Verze z 26. 2. 2023, 11:18, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

HERBENOVÁ Bronislava 20.10.1861-7.3.1942

Z Personal
Bronislava HERBENOVÁ
Narození 20.10.1861
Místo narození Brno
Úmrtí 7.3.1942
Místo úmrtí Praha
Povolání 63- Spisovatel
64- Překladatel
Citace Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 494-495
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47248

HERBENOVÁ, Bronislava (roz. Foustková), * 20. 10. 1861 Brno, † 7. 3. 1942 Praha, překladatelka, spisovatelka

Dcera brněnského novináře a tiskaře Viléma Foustky (* 1. 1. 1836, † 3. 7. 1880) a jeho manželky Aloisie, roz. Syslové. Jejími sourozenci byli mj. MUDr. Zdeněk Foustka (1873–1948), účastník prvního a druhého odboje, a Olga (1870–1927), manželka filozofa Františka Drtiny. Po přestěhování do Prahy H. vystudovala Vyšší dívčí školu a učitelský ústav, 1880–91 učila na školách v Karlíně a na Královských Vinohradech. 1892 se provdala za Jana Herbena (1857–1936), z manželství se narodili tři synové: Prokop (1893–1943), právník, Jiří (1894–1971), úředník Národní banky, a Ivan (1900–1968), novinář.

Ještě za svobodna publikovala ve Světozoru překlady konvenční francouzské prózy. Po sňatku začala pravidelně spolupracovat s manželovým periodikem Čas, redigovala v něm Ženskou hlídku, psala hudební referáty, podílela se na administraci listu, od 1901 vedla Dětský koutek v Besedách Času (výběr z něj vydala 1907 ve třech svazcích). Po vzniku ČSR se stala předsedkyní Dívčího odboru skautek a Dámského výboru Státní ošetřovatelské školy, o jejíž rozkvět se zasloužila. Prózy publikovala téměř výhradně v Besedách Času. Její literární práce zahrnují sociálně-kritické povídky, pohádky, črty a literární studie o ruských spisovatelích. Na ruskou literaturu se zaměřila i ve svých překladech (I. A. Gončarov, F. M. Dostojevskij, V. M. Garšin, D. V. Grigorovič, P. F. Jakubovič, O. K. Notovič). Uspořádala a přeložila výbor z ruských bylin. V pozůstalosti se dochoval rukopis jejích vzpomínek, vynikajících stylistickou bravurou a smyslem pro humor.

L: OSN 28, s. 560; OSND 2/2, s. 1089–1090; LČL 2/1, s. 152–153; S. Součková, F. Drtina. Filosof, pedagog a politik v korespondenci a vzpomínkách, 2004, passim; J. Spálenková, J. H. Novinář, politik a spisovatel (1857–1936), 2016 (magisterská diplomová práce, FF UK, Praha); encyklopedie.brna.cz (stav k 15. 3. 2020); cs.wikipedia.org (s další literaturou, stav k 15. 3. 2020).

P: MZA, Brno, Sbírka matrik, Brno – sv. Janů (u minoritů) 16 978, N 1839–1865, fol. 468; LA PNP, Praha, osobní fond B. H. (soupis J. Andrýsková – J. Karlická).

Martin Kučera