HERCÍK Emanuel 5.9.1892-8.3.1957: Porovnání verzí

Aktuální verze z 27. 2. 2023, 21:14

Emanuel HERCÍK
Narození	5.9.1892
Místo narození	Komárov (u Hořovic)
Úmrtí	8.3.1957
Místo úmrtí	Brno
Povolání	76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik 63- Spisovatel
Citace	Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 501
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47256

HERCÍK, Emanuel, * 5. 9. 1892 Komárov (u Hořovic), † 8. 3. 1957 Brno, průmyslový výtvarník, etnograf

Studoval na soukromé výtvarné škole v Praze u Karla Reisnera a po jeho smrti u Maxmiliána Boháče, kteří své žáky vedli k malbě, kresbě a užitým výtvarným oborům. Navštěvoval také Uměleckoprůmyslovou školu v Praze. Do 1919 byl na frontě, poté se věnoval lidovým hračkám jako teoretik, sběratel, historik a autor. Obesílal zahraniční i domácí výstavy (poslední Hračka a dítě 1952). Od 1921 byl organizován ve Svazu československého díla. Dřevěné hračky sám navrhoval a vyráběl, lidové hračky systematicky sbíral na českém, moravském i slovenském venkově. Výsledky mnohaletého etnografického studia a sběratelství představil v dosud nepřekonané monografii Československé lidové hračky (1951), vydané také v německé, francouzské a anglické jazykové mutaci. Kniha měla též propagační poslání. Zprvu H. vytvářel i vlastní drobnou plastiku, v níž rozvíjel odkaz folkloru. Tvarově i věcně vytříbená a poetická je jeho vlastní nepočetná návrhářská tvorba, soustředěná na barevně vynalézavé, lidově pojaté a lehce působící figurky koníčků a ptáčků, na píšťalky a stavebnice vesnic, které modifikoval v řadě variant.

Jeho bratr Zdislav H. (* 3. 12. 1893 Komárov /u Hořovic/, † 21. 5. 1968 Litoměřice) byl keramik. Původně studoval 1909–12 malířství na pražské AVU, 1912–15 na budapešťské Akademii, 1915–18 byl na italské frontě, 1921 absolvoval u Maxmiliana Pirnera. Zabýval se malbou i kresbou, stále úspěšněji však tvořil keramiku. Vynikl majolikovými figurkami a figurálními scénami s pohádkovými náměty určenými hlavně dětem. Vycházely podobně jako tvorba jeho bratra ze znalosti lidové keramické výroby. Stal se předchůdcem Jana Kutálka.

L: Kulturní adresář ČSR 2, A. Dolenský (ed.), 1936, s. 156; V. Fixl – E. Opravilová, Současná hračka, 1979, s. 20–21; Toman 1, s. 322; Toman D, s. 322; SČSVU 3, s. 133–134; M. Knížák, Encyklopedie výtvarníků loutkového divadla v českých zemích a na Slovensku. Od vystopovatelné minulosti do roku 1950, 1; https://cs.isabart.org/person/35269 (stav k 23. 3. 2020).

Martin Kučera