HERBERSTEIN Ferdinand Ernst ?-6.3.1720: Porovnání verzí

Z Personal
(HERBERSTEINA_z_Arnošt_Ferdinand_1650-6.3.1720)
 
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
| jméno = Arnošt Ferdinand HERBERSTEINA z
+
| jméno = Ferdinand Ernst HERBERSTEIN
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 1650
+
| datum narození =  
 
| místo narození =  
 
| místo narození =  
 
| datum úmrtí = 6.3.1720
 
| datum úmrtí = 6.3.1720
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 44- Právník
+
| povolání = 44- Právník<br />1- Matematik
1- Matematik
+
 
+
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Arnošt Ferdinand HERBERSTEINA z
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 496
 +
}}
 +
'''HERBERSTEIN, Ferdinand Ernst''', ''* ?, † 6. 3. 1720 Praha, přísedící apelačního soudu, matematik''
 +
 
 +
Syn Karla Sigmunda Adama H.-Matzena († 1687) z rakouské
 +
větve rodu a Franzisky d’Hautois. Tato rodová větev vlastnila
 +
v Čechách hrad Landštejn a na Moravě Třešť. H. studoval do
 +
1691 práva na univerzitě v Lovani. Zdědil rodový titul dědičného komořího a truksase v Korutanech, stal se císařským komořím. 1692 se oženil s Theresií Antonií von Kaisersteinovou.
 +
Z  tohoto svazku vzešli synové Franz Helfried (1698–1751)
 +
a August Ferdinand († 1758) a dcery Maria Franziska, provd.
 +
hraběnka ze Žerotína (1697–1763), a Johanna Franziska Theresia (1702–1722). V Království českém působil od 1698 jako
 +
rada apelačního soudu, od 1705 se stal v panské lavici lenním
 +
referentem apelačního soudu. Ze záliby se věnoval studiu matematiky a uveřejnil několik obsáhlých prací, v nichž řešil geometrické otázky, jimiž se zabývali již starořečtí matematikové. Zaujal
 +
ho problém kvadratury kruhu a s ní související téma Hippokratových měsíčků, studoval také otázky infinitezimálního počtu. 1711 uveřejnil v lipském časopise ''Acta Eruditorum'' krátké
 +
pojednání, které bylo první prací zabývající se diferenciálním
 +
počtem vzniklou v českých zemích. 1717 vydal spis ''Cyclo-Diatomia'', v němž zkoumal otázku, jakou dráhu bude mít vržené
 +
těleso, aniž by přitom nějak bral v úvahu dílo Isaaca Newtona.
 +
 
 +
'''D:''' Norma et regula statica ex intersectione circulorum desumptae, qua tempus
 +
et motus projectorum mensuratur, 1686; Solium Caesaris in throno Salomonis fulgens, quod pro adipiscenda iurium in Academia Lovaniensi laurea …
 +
propugnare conabitur..., Lovanii 1691; Mathemata adversus umbratiles Petri
 +
Poireti Impetus propugnata, 1709; Diatome circulorum seu specimen geometricum, 1710; Erotema politico-philologicum an studium Geometriae
 +
rempublicam administranti obstaculo sit an adminiculo?, 1712; Perpendiculum Trigoni Pythagorice sectum sive exercitatio geometrica, 1712; Cyclo-diatomia qua pro rei tormentariae incremento motum, ac tempus projectorum
 +
mensurat et demonstrat..., 1716; Pax intestina seu jura conciliandi aut interpretandi compendiosa methodus, 1716.
 +
 
 +
'''L:''' L. Francová, Matematika v českých zemích v Caramuelově době, in: Umění
 +
a věda v době Juana Caramuela z Lobkovic, 2006, s. 17–43; K. Woitschová,
 +
„… což slušného a spravedlivého jest fedrovati…“. Personální obsazení pražského apelačního soudu v letech 1548–1783, 2010, s. 84, 120.
 +
 
 +
Pavel Cibulka
 +
 
 +
 
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:44- Právník]]
 
[[Kategorie:44- Právník]]
Řádka 17: Řádka 46:
 
[[Kategorie:1650]]
 
[[Kategorie:1650]]
 
[[Kategorie:1720]]
 
[[Kategorie:1720]]
 +
[[Kategorie:Praha]]

Verze z 26. 2. 2023, 11:30

Ferdinand Ernst HERBERSTEIN
Úmrtí 6.3.1720
Místo úmrtí Praha
Povolání 44- Právník
1- Matematik
Citace Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 496
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46931

HERBERSTEIN, Ferdinand Ernst, * ?, † 6. 3. 1720 Praha, přísedící apelačního soudu, matematik

Syn Karla Sigmunda Adama H.-Matzena († 1687) z rakouské větve rodu a Franzisky d’Hautois. Tato rodová větev vlastnila v Čechách hrad Landštejn a na Moravě Třešť. H. studoval do 1691 práva na univerzitě v Lovani. Zdědil rodový titul dědičného komořího a truksase v Korutanech, stal se císařským komořím. 1692 se oženil s Theresií Antonií von Kaisersteinovou. Z tohoto svazku vzešli synové Franz Helfried (1698–1751) a August Ferdinand († 1758) a dcery Maria Franziska, provd. hraběnka ze Žerotína (1697–1763), a Johanna Franziska Theresia (1702–1722). V Království českém působil od 1698 jako rada apelačního soudu, od 1705 se stal v panské lavici lenním referentem apelačního soudu. Ze záliby se věnoval studiu matematiky a uveřejnil několik obsáhlých prací, v nichž řešil geometrické otázky, jimiž se zabývali již starořečtí matematikové. Zaujal ho problém kvadratury kruhu a s ní související téma Hippokratových měsíčků, studoval také otázky infinitezimálního počtu. 1711 uveřejnil v lipském časopise Acta Eruditorum krátké pojednání, které bylo první prací zabývající se diferenciálním počtem vzniklou v českých zemích. 1717 vydal spis Cyclo-Diatomia, v němž zkoumal otázku, jakou dráhu bude mít vržené těleso, aniž by přitom nějak bral v úvahu dílo Isaaca Newtona.

D: Norma et regula statica ex intersectione circulorum desumptae, qua tempus et motus projectorum mensuratur, 1686; Solium Caesaris in throno Salomonis fulgens, quod pro adipiscenda iurium in Academia Lovaniensi laurea … propugnare conabitur..., Lovanii 1691; Mathemata adversus umbratiles Petri Poireti Impetus propugnata, 1709; Diatome circulorum seu specimen geometricum, 1710; Erotema politico-philologicum an studium Geometriae rempublicam administranti obstaculo sit an adminiculo?, 1712; Perpendiculum Trigoni Pythagorice sectum sive exercitatio geometrica, 1712; Cyclo-diatomia qua pro rei tormentariae incremento motum, ac tempus projectorum mensurat et demonstrat..., 1716; Pax intestina seu jura conciliandi aut interpretandi compendiosa methodus, 1716.

L: L. Francová, Matematika v českých zemích v Caramuelově době, in: Umění a věda v době Juana Caramuela z Lobkovic, 2006, s. 17–43; K. Woitschová, „… což slušného a spravedlivého jest fedrovati…“. Personální obsazení pražského apelačního soudu v letech 1548–1783, 2010, s. 84, 120.

Pavel Cibulka