Biografický slovník
HERBST Eduard 1.12.1820-25.6.1892: Porovnání verzí
(HERBST_Eduard_9.12.1820-25.6.1892) |
|||
| Řádka 2: | Řádka 2: | ||
| jméno = Eduard HERBST | | jméno = Eduard HERBST | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| − | | datum narození = | + | | datum narození = 1.12.1820 |
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Vídeň (Rakousko) |
| datum úmrtí = 25.6.1892 | | datum úmrtí = 25.6.1892 | ||
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Vídeň (Rakousko) |
| − | | povolání = 44- Právník | + | | povolání = 44- Právník<br />42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ |
| − | 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ | + | |
| − | + | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 499-500 |
| + | }} | ||
| + | '''HERBST, Eduard''', ''* 1. 12. 1820 Vídeň (Rakousko), † 25. 6. 1892 Vídeň (Rakousko), právník, pedagog, politik'' | ||
| + | |||
| + | Pocházel z původně české rodiny, která žila na Žatecku. Dědeček se narodil ještě jako Podzimek, teprve v dospělosti přijal | ||
| + | německé příjmení. Rodiče Karl H. († 1836) se ženou Amálií, roz. Schortschovou, žili v době H. narození ve Vídni, kde | ||
| + | otec působil jako advokát. Tam H. získal vzdělání, navštěvoval Skotské gymnázium a univerzitu; zde vystudoval i práva | ||
| + | (JUDr. 1843). V té době už rok pracoval ve státní správě Dolního Rakouska. 1847 vyměnil úřednickou kariéru za povolání | ||
| + | vysokoškolského profesora. Přednášel trestní právo na univerzitě ve Lvově, kde už na počátku na sebe upozornil požadavkem, že bude v rozporu s tehdy běžnou latinou přednášet jen německy. 1858 přesídlil do Prahy na Karlo-Ferdinandovu univerzitu. Připravil a mezi lety 1855–84 v několika vydáních publikoval řadu právních příruček a spisů, zejména dvousvazkové | ||
| + | dílo ''Handbuch des allgemeinen österreichischen Strafrechtes''. | ||
| + | |||
| + | Současně s vysokoškolskou kariérou se zajímal o politiku. Byl | ||
| + | přívržencem a mluvčím Německé ústavní strany a dalších variant | ||
| + | tzv. liberálních politických směrů, které prosazovaly liberalistické reformy a zákony např. v oblasti hospodářství, školství, justice a současně odmítaly federalistické a národnostní požadavky | ||
| + | neněmeckých národů. Svými projevy v českém zemském sněmu, kde působil od 1861 téměř třicet let (volen vesměs v obvodech v severních Čechách), a také v říšské radě, ve které setrval | ||
| + | i aktivně vystupoval až do smrti, si vysloužil obdiv bojovných | ||
| + | německých liberálů a odpor české reprezentace. V soukromé | ||
| + | korespondenci i veřejně v tisku ho jedna strana s obdivem označovala za „krále Eduarda“ a druhá za „čechobijce“. | ||
| + | |||
| + | V české metropoli byly známé jeho germanizační snahy. | ||
| + | 1862–68 zasedal v pražském zastupitelstvu, kde v době jeho | ||
| + | působení sílily snahy o počeštění pražské radnice. Na sklonku | ||
| + | 1867 byl jmenován ministrem spravedlnosti ve dvou předlitavských vládách (do dubna 1870). Z titulu své funkce se podílel na přípravě a prosazení liberalistických zákonů a opatření | ||
| + | v souvislosti se školskými reformami, omezením vlivu církví, | ||
| + | zejména ukončením konkordátu. Před jeho první návštěvou | ||
| + | Prahy ve funkci ministra 1868 se proti němu organizovaly pouliční protesty a demonstrace. Koncem šedesátých let patřil | ||
| + | k odpůrcům dualismu, podobně 1878 odmítal připojení Bosny a Hercegoviny. V obou případech se obával posílení slovanského živlu v monarchii. | ||
| + | |||
| + | Vystupoval především v parlamentu, v debatách o hospodářské politice byl důsledným zastáncem volného trhu. Postup | ||
| + | proti slabým podnikům neschopným konkurence měl být nesmlouvavý, odmítal i v době hospodářské krize 1873 jakákoliv | ||
| + | ochranářská opatření. Podle toho, jak němečtí liberálové v posledních dekádách 19. století ztráceli a opět získávali v souboji | ||
| + | s konzervativci parlamentní většinu, podporoval vládní snahy, | ||
| + | nebo se stával předákem a mluvčím opozice. V pozdější době | ||
| + | už do vlády nevstoupil. Za svou veřejnou a politickou činnost | ||
| + | získal různé řády a vyznamenání: Řád železné koruny 1. třídy, | ||
| + | Leopoldův řád, čestné občanství města Liberce. 1883 byla po | ||
| + | něm pojmenována ulice ve Vídni. Pohřben byl na vídeňském | ||
| + | Ústředním hřbitově. | ||
| + | |||
| + | S manželkou Amalií, roz. Sortschanovou (1815–1899), měl | ||
| + | dva syny a dceru. Ve stopách otce šel zejména syn '''Ernst H.''' | ||
| + | (* 15. 12. 1850 Lvov /Ukrajina/, † 22. 12. 1922 Vídeň /Rakousko/), který byl před první světovou válkou za německo-rakouské liberály také poslancem českého zemského sněmu (od 1895) i říšské rady (od 1897). Vlastnil velkostatek Kundratice (u Hartmanic) v Pošumaví a řadil se k aktivním členům | ||
| + | německých sdružení v jižních Čechách. Už počátkem první | ||
| + | světové války 1914 padl jeho syn Günther, H. vnuk. Poslanecké politické kariéře na zemské i celostátní úrovni se věnoval i H. zeť Heinrich Hütter (* 24. 10. 1851 Vídeň /Rakousko/, † 16. 12. 1912 Vídeň /Rakousko/). | ||
| + | |||
| + | '''D:''' Die grundsätzlichen Entscheidungen des k. k. obersten Gerichts- und | ||
| + | Cassationshofes über zweifelhafte Fragen des österreichischen Strafrechtes, | ||
| + | 1853; Das deutsche Sprachgebiet in Böhmen, Prag–Leipzig 1887; Einleitung | ||
| + | in das österreichischen Strafprocessrecht, 1860; Handbuch des allgemeinen | ||
| + | österreichischen Strafrechtes… 1–2, opakovaná vyd. 1859–1884; Das juridische | ||
| + | Doctorencollegium in Prag…, 1861; Zur Frage der Aufhebung der Todesstrafe, | ||
| + | Wien 1879; Das deutsche Sprachgebiet in Böhmen, Prag–Leipzig 1887. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' Národní listy 25. 3. 1891; Neue Freie Presse 26. 6. 1892; Národní politika | ||
| + | 29. 12. 1922; RSN 3, s. 740; Wurzbach 8, s. 360; KSN 5, s. 99; BL 1, s. 601; | ||
| + | ÖBL 2, s. 280; NDB 8, s. 588–589; Československé dějiny v datech, 1987, | ||
| + | s. 230; O. Urban, Česká společnost 1848–1918, 1982, rejstřík. | ||
| + | |||
| + | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/70b24b57-bfcc-4c1e-92e3-3ae819c2b032 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
| + | |||
| + | Pavla Vošahlíková | ||
| + | |||
| + | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:44- Právník]] | [[Kategorie:44- Právník]] | ||
| Řádka 16: | Řádka 76: | ||
[[Kategorie:1820]] | [[Kategorie:1820]] | ||
| + | [[Kategorie:Vídeň]] | ||
[[Kategorie:1892]] | [[Kategorie:1892]] | ||
| + | [[Kategorie:Vídeň]] | ||
Verze z 26. 2. 2023, 12:14
| Eduard HERBST | |
 | |
| Narození | 1.12.1820 |
|---|---|
| Místo narození | Vídeň (Rakousko) |
| Úmrtí | 25.6.1892 |
| Místo úmrtí | Vídeň (Rakousko) |
| Povolání |
44- Právník 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 499-500 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=58043 |
HERBST, Eduard, * 1. 12. 1820 Vídeň (Rakousko), † 25. 6. 1892 Vídeň (Rakousko), právník, pedagog, politik
Pocházel z původně české rodiny, která žila na Žatecku. Dědeček se narodil ještě jako Podzimek, teprve v dospělosti přijal německé příjmení. Rodiče Karl H. († 1836) se ženou Amálií, roz. Schortschovou, žili v době H. narození ve Vídni, kde otec působil jako advokát. Tam H. získal vzdělání, navštěvoval Skotské gymnázium a univerzitu; zde vystudoval i práva (JUDr. 1843). V té době už rok pracoval ve státní správě Dolního Rakouska. 1847 vyměnil úřednickou kariéru za povolání vysokoškolského profesora. Přednášel trestní právo na univerzitě ve Lvově, kde už na počátku na sebe upozornil požadavkem, že bude v rozporu s tehdy běžnou latinou přednášet jen německy. 1858 přesídlil do Prahy na Karlo-Ferdinandovu univerzitu. Připravil a mezi lety 1855–84 v několika vydáních publikoval řadu právních příruček a spisů, zejména dvousvazkové dílo Handbuch des allgemeinen österreichischen Strafrechtes.
Současně s vysokoškolskou kariérou se zajímal o politiku. Byl přívržencem a mluvčím Německé ústavní strany a dalších variant tzv. liberálních politických směrů, které prosazovaly liberalistické reformy a zákony např. v oblasti hospodářství, školství, justice a současně odmítaly federalistické a národnostní požadavky neněmeckých národů. Svými projevy v českém zemském sněmu, kde působil od 1861 téměř třicet let (volen vesměs v obvodech v severních Čechách), a také v říšské radě, ve které setrval i aktivně vystupoval až do smrti, si vysloužil obdiv bojovných německých liberálů a odpor české reprezentace. V soukromé korespondenci i veřejně v tisku ho jedna strana s obdivem označovala za „krále Eduarda“ a druhá za „čechobijce“.
V české metropoli byly známé jeho germanizační snahy. 1862–68 zasedal v pražském zastupitelstvu, kde v době jeho působení sílily snahy o počeštění pražské radnice. Na sklonku 1867 byl jmenován ministrem spravedlnosti ve dvou předlitavských vládách (do dubna 1870). Z titulu své funkce se podílel na přípravě a prosazení liberalistických zákonů a opatření v souvislosti se školskými reformami, omezením vlivu církví, zejména ukončením konkordátu. Před jeho první návštěvou Prahy ve funkci ministra 1868 se proti němu organizovaly pouliční protesty a demonstrace. Koncem šedesátých let patřil k odpůrcům dualismu, podobně 1878 odmítal připojení Bosny a Hercegoviny. V obou případech se obával posílení slovanského živlu v monarchii.
Vystupoval především v parlamentu, v debatách o hospodářské politice byl důsledným zastáncem volného trhu. Postup proti slabým podnikům neschopným konkurence měl být nesmlouvavý, odmítal i v době hospodářské krize 1873 jakákoliv ochranářská opatření. Podle toho, jak němečtí liberálové v posledních dekádách 19. století ztráceli a opět získávali v souboji s konzervativci parlamentní většinu, podporoval vládní snahy, nebo se stával předákem a mluvčím opozice. V pozdější době už do vlády nevstoupil. Za svou veřejnou a politickou činnost získal různé řády a vyznamenání: Řád železné koruny 1. třídy, Leopoldův řád, čestné občanství města Liberce. 1883 byla po něm pojmenována ulice ve Vídni. Pohřben byl na vídeňském Ústředním hřbitově.
S manželkou Amalií, roz. Sortschanovou (1815–1899), měl dva syny a dceru. Ve stopách otce šel zejména syn Ernst H. (* 15. 12. 1850 Lvov /Ukrajina/, † 22. 12. 1922 Vídeň /Rakousko/), který byl před první světovou válkou za německo-rakouské liberály také poslancem českého zemského sněmu (od 1895) i říšské rady (od 1897). Vlastnil velkostatek Kundratice (u Hartmanic) v Pošumaví a řadil se k aktivním členům německých sdružení v jižních Čechách. Už počátkem první světové války 1914 padl jeho syn Günther, H. vnuk. Poslanecké politické kariéře na zemské i celostátní úrovni se věnoval i H. zeť Heinrich Hütter (* 24. 10. 1851 Vídeň /Rakousko/, † 16. 12. 1912 Vídeň /Rakousko/).
D: Die grundsätzlichen Entscheidungen des k. k. obersten Gerichts- und Cassationshofes über zweifelhafte Fragen des österreichischen Strafrechtes, 1853; Das deutsche Sprachgebiet in Böhmen, Prag–Leipzig 1887; Einleitung in das österreichischen Strafprocessrecht, 1860; Handbuch des allgemeinen österreichischen Strafrechtes… 1–2, opakovaná vyd. 1859–1884; Das juridische Doctorencollegium in Prag…, 1861; Zur Frage der Aufhebung der Todesstrafe, Wien 1879; Das deutsche Sprachgebiet in Böhmen, Prag–Leipzig 1887.
L: Národní listy 25. 3. 1891; Neue Freie Presse 26. 6. 1892; Národní politika 29. 12. 1922; RSN 3, s. 740; Wurzbach 8, s. 360; KSN 5, s. 99; BL 1, s. 601; ÖBL 2, s. 280; NDB 8, s. 588–589; Československé dějiny v datech, 1987, s. 230; O. Urban, Česká společnost 1848–1918, 1982, rejstřík.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Pavla Vošahlíková
