HERBEN Ivan 26.2.1900-25.10.1968: Porovnání verzí

Aktuální verze z 26. 2. 2023, 11:02

Ivan HERBEN
Narození	26.2.1900
Místo narození	Královské Vinohrady (Praha)
Úmrtí	25.10.1968
Místo úmrtí	Pacific Grove (u Monterey, Kalifornie, USA)
Povolání	68- Redaktor nebo žurnalista
Citace	Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 492-493
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=69550

HERBEN, Ivan, * 26. 2. 1900 Královské Vinohrady (Praha), † 25. 10. 1968 Pacific Grove (u Monterey, Kalifornie, USA), novinář, publicista, politik

Narodil se jako nejmladší syn novináře a spisovatele Jana H. (1857–1936) a jeho manželky Bronislavy, roz. Foustkové (1861 až 1942), překladatelky a spisovatelky. Synovec lékaře Zdeňka Foustky (1873–1948), bratranec právníka a novináře Radima Foustky (1907–1960) a právníka a politika Prokopa Drtiny (1900–1980).

Po maturitě na reálném gymnáziu v Křemencově ulici vystudoval 1921–23 Vojenskou akademii v Hranicích a stal se důstojníkem z povolání (poručík dělostřelectva). Služba v armádě ho však nenaplňovala. Zájem o veřejné dění přivedl H. v první polovině dvacátých let k novinářské dráze. První příspěvky uveřejňoval v deníku Tribuna a v Peroutkově revue Přítomnost. 1928 nastoupil do redakce Lidových novin jako tajemník šéfredaktora Karla Zdeňka Klímy, s nímž o dva roky později přešel do Českého slova. V tiskovém orgánu národně socialistické strany pracoval jako politický redaktor a parlamentní zpravodaj. 1935 se vrátil do Lidových novin, kde byl 1938 jmenován zástupcem šéfredaktora a vedoucím jejich brněnské redakce. V souladu s rodinnou tradicí náležel k prohradní skupině českých novinářů. Ve třicátých letech vydal několik knih popularizujících osobnosti tehdejšího veřejného života, zvláště prezidenta T. G. Masaryka.

Po vzniku protektorátu se zapojil do protinacistického odboje. Udržoval kontakty s organizací Politické ústředí a stal se jedním z přispěvatelů a redaktorů ilegálního časopisu V boj. 14. 12. 1939 byl zatčen gestapem. Po několikaměsíčních krutých výsleších byl odvezen do koncentračního tábora Sachsenhausen-Oranienburg, kde byl vězněn až do konce války. Na jaře 1945 přežil pochod smrti a vrátil se do Prahy. V éře třetí republiky se řadil k významným představitelům Československé strany národně socialistické, za niž 1946 neúspěšně kandidoval ve volbách do Ústavodárného národního shromáždění. Z podnětu Jaroslava Stránského převzal v září 1945 funkci šéfredaktora Svobodného slova. Na jeho stránkách vystupoval na obranu demokratických hodnot a vymezoval se vůči totalitárním tendencím v politice KSČ. V poválečném období patřil k nejhlasitějším zastáncům odsunu sudetských Němců. Na sklonku 1945 publikoval brožuru Ďábel mluví německy, sestavenou z emotivně laděných protiněmeckých článků, které předtím uveřejnil ve Svobodném slově. V podobném duchu napsal 1946 i svou reportáž z Norimberského procesu.

Jako odpůrce komunistů byl H. již od 1946 objektem zájmu StB, která jeho činnost sledovala prostřednictvím agentů nasazených v redakci Svobodného slova. Ve dnech komunistického převratu v únoru 1948 byl zbaven funkce šéfredaktora a vyloučen ze Svazu českých novinářů i Syndikátu českých spisovatelů. Na počátku března 1948 odešel s manželkou a synem do exilu. Po krátkém pobytu v Německu a Francii se 1949 natrvalo usadil ve Spojených státech amerických, kde nejprve převzal redakci krajanských New-Yorských listů. 1950–65 byl redaktorem newyorské redakce rozhlasové stanice Svobodná Evropa, v níž realizoval několik set pořadů s kulturně-politickou tematikou. Spolupracoval s Ferdinandem Peroutkou, Pavlem Tigridem, Ladislavem Radimským aj. Úvahami a fejetony přispíval do exilového a krajanského tisku v Americe i v Evropě. Podílel se na činnosti několika československých exilových organizací. 1958 spoluzakládal Československou společnost pro vědu a umění. Během pobytu v USA napsal a česky vydal popularizační publikace o T. G. Masarykovi, svém otci Janu Herbenovi a spisovateli Zdeňku Němečkovi. 1965 odešel do penze. Usadil se v Kalifornii, kde dožil. S manželkou Milenou, roz. Procházkovou (* 10. 9. 1900, † únor 1965, sňatek 1924), vnučkou politika Julia Grégra (1831–1896) a dcerou lékaře a hudebního skladatele Ladislava Prokopa Procházky (1872–1955), dlouholetého pražského městského fyzika (přednosty zdravotního úřadu) a 1920–21 ministra zdravotnictví, měl syna Milana. Pochován byl v rodinné hrobce na Olšanských hřbitovech v Praze. Nedokončené memoáry Příliš mnoho na jeden život aneb Od koňské dráhy v Praze k astronautům zůstaly v rukopise.

D: Masaryk jako praktický žurnalista, 1930; Klofáčův Dobříkov, 1933; Pražské postavy a postavičky, 1933; Ministři a poslanci v anekdotách, 1933; T. G. M. – Malé historky o velkém muži, 1934 (s J. Machem); Zrození básníka. Petr Bezruč vstupuje do literatury, 1938; Žalujeme v Norimberku, 1946; Co dala Amerika T. G. Masarykovi, Chicago 1955; Jan Herben – český novinář a spisovatel, New York 1957; Zdeněk Němeček, spisovatel, básník, dramatik, legionář a diplomat 1894–1957, tamtéž 1958 (editor); Padesát let. Sborník úvah a vzpomínek na Masarykovu republiku, Toronto 1968 (editor, s F. Třešňákem).

L: ČBS, s. 205; Tomeš 1, s. 448; LČL 2/1, s. 147 (heslo Jan Herben); J. Firt, Knihy a osudy, Kolín nad Rýnem 1972 (2. vyd. Praha 1991), rejstřík; P. Drtina, Československo můj osud, sv. II, kniha 1–2, 1992, rejstřík; V. Černý, Paměti 1938–1945, 1992, rejstřík; týž, Paměti 1945–1972, 1992, rejstřík; týž, Paměti 1921–1938, 1994, rejstřík; L. K. Feierabend, Politické vzpomínky, sv. 3, 1996, rejstřík; M. Churaň, Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století 2/1, 1998, s. 212; J. Kocian, Československá strana národně socialistická v letech 1945–1948, 2002, rejstřík; Z. Dvořáková, Politikové na útěku. Osudy změněné 25. únorem 1948, 2004, s. 63–69; F. D. Raška, Opuštění bojovníci. Historie Rady svobodného Československa, 2009, rejstřík; T. Rottová, Svobodné slovo 1945–1948: ústřední orgán Československé strany národně socialistické, 2011 (magisterská diplomová práce, FSV UK, Praha); Osobnosti Lidových novin. Životní příběhy lidí, kteří vytvářeli nejstarší český deník, P. Zídek (ed.), 2014, s. 84–89; M. Nekola, O nesvobodě tisku perem novináře I. H., in: http://old.literarky.cz (stav k 26. 10. 2020).

P: LA PNP, I. H. (osobní fond); Knihovna Libri prohibiti, Praha, fond I. H. (osobní fond); AHMP, sbírka matrik, ev. f. ú. sv. Kliment, matrika oddaných 1922–1924, sign. EVK 08, fol. 98; Archivní katalog, Soupis pražského obyvatelstva 1830–1910, kart. 89, č. 91.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Zdeněk Doskočil