | }} | ||
+ | '''HERBENOVÁ, Bronislava''' ''(roz. Foustková), * 20. 10. 1861 Brno, † 7. 3. 1942 Praha, překladatelka, spisovatelka'' | ||
+ | |||
+ | Dcera brněnského novináře a tiskaře Viléma Foustky (* 1. 1. | ||
+ | 1836, † 3. 7. 1880) a jeho manželky Aloisie, roz. Syslové. Jejími sourozenci byli mj. MUDr. Zdeněk Foustka (1873–1948), | ||
+ | účastník prvního a druhého odboje, a Olga (1870–1927), | ||
+ | manželka filozofa Františka Drtiny. Po přestěhování do Prahy | ||
+ | H. vystudovala Vyšší dívčí školu a učitelský ústav, 1880–91 učila na školách v Karlíně a na Královských Vinohradech. 1892 se | ||
+ | provdala za Jana Herbena (1857–1936), z manželství se narodili tři synové: Prokop (1893–1943), právník, Jiří (1894–1971), | ||
+ | úředník Národní banky, a Ivan (1900–1968), novinář. | ||
+ | |||
+ | Ještě za svobodna publikovala ve ''Světozoru'' překlady konvenční francouzské prózy. Po sňatku začala pravidelně spolupracovat s manželovým periodikem ''Čas'', redigovala v něm Ženskou hlídku, psala hudební referáty, podílela se na administraci | ||
+ | listu, od 1901 vedla Dětský koutek v ''Besedách Času'' (výběr z něj vydala 1907 ve třech svazcích). Po vzniku ČSR se stala předsedkyní Dívčího odboru skautek a Dámského výboru Státní ošetřovatelské školy, o jejíž rozkvět se zasloužila. Prózy | ||
+ | publikovala téměř výhradně v ''Besedách Času''. Její literární práce zahrnují sociálně-kritické povídky, pohádky, črty a literární | ||
+ | studie o ruských spisovatelích. Na ruskou literaturu se zaměřila i ve svých překladech (I. A. Gončarov, F. M. Dostojevskij, | ||
+ | V. M. Garšin, D. V. Grigorovič, P. F. Jakubovič, O. K. Notovič). Uspořádala a přeložila výbor z ruských bylin. V pozůstalosti se dochoval rukopis jejích vzpomínek, vynikajících stylistickou bravurou a smyslem pro humor. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' OSN 28, s. 560; OSND 2/2, s. 1089–1090; LČL 2/1, s. 152–153; | ||
+ | S. Součková, F. Drtina. Filosof, pedagog a politik v korespondenci a vzpomínkách, 2004, passim; J. Spálenková, J. H. Novinář, politik a spisovatel | ||
+ | (1857–1936), 2016 (magisterská diplomová práce, FF UK, Praha); encyklopedie.brna.cz (stav k 15. 3. 2020); cs.wikipedia.org (s další literaturou, | ||
+ | stav k 15. 3. 2020). | ||
+ | |||
+ | '''P:''' MZA, Brno, Sbírka matrik, Brno – sv. Janů (u minoritů) 16 978, | ||
+ | N 1839–1865, fol. 468; LA PNP, Praha, osobní fond B. H. (soupis J. Andrýsková – J. Karlická). | ||
+ | |||
+ | Martin Kučera | ||
+ | |||
+ | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
Řádka 16: | Řádka 42: | ||
[[Kategorie:1861]] | [[Kategorie:1861]] | ||
+ | [[Kategorie:Brno]] | ||
[[Kategorie:1942]] | [[Kategorie:1942]] | ||
+ | [[Kategorie:Praha]] |
Aktuální verze z 26. 2. 2023, 11:18
Bronislava HERBENOVÁ | |
Narození | 20.10.1861 |
---|---|
Místo narození | Brno |
Úmrtí | 7.3.1942 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
63- Spisovatel 64- Překladatel |
Citace | Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 494-495 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47248 |
HERBENOVÁ, Bronislava (roz. Foustková), * 20. 10. 1861 Brno, † 7. 3. 1942 Praha, překladatelka, spisovatelka
Dcera brněnského novináře a tiskaře Viléma Foustky (* 1. 1. 1836, † 3. 7. 1880) a jeho manželky Aloisie, roz. Syslové. Jejími sourozenci byli mj. MUDr. Zdeněk Foustka (1873–1948), účastník prvního a druhého odboje, a Olga (1870–1927), manželka filozofa Františka Drtiny. Po přestěhování do Prahy H. vystudovala Vyšší dívčí školu a učitelský ústav, 1880–91 učila na školách v Karlíně a na Královských Vinohradech. 1892 se provdala za Jana Herbena (1857–1936), z manželství se narodili tři synové: Prokop (1893–1943), právník, Jiří (1894–1971), úředník Národní banky, a Ivan (1900–1968), novinář.
Ještě za svobodna publikovala ve Světozoru překlady konvenční francouzské prózy. Po sňatku začala pravidelně spolupracovat s manželovým periodikem Čas, redigovala v něm Ženskou hlídku, psala hudební referáty, podílela se na administraci listu, od 1901 vedla Dětský koutek v Besedách Času (výběr z něj vydala 1907 ve třech svazcích). Po vzniku ČSR se stala předsedkyní Dívčího odboru skautek a Dámského výboru Státní ošetřovatelské školy, o jejíž rozkvět se zasloužila. Prózy publikovala téměř výhradně v Besedách Času. Její literární práce zahrnují sociálně-kritické povídky, pohádky, črty a literární studie o ruských spisovatelích. Na ruskou literaturu se zaměřila i ve svých překladech (I. A. Gončarov, F. M. Dostojevskij, V. M. Garšin, D. V. Grigorovič, P. F. Jakubovič, O. K. Notovič). Uspořádala a přeložila výbor z ruských bylin. V pozůstalosti se dochoval rukopis jejích vzpomínek, vynikajících stylistickou bravurou a smyslem pro humor.
L: OSN 28, s. 560; OSND 2/2, s. 1089–1090; LČL 2/1, s. 152–153; S. Součková, F. Drtina. Filosof, pedagog a politik v korespondenci a vzpomínkách, 2004, passim; J. Spálenková, J. H. Novinář, politik a spisovatel (1857–1936), 2016 (magisterská diplomová práce, FF UK, Praha); encyklopedie.brna.cz (stav k 15. 3. 2020); cs.wikipedia.org (s další literaturou, stav k 15. 3. 2020).
P: MZA, Brno, Sbírka matrik, Brno – sv. Janů (u minoritů) 16 978, N 1839–1865, fol. 468; LA PNP, Praha, osobní fond B. H. (soupis J. Andrýsková – J. Karlická).
Martin Kučera