Biografický slovník
HERCÍKOVÁ Iva 2.11.1935 - 27.1.2007: Porovnání verzí
m (Martínek přesunul stránku HERCÍKOVÁ Iva 2.11.1935 na HERCÍKOVÁ Iva 2.11.1935 - 27.1.2007 bez založení přesměrování) |
|||
| (Není zobrazena jedna mezilehlá verze od jednoho dalšího uživatele.) | |||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 2.11.1935 | | datum narození = 2.11.1935 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Pardubice |
| − | | datum úmrtí = | + | | datum úmrtí = 27.1.2007 |
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Praha |
| povolání = 63- Spisovatel | | povolání = 63- Spisovatel | ||
| − | |||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 501-502 |
| + | }} | ||
| + | '''HERCÍKOVÁ, Iva''' ''(roz. Vodňanská), * 2. 11. 1935 Pardubice, † 27. 1. 2007 Praha, spisovatelka, scenáristka'' | ||
| + | |||
| + | Pocházela z rodiny bankovního úředníka a magistry farmacie. | ||
| + | Po maturitě na gymnáziu v Liberci studovala 1954–58 dramaturgii na pražské DAMU. Od 1955 psala náměty a scénáře pro | ||
| + | kreslený film, od 1958 pro televizi, 1960–64 byla redaktorkou divadelní redakce agentury Dilia, od 1964 spisovatelkou | ||
| + | z povolání. 1981–86 vedla v časopisu ''Pionýr'' rubriku Povídání o psaní. | ||
| + | |||
| + | Jejím prvním manželem byl dramaturg a 1962–74 ředitel Státního divadelního studia Miloš Hercík (1929–1991). Podruhé | ||
| + | se provdala 1961 za satirika, prozaika a dramatika Jiřího Roberta Picka (1927–1983), s nímž v brněnském Divadle bratří | ||
| + | Mrštíků realizovala inscenaci ''Válka s mloky'', parafrázi Čapkova | ||
| + | textu. S třetím manželem Františkem Němcem 1986 emigrovala. Po ročním pobytu v Německé spolkové republice se | ||
| + | manželé usadili v USA, nejprve na Floridě, od 1991 na newyorském Manhattanu. Po ovdovění se 2000 vrátila do vlasti. | ||
| + | Život ukončila dobrovolně. | ||
| + | |||
| + | Její prozaické i scenáristické dílo je založeno na deziluzivně | ||
| + | pojatých milostných dramatech a věcném pohledu na milostné dospívání. Výjimku tvoří hororové povídky ''Pavouk, který kulhal'' (1969), novela z Prahy po sovětské okupaci 1968 ''K domovu se nedívej'', anděli (1994), pohádky ''O zvědavém štěňátku'' (1970, původně cyklus kreslených filmů, později vydaný | ||
| + | knižně v cizojazyčných mutacích) a novela o mládí Karolíny | ||
| + | Světlé ''Johana'' (1980). Z jejích filmových scénářů byl nejúspěšnější film Evalda Schorma ''Pět holek na krku'' (1967) s debutující Andreou Čunderlíkovou. Snímek Jana Kačera Jsem nebe | ||
| + | (1970) a povídkový film Pavla Hobla ''Velká neznámá'' (1970) | ||
| + | zapadly. Ohlasu se dočkaly televizní scénáře (''Osm hodin vlakem'', 1959; ''Slůňata'', 1961; ''Druhá láska''; ''Čekání'', obě 1970; | ||
| + | ''Sova sídlí v dutém stromě'', 1976; ''Nikdy toho nenechám'', 1977; | ||
| + | ''Ten kůň musí pryč'', 1975), některé z nich byly adaptacemi | ||
| + | vlastních literárních předloh (''Sestry'', ''Dvakrát do stejné řeky'', | ||
| + | ''Jak namalovat ptáčka''), výjimečně předloh cizích (romány Liona Feuchtwangera ''Vyhnanství'', 1961, a Emmanuela Roblèse | ||
| + | ''Vesuv'', 1968). Pro rozhlas napsala komorní dramata ''Muži můj, muži můj, neplač'' (1968) a ''Sestry'' (1969). Hlavními hrdinkami jejích próz jsou dívky a ženy se svými intimními problémy, muž je hrdinou jen v novele ''Lékař duší a zvířat'' (1985). | ||
| + | Vysoké nároky snese próza o pubertálních zmatcích dívky | ||
| + | ''Jak namalovat ptáčka'' (1984). Prozaickou prvotinou, záhy zfilmovaným románem ''Pět holek na krku'' (1966), se H. vřadila do tzv. nové vlny literatury pro mládež, zahájené tvorbou | ||
| + | Oty Hofmana. Pokračovala romány ''Trest'' (1971) a ''Druhá láska'' (1973). Dívčí svět autenticky zobrazila v povídce ''Jsem nebe'' (1971), románech ''Andersenka'' (1978) a ''Sůvy'' (1982). Dospělým určila psychologické kresby žen ''Plástev medu'' (1976), | ||
| + | ''Dvakrát do stejné řeky'' (1976) a ''Stín spánku'' (1982). S Jarmilou Mourkovou a Slávkou Poberovou se novelou ''Uprostřed noci'' podílela na triptychu ''Tři příběhy o lásce'' (1974). Po 1990 | ||
| + | H. publikovala v rychlém sledu povídky, novely a romány, v nichž postupně převládala manýra otevřeného popisu | ||
| + | sexuálního života ''(Hester aneb o čem ženy sní'', 1995; ''Klára, holub růžový''; ''Rady mladému muži'', obě 1996; ''Trest''; ''Vášeň'', | ||
| + | obě 1998; ''Touha'', 1999; ''Zrada'', 2001; ''Možná ho najdeš na ulici'', 2006; autobiografie ''Dám si to ještě jednou aneb Indolúna'', | ||
| + | posmrtně 2009). Vydala soubor textů divadel malých forem | ||
| + | ''Začalo to Redutou'' (1964) a ''Magazín Divokého západu''. ''Chyťte se nebe'' (se Zdeňkem Heřmanem, 1968). Z její iniciativy | ||
| + | vznikl sborník Eduarda Světlíka na počest jejího druhého | ||
| + | manžela Pickanterie (1995). | ||
| + | |||
| + | '''L:''' O. Chaloupka a kol., Čeští spisovatelé literatury pro děti a mládež, 1985, | ||
| + | s. 113–116; SČS 1, s. 246–247; http://www.slovnikceskeliteratury.cz (s bibliografií a další literaturou, stav k 26. 3. 2020); I. Adamovič – O. Neff, Slovník české literární fantastiky a science fiction, 1995, s. 88; Český hraný film IV, | ||
| + | 2004; V, 2007, rejstřík; T. Zálešáková, Inscenační historie Války s mloky, 2014 (magisterská diplomová práce, FF MU, Brno); cs.wikipedia.org (stav | ||
| + | k 26. 3. 2020); www.fdb.cz (stav k 26. 3. 2020). | ||
| + | |||
| + | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/27295d9a-c7f6-46b9-95ea-f9b2434d7983 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
| + | |||
| + | Martin Kučera | ||
| + | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
[[Kategorie:1935]] | [[Kategorie:1935]] | ||
| + | [[Kategorie:Pardubice]] | ||
| + | [[Kategorie:2007]] | ||
| + | [[Kategorie:Praha]] | ||
Aktuální verze z 27. 2. 2023, 21:25
| Iva HERCÍKOVÁ | |
 | |
| Narození | 2.11.1935 |
|---|---|
| Místo narození | Pardubice |
| Úmrtí | 27.1.2007 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | 63- Spisovatel |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 501-502 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=48644 |
HERCÍKOVÁ, Iva (roz. Vodňanská), * 2. 11. 1935 Pardubice, † 27. 1. 2007 Praha, spisovatelka, scenáristka
Pocházela z rodiny bankovního úředníka a magistry farmacie. Po maturitě na gymnáziu v Liberci studovala 1954–58 dramaturgii na pražské DAMU. Od 1955 psala náměty a scénáře pro kreslený film, od 1958 pro televizi, 1960–64 byla redaktorkou divadelní redakce agentury Dilia, od 1964 spisovatelkou z povolání. 1981–86 vedla v časopisu Pionýr rubriku Povídání o psaní.
Jejím prvním manželem byl dramaturg a 1962–74 ředitel Státního divadelního studia Miloš Hercík (1929–1991). Podruhé se provdala 1961 za satirika, prozaika a dramatika Jiřího Roberta Picka (1927–1983), s nímž v brněnském Divadle bratří Mrštíků realizovala inscenaci Válka s mloky, parafrázi Čapkova textu. S třetím manželem Františkem Němcem 1986 emigrovala. Po ročním pobytu v Německé spolkové republice se manželé usadili v USA, nejprve na Floridě, od 1991 na newyorském Manhattanu. Po ovdovění se 2000 vrátila do vlasti. Život ukončila dobrovolně.
Její prozaické i scenáristické dílo je založeno na deziluzivně pojatých milostných dramatech a věcném pohledu na milostné dospívání. Výjimku tvoří hororové povídky Pavouk, který kulhal (1969), novela z Prahy po sovětské okupaci 1968 K domovu se nedívej, anděli (1994), pohádky O zvědavém štěňátku (1970, původně cyklus kreslených filmů, později vydaný knižně v cizojazyčných mutacích) a novela o mládí Karolíny Světlé Johana (1980). Z jejích filmových scénářů byl nejúspěšnější film Evalda Schorma Pět holek na krku (1967) s debutující Andreou Čunderlíkovou. Snímek Jana Kačera Jsem nebe (1970) a povídkový film Pavla Hobla Velká neznámá (1970) zapadly. Ohlasu se dočkaly televizní scénáře (Osm hodin vlakem, 1959; Slůňata, 1961; Druhá láska; Čekání, obě 1970; Sova sídlí v dutém stromě, 1976; Nikdy toho nenechám, 1977; Ten kůň musí pryč, 1975), některé z nich byly adaptacemi vlastních literárních předloh (Sestry, Dvakrát do stejné řeky, Jak namalovat ptáčka), výjimečně předloh cizích (romány Liona Feuchtwangera Vyhnanství, 1961, a Emmanuela Roblèse Vesuv, 1968). Pro rozhlas napsala komorní dramata Muži můj, muži můj, neplač (1968) a Sestry (1969). Hlavními hrdinkami jejích próz jsou dívky a ženy se svými intimními problémy, muž je hrdinou jen v novele Lékař duší a zvířat (1985). Vysoké nároky snese próza o pubertálních zmatcích dívky Jak namalovat ptáčka (1984). Prozaickou prvotinou, záhy zfilmovaným románem Pět holek na krku (1966), se H. vřadila do tzv. nové vlny literatury pro mládež, zahájené tvorbou Oty Hofmana. Pokračovala romány Trest (1971) a Druhá láska (1973). Dívčí svět autenticky zobrazila v povídce Jsem nebe (1971), románech Andersenka (1978) a Sůvy (1982). Dospělým určila psychologické kresby žen Plástev medu (1976), Dvakrát do stejné řeky (1976) a Stín spánku (1982). S Jarmilou Mourkovou a Slávkou Poberovou se novelou Uprostřed noci podílela na triptychu Tři příběhy o lásce (1974). Po 1990 H. publikovala v rychlém sledu povídky, novely a romány, v nichž postupně převládala manýra otevřeného popisu sexuálního života (Hester aneb o čem ženy sní, 1995; Klára, holub růžový; Rady mladému muži, obě 1996; Trest; Vášeň, obě 1998; Touha, 1999; Zrada, 2001; Možná ho najdeš na ulici, 2006; autobiografie Dám si to ještě jednou aneb Indolúna, posmrtně 2009). Vydala soubor textů divadel malých forem Začalo to Redutou (1964) a Magazín Divokého západu. Chyťte se nebe (se Zdeňkem Heřmanem, 1968). Z její iniciativy vznikl sborník Eduarda Světlíka na počest jejího druhého manžela Pickanterie (1995).
L: O. Chaloupka a kol., Čeští spisovatelé literatury pro děti a mládež, 1985, s. 113–116; SČS 1, s. 246–247; http://www.slovnikceskeliteratury.cz (s bibliografií a další literaturou, stav k 26. 3. 2020); I. Adamovič – O. Neff, Slovník české literární fantastiky a science fiction, 1995, s. 88; Český hraný film IV, 2004; V, 2007, rejstřík; T. Zálešáková, Inscenační historie Války s mloky, 2014 (magisterská diplomová práce, FF MU, Brno); cs.wikipedia.org (stav k 26. 3. 2020); www.fdb.cz (stav k 26. 3. 2020).
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Martin Kučera
